Kulturní krajina je dílo konzervativních zemědělců, nikoli rekreantů

 Zelený konzervatismus pro Českou republiku neznamená slepé přikyvování každému nápadu teoretiků z Bruselu Berlína nebo Prahy. Konzervatizmus má vycházet z praxe, z života lidí, kteří v krajině žíjí a mají předpoklady chránit kulturní českou krajinu, neboť ta v sobě nese stopy tvrdé práce, tradic, utrpení venkova, hrdosti a jiných příběhů našich předků. Starost o krajinu má vycházet z přirozené lidské touhy žít v příjemném prostředí. Znamená to také obranu energetické suverenity. Ekologická opatření nesmí být samoúčelná, musí také dávat ekonomický smysl. 

Dalším ničením vlastního průmyslu, zemědělství a veřejné dopravy pod sebou dokonale "podřízneme větev." Závislost na zahraničních potravinách a průmyslových výrobků, může vyvolat závislost českých politiků na těch státech, které si počínají obezřetněji. Likvidace zemědělství a průmyslu se musí automaticky projevit hustější kamionovou dopravou dovážející produkty ze zahraničí. Následkem je další zvýšení emisí a prachu v ovzduší a oteplování země. Bezmyšlenkovité vyznávání elektřiny je zřejmě  módní záležitost do doby, než se zjistí, že výroba elektřiny, elektrických přístrojů a baterií je stejné nebo větší likvidování životního prostředí jako fosilní paliva.

Místo abstraktních uhlíkových cílů se musíme zaměřit na to, co lidi u nás skutečně pálí:

Smysluplné a zodpovědné územní plánování a urbanismus, respektující hodnoty krajiny

Rozumná péče o krajinu, včetně starosti o zadržování vody v krajině a boj se suchem.

Rozumné, nebyrokratické lesní a vodní hospodaření

Podpora kulturního zemědělství a zemědělců, kteří obdělávají půdu tak, aby se na ní dařilo výrobě potravin a zároveň byla nadále prostředím pro život polní a lesní zvěře.

Konzervativci z venkova nesmí ekologii ignorovat. Musí ji však odebrat panelákovým aktivistům a vrátit jí zdravý rozum. Požadavek péče o přirozené prostředí a jeho ochranu není žádným revolučním projektem, naopak hluboce konzervativní povinností.

Spisovatel venkova Václav Prokůpek

 Byl a zůstává v úctě český spisovatel křesťanského názoru Václav Prokůpek, od jehož úmrtí uplynulo už 22. května půlstoletí († 1974 v Brně). Rodák z Čech, narozen 11. července 1902 v Dolním Lochově u Jičína, ukázal se jako plodný mluvčí literatury našeho venkova. 

Kdo je čtenářského rodu, ten jistě ví, že byl pokračovatelem vlastenecké trojice – Baar, Klostermann a Rais, i oblíbených lidových pisatelek Pittnerové a Javořické, z dávnějších Al. Dostála. Něco podrobněji o zvěčnělém jubilantovi: Jeho pisatelský um se projevil ve 20. letech kratšími prózami a poezií, když jeho nadání rostlo. Nejvíce z toho díla vyšlo v Novině, nakladatelství agrárníků. Kritika jej označila za ruralistu, což je láska k venkovu a jeho lidu. Uveďme i ty, co psali obdobně: Knap, Křelina, Lazecký, Svatoš, Koudelák ad. Z Prokůpkových prací asi nejvíce zaujal nedokončený román Žitný dvojklas, který přispěl k autorovu věznění v 50. letech. Pozoruhodné je též vypravování o koních – pro dospělé Baba, pro mládež Naše hříbátka. Obojí je doplněno skvělými ilustracemi Vojtěcha Sedláčka. Jeho tvorba se rozvíjela už na Moravě, kde žil i s rodinou. Tady se účastnil Moravského  kola spisovatelů, zlikvidovaného v roce 1948.

 Dnes se s autorovým dílem nesetkáváme, ač jsme po listopadu 1989 slýchali sliby, že knihy jeho i příbuzných autorů budou vydávány. Snad zbývá doplnit, že pokud budeme mít štěstí, najdeme jeho díla v antikvariátech. Pisatel si myslí, že je to ochuzení čtenářů, když se nám podbízí čtivo pochybné úrovně. – Nekrvavý mučedníku Václave Prokůpku, platils utrpením za své dílo i za neohrožené postoje: přimlouvej se za náš národ v dnešních časech u Hospodina!

katolickenoviny.cz

Česká republika jako země křováků?

 Česká republika zarůstá křovinami. Keřům se tady daří, protože umějí lépe využívat skleníkový plyn oxid uhličitý a lépe se přizpůsobí suchu i vlhku. Navíc bez problémů odolávají klimatickým změnám, chorobám a škodlivému hmyzu, ožírání a rytí lesní zvěře či zemědělské, lesnické, silniční, komunální aj. mechanizaci. Jako velká voda se keře šíří a likvidují stepní a savanové plochy, které vždy byly druhově nejpestřejší součástí naší krajiny. 

Česká republika v rozrůstání keřů patří k nejohroženějšímu evropskému území, už to začíná ohrožovat ekonomiku i životní prostředí. Je to následek kombinace změn počasí, velkovýrobního hospodaření v krajině, silného automobilového provozu a šíření velkoměstských demagogií o ubývání zelené vegetace. Tolik stromů a křovin, kolik je nyní, v české krajině nikdy v historii nebylo.

Naši předkové přetvářeli krajinu tak, aby v ní mohli žít. Tvrzení, že česká krajina byla před hustějším osídlením (rozšíření slovanské mluvy) zarostlá vysokým hustým lesem a oplývala "medem a strdím" patří do skupiny bájí. Víc než pohledných lesů bylo pouští, močálů a křovinami zarostlých nebo vypálených pralesů. V boji o místo na slunci většinou stromy s keři  prohrávají. Křoviny rostou rychleji a rychle zastíní byliny, které by jim mohly konkurovat.  Zastíní nižší rostliny a ty pak nemohou získávat živiny fotosyntézou. Zároveň keře na rozdíl od stromů produkují semena v mladém věku a rychle se šíří na velké vzdálenosti pomocí větru či ptáků. Navíc jsou zpravidla poměrně odolné vůči suchu a dokážou rychle regenerovat z kořenů či pařízků, v čemž mají navrch nad stromy. Keřům se daří i v močálech, kde stromy vyvrací vítr. 

