Neblíží se kometa ani konec světa, ale zimní superúplněk

Poslední letošní úplněk nabídne na mrazivé zimní obloze fascinující podívanou. Prosincový „Studený měsíc“ se na noční obloze vyhoupne do takové výše, v jaké jej znovu uvidíme až za dvě desetiletí, v zimě roku 2042. Navíc bude prosincový úplněk výrazně větší a jasnější, protože půjde o tzv. superúplněk — poslední ze tří superúplňků roku 2025. Když se oba tyto astronomické jevy spojí, společně zvednou pozici „Studeného měsíce“ na obloze a zvýrazní jeho velikost. Další takovou podívanou uvidíme až v roce 2042.

5. prosince v 00:14 středoevropského času nastane okamžik technického úplňku, kdy se Měsíc ocitne přesně naproti Slunci a bude tak kulatý, jak je to vůbec možné. Chcete-li jej pozorovat, pak téměř plný bude i noc předtím a noc poté. Příští měsíc totiž Měsíc vystoupá výše, než je v prosinci běžné. Díky vzácnému jevu spojenému s oběžnou dráhou Měsíce, který nastává pouze jednou za 18,6 roku, dosáhne prosincový úplněk naprostého maxima.

Je známé, že oblouk dráhy Měsíce během roku stoupá a klesá: nejvýše je v zimě a nejníže v létě (u Slunce je to obráceně). Tento pohyb je způsoben náklonem zemské osy o 23,4 stupně vůči rovině oběhu Země. Právě díky tomu máme čtyři roční období. Jenže existuje ještě méně známý mechanismus, který výšku oblouku Měsíce nenápadně přidává nebo ubírá bez ohledu na sklon zemské osy. Měsíc totiž neobíhá přesně v rovině ekliptiky (oběžné dráhy Země), ale o 5,1 stupně odkloněně. Tato nakloněná dráha musí dvakrát protínat ekliptiku — v místech zvaných „lunární uzly“ — a pomyslná spojnice mezi nimi se postupně otáčí. Tato rovina se neřídí ani oběhem Měsíce kolem Země, ani oběhem Země kolem Slunce. Otáčí se vůči hvězdám a nebeskému rovníku. Tento pohyb, zvaný předení uzlů, trvá 18,6 roku. Zatímco tedy vidíme Měsíc klouzat obloukem po obloze, zároveň se nepatrně „zhoupává“ mezi dvěma krajními polohami.

Každých 18,6 roku toto předení přidá Měsíci k oblouku dalších 5,1 stupně, takže se jeho maximální výška zvýší až na 28,5 stupně. Tento jev se nazývá hlavní lunární zastavení, protože oblouk Měsíce vystoupí na extrémní výšku a jakoby se tam na chvíli zastaví. Nejvíce se projeví tehdy, když tato fáze připadá právě na zimu. Naopak při vedlejším lunárním zastavení se Měsíci 5,1 stupně naopak ubere a výška jeho oblouku se zmenší. Rozpětí měsíční deklinace klesá asi na 18,3 stupně, takže může působit úplně obyčejně. Momentálně se nacházíme v období hlavního lunárního zastavení, a prosincový úplněk takové výšky znovu dosáhne až v roce 2042.

Prosincový úplněk nejen vystoupá nejvýše, ale také bude větší a jasnější než obvykle. Nejde o klam: průměr Měsíce bude až o 7 procent větší a jeho jas až o 16 procent vyšší než běžně. I když si toho běžný pozorovatel nemusí hned všimnout, lidské oko rozdíl zachytí. Jistě, Měsíc svou hmotnost nezmění. Proč tedy bude vypadat větší? Důvod je opět v jeho dráze, která není dokonalým kruhem, ale elipsou. Někdy je k Zemi blíž, jindy dál. Když se ocitne v nejbližším bodě — perigeu — vzniká právě superúplněk. Naopak v nejvzdálenějším bodě — apogeu — vypadá menší a říká se mu mikroúplněk.

Letos bude prosincový „studený měsíc“ superúplňkem — posledním ze tří superúplňků roku 2025.

Název „Studený měsíc“ je pojmenování prosincového úplňku, které pochází od původních amerických indiánských kmenů a odkazuje na příchod tuhé zimy a chladného počasí. Někdy se mu prosincovému úplňku říká také „Měsíc dlouhé noci“, neboť nastává v blízkosti zimního slunovratu (ten nastane o týden později, kolem 21. prosince), kdy jsou noci nejdelší a také Měsíc stráví na obloze nejvíce času.

Mnohá tradiční pojmenování měsíčních cyklů vytvořili původní obyvatelé Ameriky nebo ranní osadníci podle ročních období. Mohawkové tento jev trefně nazývali „Chladný měsíc“. Indiáni kmene Cree mu říkal „Měsíc vybuchujících stromů“, protože v mrazu často kmeny vysokých stromů praskají. Oglalové používali název „Měsíc praskajících stromů“.

Dakotové vzdali hold majestátním jelenům a nazvali jej „Měsíc, kdy jeleni shazují parohy“. Haidové a Cherokee používali označení „Sněžný měsíc“ a západní Abenaki mu říkali „Měsíc, který přináší zimu“.

Publikováno v EPOCH TIMES

Zelená ideologie je určená jen lidu prostému

 Zahájení COP30 tento týden znamená 11 dní vznešeného zeleného moralizování. Letošní klimatická konference OSN se koná v brazilském Belému na okraji amazonského deštného pralesa. Jako vždy je to příležitost pro nepochopené světové velikány a dobrodince, aby přiletěli z celého světa a poučovali ostatní svět o klimatických změnách.

COP30 je označení 30. konference OSN o změně klimatu, která se koná v Hangar Convention Centre v Belému v ústí Amazonky v Brazílii od 10. do 21. listopadu 2025. Přípravy na konferenci zahájila brazilská vláda vykácením 100 000 stromů z Amazonie, aby mohla postavit osm mil dlouhou čtyřproudou dálnici. To proto, aby se lídři, novináři a aktivisté mohli autem dostat z letiště do nově postaveného luxusního hotelového komplexu. Kromě dálnice a nových hotelů bylo rozšířeno místní letiště a přístav v Belému byl přestavěn, aby mohl přijímat výletní lodě (které jsou využívány k ubytování delegátů z nejchudších zemí).

Všechny tyto projekty byly před více než deseti lety navrhovány vládou státu Pará, ale byly opuštěny kvůli ekologickým protestům proti výstavbě v deštném pralese. V rámci příprav na COP30 však byly náhle oživeny a vytaženy z šuplíku – spolu s odůvodněním, jak „udržitelná“ je nová dálnice: politici vychvalují 30 přechodů pro divoká zvířata, oplocení pro vegetaci, cyklistické pruhy a solární LED osvětlení…

Dálnice v amazonském deštném pralese udala tón celému summit ohromujícímu pokrytectví. Francie, Španělsko, Keňa a další země požadují daň z obchodních i soukromých letů: Ale jakpak se nám delegáti COP30 dostanou do Brazílie? Určitě neplují přes Atlantik jako Greta Thunberg. Britský ministr energetiky Ed Miliband dokonce letěl mezi Belémem a Británií ne jednou, ale dvakrát, a uletěl 24 000 mil, což údajně stálo daňové poplatníky kolem 22 000 liber a vyprodukovalo zhruba šest tun emisí CO2. Podle deníku Telegraph byl Miliband doprovázen Rachel Kyteovou, britskou zvláštní zástupkyní pro klima, která podle zpráv za osm měsíců nalétala 76 000 leteckých mil, což odpovídá třem obletům Země. Na dotaz ohledně uhlíkové stopy Milibandových cest letadlem ministerstvo odpovědělo, že „jakékoli emise z účasti na konferenci COP jsou zanedbatelné ve srovnání s plněním našeho programu“.

Co přesně je tou agendou, která ospravedlňuje takové plýtvání? Podle brazilského prezidenta Luize Inácia Luly da Silvy je jednou z hlavních priorit boj proti „falešným zprávám a zkreslování“ a „odmítání vědeckých důkazů“. Ve svém úvodním projevu v pondělí Lula varoval, že tito takzvaní popírači klimatických změn „ovládají algoritmy, šíří nenávist a strach“, a prohlásil, že „je čas jim uštědřit novou porážku“. To byla jistě nepříliš subtilní narážka na amerického prezidenta Donalda Trumpa, který v září popsal změnu klimatu jako „podvod“ a celou konferenci COP ostře kritizoval. Není překvapením, že USA se letos rozhodly nevyslat do Belému žádné delegáty.

