Demokratičtí Němci zneužívali české pohostinství.

Když začátkem října 1938 začaly německé armády obsazovat české pohraničí, prchali odtud do českého vnitrozemí hlavně židé, cikáni a lidé, kteří tam přišli po roce 1918, aby zaujali české pozice ve státních úřadech a podnicích a obsazovali tam domy a byty po Rakušanech a Němcích, kteří museli odejít. S nimi do českého vnitrozemí prchali také bývalí členové sociální demokracie a komunistické strany.

Ve vnitrozemských městech a obcích byly zřízeny lágry, v nichž uprchlíci, kteří neměli nikoho příbuzného nebo známého, měli být do doby, než pro ně bude zajištěno normální ubytování. Mezi uprchlíky z pohraničí byli v říjnu 1938 i němečtí sociální demokraté a komunisté, kteří měli obavy z pronásledování. Obávali se hlavně represí ze strany Henleinovy SdP, se kterou předtím soupeřili.

Němečtí uprchlíci byli nazýváni "demokratickými Němci." Měli nárok na ubytování, stravu a zaměstnání. Práce ovšem nebyla ani pro Čechy, a tak "demokratičtí Němci" bohatě využívali přídělů potravin od československého státu. To se nelíbilo českému obyvatelstvu, které si nakupovat drahé potraviny v tak velkém množství nemohlo dovolit. Demokratičtí Němci (sociální demokraté a komunisté) se vůbec nechovali jako hosté, ale začali si diktovat požadavky, např. žádali, aby s nimi bylo jednáno v německém jazyce a pro jejich děti byly zřízeny německé školy.

Brzy se ukázalo, že "demokratičtí Němci" nejsou žádní antifašisté. Vůbec neskrývali spokojenost s tím, že Sudety byly připojeny k Německé říši a jásali nad politickými a vojenskými Hitlerovými úspěchy. Když zjistili, že Henleinova  strana nemá na pořádek v okupovaných Sudetech žádný podstatný vliv a bývalým sociálním demokratům a komunistům nebezpečí nehrozí, začali se postupně do Sudet vracet a zapojovat do nacistického systému. Když se československé úřady snažily pobyt demokratických Němců řešit, zjistily, že k 1. prosinci 1938 už téměř žádní v republice nejsou.