JZD Slušovice dokázalo za tuhého socialismu podnikat.
Za jeho rozkvětem stál zejména František Čuba, který v roce 1963 nastoupil do
čela JZD jako předseda. František Čuba.
Syn zemědělce a hospodáře z nedaleké Březové měl vždy k polím i dobytku blízko.
Slova jako píle, odhodlání a neuvěřitelná výdrž mu byla zcela vlastní.
„Neexistuje socialistické
nebo kapitalistické podnikání, je prostě podnikání,“ říkával Čuba.
Během čtvrtstoletí se
z JZD Slušovice stává ikona, vzor, modla, vyhledávané pracoviště, výstavní
skříň. Prostě socialistický zázrak. V době, kdy se hlavní pozornost upínala na
doly a železárny, najednou vyniká zemědělský podnik.
"Chov skotu, pěstování
kukuřice, mikroelektronika, výroba zemědělských strojů, zemědělská chemie,
biochemie, zpracování zemědělských potravin,“
vyjmenoval činnost družstva v roce 1989
Čuba. Výplaty zpravidla dosahovaly něco kolem tří tisíc Kčs. I tempo růstu
družstva bylo nevídané. Třicet procent během několika let od začátku roku 1980.
Stejně jako u Bati
byla v JZD Slušovice zavedena hmotná zainteresovanost pracovníků na výsledcích
podniku. „Pracovník se tak stal přímým
hospodářem na svém pracovišti a od výsledků se pak odvíjela i odměna,“
Slušovice by dnes měly tržbu 100 miliard
Slušovice by dnes měly tržbu 100 miliard
Ve Slušovicích se tak
dělo za sledování moderních trendů a snahy svým špičkovým pracovníkům zajistit
prostředky i vědomosti, které měli ve vyspělejších zemích. A právě chuť Západu
šla okusit i z obchodů vlastní sítě Kvatro, kterou bylo možno přirovnat k Tuzexu.
JZD vyrábělo i Pepsi-Colu, která se v pobočném závodě začala pár měsíců před
revolucí stáčet do plastikových lahví. Otevření linky se zúčastnil i
velvyslanec USA.
Svého vrcholu JZD Agrokombinát Slušovice dosahuje v roce 1989. Téměř sedmimiliardové tržby, sedm tisíc
zaměstnanců po celém Československu, zahraniční akvizice.
Po
listopadové revoluci se postupně rozpadlo. JZD Slušovice mohlo nadmíru
efektivně fungovat jen v dobách řízené socialistické ekonomiky. Žilo si svým
životem, velice šikovně nacházelo skuliny v systému, což zase nebylo moc po
chuti řadě členů z vedení KSČ . Ale „sestřelit“ silou si Františka Čubu a jeho nejbližší spolupracovníky nikdo z
komunistů netroufl. Podařilo se to za pomoci štvavých kampaní pražským
politikům a ekonomům po roce 1989, kteří nepotřebují spokojené zaměstnance, ale
spokojené miliardáře. Takovým útokům by
ve své době neodolal ani Baťa.
Žádné komentáře:
Okomentovat