Při prohlížení starých obrazů a fotografií  vytvořených před rokem1950, vidíme, že křoviny v české krajině téměř nejsou. Tu a tam šípek na mezi nebo u studánky. Pro lidi dříve křoviny byly škodlivý plevel. Za tisíc let obyvatelstvo českou zemi kultivovalo, nyní však ji vrací k divočině. Přestože některé oblasti prvorepublikového Československa patřily v Evropě mezi nejvíce zasažené průmyslem a zakouřené a země měla hustou parní železniční dopravu, lze celkově prvorepublikové životní prostředí označovat za dosavadní vrchol mimořádně zdravého a vhodného prostředí pro život zdejších lidí. A bez hustých keřů okolo chat, chalup, silnic a domů. Pokud je lidé v zastavěných částech ponechávali, tak to byly jen udržované živé ploty. Protože zemědělské pozemky byly intenzivně obdělávané, od časného jara do pozdního podzimu se pořád někdo na polích pohyboval, takže zvěř zde neměla klid, nemohla hledat stravu na polích, musela se spokojit s likvidací křovin u potoků, rybníků a na neobdělávaných kopcích. 

Podél silnic a cest byly kvůli bezpečnosti cestujících křoviny likvidovány už od středověku. Protože v příkopech u silnic se dalo usušit kvalitní seno pro kravky cestářů, neměly keře u silnic místo. Při likvidaci křovin sehrávalo velkou roli vypalování trávy, kontrolované i nekontrolovatelné. Kdo pamatuje provoz parních lokomotiv, jistě vzpomene na hořící trávu a keře podél železničních tratí. Vypálené pásy 5 až 10 metrů podél kolejí byly také ochranou před požáry polních plodin a lesů. Kde nic nerostlo, neměly jiskry co zapálit. Kde na vypálení pásů nestačily lokomotivy, pomohly zápalky železničářů. 

Keře se nejvíc rozšiřují v posledních dvou desítkách let. Keře umí využít vyšší koncentraci oxidu uhličitého lépe než trávy, které dřevinám konkurují v zarůstání nepoužívaných luk. Rozsáhlé keřové porosty navíc narušují vodní bilanci v krajině, vysušují půdu, a proto se například nedoplňuje podzemní voda. Když porost křovin zhoustne a ztmavne, bylinné patro prakticky zmizí a s ním i biodiverzita. Zároveň s tím se snižuje úživnost krajiny pro býložravce a s nimi mizí i predátoři.

Vypalování spolu s pastvou býložravců a mechanickým odstraňováním keřů by pomohlo k zachování otevřené kulturní krajiny. Pionýrské dřeviny jsou sice odolné vůči ožírání od zvěře i relativně odolné proti ohni a zásahu člověka, ale kombinace všech tří faktorů by mohla mít zásadní vliv. Ze všeho nejobtížnější je boj s velkoměstským ekologickým náboženstvím, které je šířeno medií. Přesvědčit chataře nebo chalupáře o tom, že obden sekačkou holený trávníček a široká neproniknutelná hradba křovin neprospívají krajině ani vesnici, je asi nesplnitelný nadlidský úkol. (stk)

Zákulisí jihočeského léta

 

Déšť, korona a chytrý chalupář. Zahradníček komentuje

24.6.2020; 16:19  -  Minule jsem psal, že na trávnících čvachtá voda pod nohama, uplynulo 10 dní a situace je jen o málo lepší. Usušení pár kopek sena je horor. Dobytkářům to nevadí, udělají senáž a siláž, nervózní jsou především chovatelé koní.  Postupem času bude klesat kvalita sena a stoupat cena.

Vláda uvolňuje opatření proti koronaviru. Přibývá hrdinů, které opatření vlády proti šíření pandemie rozčiluje, i když nemocných a mrtvých přibývá víc než uzdravených. Zřejmě začíná ono odsuzované Prymulovo promořování. Madar tomu říká druhá vlna, která má být horší než ta první. V celém světě už se nakazilo 8 milionů lidí, zemřelo 400 000. 

Korona nekorona v Moskvě se dnes uskutečnila vojenská přehlídka, přeložená z 9. května. Přes všechny uštěpačné poznámky ze všech konců světa jednalo se jedinečné divadlo velkého formátu. Estéty  víc než moderní technika zajímaly barvy a perfektně seřazené a pochodující šiky. Na přehlídce nechyběl ani ruský prezident Vladimír Putin, který vstoupil do volební prezidentské kampaně slibem, že bohaté zdaní, chudým uleví. Tím si rozhodně nezískal sympatie Václava Klause st. který je opačného názoru.

Dnešní vrcholnou sportovní událostí v České republice je utkání dvou týmů z čela první fotbalové ligy. Slávie Praha a Viktorie Plzeň. Jak už to musí v českých mediích být, všichni novináři, a tím i většina české veřejnosti, očekává vítězství Slávie a oslavování mistrovského titulu. Já sázím na Viktorii. Otázkou je počet a chování diváků v hledišti, odvaha rozhodčích a jejich výklad pravidel fotbalu .

O problémech zemědělců se sušením sena už zde zmínka byla, v současnosti mají zemědělci i další problém, jímž jsou lufťáci, chataři, chalupáři a podobní zbohatlíci, kteří v nemovitostech potřebují ulít peníze. Starousedlé vesnické obyvatelstvo, které vlastní a obdělává pole, louky a lesy se dostává do nezáviděníhodné situace. Pokud není pozemek oplocen může na něj vstoupit kdokoli. Takže v lesích, po neposečených loukách i ve vzrostlém obilí se prohánějí chalupářské čtyřkolky, motocykly, cyklisté, běžci i chodci a pejskaři. Naopak na pozemky majitelů chat a chalup, ohrazené ploty drátěnými, dřevěnými i železnými, někdy zděnými hradbami, a také živými ploty, je vstup přísně zakázán. Na nich neplatí stará vesnická tolerance, pokud se nepoškozoval porost trávy či jiné zemědělské plodiny mohl po soukromých cestách a pěšinách chodit kdokoli tudy potřeboval projít. Ploty se dříve nestavěly kvůli lidem, ale  kvůli drůbeži a jiným hospodářským zvířatům.