Existují však někteří američtí politici, kteří se na konferenci vydali dobrovolně. Jedním z nich je guvernér Kalifornie Gavin Newsom. Jeho útoky na Trumpa byly mnohem méně skryté než Lulaovy – včera Newsom o prezidentovi řekl: „Je to invazivní druh, je to prezident-demolice. Snaží se zvrátit pokrok minulého století. Snaží se znovu vytvořit 19. století. Zdvojnásobuje svou hloupost.“

Ironií je, že právě Newsom a další ekologičtí fanatici se snaží vrátit svět zpět v čase – a to ani ne do 19. století, jež bylo přece „stoletím páry“, ale rovnou do doby kamenné. Kromě potírání takzvaných falešných zpráv je další hlavní prioritou letošní konference COP30 odklonit svět od fosilních paliv a dalších prostředků, díky nimž lidská civilizace dosáhla současné úrovně.

Na zahájení summitu lídrů minulý týden generální tajemník OSN António Guterres prohlásil, že to bude znamenat „okamžité zastavení globálních emisí, jejich výrazné snížení v tomto desetiletí, urychlení odklonu od fosilních paliv, omezení metanu a ochranu lesů a oceánů“. Ve stejném projevu zdůraznil, jak důležité je uznat „morální selhání“ a „smrtelnou nedbalost“ v tom, že se nepodařilo zajistit, aby globální teplota nevzrostla o 1,5 stupně. Podle Guterrese si nyní lídři budou muset „zvolit, zda budou vést, nebo budou vedeni ke zkáze“.

Tento apokalyptický projev není pro Guterrese ani pro zelené hnutí ničím novým. Ale kolik lidí ještě poslouchá? Účast na konferencích COP se neustále snižuje. V roce 2023 hostila COP28 v Dubaji 84 000 hostů. O rok později se COP29 v Baku zúčastnilo přibližně 67 000 hostů. Letos je to okolo 56 000. Podobně Dubaj přilákala na úvodní summit leadrů přibližně 154 světových lídrů, zatímco Baku jich mělo asi 80. Belém jich má méně než 60.

Jednou ze skupin, kterou summity COP bez výjimky přitahují, jsou lobbisté za fosilní paliva. List Guardian na začátku tohoto měsíce informoval, že více než 5 000 lobbistů zastupujících zájmy ropných, plynárenských a uhelných společností mělo v uplynulých čtyřech letech přístup k jednání o klimatu, což jim umožnilo zmařit plány klimatických aktivistů. Od COP27 v Šarm aš-Šajchu jsou lobbisté dokonce zváni k účasti na oficiálních akcích.

Při rozhodování o ukončení používání fosilních paliv by světoví lídři měli být nanejvýš obezřetní. V předchozích letech byla konference COP pořádána zeměmi, které nejvíce těží z výroby a spotřeby „nečisté“ energie – jaká ironie!

Konference COP28 se konala v Dubaji, kde ministr průmyslu Spojených arabských emirátů odmítl zavázat se k úplnému odstranění fosilních paliv, což vyvolalo zděšení aktivistů. Místo toho vyzval ke „spravedlivému, řádnému a rovnému snížení spotřeby i produkce fosilních paliv, aby bylo v souladu s vědeckými poznatky dosaženo nulových emisí do roku 2050 nebo kolem něj“. Spojené arabské emiráty také plánovaly využít tuto každoroční událost jako příležitost k uzavření dohod o ropě a plynu s 15 dalšími zeměmi. V Baku loni azerbajdžánské předsednictví zašlo ještě dál. Prezident Ilham Aliyev vychvaloval přednosti fosilních paliv a prohlásil, že „ropa a plyn jsou darem od Boha … Lidé je potřebují“. Azerbajdžánský generální ředitel COP29 byl dokonce přistižen při uzavírání zákulisních dohod s ropnými a plynárenskými společnostmi.

To vše se dalo očekávat, protože COP ve skutečnosti není o záchraně planety. Spíše slouží jako příležitost pro mezinárodní dobrodince, aby se sešli a dokázali, jak jsou ctnostní a ekologicky uvědomělí. Pro ostatní je to ideální networkingová akce, kde lze uzavřít některé dohody a lobovat za aktiva, která udržují ekonomiky nad vodou – a díkybohu, že to někdo dělá. Kdyby se zeleným ideologům podařilo prosadit svou, svět by už dávno vzdal spolehlivé a bohaté zdroje energie, které pohánějí civilizaci. Plyn, ropa a uhlí vymanily miliony lidí z chudoby, nakrmily miliardy a prodloužily délku života. Čím více lidí se snaží zajistit, aby to tak zůstalo, tím lépe.

Svým způsobem je dobře, že COP je vždy tak absurdní. Odhaluje, jak směšný a nefunkční tento zaslepený environmentalismus ve skutečnosti je.

Publikováno na The European Conservative

Lichtenštejnsko

 Lichtenštejnsko je podivuhodná „země“ – chce se člověku drze napsat. Rozlohou je totiž menší než Brno a má méně obyvatel než Chomutov. Její nejvyšší vrcholky ovšem svou nadmořskou výškou citelně převyšují nejvyšší špičky Čech a na západě jako přirozená hranice zemi od Švýcarska odděluje řeka Rýn.

Se Švýcarskem jej pojí celní unie a Švýcaři tak chrání jeho hranice. Je to knížectví a někteří příslušníci vládnoucího rodu jsou schopni na mapě najít Krnov, Karvinou, Lednici nebo Rumburk, neboť jejich předci byli po celá staletí – a ještě docela nedávno – naši krajané. Lichtenštejnci mají jednu z nejvyšších životních úrovní na světě a mluví německy. Třebaže technologicky je to země na výši doby, určité „moderní“ trendy ji míjejí. Třeba populární heslo „moje tělo, moje volba“ se rozbíjí o hlavy Lichtenštejnců, jako by byly z téhož materiálu jako hradby starobylého hradu Vaduz.

Lichtenštejnci umělé potraty většinově spíše nechtějí. V souladu s tím je i trestní zákoník, který nepostihuje umělé ukončení těhotenství jen v případě vážného ohrožení zdraví či života těhotné ženy nebo když těhotenství vzniklo v důsledku znásilnění a žena byla v době početí nezletilá, a bylo provedeno lékařem. Ve všech ostatních případech hrozí trest odnětí svobody. Až do roku 2015 přitom platil ještě přísnější trestní zákoník z roku 1987. Trestného činu se podle něj dopouštěla jak těhotná žena, tak osoba potrat provádějící. Od trestu přitom bylo upuštěno pouze v případě, že žena byla ve vážném ohrožení života a nešlo to vyřešit jinak. Kriminalizace potratů byla dále zostřena takzvaným Weltrechtsprinzipem (principem univerzální jurisdikce). Těhotná žena s trvalým bydlištěm v Lichtenštejnsku byla trestána i v případě, že k potratu došlo v zahraničí, i když tam byl legální. Nebylo možné tedy ani překročit hranice a nechat si těhotenství ukončit ve Švýcarsku či Rakousku. Je třeba zmínit, že o podobném postihu není za celou dobu trvání zákoníku nic známo. K částečné a podle všeho konečné „liberalizaci“ došlo právě v roce 2015 a předcházelo tomu několik krizí, které málem vedly ke konci monarchie. Ale nepředbíhejme.

„Knížecí rod je pro Lichtenštejnsko stejně nedílnou součástí jako Rýn, který tvoří hranici se Švýcarskem, a švýcarský frank,“ prohlásil v roce 2012 tehdejší premiér země Klaus Tschütscher z křesťanskodemokratické Vlastenecké unie a dodal: „Lichtenštejnský lid ví, co dostává od knížecího rodu, a knížecí rod ví, co dostává od Lichtenštejnska. Je to tak symbiotický vztah, že se ho nikdo jen tak nevzdá.“ Tohle je možný klíč k pochopení této země a jejích obyvatel. Přes občasné neshody a nehody nakonec v zemi zvítězí přesně tento „symbiotický“ princip. Přestože je zřejmé, že lichtenštejnská společnost není unifikovaná a nevládne zde diktatura ani absolutismus. Naopak: politické zřízení země v sobě kombinuje prvky monarchie – a přímé demokracie založené na lidových referendech.

