Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

pondělí 23. prosince 2013

Poprava Stalinova pomocníka Beriji před 60 léty.

Před 60 lety, 23. prosince 1953, byl popraven Lavrentij Pavlovič Berija, bývalý sovětský lidový komisař vnitra, sovětský ministr vnitra, Stalinův brutální pomocník a notorický intrikán v komunistických řadách. Po Stalinově smrti horký kandidát na uvolněné diktátorské křeslo. Ale za několik týdnů po Stalinově smrti všechno bylo jinak. Berija podcenil maršály.

Berijovi a Stalinovi nepohodlní konkurenti oficiálně umírali na nečekané infarkty, nešťastné nehody a sebevraždy zastřelením. Dodatečně bývalo oznamováno, že prováděli nepřátelskou činnost. Berija rád popravy prováděl osobně.

V roce 1953 psaly československé noviny:
Moskva 5.3.1953 : ÚV KSSS, Rada ministrů SSSR a prezidium Nejvyššího sovětu SSSR s pocitem velkého smutku oznamují, že 5. března 1953 v 9 hodin 50 minut večer zemřel po těžké nemoci předseda Rady ministrů SSSR a tajemník Ústředního výboru KSSS Josef Vissarionovič Stalin.

Moskva 9.3.1953 : Dnes doprovází sovětský lid na poslední cestě geniálního vůdce a učitele pracujících celého světa, Předsedu Rady ministrů SSSR a tajemníka ÚV KSSS, generalissima Josefa Vissarionoviče Stalina.

Sloupová síň Domu Svazů: Poslední minuta lučení s J. V. Stalinem. Vedoucí představitelé strany a vlády a členové komise pro organizaci pohřbu pozvedávají rakev s tělem Josefa Vissarionoviče Stalina a kráčejí k Východu ze Sloupové síně. Z Domu Svazů jsou vynášeny věnce. Na rudých sametových poduškách jsou neseny řády a medaile J. V. Stalina. Rakev s tělem J. V. Stalina je kladena na dělovou lafetu. Smuteční průvod se pomalu pohybuje k Rudému náměstí po hlavní ulici starodávného města, přeměněného Stalinovým geniem; města, jehož jméno se stalo dík moudré stalinské politice symbolem míru a štěstí národů.

V hlubokém smutku sklánějí své hlavy nad rakví milovaného vůdce pracující hlavního města, synové a dcery velké socialistické mocnosti, vybudované Leninem a Stalinem. Na Rudém náměstí se shromáždily zástupci dělníků, zaměstnanců a inteligence hlavního města, delegace svazových a autonomních republik, krajů a oblastí. Jsou zde představitelé velkého čínského lidu a lidově demokratických zemí, delgace a zástupci ostatních zemí. Na tribuně je diplomatický sbor.

V hlubokém tichu stojí ve vyřízených řadách jednotky vojsk moskevské posádky. Smuteční průvod se blíží ke středu náměstí. Rakev je pokládaná na katafalk. Vedoucí představitelé Komunistické strany a sovětské vlády vstupují na tribunu mausolea. Zahajuje se smuteční shromáždění věnované památce J. V. Stalina.

Na smutečním shromáždění přednesli projevy předseda Rady ministrů SSSR a tajemník ÚV KSSS Georgij Maximilianovič Malenkov, první náměstek předsedy Rady ministrů SSSR Lavrentij Pavlovič Berija a první náměstek předsedy Rady ministrů SSSR Vjačeslav Michajlovič Molotov. Rafije hodin na Spasské věži Kremlu se blíží ke dvanáctce. Vúdcové komunistické strany a sovětské vlády přistupují ke katafalku, zvedají rakev s tělem J. V. Stalina a nesou ji do mausolea. Mocně se rozléhá dunění smuteční dělostřelecké salvy. V tuto hodinu satnuly a mlčky beze slov se loučí se svým drahým učitelem, přítelem a vůdcem stamiliony sovětských lidí. Na všech magistrálách země se zastavily vlaky. Zastavily se automobily v ulicích měst. Zastavily se námořní lodě na svých cestách. Znehybněly stroje v dílnách závodů a věžní jeřáby na stavbách. Velebným tichem duní jen dělostřelecké salvy a z továren a závodů, vlaků a lodí znějí táhlé zvuky sirén.

Smuteční melodie vystřídala státní hymna SSSR - hymna veliké země socializmu, jejíž všechny úspěchy jsou nerozlučně spjaty se jménem Stalinovým. A každý sovětský člověk v duchu opakuje jako přísahu  slova hymny: A věrnosti lidu vždy nás učil Stalin, nás učil jít v práci i hrdinství vpřed…

Vůdcové Komunistické strany a vlády se vracejí na tribunu. S mimi přicházejí maršálové a generálové Sovětské armády. Začíná smuteční  přehlídka útvarů moskevské posádky, které zúčastnily pohřebního průvodu. Nad Rudým náměstím letí svazy letadel. Před mausoleem pochodují vojáci Sovětské armády, kterou vytvořil, zocelil v bojích a přivedl k vítězství generalissimus Josef Vissarionovič Stalin. Vzdávají poslední vojenskou poctu nejvyššímu vojevůdci všech dob a národů.