Minulý týden jsem zpozoroval neobvyklý ruch u jedné rekreační budovy, u níž končí obecní cesta. Několikrát tam a zpět jelo policejní auto, ale i jiná auta. Myslel jsem, že došlo k vykradení. Zvědavost mi nedala, když všechna auta odjela, vydal jsem se zjistit, co se stalo. Sousedé mi ukázali tu spoušť. Kdosi zabloudil a u branky chalupáře se otáčel, narazil do vrátek a ohnul asi o 2 cm pant o síle 8 mm. Jinak nic poškozeno nebylo, ani barva. Každý starousedlík by vzal montpáku a pant narovnat. Pán z města zavolal policii, starostu a bůhví koho ještě. Sousedé tam mají veselo, které jim nezávidím. Včera tam znovu přijelo policejní auto a také likvidátor pojišťovny, který si prý mohl ukroutit hlavu nad tou událostí a majiteli sdělil, že se jedná o haléřovou škodu, kterou pojišťovna neproplácí. Chalupář mu však oznámil, že od pojišťovny musí dostat náhradu ušlé mzdy a cestovné. Vydělávat se zřejmě dá i na ohnutém pantu. Stačí mít ten vychytralý velkoměstský rozhled. Může vesnici potkat něco lepšího než takový chalupář?

Josef Zahradníček

Husákova chalupářská normalizace pokračuje

V dnešních lidovkách se objevil článek o zvýšeném zájmu Pražáků (novináři jim říkají Češi, i když s normálními obyvateli ČR už mají málo společného) o chaty a chalupy. Jedná se samozřejmě o reklamní článek realitních kanceláří, které používají reklamu zvanou davová psychóza: "Když to dělají jiní, a ve velkém množství, určitě je to výhodné."

Ukázka: „Zaznamenali jsme nedávno prodej jedné chalupy na Plzeňsku, kde nám v extrémním případě zavolalo dokonce téměř 200 zájemců na jeden inzerát během jediného týdne.“  Může být lepší způsob jak zdivočit Pražáka a zahnat ho do fronty v realitce?

Chaty a chalupy jsou specialitou České republiky, specialitou, která nemá obdoby ve světě. O vysídlení vnitrozemských českých vesnic a výprodej zemědělské půdy se postarala 100% kolektivizace, při níž bylo v českých zemích zlikvidováno téměř milion drobných soukromých zemědělců. Jedním z důvodů bylo budování průmyslu, v němž byli třeba lidé z vesnic, kteří byli zvyklí od mládí tvrdě fyzicky pracovat, ale hlavním důvodem bylo venkovskému lidu zabavit majetek, zemědělskou půdu. Jakmile přišli soukromí zemědělci o půdu zemědělskou i lesní, byla uvolněna půda pro stavbu rekreačních chat. 

Je paradoxní, že za vlády komunistů působily zákony trhu, i když se o nich nesmělo mluvit. Lidé na vesnicích přišli o zemědělský majetek a byli nuceni živořit za nízkých mezd, zatímco ve městech byly příjmy mnohonásobně vyšší. Peníze a moderní městské byty, to byl nejlepší způsob, jak mladé lidi přemístit z vesnic do měst. Na vesnicích postupně zůstávali jen staří lidé na dožití. Po jejich smrti zůstávaly prázdné chalupy, které se staly součástí Husákovy normalizační politiky. Socialističtí zbohatlíci, většinou funkcionáři, různí úderníci a přisluhovači režimu, se vrhli na nákup prázdných chalup. 

Zatímco za Husáka, velkého propagátora chataření a chalupaření, se ceny dobře obyvatelných chalup pohybovaly okolo 10.000 korun, usedlosti s 15 ha půdy se prodávaly za 20.000, dnes, když se z bývalého funkcionářského pseudoproletariátu jako zájemce o chaty a chalupy vytvořila vrstva postsocialistických zbohatlíků, prodávají se neobyvatelné polorozpadlé chaloupky běžně za 3 miliony. Nové chaty jsou prodávány i za cenu vyšší.

Venkov utrpěl v posledních letech i velkou morální ránu. Lidé na venkově se nejen přizpůsobují měšťákům tím, že každý týden sečou trávu a parkují auty před budovami, ale také odmítáním fyzické práce. Už lze na vesnicích najít mladé a zdravé lidi, kteří si na to sečení trávy objednají městskou firmu. 

Obnovení domovské obce by i dnes chránilo vesnice před "přivandrovalci"

Současné poměry v České republice ukazují, že by obnovení domovského práva mohlo být užitečnou věcí. Zmodernizovaný institut domovského práva by určitě významně přispěl k ochraně tradičních zemědělských vesnic.

 Domovská příslušnost se nabývala jednak narozením (manželské dítě nabývalo příslušnost rodičů, nemanželské příslušnost matky), dále provdáním se (manželka nabývala příslušnost svého manžela) a přijetím do obecního svazku. Domovskou příslušnost bylo možné získat v dané obci také přikázáním, a to v případě státních zaměstnanců, důstojníků, duchovních či veřejných učitelů.

Na jedné straně bylo domovské právo závazkem obce vůči svému občanu, na straně druhé bylo nástrojem jak se zbavit různých přivandrovalců a osob v obci nechtěných – obec domovské právo každému neudělila a poslala člověka tzv. postrkem do jeho domovské obce a na její náklady. Domovské právo osvědčoval tzv. domovský list a evidence se vedla v matrikách domovských příslušníků.

Domovská příslušnost občana k určité obci se prokazovala domovským listem. Podle nařízení min. vnitřních záležitostí ze dne 23. dubna 1850 č. 8143 bylo možné domovský list užít také jako cestovní doklad při cestách po území korunních zemí. Domovské právo představovalo právo nerušeného pobytu v obci a nárok na chudinské zaopatření.

O získání domovského práva rozhodovala výlučně obec, a to v rámci výkonu samostatné působnosti. Proti jejímu rozhodnutí však nebylo možné se odvolat. Právní předpisy dělily obyvatelstvo obce na dvě skupiny. Vedle obecních příslušníků, kteří nemohli být z domovské obce vyhoštěni, měli v obci volební právo a měli nárok na chudinské a vdovské zaopatření, žili v obci tzv. přespolní, kteří neměli volební právo do obecních orgánů a kteří v obci, kde bydleli, neměli nárok na chudinské zaopatření.

Oficiálně domovské právo zaniklo až podle zákona č. 174/1948 Sb. ze dne 30.června 1948 platného od 1.ledna 1949. Zrušení domovského práva tehdy si, mimo centralizaci, vyžádaly více či méně násilné přesuny obyvatelstva (osidlování pohraničí, budovatelské akce, vyhánění Romů ze Slovenska do Čech aj.). Ve stejné době byly politické, i některé soudní, okresy přeměněny na Okresní národní výbory.