Křesťanství je nejpronásledovanějším náboženstvím

 Nová zpráva mezinárodní lidskoprávní organizace Open Doors, která monitoruje pronásledování křesťanů v celosvětovém měřítku, potvrzuje, že křesťanství je nejpronásledovanějším náboženstvím na světě. S výjimkou Severní Koreje, kde je zdrojem pronásledování komunistický útlak, je příčinou pronásledování v dalších deseti zemích na prvním místě především islámský útlak.

Organizace Open Doors každoročně vydává zprávu World Watch o 50 státech, které pronásledují křesťany. Podle zprávy z roku 2025 trpí více než 380 milionů křesťanů na celém světě vysokou mírou pronásledování a diskriminace kvůli své víře.

Severní Korea, Somálsko, Jemen, Libye, Súdán, Eritrea, Nigérie, Pákistán, Írán a Afghánistán jsou v první desítce zemí, kde jsou křesťané vystaveni extrémnímu útlaku a pronásledování.

Jedinou členskou zemí NATO na seznamu World Watch je Turecko (číslo 45), kde křesťanská menšina trpí islámským útlakem, náboženským nacionalismem, diktátorskou paranoiou státních úřadů a etnicko-náboženským nepřátelstvím.

Somálsko, které se umístilo na druhém místě, je jednou z nejnepřátelštějších zemí vůči křesťanům a křesťanství. Pád režimu Mohammeda Siada Barreho v roce 1991 proměnil Somálsko v rozvrácený stát, kde o moc soupeří islamisté, místní milice a váleční náčelníci. Díky slabosti centrálních úřadů ovládá teroristická skupina aš-Šabáb značnou část země. Somálská ústava z roku 2012 zdůrazňuje islám jako státní náboženství a povyšuje právo šaría nad vše ostatní, čímž fakticky zakazuje šíření jiných náboženství. V Somálsku, je následování Ježíše otázkou života a smrti. … Nebezpečí se v průběhu let zvýšilo, protože militanti se stále více zaměřují na vyhledávání a likvidaci křesťanských vůdců.

Mladé konvertitky ke křesťanství jsou stále velmi zranitelné a mnohé z nich žijí v úkrytu. Ženy podezřelé z konverze ke křesťanství jsou běžně ponižovány na veřejnosti, drženy v přísném domácím vězení, znásilňovány, unášeny, násilně provdávány za radikální šejky nebo zabity. Pokud je již taková žena vdaná, bude pravděpodobně rozvedena a budou jí odebrány děti, aby byla zajištěna jejich islámská výchova.

Jemen

 Jemenu (na třetím místě) nyní vládnou tři různé mocnosti a také al-Káida a Islámský stát (ISIS). Občanská válka v Jemenu, která trvá od roku 2015, přivedla Jemen na pokraj zhroucení:

Žádná ze zúčastněných mocností nemá pochopení pro křesťany a oficiální ústava prosazuje šaríu (islámské právo) a odmítá svobodu vyznání. Jedno procento Jemenců vyznávajících menšinová náboženství je silně marginalizováno. Pomoc je většinou distribuována prostřednictvím místních muslimských skupin a mešit, které údajně diskriminují všechny, kdo nejsou považováni za zbožné muslimy.

V oblastech kontrolovaných Hútíi je nebezpečné vlastnit Bibli nebo jiné křesťanské knihy. (…) Pronásledování v poslední době zesílilo, protože Hútíové získali větší moc. Nejméně jeden křesťanský Jemenec byl pro svou víru zabit a desítky domácích církví se již nemohou scházet. Zvláště nebezpečné je to v oblastech ovládaných islámskými extremistickými skupinami. Mnozí z nich ze země uprchli. Ve všech oblastech je vystavování křesťanských symbolů nebezpečné a může vést přímo k uvěznění, fyzickému týrání nebo dokonce popravě.

Libye

Libye, která se umístila na čtvrtém místě, se po svržení vlády Muammara Kaddáfího v roce 2011 rozdělila na část, ovládanou Vládou národní jednoty (GNU) a část pod Vládou národní stability (GNS). Na geopolitické a ideologické úrovni se země stala mezinárodním bojištěm, na němž se snaží získat vliv různé vojenské mocnosti (tj. turecko-katarsko-pákistánská islamistická osa podporující GNU versus emirátsko-saúdsko-egyptská diktátorská osa podporující GNS).  Mezinárodně uznávané GNU nyní konkuruje východní GNS. V tomto nestabilním politickém prostředí, kde obě strany soupeří o nadvládu, což činí Libyi zranitelnou a stále na hraně obnovení ozbrojeného konfliktu, nesou křesťané v zemi hlavní tíhu porušování lidských práv:

Libyjští křesťané muslimského původu čelí násilnému nátlaku ze strany svých rodin a komunit, aby se zřekli své víry. Zahraniční křesťané, zejména ti ze subsaharské Afriky, jsou terčem útoků islamistických militantních a zločineckých skupin.

Přechodná ústavní deklarace (2011) i návrh ústavy z roku 2017 prohlašují islám za náboženství země a právo šaría za hlavní zdroj legislativy.

Súdán

Súdán (číslo pět), který je od dubna 2024 zasažen občanskou válkou mezi dvěma muslimskými frakcemi – Súdánskými ozbrojenými silami (SAF) a polovojenskými Silami rychlé podpory (RSF), je nyní postižen krizí, zahrnující vysídlování obyvatel a související nedostatek potravina hrozící hladomor. Téměř devět milionů lidí bylo nuceno opustit své domovy. Ani jedna ze stran konfliktu není křesťanům nakloněna, naopak konflikt dal islamistům více příležitostí, aby se na ně zaměřili:

Rozsah a intenzita tlaku na křesťany se v letošním roce výrazně zvýšily, protože občanská válka přinesla extrémní míru násilí a strádání. Byly násilně obsazeny kostely, křesťanské budovy a dokonce i soukromé domy patřící křesťanům.

Křesťané zažívají mimořádné potíže také v době hladové krize, protože místní komunity je diskriminují a neposkytují jim podporu. Velká část církve v Súdánu, která by mohla pomoci s distribucí pomoci, je na útěku.

Eritrea

V Eritreji (číslo šest), kde je hlavním náboženstvím islám, je jediným politickým subjektem Lidová fronta za demokracii a spravedlnost (PFDJ). Od vyhlášení nezávislosti Eritreje v roce 1993 vykonává PFDJ pod vedením pezidenta Isaiase Afwerkiho plnou kontrolu nad Eritreou:

Stovky křesťanů jsou již několik let zadržovány. … Režim se stal synonymem absolutního autoritářství a dělá vše pro to, aby si udržel svou moc: zatýká, pronásleduje a zabíjí křesťany, protože jsou považováni za agenty Západu, a tudíž za hrozbu pro stát a vládu.

Každodenní život je přísně sledován, telefonní hovory a používání internetu jsou pod neustálým dohledem. Eritrea je často nazývána „Severní Koreou Afriky“ kvůli extrémní státní kontrole. Nejvíce trpí křesťané, zejména ti, které stát neuznává. Extrémní nátlak, státem schvalované násilí a branná povinnost nutí některé křesťany k útěku ze země.

Nigérie

V Nigérii (číslo sedm), která je většinově křesťanská, dochází k „tiché“ genocidě:

Nájezdy fulanských ozbrojenců, početných skupin ozbrojených banditů a teroristických skupin Boko Haram a ISWAP (Islámský stát v západní Africe) terorizují křesťanské komunity. Militanti unášejí, znásilňují, sexuálně zotročují a zabíjejí ženy a dívky. Kromě toho, že jsou „provdávány“, jsou dívky unesené militanty údajně využívány jako živé štíty nebo jako rukojmí  při vyjednávání.

Pákistán

V Pákistánu, který je na osmém místě, jsou

pověstné zákony o rouhání často používány proti všem menšinám, křesťané jsou však postihováni nejčastěji a nejpřísněji.  Za tyto zákony o rouhání hrozí trest smrti. Ten je sice zřídkakdy vykonán, ale lidé obvinění z rouhání jsou vystaveni útokům nebo vraždám ze strany davu.

Roste počet křesťanských dívek (a dívek z jiných menšinových náboženství), které jsou unášeny, zneužívány a násilně konvertovány k islámu (často s podporou soudů nižší instance)… Křesťané jsou také zranitelní, když jsou uvězněni v otrocké práci.