"Zemřel nám Josef Vissarionovič Stalin." Říkáme to nejen lidé sovětští. Říkáme to nejen my, pracující lidé v zemích lidové demokracie, kdož pod praporem Lenina a Stalina si již vybojovali svobodu. Říkají to lidé všech světadílů. Především proletáři, především lidé utlačovaní a pronásledovaní. Těm byl Stalin milovaným otcem, rádcem, přítelem. Ale říkají to i lidé jiní, neboť význam Stalinův byl vskutku světodějný. Stalin byl velikánem lidské historie. Byl jedním z těch, kteří měnili svět pro blaho a štěstí všeho lidstva.

Tak psaly noviny v Československu. Průběh pohřbu působil dojmem triumvirátu Berija-Malenkov-Molotov. Všichni tři přednesli smuteční řeč. Berija projevil ve své řeči nejméně úcty (nejvíce Molotov) a mluvil hlavně o budoucí politice a zdůrazňoval národnostní ráz. Ani Berija ani Malenkov ale neměli předpoklady pro to, aby se stali Stalinovým nástupcem. Berija již proto, že byl Gruzínec a Malenkov nebyl dostatečně charizmatický 

Praha 14. března 1953 : V neděli 8. března 1953 v ranních hodinách odcestovala delegace ÚV KSČ a vlády Československa do Moskvy, kde se zúčastnila pohřbu předsedy Rady ministrů SSSR a tajemníka ÚV KSSS Josefa Vissarionoviče Stalina. Delegaci vedl předseda Komunistické strany Československa, prezident republiky Klement Gottwald a jejími členy byli náměstek předsedy vlády a ministr národní bezpečnosti armádní generál Karol Bacílek a náměstek předsedy vlády a ministr národní obrany armádní generál Alexej Čepička. Po návratu této delegace prezident republiky Klement Gottwald onemocněl prudkým zánětem plic a pohrudnice. Lékaři provedli ihned energické léčení. Přes všechno úsilí a péči nepodařilo se lékařům soudruha prezidenta zachránit. Zemřel 14. března 1953.

Po Stalinově smrti Berija začal usilovat o získání absolutní moci v SSSR. K dosažení tohoto cíle neváhal zásadně změnit své politické postoje; zasazoval se o odsouzení Stalinových činů a o rehabilitaci jejich obětí, ba dokonce začal prosazovat soukromé podnikání a tržní principy v socialistickém hospodářství.

Zdálo se, že Berija má pozici zajištěnou. Ale impulsem pro jeho pád se staly události ve Východním Německu. Zde byla díky Ulbrichtově tvrdé politice špatná hospodářská situace, která vyústila v krizi. Ulbricht se ale nechtěl vzdát svého kurzu a vyhlásil zvýšení pracovních norem. To 16. června 1953 vyhnalo lidi do ulic. Geopolitická hrozba pro Moskvu byla na obzoru, a tak povstání v poledne rozdrtily sovětské tanky. To byl trumf Chruščova, dalšího blízkého Stalinova spolupracovníka. Armáda, ze které Chruščov vyšel, rychle začala dokazovat, kdo má největší sílu. Chruščov rychle přitáhl do vlády maršály, Berija byl odstaven. 26. června 1953 byl zatčen.

Ve dnech 18.-23. prosince probíhal  s Berijou a některými jeho spolupracovníky soudní proces. V čele poroty stanul maršál Ivan Stěpanovič Koněv. Ze sedmi členů poroty měli jen dva právnické vzdělání. 23. prosince 1953 oficiálně byli Berija, Merkulov, Děkanozov, Kobulov, Goglidze, Měšik a Vlodzimirskij odsouzeni k smrti a ihned zastřeleni. Později se objevily informace, že Berija byl zastřelen ještě před vynesením rozsudku.

V roce 1953 byla už v plném provozu "nepřátelská" rozhlasová stanice Svobodná Evropa, a tak československá veřejnost věděla dost o tom, jak Stalin a Berija likvidovali nepohodlné soudruhy. Proto hned po Gottwaldově smrti mínění českého a slovenského lidu bylo, že Gottwalda sovětská bezpečnost (Berija) otrávila nebo jinak usmrtila.

Před  šedesáti léty ovšem bylo u nás "veselo" i po Gottwaldově smrti, i když mnoho se nezměnilo. Prezidentem byl zvolen Antonín Zápotocký, 28. května přišla pověstná měnová reforma, přišly pouliční protesty škodováků v Plzni. Byly sice zrušeny pověstné jednotky PTP,  nahradily je TP, ale pracovní tábory "fungovaly" až do roku 1960. Stalinův  "kult osobnosti" byl zkritizován a odsouzen v roce 1956, kdy už nejvyšším křeslo v Kremlu patřilo Nikitovi Chruščovovi. V Praze-na Letné začalo bourání Stalinova pomníku, téměř dokončeného.












Žádné komentáře:

Okomentovat

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.