S domovským právem se dalo – stejně jako s každým jiným právem – nakládat různě. Otázka jeho obnovení byla vyslovena hned po roce 1989, ale pro tehdejší rychlokvašenou politickou elitu to byla „španělská vesnice“, a tak o ní odmítla diskutovat. Politická elita ČR zasáhla do státní správy ještě horšími věcmi než odmítnutím domovské příslušnosti občanů. Největším zásahem do života českého venkova bylo zrušení politických okresů a okresních úřadů, obecně řečeno došlo ke zrušení okresů jako hlavních spojek mezi státem a obcemi. Politické okresy s voleným zastupitelstvem a okresním hejtmanem i okresy soudní tady oficiálně fungovaly od roku 1848, i když už předtím v nich státní správu vykonávaly šlechtické velkostatky. Mimo okresů byly před rokem 1948 nevolené Krajské úřady, které hlavně působily jako stavební úřady.

Náhradou za okresy jsou nyní kraje s volenými zastupiteli a hejtmanem.Bývalé soudní okresy byly v praxi nahrazeny úřady "pověřených obcí," které převzaly některé pravomoci okolních malých obcí. Doby, kdy o problémech vesnice rozhodovali lidé, kteří v ní žijí, už jsou minulostí. Dnes veledůležitý úředník ve městě vzdáleném desítky kilometrů od obce rozhoduje o lidech, které nezná. Znát obec, o které rozhoduje, nepotřebuje, stačí mu, že zná příslušné zákony a jimi měří vše. Tak se například stane, že na návsi, mezi selskými usedlostmi vyroste betonová pevnost nového usedlíka nebo pětimetrový živý plot z tují.

Domovská obec v minulosti bývala obranou proti přivandrovalcům. Přivandrovalci se do obcí dostávají i dnes, i když se jedná o zcela odlišnou sociální skupinu,než tomu bývalo v minulosti. Do malých obcí, především v blízkosti měst, se stěhují lidé z měst, kteří potřebují "uklidit peníze" (nákup nebo výstavba budovy) a získat výhodné zaměstnání. V dnešní době se rodáci při návštěvách rodných obcí nestačí divit tomu, že obec vedou lidé, kteří z ní nepocházejí, ani v ní v minulosti trvale nebydleli, ale přihlásili se k pobytu těsně před obecními volbami a zásluhou různých slibů a protislužeb jsou jako nová krev zvoleni do dobře placené funkce starosty nebo místostarosty.

Jako obrana proti novým přivandrovalcům, kteří na vesnicích zavádějí městské zvyky a podmaňují si obec, by obnovení zákona o domovské příslušnosti určitou obranou bylo. Bohužel vrátit vesnici zpět nelze, protože se roztříštily zájmy jejích rodáků. Už není nejdůležitější činností zemědělská práce, která vesnici spojovala. Pokud ve vsi ještě žijí starší lidé, kteří pamatují šedesátá a sedmdesátá léta minulého století, kdy se v JZD ještě žilo sousedským způsobem, kdy lidé se setkávali, vzájemně informovali a pomáhali, ves vykazuje určité známky společného života. Nová generace už jen sleduje svůj prospěch a na morálce spoluobčanů a prosperitě bydliště jí nezáleží.

Rok 2019 byl nejteplejším rokem Evropy od počátku měření

Evropa zažila rok 2019 jako nejteplejší rok v historii měření. Byl to také druhý nejteplejší rok v historii měření na celém světě. Oznámila to včera britská meteorologická služba Copernicus Climate Change Service v Readingu. Posledních pět let obsadilo horní příčky na žebříčku průměrných teplot zjištěných od počátku měření.

V dlouhodobých záznamech měření v Evropě předstihla teplota roku 2019 těsně velmi teplé roky 2014, 2015 a 2018. Podle předběžných informací amerického meteorologického úřadu Noaa byl rok 2019 druhým nejteplejším rokem na světě.

Výrazně teplejší počasí, ve srovnání s lety 1981 až 2010, bylo na Aljašce a v některých místech Antarktidy. Nadprůměrné teploty byly ve všech zemích jižní a východní Evropy, v JIžní Africe a Austrálii. Naopak na území Kanady byly oblasti, kde vloni byly teploty podprůměrné

Zemřel bývalý poslanec Čestmír Hofhanzl

Ve věku 78 let zemřel někdejší poslanec Občanské demokratické aliance RNDr. Čestmír Hofhanzl. O jeho úmrtí  informoval deník E15 a potvrdil jej i starosta obce Třeštice Martin Kodys. Pohřeb se uskuteční v pátek v Telči.

Hofhanzl byl poslancem v 90. letech, už v roce 1990 byl zvolen do České národní rady. Uspěl i v následných volbách, členem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byl až do roku 1998. S ODA se Hofhanzl v roce 1998 názorově rozešel a stal se členem nově vzniklé Strany konzervativní smlouvy, za kterou v roce 2000 neúspěšně kandidoval do Senátu.

Hofhanzl se narodil 9. října 1941 v Borovanech na Českobudějovicku. Jeho rodiče byli jako živnostníci po roce 1948 perzekvováni. Čestmír Hofhanz.nakonec vystudoval Univerzitu Karlovu v Praze. Od roku 1983 pracoval v biochemické laboratoři v Jihlavě.

Poznal mnohé podvody, které se za vlády komunistů děly především v zemědělství a tvrdě proti komunistům vystupoval. Jako antikomunista v roce 1989 patřil mezi zakladatele jihlavského Občanského fóra.  Svůj životní osud popsal v knize "Jak jsem poznával svět."

Poslední rozloučení s Čestmírem Hofhanzlem bude v pátek v 15 hodin v kostele svaté Anny v Telči, zádušní mše se bude konat 20. ledna.

Agrokombinát Slušovice po roce 1989 rozbili pražští ekonomové

JZD Slušovice dokázalo za tuhého socialismu podnikat. Za jeho rozkvětem stál zejména František Čuba, který v roce 1963 nastoupil do čela JZD jako předseda.  František Čuba. Syn zemědělce a hospodáře z nedaleké Březové měl vždy k polím i dobytku blízko. Slova jako píle, odhodlání a neuvěřitelná výdrž mu byla zcela vlastní. 

Dvakrát nelze vstoupit do stejné řeky

„Neexistuje socialistické nebo kapitalistické podnikání, je prostě podnikání,“ říkával Čuba.

Během čtvrtstoletí se z JZD Slušovice stává ikona, vzor, modla, vyhledávané pracoviště, výstavní skříň. Prostě socialistický zázrak. V době, kdy se hlavní pozornost upínala na doly a železárny, najednou vyniká zemědělský podnik.