Írán

V Íránu, který je na devátém místě, konvertité od islámu ke křesťanství čelí závažnému porušování náboženské svobody, především ze strany vlády a v menší míře i ze strany okolní společnosti a svých rodin. Vláda považuje tyto konvertity za hrozbu a domnívá se, že jsou pod vlivem západních zemí, aby podkopávali islám a státní režim.

Uznaná historická společenství, jako jsou arménští a asyrští křesťané, jsou sice státem chráněna, ale je s nimi zacházeno jako s občany druhé kategorie.

Afghánistán

V Afghánistánu (který se umístil na desátém místě), kde Tálibán obnovil svou plnou kontrolu v roce 2021, se situace navrátila do starých kolejí:

Pokud jsou konvertité odhaleni, rodina, klan nebo kmen se mohou snažit zachovat si svou „čest“ a vypořádat se s konvertitou nátlakem, násilím nebo dokonce vraždou. Pokud víru konvertity odhalí vláda, mnoho afghánských věřících nemá jinou možnost než se pokusit o útěk. Ženy a etnické menšiny zažívají další útlak, křesťané z těchto skupin žijí pod nepředstavitelným tlakem.

Ať už se jedná o Blízký východ, Asii nebo Afriku, existuje jasný vzorec týkající se zacházení s křesťany ze strany muslimů. V každém případě jsou křesťané a další nemuslimové ve většinově muslimských zemích diskriminováni, systematicky utlačováni, vystaveni násilí nebo hrozbě násilí. Zdrojem pronásledování v těchto zemích není pouze vláda. Ve většině případů je vůči nemuslimům nepřátelská také širší muslimská komunita. Pro nemuslimy, kteří se snaží přežít pod vládou islámu, neexistuje téměř žádná náboženská svoboda, a dokonce ani možnost žít normální slušný život.

Evropa by měla vzít tyto informace plně na vědomí, zastat se pronásledovaných, zakázat právo šaría a změnit svou uprchlickou a migrační politiku s ohledem na tyranskou povahu islámu.

Jak ještě dlouho Američané nechají Trumpovu partu řádit?

 Spojené státy americké čelí bezprecedentní politické krizi, která zachází daleko za hranice běžné polarizace. „Bez volebního mandátu se nejbohatší muž světa v krátké době infiltroval do amerického vládního aparátu, svévolně zavíral úřady, propouštěl úředníky a odposlouchával vysoce citlivá data,“ varuje washingtonský zpravodaj rakouského listu Der Standard. Připomíná, že Musk úmyslně šíří lži, aby přiživil předsudky vůči „byrokratům“ ve Washingtonu.

Začátkem února napsal americký profesor historie Timothy Snyder, že současné dění v USA „je samozřejmě převrat“. Situace je velmi vážná také podle názoru Karla Doemense, amerického zpravodaje listu Der Standard. Ten je ale v tomto směru umírněnější, podle něj jsou Spojené státy teprve na hranici státního převratu. Zaměřil se zejména na Muskovy aktivity v čele úřadu pro efektivitu vlády (DOGE).

Píše o tom, že Musk pořádá „křížové výpravy proti americkým vládním institucím“. A dodává: „S oddílem loajálních technologických žáků ze Silicon Valley a s podporou Trumpa si tento technologický miliardář proklestil cestu do elektronických srdečních komor nejdůležitějších ministerstev s důvěrnými daňovými údaji, adresami a bankovními údaji všech Američanů. Špehoval pracovní smlouvy dvou milionů státních zaměstnanců, rozbíjel úřady a konfiskoval fondy schválené Kongresem.“

Podle jeho názoru spustil čerstvě zvolený americký prezident Donald Trump a jeho spojenec Elon Musk, nejbohatší muž světa, systematickou likvidaci státních institucí. Pod rouškou „boje s byrokracií“ se podle Doemense odehrává demontáž klíčových vládních úřadů, což by mohlo otřást nejen důvěrou v americkou demokracii, ale i jejími základy. 

Hned po Trumpově inauguraci 20. ledna 2025 podepsal prezident dekret, kterým zmrazil veškeré platby pro zahraniční humanitární pomoc financovanou agenturou USAID. Tato instituce, která hraje klíčovou roli například v šíření zdravotnických a vzdělávacích projektů po celém světě, byla během několika týdnů zcela ochromena. Elon Musk, kterého Trump označil za „bojovníka proti korupci“, prostřednictvím svého nově zřízeného úřadu začal postupně přebírat kontrolu nad vládním aparátem, tvrdí článek listu Der Standard.

Musk se nerozpakoval sáhnout k řadě lží, aby potvrdil, že se jedná o nezbytný boj proti „zbytečné byrokracii“. Na své síti X zveřejňoval neustále zprávy o tom, jak USAID údajně poslala kondomy do Pásma Gazy za 50 milionů dolarů, dotovala zpravodajský server Politico.com 8 miliony dolarů a převedla 84 milionů dolarů dceři Hillary Clintonové Chelsey. Nic z toho není pravda, zdůrazňuje Doemens. Ve skutečnosti jde podle něj Muskovi o nemilosrdný zásah, jehož důsledkem je zrušení rozpočtů, zastavení projektů a hromadné propouštění.    

Elon Musk, který nemá žádnou legitimní politickou funkci, se touto situací chlubí. V jeho vizích by došlo k masivní redukci federálních zaměstnanců, což Trump a jeho administrativa otevřeně podporují. Kongres ovládaný republikány zatím tragédii spíše přihlíží, navzdory několika desítkám žalob podaných na Trumpa i Muska.

Vlády rády pracují pro miliardáře

 Historik Snyder samozřejmě popisuje současnou americkou realitu. Tuto realitu nazývá převratem - a stejně tak činí nespočet dalších obhájců americké demokratické víry.

Neprožíváme „převrat s tanky v ulicích a davy, které obsazují vládní úřady“, říká  bývalá americká prokurátorka a současná vedoucí pracovnice Brennanova centra Joyce Vanceová. Prožíváme „klidnější puč, puč miliardářů“.

„Nejbohatší člověk na světě se pokouší převzít fyzickou kontrolu nad vládními platebními systémy a využít je k zastavení federálního financování jakéhokoli příjemce, který se mu osobně nelíbí,“ dodává v Právnické fakultě Minnesotské univerzity Will Stancil. „Elon Musk si přímo uzurpuje nejdůležitější pravomoc Kongresu, moc peněženky.“

Muskovy legie, které se nyní nabourávají do hlavního města země, sepodle New York Times, již „vložily“ do databází 17 federálních agentur. Mezi tyto legie patří i horliví Muskovi obdivovatelé, jako je Akash Bobba, softwarový inženýr, který nedokončil ani střední školu a kdysi byl na stáži v technologické firmě, jíž předsedal Muskův kolega, miliardář Peter Thiel.

Federální agentury, které zajišťují chod naší země, se jedna po druhé dostávají - s plnou podporou a požehnáním Donalda Trumpa - pod Muskovu faktickou kontrolu. Trump mezitím v titulcích píše o převzetí Gazy a Panamy, čímž, jak poznamenává senátor Chris Murphy z Connecticutu, „odvádí pozornost všech od skutečného příběhu - miliardářů, kteří se zmocnili vlády, aby okrádali obyčejné lidi“.

Trumpovci, souhlasí senátor Bernie Sanders z Vermontu, nás posouvají „do oligarchické formy společnosti, kde mimořádná moc spočívá v rukou malého počtu nevolených multimiliardářů“.

Volení představitelé a progresivní aktivisté se proti Muskovu puči brání u soudů a zaznamenávají některá první vítězství. Jeden federální soudce například právě zablokoval Muskův přístup k počítačovému platebnímu systému ministerstva financí. Soudce rozhodl, že tento přístup hrozí „nenapravitelnou škodou“ osobním a finančním údajům milionů Američanů.

Rozhodnutí soudů nižší úrovně však nemusí projít u soudců jmenovaných Trumpem na vyšší úrovni. Zastavení Muskova převratu bude vyžadovat širší lidovou mobilizaci, a ta se skutečně stupňuje, přičemž protesty přitahují tisíce lidí v různých lokalitách od centra Washingtonu až po řadu státních sídel po celé zemi.

Naše jediná naděje, jak čelit Muskovu puči miliardářských korporací - „a jejich neomezeným možnostem“ ovlivňovat „naše volby, legislativu a jmenování soudců“? Tou může být zintenzivnění odborové akce, naznačuje nová analýza dlouholetého odborového aktivisty Michaela Podhorzera - a tato akce se také buduje.

Celostátní hlas odborů, AFL-CIO, právě zahájil novou kampaň s názvem Department of People Who Work for a Living( Oddělení lidí, kteří se živí prací), jejímž cílem je postavit se Muskovi a jeho „ministerstvu vládní efektivity“

„Vláda může pracovat pro miliardáře,“ zdůrazňuje prezidentka AFL-CIO Liz Shulerová, “nebo může pracovat pro pracující lidi - ale neplatí obojí

Nová hilsneriáda před spadnutím?

 Po porážce Turecka v první světové válce oblast Judeje připadla jako tzv. mandátní území Velké Británii. Nešťastná britská politika vedla k stále brutálnějšímu konfliktu mezi místními Araby a Židy, přičemž Londýn nejen že nebyl schopný udržet v oblasti pořádek, ale nezodpovědně oběma skupinám sliboval prostor a politické uplatnění. Původně britský a arabský antisionismus se stal nástrojem, který umožnil legitimně nenávidět Židy. Zdá se, že se nezměnil ani v současnosti. Hodně napovídají Čulíkovy články v Britských listech o Izraeli. 

Komunisté v tom byli tak nestydatí, že po druhé světové válce neváhali šikanovat české Židy, z nichž většina přežila šoa a další se vrátili z bojů na západní i východní frontě, a označovali je za sionisty a agenty sionismu, imperialismu atd.

Někdy to ovšem komunistovi dost ujelo. Dokonce ještě před pučem v únoru 1948 ministr informací Václav Kopecký prohlásil na schůzi v Teplicích na adresu židovských uprchlíků z Podkarpatské Rusi: „Tito bradatí Šalamounové, tato židovská svoloč, která se teprve v poslední době připojila k domácímu nebo zahraničnímu odboji, nemá přednostní práva před řádnými Čechy.“ To bylo na jaře roku 1947.

Mnozí Židé však komunismus podporovali, neboť po děsivých zkušenostech války věřili, že komunismus založí novou, svobodnou a spravedlivou společnost. V padesátých letech se konaly monstrprocesy a zveřejněná charakteristika odsouzených – „židovského původu“ – znamenala kruté probuzení. Trefně na to vzpomíná Ota Pavel v povídce Běh Prahou. Později se namísto Žid již téměř vždy užívalo slovo sionista. A dehonestace, urážky, ponižování a pronásledování mohly pokračovat.

„To už je zase dovoleno nenávidět Židy?“ Tato otázka padla po pogromu 7. října 2023. Autor odkryl pokrytectví radikální antisemitské levice. Zatímco zděšení z brutálního pogromu poměrně rychle odeznělo, ve světě se zvedla vlna naprosto skandálních demonstrací, kampaní a pokusů redefinovat události s jediným cílem: upřít Židům nejen právo na stát, ale i na existenci.

Organizátoři a účastníci se příliš netajili protižidovskou nenávistí, ať již vyjádřenou heslem Od řeky k moři nebo obrázky krvavých rukou, což je přímý odkaz na teroristický masakr z 12. října 2000. Tehdy izraelští vojáci v civilu, Josi Avrahami a Vadim Nurchid, jeli v civilním autě a zabloudili do Rámaláhu. Ptali se palestinské policie na cestu, ale byli zajati a posléze zmasakrováni lůzou.

Jistý Aiz Salha ukazoval z okna davu své zkrvavené ruce a vyzýval přátele, aby dobil Izraelce, kterého předtím z okna vyhodil. Lůza pak těla obou Izraelců rozsekala a vykuchala, záběry z tohoto řádění patří k nejhrůznějším vyobrazením dostupným v médiích. Salhovy rudé, krví pokryté dlaně a jejich stylizovaná kresba se staly mediálním symbolem této vraždy.

Jiným otevřeně antisemitským symbolem byla mikina s nápisem 1972 Olympic, kterou si na propalestinskou demonstraci v Praze vzala jedna z aktivistek. Nápis je jednoznačným odkazem na hrůzný masakr jedenácti izraelských sportovců a německého policisty Antona Fliegerbauera 5. září 1972 na mnichovské olympiádě.

Sociální sítě jsou nyní více než rok po pogromu plné nenávistných výpadů proti Židům. Autoři se zaklínají, že nejsou antisemité, oni pouze nemají rádi Netanjahua, Západ, kapitalisty a Stát Izrael. Židy mají rádi, zvláště ty mrtvé oběti holokaustu, živí Židé se v jejich interpretaci nevkusně brání vyhlazení.

V podání rozmazlené zlaté mládeže Západu stejně jako neonacistů a některých katolických ultras je zcela legitimní žádat zničení židovského státu a etnickou čistku na jeho území. Skandované heslo From the river to the sea znamená zahnání Židů do moře, jak se také často ozývalo a podnes ozývá. Rozhodně to neznamená svobodný stát, kde by mohli a směli Židé dál žít.

A Židé v diaspoře? Zde nastupuje starý dobrý sociální antisemitismus. Stejní řečníci, kteří žádají Palestinu judenfrei, publikují staré karikatury z protižidovských časopisů od 19. století až po neblaze proslulý Der Stürmer. Před časem jsme upozorňovala na plakát z dílny nacistické propagandy, který šířila česká učitelka v penzi, levicová aktivistka, která ještě nedávno učila děti.

Obrázky jsou neměnné: Žid jako tučný kapitalista dřepící na vaku s bankovkami, otrokář vodící na řetězech vychrtlé dělníky, vysmátý obchodník s dětskou pornografií, farmaceutický spiklenec, který distribuuje otrávené vakcíny. Touha moderních antisemitů je prostá: „Židi pryč z Palestiny, Židi pryč z našeho světa.“ Množí se útoky na evropské a americké Židy, na hřbitovy a na synagogy, židovští studenti v kampusech jsou šikanováni, zastrašováni a biti.

Moderní antisemité již nehlásají, že nám Židé zavraždili Boha, ani neměří židovské nosy. Moderní antisemité bojují proti sionismu. Nevadí jim teroristické organizace, jejich řádění a vraždy civilistů, včetně dětí, nazývají osvobozeneckým bojem, oplakávají zabité vůdce Hamásu a Hizballáhu.

Zpočátku se aspoň trochu pokoušeli přesvědčovat čtenáře a posluchače, že Hamás není totéž, co nevinní Palestinci, ale jak plyne čas a pogrom 7. října 2023 je systematicky vytlačován z kolektivní paměti, již Hamás nepokrytě oslavují. Jejich snem je zničení západní civilizace, jejich nepřítelem je liberální demokracie.

Stejně jako mladý Wilhelm Marr toužil po vítězství anarchismu a po krvavé lázni, která smete staré pořádky, také oni touží po očistné krvavé koupeli světa. Navazují na nacionální socialismus čili nacismus – a na komunismus. Živí se závistí, nenávistí a odporem k životu. Na tom nic nezmění líbivé projevy soucitu s trpícími. Taková slova užívali i masoví vrahové, aby zdůvodnili svá zvěrstva. Jsou současní bojovníci proti Izraeli antisemité? Ano, jsou…

Zdroj: Věra Tydlitátová je religionistka a judaistka zabývající se problematikou extremismu a xenofobie.

ČT lže jako za komunistů

  Skandální selhání České televize má ohlas už i u mladých českých poutníků v Lisabonu. Více než 550 z nich podepsalo dopis určený řediteli zpravodajství České televize. V něm se ohrazují proti reportáži odvysílané 2. srpna v Událostech. Její nepravdivé a neprofesionální zpracováním nadzvedlo ze židlí nejen katolíky.

Mladí poutníci v dopise mj. upozorňují na to, že Česká televize o početné české výpravě v Lisabonu zatím vůbec neinformovala:

„Jsme tady v Lisabonu, velká skupina mladých věřících z České republiky, abychom se setkali s tisícovkami dalších mladých katolíků z celého světa. Společně se radovali, povzbudili se ve víře, vytvořili nová přátelství, ale také si odnesli nezapomenutelné vzpomínky na celý život. Je nás tu z ČR celkem 3177, a to není málo (například slovenských poutníků je tu jen něco přes jeden tisíc), jsme sedmá nejpočetnější delegace na SDM. Mnozí z nás jsme si na tuto cestu dlouhodobě spořili, ale také jsme se intenzivně podíleli na přípravě akcí v českém centru, kde každý den probíhá speciální program pro naše poutníky a doprovází nás tu 9 biskupů Čech, Moravy a Slezska. Taková událost se koná jednou za tři roky a svým rozsahem je zcela mimořádná,“ stojí v úvodu dopisu mladých, kteří se dále ohrazují proti celkovému vyznění reportáže a uvádějí některé věci na pravou míru.