"Chov skotu, pěstování kukuřice, mikroelektronika, výroba zemědělských strojů, zemědělská chemie, biochemie, zpracování zemědělských potravin,“ vyjmenoval  činnost družstva v roce 1989 Čuba. Výplaty zpravidla dosahovaly něco kolem tří tisíc Kčs. I tempo růstu družstva bylo nevídané. Třicet procent během několika let od začátku roku 1980.

Stejně jako u Bati byla v JZD Slušovice zavedena hmotná zainteresovanost pracovníků na výsledcích podniku. „Pracovník se tak stal přímým hospodářem na svém pracovišti a od výsledků se pak odvíjela i odměna,“

Slušovice by dnes měly tržbu 100 miliard

Ve Slušovicích se tak dělo za sledování moderních trendů a snahy svým špičkovým pracovníkům zajistit prostředky i vědomosti, které měli ve vyspělejších zemích. A právě chuť Západu šla okusit i z obchodů vlastní sítě Kvatro, kterou bylo možno přirovnat k Tuzexu. JZD vyrábělo i Pepsi-Colu, která se v pobočném závodě začala pár měsíců před revolucí stáčet do plastikových lahví. Otevření linky se zúčastnil i velvyslanec USA.

Svého vrcholu JZD Agrokombinát Slušovice dosahuje v roce 1989. Téměř sedmimiliardové tržby, sedm tisíc zaměstnanců po celém Československu, zahraniční akvizice.

Po listopadové revoluci se postupně rozpadlo. JZD Slušovice mohlo nadmíru efektivně fungovat jen v dobách řízené socialistické ekonomiky. Žilo si svým životem, velice šikovně nacházelo skuliny v systému, což zase nebylo moc po chuti řadě členů z vedení KSČ . Ale „sestřelit“ silou si Františka Čubu a jeho nejbližší spolupracovníky nikdo z komunistů netroufl. Podařilo se to za pomoci štvavých kampaní pražským politikům a ekonomům po roce 1989, kteří nepotřebují spokojené zaměstnance, ale spokojené miliardáře. Takovým útokům by ve své době neodolal ani Baťa.

Dvakrát nelze vstoupit do stejné řeky

Slušovice by dnes měly tržbu 100 miliard

Ježek domácí, užitečný noční lovec.

Ježek je užitečný tvor, lepšího lovce myší, slimáků a hmyzu v okolí domu těžko najdeme. Bodlinatou hromádku se zašpičatělým čumáčkem a perličkovými černými kukadly, po západu slunce bloumající po svém teritoriu ve dvorku a zahradě, snadno nespatříme, i když se občas prozrazuje dupotem a šramocením, když šmejdí po všech koutech.

Na první pohled se může zdát, že je to loudavý, neohrabaný savec. Když však ucítí nebezpečí nebo potravu, vystartuje velkou rychlostí. Od dubna do října naťapká každou noc mezi jedním až dvěma kilometry, aby se nasytil.

Díky bodlinám si na ježka, byť docela malého, troufne málokterý predátor. Nepřirozenou smrtí končí ježci jen na silnicích, pod koly aut. Psi jsou ježky vytáčeni k zoufalé zuřivosti. Štěkání, třeba několikahodinové, s ježkem nehne, leží stočený do klubíčka, občas rozeřvaného útočníka ještě více provokuje výstražným prsknutím. Rozpíchané psí čumáky jsou dokladem o bezmocnosti a potupných porážkách nejlepšího přítele člověka, který od ježka chytí pouze blechy.

V současnosti se ježci připravují na dlouhý zimní spánek, proto

vylézají i za bílého dne, aby stihli přibrat na potřebných 600 až 800 gramů a vytvořil si tak dostatečnou tukovou zásobu. Ta mu musí vystačit na dobu až šesti měsíců, které prožívá ve stavu zimní strnulosti zvaném hibernace.

Ekologové se v rozmnožování brouka stále zdokonalují

Jihočeský kraj podal správní žalobu na Správu Národního parku Šumava a na ministerstvo životního prostředí. Kraj tak využívá všech možných prostředků, aby zabránil dalšímu šíření kůrovce na Šumavě a dalšímu velkoplošnému umírání a usychání lesů, které jsou pro celý Jihočeský kraj tolik důležité. Zvláště v době celonárodní kůrovcové kalamity a vysychání krajiny je v lesích potřeba chránit každý jeden zelený strom. 

Je dobré si připomenout, že kraj svými kroky reaguje na změny spravování Národního parku Šumava, ke kterým dochází v souvislosti se špatnou novelou zákona o ochraně přírody. Proto je třeba vedení kraje v jeho aktivitách podpořit.

Stávající legislativa v ochraně přírody je z dílny ekologických aktivistů a ministerstva životního prostředí a že si ji nepřály šumavské obce, byli proti odborníci a lesníci, proti byl Plzeňský i Jihočeský kraj, byl proti Senát parlamentu ČR a vetem byl proti i prezident republiky. Důvodem změny zákona o ochraně přírody byly jen a pouze aktivistické snahy ponechat Národní park Šumava bezzásahovosti a kůrovci.

Národní parky se po celou historii ochrany přírody v ČR zřizovaly speciálními zákony pro jednotlivé parky. Snahy o zákon o Národním parku Šumava však zcela troskotaly. Aby ministr Brabec veden aktivisty mohl změnit péči o Šumavu, vyřešil to tím, že strčil všechny čtyři české národní parky do jednoho pytle a jejich správu zahrnul do jednoho společného zákona. Jinak by management na Šumavě ve prospěch kůrovce a proti lidem nezměnil.

Podle novely zákona o ochraně přírody nově neplatí v první a druhé zóně ustanovení zákona o lesích ve smyslu ochrany lesa proti kůrovci a ve smyslu povinné výsadby nových stromů. V překladu, to znamená, že když se v těchto zónách objeví kůrovec, je úplně na správci jestli kůrovcový strom zpracuje nebo ne. Pokud ne, nikdo ho nemůže postihnout. Novela zákona o ochraně přírody byla navíc schválena, aniž by byl znám způsob péče o konkrétní území, aniž by bylo známo plánovaná zonace národního parku. V případě NP Šumava zásady péče z nepochopitelných důvodů neexistují již šestým rokem. Správa Národního parku Šumava na státních pozemcích hospodaří bez známých pravidel, jak chce. To může být chápáno jako rozpor se směrnicemi EU Natura 2000, ale i s naší legislativou, do které byly tyto směrnice implementovány. Je to v zásadě celosvětový unikát, protože na světě asi neexistuje druhý národní park, který by tato oficiální pravidla péče neměl veřejně známa a schválena.