V Lisabonu jsou stovky tisíc mladých lidí z celého světa. Ulice jsou plné nadšených osob, které  zpívají a tančí. Jeden velký happening, který se nedá srovnat s žádným hudebním festivalem ani sportovní událostí. Mladí lidé přijeli za papežem a prožívají chvíle, na něž budou vzpomínat celý život.

Jak o této jedinečné akci informuje Česká televize? Její reportáž v Událostech z 2. srpna měla s objektivitou pramálo společného.

Veřejnoprávní televize šíří nejen nesmysly o vedrech a o tom, že tam někdo jel řešit skandály církve. V Lisabonu je příjemných 25 stupňů a mladí lidé se přijeli setkat se s vrstevníky z celého světa, kteří stejně jako oni věří v totožné hodnoty.

Že je v Lisabonu 3177 mladých lidí z České republiky? To nestojí ČT za zmínku. (Pro srovnání, ze Slovenska se přihlásilo lehce přes tisíc osob).

Bude při korunovaci Karla III. dobře vidět na vévodkyni Meghan?

Princ Harry a jeho manželka vévodkyně Meghan doposud účast na ceremoniálu oficiálně nepotvrdili, přesto se očekává, že 6. května se v Londýně objeví. 

Usilovně se ovšem spekuluje, jaké místo v Westminister Abbey vévodkyni bude přiděleno. Mohlo by to být místo, které by televizní kamery a novináři z celého světa  jen těžko hledaly. Časopis Mirror se údajně ze spolehlivých zdrojů v Buckinghamském paláci dozvěděl o "perfektním plánu", podle něhož jedenačtyřicetileté vévodkyni bude přiděleno křeslo za sloupem nebo svícnem.

Harry a Meghan by se  měli objevit na balkoně Buckinghamského paláce. Osmatřicetiletý princ Harry, syn krále, musí podle korunovačního protokolu sedět v blízkosti krále. Problémy jsou s usazením Meghan, neboť jsou obavy, že její přítomnost vpředu odláká pozornost kamer od krále Karla III.

K odstavení vévodkyně mimo pozornost kamer došlo už při pohřbu královny Alžběty II. v červenci 2022, balkon byl vyhrazen pouze aktivním členům rodiny Windsorů, Harry a Meghan tedy do této skupiny nepatří.

Oslava 70 let královny Alžběty II. na britském trůně

 Zpráva o úmrtí krále a výzva k usednutí na britský trůn zastihla v roce 1952 princeznu Alžbětu na humanitární akci v Africe. V té době byla Velká Británie považována za koloniální velmoc č. 1, i když závislosti na Londýnu se v té době řada států včetně Indie už se zbavila. 

Nejen Angličanům, ale i mnoha starším lidem na celém světě se při pohledu na 96 letou britskou královnu zaleskla v oku slza. Republikáni se  netváří nadšeně, komunisté se pohrdavě šklebí. Za 70 let se hodně změnil svět, přesto lesk britského královského trůnu a tradice zůstaly.

Harry a Meghan budou oslavovat s královnou Alžbětou II.

Harry, vnuk britské královny Alžběty II. a jeho manželka Meghan mají i se dvěma dětmi přijet na oslavu 70. výročí korunovace babičky Alžběty II. Královna tak bude moci poprvé spatřit jedenáctiměsíční pravnučku Lilibet. Harry a Meghan jsou z pozvání nadšeni, i když se s dětmi Archieho (3) a Lilibet (1) nebudou moci na balkonu Buckinghamského paláce ukázat po boku královny. Oslavy budou zahájeny 2. června.

Na balkoně bude chybět i druhý nejstarší syn královny princ Andrew. Královna si přála, aby ji doprovázeli jen ti členové rodiny, kteří jí oficiálně pomáhají při plnění královských povinností. Princ Andrew (62) byl před několika lety podezříván ze zneužívání nezletilé ženy a musel se stáhnout z veřejného života. Nedávno byl zastaven proces v USA, údajně po vyplacením několika milionů žalující straně. Krátce nato doprovázel královnu na bohoslužbu ve Westminsterském opatství. To vyvolalo mediální kritiku.

Princ Harry (37), syn následníka trůnu prince Charlese, a jeho manželka vévodkyně Meghan (40) se před dvěma lety vzdali všech královských povinností a výhod a přestěhovali se do USA. Jejich vztahy s britským královským paláce pak nebyly nejlepší.

Tímto kočárem královna přijede na oslavy

Na balkoně Buckinghamského paláce vedle královny Alžběty II. (96) bude princ Charles, princezna Anne, princ Edward a princ William a jejich rodiny. Oslavy jsou naplánovány  ve dnech 2. až 5. června 2022. Konat se budou vzpomínkové bohoslužby, vojenské přehlídky a koncerty. Vzhledem k tomu, že královna se v posledním období potýká s různými zdravotními problémy, byly některé akce, na kterých měla být přítomna, zrušeny. K upřesnění programu dojde těsně před zahájením oslav.

 

Platinové jubileum královny Alžběty II. na trůně

 6. února 2022 Alžběta II. královna Commonwealthu, oslaví 70 let, čili platinové jubileum, nástupu na trůn. Tak dlouho ještě žádný panovník na britském (ani jiném) trůnu nebyl. Hlavní oslavy proběhnou 2. až 5. června 2022, kdy budou spojeny květnové a červnové státní svátky. Britská vláda slíbila velkolepé oslavy, podívanou, jakou člověk uvidí jednou v životě.    

Královna Alžběta II. (anglicky The Queen, celým jménem Elizabeth Alexandra Mary; * 21. dubna 1926 Mayfair, Londýn) je vládnoucí královna patnácti nezávislých států označovaných jako Commonwealth realm. Jedná se o státy Antigua a Barbuda, Austrálie, Bahamy, Belize, Grenada, Jamajka, Kanada, Nový Zéland, Papua Nová Guinea, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny, Šalomounovy ostrovy, Tuvalu a Spojené království Velké Británie a Severního Irska. V každé této zemi je považována za panovnici samostatného státu a plnění královských povinností pro každou zemi je oddělené. Je také nejvyšší představitelkou anglikánské církve. V dubnu 2018 bylo rozhodnuto, že ji v čele Commonwealthu, na její přání nahradí po její smrti syn Charles, princ z Walesu. I přes velký počet svých funkcí zasahuje královna do politiky v souladu s britským zvykovým právem jen výjimečně.

Britskou královnou se nečekaně stala ve svých 25 letech po smrti svého otce Jiřího VI. dne 6. února 1952. V dlouhém období její vlády došlo k zániku Britského impéria (proces, který byl zahájen již za jejího otce) a následnému vzniku Commonwealthu. Poté, co britské kolonie získávaly nezávislost, se stala královnou několika nově osamostatněných zemí. Některé z nich později změnily svůj status na republiku. V září 2015 překonala v délce vlády svoji praprababičku, britskou královnu a indickou císařovnu Viktorii, a stala se tak nejdéle vládnoucím panovníkem v anglických a britských dějinách. Od října 2016 po smrti thajského krále Pchúmipchona Adunjadéta (Rámy IX.) se stala nejdéle vládnoucím žijícím monarchou na světě.[1]

Alžběta, pocházející z windsorské dynastie, se roku 1947 provdala za Philipa, vévodu z Edinburghu, se kterým má čtyři děti. Její manžel zemřel 9. dubna 2021. V současnosti je také dvanáctinásobnou prababičkou.

Proroctví z Fatimy je až moc pravdivé

13. května 1917 tři malí pasáčci spatřili na louce u portugalské Fatimy, nad malým stromem, krásnou paní, která zářila jako slunce. 

Dodnes se vedou spory o tři proroctví. Učinila je svědkyně zjevení Lucia Abobora v roce 1940.  Její příbuzní Jacinta a Francisco už nic vypovědět nemohli, protože tři roky po zjevení podlehli španělské chřipce. Lucia žila v několika klášterech a často mívala svaté vidění. 