V době klimatických změn, v době kdy sužuje republiku kůrovec a hrozí další obrovská sucha v důsledku ztráty klimatické a vodohospodářské funkce lesů, je zapotřebí zachránit každý jeden zelený strom. A to i v národních parcích. Vláda jednou rukou emotivně a marketingově bojuje se suchem a kůrovcem a druhou rukou toho samého kůrovce zcela záměrně množí na Šumavě.
Zdroj: jcted - Jiří Mánek

Alergikové pozor! Přichází období senné rýmy.

Po kvetoucích ořešácích, jasanech a břízách se o dráždění alergiků starají trávy. Lidé se sennou rýmou večer odloží sluneční brýle, kapesníky a různé roušky, umyjí si vlasy, vyslechnou si pylové zpravodajství a nasytí se léky.

Takto dnes problémy  velké skupiny obyvatel uvedlo ve své zprávě švýcarské "aha!Alergiezentrum." Ředitel centra Georg Schöppi tvrdí, že 70 procent lidí je alergických na pyl z trav. Období senné rýmy je dlouhé pět měsícíců. Letos je zásluhou studeného počasí jeho začátek nejméně o týden opožděn.

Senná rýma je nepříjemná a pokud není léčena i nebezpečná. Postižení by měli navštívit alergologa a užívat předepsané léky. Nejčastěji jsou předepisovány, tablety, kapky, spreje. Důležité je vyhýbání kvetoucím loukám.

Děti sedláků odolávají alergiím

Hnůj jako umění na náměstí

Včera odpoledne se na náměstí před nádražím v Bernu objevila desetitunová hromada kravského hnoje. Důvodem nebylo hnojení květin nebo pokus sázet zde brambory, ale snaha sochařky Barbary Kienerové ukázat veřejnosti, že hnůj není jen páchnoucí vesnická hmota, ale také materiál k vytvoření uměleckého díla.

Umělkyně sice nepředvedla něco, co by si z doby předchemického zemědělství i u nás pamětníci nepamatovali. Hnůj býval důležitým hnojivem, jež zvyšovalo úrodu, proto se o něj pečovalo. Hnůj se vrstvil a šlapal do úhledných kostek, protože nesměl vyschnout. HNojiště uprostřed dvora bývalo vizitkou hospodáře, aby každý, kdo do usedlosti přišel, měl nejlepší dojem o pracovitosti a úspěšnosti hospodáře. Hnojiště bylo vlastně také lidovým uměleckým dílem, které spolu s ozdobami štítů, bránami do dvora, muškáty za okny a laťkovými ploty vytvářelo u návštěvníků první dojmy.

V současnosti se sice ještě v menší míře chlévský hnůj používá jako hnojivo, ale hlavním hnojivem jsou hnojiva umělá. Moderní společnost považuje chlévský hnůj za odpad a není nic neobvyklého, že se ozvou hlasy protestující proti jeho přítomnosti na vesnici a návrhy nejhorlivějších ochránců životního prostředí likvidovat hnůj jako nebezpečný odpad.

Důvod, proč švýcarská umělkyně skládala vidlemi hnůj, se nepodařilo pochopit ani švýcarským novinářům natož kolemjdoucím laikům. Zřejmě chtěla nejvíc upozornit na sebe, že se neštítí bosa šlapat hnůj, navíc v bílé kombinéze. Každý si může domyslet, co libo.

Americká zima láme rekordy

Současná zima, která postihla středozápad Spojených států láme rekordy. teploty klesají k -50°F (-46°C)  Něco takového ještě nikdo nezažil. Zamrzla velká jezera, elektrárny, plynovody. Spousta lidí už umrzlo. Tragická situace je na některých zemědělských farmách, kde zamrzla voda a zvířata trpí nejen zimou, ale i žízní.

V oblasti mezi Minnesotou a New Yorkem je silně omezen život. Jsou uzavřeny školy, nefungují poštovní služby, nefunguje letecká doprava. Kvůli brutálnímu počasí se zastavila práce v 18 podnicích General Motors, Fiat Chrysler, a Ford.Ve většině států postižených mrazovou vlůnou jsou uzavřeny všechny úřady, aby lidé nemuseli do mrazu vycházet.

Ve městech začaly problémy s vytápěním bytů, protože teplárny jsou přetížené, proto vyzvalo město Chicago obyvatelstvo, aby nepřetápělo byty a stáhlo topení na 63°F (17°C). Mráz způsobuje spoustu omrzlin a krvácení, mnoho lidí v mrazu našlo smrt. Mrtvoly čekají na pitevnách, kde se musí zjistit příčina úmrtí, zda mrtví nejsou obětí trestné činnosti. Silné mrazy vyvolávají u psychicky narušených jedinců další poruchy a agresivitu, v úkrytech pro bezdomovce musí být, a často zasahovat, policie.

Soukromá zemědělská škola roste

První soukromá zemědělská škola byla společností AGRO 2000 před dvěma lety založena v Pozďatíně v kraji Vysočina. V současnosti školu navštěvuje 26 studentů prvního a druhého ročníku maturitního oboru. Zatím se vyučuje v pronajatých místnostech v Budišově a Vladislavi. Do konce roku by se mělo vyučování přesunout do Pozďatína, kde mimo výstavby školní budovy se dokončuje stavba školního statku. V plánu je stavba tělocvičny a internátu. Podle ředitelky školy Evy Novotné bude ve škole i tříletý učební obor. 

Společnost Agro 2000, která má hospodářské provozy téměř v celé České republice, založila zemědělskou školu na přání svých zaměstnanců, kteří poukazovali na to, že staří zemědělci odcházejí a místo nich se ujímají zemědělství vzdělaní teoretici, kteří o základních činnostech zemědělce nemají nejmenší znalosti. Zemědělské školy, které dříve byly v každém okrese, zanikly. Lidé v praxi, agronom, zootechnik, ekonom však tvoří základ zemědělství.

Žáci ve škole studují bezplatně, čtvrtina nejlepších dostává každé čtvrtletí stipendium 2.500 Kč. Když se ovšem zavážou pracovat v některé provozovně společnosti Agro 2000 mají nárok na závazkové stipendium, které jim bude vypláceno i během vysokoškolského studia, včetně zahraničního.