Panna Marie podle Luciina zápisu jejich smrt během jednoho zjevení předpověděla a děti na ni byly připraveny. Dokonce prý řekly rodičům, že brzy umřou, ale opět jim nikdo nevěřil. Lucia všechna proroctví sepsala až ve chvíli, kdy trpěla vážnou nemocí a domnívala se, že také umírá. Listy uložila do obálky, kterou pečlivě zapečetila a svěřila ji katolické církvi s prosbou, aby ji kněží otevřeli až v roce 1960. Papež Jan XXIII. obálku otevřel už v roce 1957. 

První proroctví hovořilo o pekelných plamenech a strašlivých mukách, což mohla být předpověď druhé světové války a atomových bomb v Hirošimě a Nagasaki. Druhá předpověď se prý týkala úpadku komunistického Ruska. Třetí část spisu zůstala přísně utajena. Proroctví hovořilo o krveprolití, během něhož padl k zemi  "římský biskup v bílém šatu". 

Jan Pavel II. věřil, že toto proroctví se týkalo jeho, atentátu, o který se roku 1981 pokusil turecký extrémista Mehmet Ali Ağca. K atentátu došlo 13. května - tedy v přesně ve výročí dne, kdy se Panna Marie zjevila portugalským dětem poprvé.

Spekuluje se, že Jan Pavel II. v roce 2000 neprozradil zdaleka všechno. Proroctví mohlo zahrnovat předpovědi, které by mohly vzbudit nežádoucí paniku, a tak musely zůstat zatajeny. Lucia Abobora  zemřela v roce  2005 ve věku 97 let. Její ostatky  byly pochovány ve Fatimě.  Vatikán, který ke všem zázrakům a zjevením přistupuje nedůvěřivě, tvrdí, že nic z proroctví nezatajuje.

Nezapomenutelný boxer Muhammad Ali se narodil před 80 lety

V současnosti se box stal opomíjeným sportem. Než se nějaký boxer vypracuje, je mu zakázaná činnost kvůli různým společenským a finančním skandálům. Sportovní novináři o boxu nejraději píší v čase minulém. Stále v souvislosti s boxem se objevuje nezapomenutelné jméno Muhammad Ali, jehož rodným jménem bylo Cassius Marcellus Clay.

Ali zemřel 3. června 2016 na otravu krve. V pozadí jeho smrti byla Parkinsonova choroba, jíž trpěl více než 30 let. 

Jeho světové boxerské úspěchy začaly na olympijských heách v Římě, kde jako amatér Cassius Clay získal zlatou medaili v polotěžké váze. V  roce 1964 se stal profesionálem, přešel na islámskou víru a nechal se přejmenovat na Muhammada Ali. Celkem v profesionálním ringu vybojoval 61 zápasů, z nichž 56 vyhrál. O svém způsobu boje říkal: "Kroužím lehce jako motýl, píchám jako včela." Byl třikrát profesionálním mistrem světa v těžké váze. Jeho boje v ringu pravidelně sledovaly stamiliony diváků na celém světě. Svět zaujal i svými názory na politiku, náboženství a chování lidstva.

"Byla to ikona, která dostala na jednu loď křesťany a muslimy, bohaté i chudé, černé i bílé, prostě všechny lidi," řekl o něm bývalý americký prezident Barack Obama. "Dovedl rozpoznat, co je správné a za to bojovat." Odsuzoval rasizmus, který v 60. letech na některých místech v USA ještě přežíval, veřejně odsuzoval válku ve Vietnamu, odmítl nastoupit vojenskou službu a raději přijal zákaz sportovní činnosti.

Aliho nejslavnější boje v ringu začínávaly po půlnoci středoevropského času. Československá televize je nepřenášela nejen kvůli pozdnímu času, kdy pracující měli právo na spánek, a kvůli vysoké ceně vysílacích práv, ale také z důvodů politických a ideologických. Zuřila stále studená válka a USA byly hlavním nepřítelem Tábora míru a socializmu, v němž navíc profesionální sport byl zakázán. Výhodu mělo české obyvatelstvo u hranic s Německem a Rakouskem, kde se dalo sledovat tamní televizní vysílání. Ráno spousta sportovních diváků sice do zaměstnání přicházela nevyspalá, ale se zářícíma očima z dojmů, které boje o titul profesionálního mistra světa v boxu přinášely. To prostě bývala nepopsatelná atmosféra, jaká se už těžko zopakuje.

1942: Cassius Clay se narodil 17. ledna v Louisville (Kentucky), první ze dvou synů v rodině.

1960: V polotěžké váze na olympijských hrách v Římě vybojoval zlatou medaili.

1964: Stává se členem „národu islámu“ a přijímá jméno Muhammad Ali.

1967: Byl mu odebrán titul mistra světa poté, co odmítl nastoupit vojenskou službu. Kromě svého náboženství Ali jako důvod uvedl nedostatek rovných práv pro Afroameričany. Ali je odsouzen k pěti letům vězení, ale je propuštěn na kauci.

1971: 8. března Ali prohrává jeden ze svých největších zápasů v životě s Joe Frazierem na body. Zápas sleduje v televizi nejméně 400 milionů diváků po celém světě.

1974: V lednu Ali vyhraje odvetu proti Frazierovi. Ve stejném roce dosáhl pravděpodobně největšího vítězství v „Rumble in the Jungle“ proti George Foremanovi. Foreman byl do té doby neporažen ve 40 zápasech.

1978: Ali ztrácí titul mistra světa s Leonem Spinksem, ale vyhrává odvetný zápas.

1981: Prohrává poslední zápas své kariéry s Trevorem Berbrickem.

1984: Je diagnostikována Parkinsonova choroba.

1999: MOV jmenuje (ve Vídeňské státní opeře) Aliho „Sportovcem 20. století“ .

2012: Ali získává medaili svobody za svou sociální angažovanost. Je to jeho poslední oficiální vystoupení.

2016: 3. června „The Greatest“ umírá v důchodu ve Phoenixu ve věku 74 let. 

 

Ani smutná královna Alžběta II. neztrácí optimizmus

 "I wish you all a very happy Christmas" Přeji vám krásné vánoce, zaznělo ve vánočním projevu britské královny Alžběty II. (95 let). "Vánoční svátky poskytují mnoho potěšení, radosti a štěstí, pro mnohé lidi, kteří ztratili své blízké, jsou však těžké." řekla královna, jejíž manžel letos zemřel. "Zejména letos to chápu..." 

Manžel Alžběty II. princ Filip zemřel letos v dubnu ve věku nedožitých 100 let. Královna, jež svůj vánoční projev 2021 pronášela na zámku Windsor, manžela připomněla i společnou fotografií pořízenou při diamantové svatbě v roce 2007. Královna byla oblečená v jasně červených šatech, na nichž zářila brož, kterou se zdobila už při svatbě v roce 1947.

Královna vyslovila hrdost nad tím, že její zemřelý manžel odvedl mnoho úspěšné práce v oblasti ochrany životního prostředí. Uvedla, že v jeho díle pokračují syn princ Charles (73) a vnuk princ William (39), kteří mají podporu manželek vévodkyně Camilly (74) a vévodkyně Kate (39). O vnukovi princi Harrym (37) a jeho partnerce vévodkyni Meghan (40) se v projevu nezmínila. Připomínce  červnového narození jejich dcery Lilibet se královna vyhnula, jen se zmínila o narození dalších dětí v královské rodině.

Královna se v posledních měsících potýkala s vážnými zdravotními problémy, takže musela drasticky omezit účast na mnoha tradičních akcích na konci roku. Oficiální i neoficiální akce královna zrušila také s ohledem na další vlnu pandemie koronaviru, jehož další nebezpečná mutace Omicron se v Británii masově šíří, ačkoli to vláda Borise Johnsona přehlíží. Za šest týdnů chce královna Alžběta II. oslavit 70. výročí své korunovace. 

Celé vánoční svátky královna prožívá společně s rodinami synů Charlese (73) a Eduarda (57) a jejich bratrancem princem Richardem. Princ William s vévodkyní Katr tráví vánoce ve venkovském sídle v hrabství Norfolg na východu Anglie. 

Z Čech až do Ameriky. Včera neděle byla

 Přestože rtuť teploměru je nad číslem 20°, nelze hovořit o teplu. Ledový vítr teplo odhání. První podzimní ochlazení přicházívá obyčejně až na začátku září, letos je tady dříve, dokonce o 4 dny dříve než v nepříjemném roce 1968, kdy deštivé počasí doprovázelo sovětskou okupační armádu. 

Ochladilo se letos u nás také kvůli nějaké násilné akci, nebo nějaké násilí vypukne v důsledku změny počasí? Nebo snad skvrny na slunci způsobují nepříjemnosti, jak říkával Josef Švejk. Možná změnu počasí ovlivnila inflace, která se prý vymkla kontrole. Ceny potravin mají růst nejméně do poloviny příštího roku. 

Zápasy fotbalové ligy skončily podle předpokladu, jen Dynamo Č. Budějovice trochu překvapilo, když po téměř 20 letech poprvé přehrálo Liberec. Trochu veselo bylo při brněnském druholigovém derby, kde silný hráč Silný bránil pořadatele, jehož napadl divák. Hráči, který zapomněl na fotbal a předvedl občanskou statečnost, hrozí vyhnání z klubu, který jeho zásluhou prý prohrál. 

Než sledovat nenávistné nedělními bláboly politiků a novinářů, probíral jsem staré poznámky a narazil na zápisy o jedné americké Praze, správně Prague.  Je jich tam několik. Tahle je přibližně ve středu USA, byla založena českými vystěhovalci v roce 1886 (u bývalé železniční trati) a má 300 obyvatel včetně obyvatelů okolních farem. Na první pohled vypadá jako nesouměrný neupravený  vojenský tábor. Starší vesničan z Čech se tam musí cítit dobře, protože to tam vypadá trochu jako velkém předlistopadovém českém kolchoze. 

Kolchoz (Farma Union Co.) tam skutečně je, dokonce dva. Ten který jsem prohlížel z cesty, udělal na mne divný dojem, vypadal jako jedna z neupravenějších částí obce. Divně na Čecha působí neexistence plotů mezi parcelami, na kterých stojí řídce postavené domky. Celé Spojené státy se mají pozemky vyměřené do pravých úhlů (čtverce a obdélníky). Hranice mezi pozemky jsou buď ulice (cesta), pěšiny, chodníky či jen pásy z dlaždic či betonu. Nízké zábradlí (asi 60 cm) jsem spatřil jen okolo dětského hřiště (Prague Family Park), které od obilních sil odděluje budova pěti řadových garáží a ulice Moravia. Na dětském hřišti mě pobavily houpačky, jaké bývají na českých poutích.

Z dětského hřiště je přes ulici, která vede po trase zrušené železniční tratí, vidět budovu na níž vlály americká a česká vlajka. Vedle nápisu Kolache K. Cafe byl nápis Vitame Vas Koláč. K. , CocaCola. Před budovou (postavenou zřejmě jako nádražní)byly dvě lavičky nabarvené jako česká vlajka. Při pohledu na nápojový lístek by se asi ani Pražáci necítili jako doma. Sklenička piva je za 1,50 dolaru, Pint (půllitr) za 2 dolary, láhev za $2,50. Jídla, většinou vepřové s houskou nebo hranolky, na americké poměry docela levná, $6,50. Pro skrblíka z české vesnice je to pořád moc, proto jdeme na další prohlídku.

Vpravo od americko-české hospody byl neoplocený objekt jakéhosi amerického zemědělského výkupního podniku s  jednou větší halou a asi s deseti menšími zděnými kůlnami (každá jiné velikosti), plechovým silem a několika oprýskanými a otlučenými nákladními automobily, které by v Čechách dávno stály na vrakovišti. Zamířili jsme na hlavní ulici, ochod uprostřed trávníku s malým betonovým parkovištěm by se na konci minulého století neztratil mezi českými socialistickými vesnickými prodejnami postavenými v akci "Z". Další rohová přízemní budova bez oken a s rovnou střechou je dlouhá asi 20m a vypadá jako pozůstatek městských hradeb někde v Evropě, ale je to prý modlitebna nějaké církve. Naproti je kulturní dům nazvaný Prague Parish Hall. Budova je stejně jako většina nových větších budov z červených neomítnutých cihel. Takové fasády mají i spojené moderní přízemní kostely církve katolické a baptistické. Kostely jsou dva, hřbitovy prý také dva.

To jsou dojmy z centra jedné americké Prague. Zbytek obce Prague je americky nudný, domky mezi řídce rostoucím stromy, a spousta parkujících a odstavených starších aut, včetně vozů z 50. a 60. let. Ještě jednu hospodu, spíš osamělý kiosek, jsem zahlédl a dva obchody. Nemyslím, že se tam žije špatně, i když v okolí jsou daleko široko jen lány polí. Lesíky s prosvítajícími sily a budovami u některých křižovatek cest oznamují, že tam je zemědělská farma. Někde zůstaly z opuštěné farmy jen ty stromy.

Josef Zahradníček

Jarní procházka královny

Kolik lidí by při procházce v parku poznalo v tomto páru britskou královnu Alžbětu II. (94) a jejího syna prince Charlese (72) ?

Královská rodina zásluhou královnina vnuka Harryho a jeho spolupráce s bulvárem v poslední době neprožívá nejlepší časy. Trochu jarního čerstvého vzduchu jistě osvěží. 

Výjimečný vánoční projev královny Alžběty II.

Britská královna Alžběta II. (94 let) se při svém tradičním vánočním projevu snažila povzbudit lidi, aby za nešťastné doby neztráceli naději, že brzy všechno trápení skončí. "Nikdo není sám," řekla, "jsem se všemi lidmi. Nezbývá nám než kvůli koronaviru kontakty s blízkými lidmi a přáteli omezit, odložit."

"Když patříte mezi dobré lidi, tak nejste sami, myslím na vás a modlím se za vás," řekla královna, která pak vyzdvihla a ocenila práci zdravotníků, záchranářů a také všech obětavých dobrovolníků, kteří projevili úctu k lidským životům.

Tentokrát se královna s manželem princem Philipem (99) nevydala na tradiční vánoční bohoslužbu ve východoanglickém Sandringhamu, kde královskou rodinu vždy vítaly tisíce příznivců. Letos o vánocích výjimečně se hluboce věřící královna zúčastnila jen malé soukromé bohoslužby ve windsorské hradní kapli

Covid ohrožuje zdraví dětí v budocnosti

  V uplynulých dnech zjistila  dětská nemocnice v americkém státě Philadephia, že všechny děti, u nichž byl zjištěn Covid-19 (bez příznaků), mají mírně poškozené cévy. Nemocnice zjistila, že vysoký podíl dětí s infekcí Covid-19 splňoval kritéria pro trombózu.( odborný zpravodaj Blood Advances)

Je všeobecně známo, že Covid-19 způsobuje infekci dýchacího ústrojí, postupem času se zjišťuje, že u lidí bez dýchacích obtíží silně poškozuje cévy, vytváří v nich sraženiny, které jsou předpokladem infarktu, mrtvice a embolie. 

Zatím z uvedeného průzkumu nelze vyvodit přesné závěry, to si vyžádá ještě další výzkum. Jisté je, koronavirus má různě dlouhou dobu působení v lidském těle. Je možné, že nakažené děti, ale bez příznaků nemoci, pocítí následky v dalších letech života. Může být napadené srdce, plíce, cévy, střeva i mozek. U 50 procent ultrazvukem zkoumaných dětí (bez příznaků) byl zjištěn zápal srdce. 

John Lennon se narodil před osmdesáti lety

9. října 1940 se v Liverpoolu narodil John Lennon, pozdější hlavní postava hudební skupiny Beatles. Od 4 let ho vychovávala rodina sestry jeho matky. Od mládí zbožňoval Elvise Presleyho, který byl příčinou toho, že Lennon se intenzivně hudebně vzdělával.

V roce 1956 založil první skupini The Quarrymen, kterou v roce 1960 přejmenoval na The Beatles. V roce 1963 vydali první album. Lennova slova "Jsme populárnější než Ježíš," ještě jejich popularitu zvýšila. Beatles se staly v 60. letech idoly mládeže a na dlouhá léta ovlivnily světovou hudební scénu, hudební průmysl i módu. V roce 1968 se Lennon rozvedl se ženou Cynthi a o rok později se oženil s japonskou umělkyní Yoko Ono. Vydání alba «Let it be» znamenalo konec Beatles. Ještě s Ono vytvořili skupinu Plastic Ono Band a usadili se v New Yorku, kde Lennon byl až do roku 1976 bez amerického občanství. Ještě v roce 1980 vydal album Double Fantasy.

8. prosince 1980 Lenoonovi, nedaleko domu, vpálil pět střel do do zad Mark David Chapmann, Vrah byl potrestán doživotním vězením.