Studenty  sváží do školy školní autobus, protože jízdní řády veřejné dopravy nejsou nastaveny na potřeby obyvatelstva. Po zřízení internátu bude pro mimoškolní činnost nabídnuto studentům činnost v jezdectví, myslivosti a včelařství. Škola už nyní klade velký důraz na praxi přímo v provozech. Proto mimo prospěchového stipendia dostávají studenti stipendium i za to, jak se zapojí do práce na školním statku.

Na školu jsou přijímány děti z tradičních zemědělských rodin a děti s velkým zájmem o zemědělství a přírodu. Koho tato škola zajímá, bude si ji moci prohlédnout 12. prosince  2018.

Komisař EK Hogan navštívil ČR a neshodl se s ministrem Tomanem

Evropská komise a ČR se rozcházejí v názoru na budoucnost společné zemědělské politiky. Zatímco unie chce posílat více peněz drobným farmářům, čeští politici prosazují ty velké. "Malí a střední farmáři jsou na prvním místě. Musíme najít dost peněz a podpořit je, aby jejich podnikání přežilo," prohlásil evropský komisař pro zemědělství a rozvoj venkova Phil Hogan v rozhovoru pro HN.

Zetor Major 80

Rodilý Ir, který zamlada sám na venkově hospodařil, navštívil minulý týden Moravu. Jednal s ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem (za ČSSD), podíval se na farmu Mendelovy univerzity, a když už byl na Moravě, prohlédl si i vinařství. Na setkání s novináři vypadal, že si návštěvu užil. "Zjistil jsem, že Morava je oblastí skvělých vín, jídla a traktorů Zetor," vtipkoval. Právě český Zetor prý používal, když sám farmařil.

Jednání s Tomanem napjatě očekávaly desetitisíce českých zemědělců. Vědět chtějí především to, jak jim unie rozdělí podporu po roce 2020. V řadě věcí si Hogan s Tomanem rozumí, v otázce přímých plateb se ale neshodli.

Toman usiluje o to, aby výhodné financování velkých podniků zůstalo zachováno. V současné době má na dotace nárok každý zemědělec, peníze dostává podle toho, na jak velké rozloze hospodaří. Evropská komise ale navrhuje, aby jeden hospodář dostal na přímých platbách maximálně 100 tisíc eur ročně. Toman je proti, drží se názoru, že omezení by se mělo týkat jen těch zemí, které o něj mají zájem. Což je dlouhodobé stanovisko Česka.

Pokud by tento názor prosadil, zůstaly by vysoké dotace velkým firmám. Mezi ně patří především zemědělské podniky z holdingu Agrofert, který do svěřenského fondu umístil premiér Andrej Babiš (ANO). A také významná skupina Agro Měřín podnikatele Gabriela Večeři.

Malé vesnice zanikají, protože obyvatelům způsob života určují města

Až dvěma tisícům malých českých a moravských obcí ubývají obyvatelé tak rychle, že jim hrozí postupný zánik. Tamním lidem vadí, že nemohou najít zaměstnání, ale i zavřené obchody a hospody. V Česku je registrováno přes 6.000 obcí všech velikostí. V roce 1923 bylo v Čechách a na Moravě 10.955 obcí.

Jihočeská vesnice Mažice

„Není tu práce, perspektiva žádná. Nejde se tady seznámit ani si koupit jídlo, obchod zanikl,“ říká osmadvacetiletý Karel, vyučený truhlář z malé obce na severu Čech.

Jestliže v roce 1988 pracovalo v zemědělství, lesnictví a rybářství 483 tisíc pracovníků, v roce 2016 to bylo už jen 162 tisíc lidí, potvrzuje Český statistický úřad (ČSÚ). Počet obcí do 500 obyvatel za posledních 15 let poklesl o 248.

Lidé odcházejí do větších obcí a měst, varují ekonomové. S klesající zaměstnaností v zemědělství se z řady malých vesnic stávají jen místa pro přespání.

Haugschlag v Rakousku

„Vylidňování vesnice je celoevropský problém, neměli bychom ale tomuto trendu ještě napomáhat opatřeními typu zákazu kouření v hospodách či povinností vést EET u malých obchůdků,“ tvrdí předsedkyně Spolku pro obnovu venkova Veronika Vrecionová, poslankyně za ODS. Pokud se v obci v důsledku všech těchto vlivů zavře obchod, hospoda, pošta a škola, je zle.

Když na vesnici zemře důchodce, znamená to z praktického hlediska pro vesnickou prodejnu o tisíc korun nižší tržbu. Malé obchody se pak neuživí. Odchodem lidí, kteří doma nenajdou práci, začne umírat i spolkový život. Dobrovolnými hasiči počínaje, fotbalem či vesnickou knihovnou konče.

Doprava mezi obcemi je tak špatná, že kdo nemá auto nebo jej nedovezou příbuzní, musí čekat na autobus několik hodin, nebo pokud spoj nejede (sobota. neděle), musí jít pěšky nebo na kole.

Podle Vrecionové k oživení vesnice nepřispívá ani nedávné usnesení Sněmovny, která zamítla stanovit strop pro dotace velkým zemědělským komplexům. „Je třeba zabránit agrofertizaci zemědělství,“ říká. „Velké zemědělské firmy si totiž na práci často najímají zahraniční pracovníky. Malé farmy, které hospodaří na pouhých 30 procentech půdy, zaměstnávají 60 procent zaměstnanců v zemědělství.“

Zastavit vymírání malých vesnic může jen komplex opatření, která se budou vzájemně podporovat a doplňovat, shodují se experti. Obranou proti zániku je posilování pospolitosti v obci i mezi vesnicemi v regionu, ale hlavně programová obnova pracovních příležitostí spoluprací ministerstva zemědělství, krajů, regionů a obcí, včetně využívání evropských dotací.

„Pro oživení života na malé vesnici je klíčový rozvoj rychlého internetu a posílení dopravy. Pak by měly obce dostat více ze sdílených daní, aby si samy rozhodly, jak přispějí k oživení vesnice,“ soudí předsedkyně Spolku pro obnovu venkova.

Bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) prosazoval podporu a rozvoj rodinných farem, řemeslnických dílen, opraven, ale i venkovských prodejen dotacemi, bezúročnými půjčkami či odkladem splátek úvěrů. To vše s cílem obnovit ekonomickou soběstačnost vesnic a zachránit je před zánikem. To je podle ekonomů jediná racionální cesta.

Podle prezidentky Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Marty Novákové šance nabízí i rozvoj venkovské turistiky, který s sebou nese i nové zajímavé pracovní příležitosti. K tomu je možné využívat i evropských dotací. „Dlouho poukazujeme,“ uvedl předseda AMSP ČR Karel Havlíček, „že podnikání na venkově je nutno brát v širším pohledu a nekoncentrovat podporu jen na zemědělské subjekty.“ Zdroj: Jiří Vavroň, 

Kuřáci slyšte: zahrádky nají střechu na nebi, nápoje jsou potravina, praví právník Kindl

Od středy už si lidé v restauraci, baru ani kavárně nezakouří. Zatímco někteří zákon vítají, kuřáci to považují za omezování svobod a nešťastní jsou i hospodští. Dosud není totiž jasné, zda se zákaz týká i zahrádek. Jasno v celé věci nemají ani právníci a s výkladem otálí i ministerstvo.

Pod přístřešky Pivovarské zahrady na výstavišti v Českých Budějovicích se  kouřit nesní

V zákoně není vyjasněno, co je to zahrádka a co je vnitřní prostor. "Já si myslím, že vnitřní prostor je vše, co je zastřešené, jako třeba stany nebo přístřešky, což by znamenalo, že se tam kouřit nesmí,“ říká expert na tabákovou legislativu Tomáš Kindl. Týkalo by se to tak i mnoha hospod ve městech, které často zahrádky zřizují v podloubí nebo pod stříškami.
To však rozporuje advokát Tomáš Sokol, podle kterého se zákon vztahuje pouze na prostory, což zahrádka není. „Já mám pocit, že v zákoně je všude napsáno, že se to týká pouze prostor. Prostora není zahrádka,“ řekl Sokol.

Zákaz kouření ve vnitřních prostorách restaurací, divadel či kin bude platit od 31. května. Norma zavádí také zákaz kouření na nekrytých částech zastávek hromadné dopravy, užívání elektronických cigaret v nemocnicích, školách či v nákupních centrech. Zakazuje rovněž prodej cigaret v automatech, kde si je doposud mohli kupovat děti mladší 18 let. Kritikům zákazu se nepovedlo prosadit zachování oddělených kuřáckých prostor v restauračních zařízeních.

Mnoho hospodských především v menších městech a na vesnicích již dříve prohlásilo, že se budou snažit na zákon vyzrát například založením privátního klubu, kde by platily jiné podmínky. Tím se však podle Kindla plnění zákona nevyhnou. „Zákon nerozlišuje, jestli to provozuje živnostník nebo nějaký spolek nebo, jak se to jmenuje. Důležité je, že je tam poskytována stravovací služba a jakmile tam je, tak tam platí zákaz kouření,“ řekl Kindl. Vznik spolků a klubů je podle něj obcházení zákona.

V posledních dnech se objevila i reakce poslance ODS Marka Bendy, který byl dlouhodobě proti přijetí zákona. Ten zastával názor, že kouření je povolené v zařízeních, kde se podávají pouze nápoje. Podle Kindla tomu tak však není a dokonce se o tom vedla i dlouhá debata během schvalování zákona.

„Je to nesmyl a ví to podle mě i sám poslanec Benda. Zákon říká, že pokrmem se rozumí potraviny i nápoje a takhle se to i projednávalo a poslanci to již tenkrát neschválili,“ řekl Kindl.

Za zrušení zákona stále bojuje skupina senátorů, kteří navrhli Ústavnímu soudu zrušení zákazu kouření v restauracích nebo prodeje alkoholu z automatů. Návrh podepsalo 20 členů horní komory v čele s jejím místopředsedou Jaroslavem Kuberou (ODS).

Kritizují vedle úplného zákazu kouření i zákaz prodávat alkohol a tabákové výrobky na akcích, které jsou hlavně pro děti. Poukazují na to, že zatímco se děti baví, jejich rodiče si mohou dát pivo a víno. Skupině zákonodárců vadí také odpovědnost hospodských za škodu, kterou způsobili podnapilí. Výhrady mají i k dalším ustanovením.
Zdroj:Echo24

Zákaz kouření v hospodách se blíží

Další protivenkovský zákon vstupuje v polovině příštího týdne v platnost. Zákaz kouření ve všech restauracích a hospodách. Jeden z nejnesmyslnějších protilidových zákonů má zřejmě za úkol zlikvidovat poslední českou pohostinskou specialitu, proletářské a vesnické hospody, do kterých většina hostů chodí proto, aby si tam při pivě a popovídání mohla s požitkem zakouřit. 

Zákon ovšem stanovuje několik výjimek. Kouřit půjde na zahrádkách (zakazuje se kouření jen ve vnitřních prostorách) a zákaz se nevztahuje na vodní dýmky a e-cigarety.

Od středy 31. května si již nepůjde zapálit ve vnitřních prostorech všech provozoven stravovacích služeb, a to bez ohledu, zda se jedná o provozovnu provozovanou na základě hostinské činnosti či nikoliv. Tento den totiž nabude účinnosti zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, který zákaz kouření mimo jiné přináší. Podnikatelé by též neměli zapomenout, že musí v restauraci vyvěsit ceduli "Kouření zakázáno“.

Zákon ovšem počítá s úlevami. Výjimku budou mít čajovny s vodními dýmkami. Kouření vodních dýmek je s čajovnami totiž neodlučně spojeno. Plošný zákaz kouření by pro ně mohl mít likvidační dopady, protože právě nabídka vodní dýmky patří k jejich charakteristickým rysům a tvoří podstatnou část tržeb. I nadále též bude možné v restauracích, barech apod. užívat elektronické cigarety.

Bude zákaz kouření platit i pro prezidenta, který kouří, kde se mu zamane?

Zákon se netýká jen prodeje tabákových výrobků, nýbrž i prodeje alkoholických nápojů. Norma rozšiřuje okruh míst, kde bude zakázán prodej tabákových výrobků, elektronických cigaret a alkoholických nápojů, například o pojízdné prodejny. V neposlední řadě se zvyšují sankce za porušení zákona. Za nevyzvání kouřící osoby, aby kouřit přestala či restauraci opustila, hrozí podnikatelům pokuta až 50 tisíc Kč, pokud pak zapomenou vyvěsit ceduli „Kouření zakázáno“, mohou dostat sankci až 10 tisíc Kč. Samotný kuřák pak může obdržet pokutu až 5 tisíc korun.

Michall Gorbačov zavedl v SSSR prohibici, která spotřebu alkoholu nezmenšila.

Je známo, že východ Evropy dokázal každou prohibici obejít, a jistě se to povede i českým kuřákům, za cenu toho, že zřídí výčep piva v hasičské nebo myslivecké klubovně, či v některé garáži.