Září, povedené počasí a fotbalové vzrušení. Zahradníček komentuje

 Modrá obloha, svátek svatého Václava, prodloužené léto dnes prý končit ještě nebude. Září zřejmě zlomí teplotní rekordy českých zemí, tak jako je překonal letošní červenec. Podobné září bylo v roce 2009. Tehdy roční průměr nakonec srazil velmi studený prostředek prosince. Doufejme, že zimu přežijeme. 

Nesmyslně protahovaná nesmyslná válka na Ukrajině zevšedněla tak, že spousta lidí začíná sympatizovat s ruským agresorem, protože odvedl pozornost od vnitřních problémů. Je zcela jedno, jestli vláda podpoří toho nebo onoho, nebo nechá státní pokladnu rozkrást, lid prostý český postkomunistický a xenofobní bude ve všech případech tvrdit, že peníze šly na zbraně pro Ukrajinu a na ukrajinské uprchlíky. Pěšky jako za vozem, pane Fialo!

Pan Fiala a jeho vláda včera, v předvečer svátku sv. Václava, snížili státní dluh na 252 miliard a koupili americké stíhačky za 140 miliard. Pěšky jako za vozem. Česká vláda si na své mizerné hospodaření ve skutečnosti půjčuje prostřednictvím různých ekonomických fíglů nejvíc u občanů České republiky. 

Dnes jsou obchody uzavřené a nepracuje se, je Den české státnosti. Býval to před rokem 1948 křesťanský svátek. Z tohoto tradičního svátku sv. Václava se polistopadovým politikům podařilo udělat svátek českého státu. Ať se mají ateisté také dobře. To se ani komunistickým vládám nepodařilo. Ony zřejmě o to ani neusilovaly. Stačilo, že byl pracovní den, plnil se plán a  po práci lidé mohli v kostelech oslavovat.

Ač nejsem příznivcem žádné vykřičeného pražského klubu, sledoval jsem o víkendu zápas Slávie-Sparta. Až na několik ostřejších zákroků byla to povedená napodobenina fotbalu, jaký se hraje v Anglii, Německu a v dalších západních zemích. Rychlost, bojovnost, houževnatost jsou důvody, proč oba pražské kluby jsou na čele Fortunaligy. Pomalý, profesorský, fotbal jaký se často hraje jiných klubech včetně Plzně, nemá naději na úspěch. Před koncem utkání došlo mezi dostatečně okopanými hráči k šarvátce, kterou rozhodčí vyřešili správně, podle pravidel. To nejlepší přišlo až po zápase v mediích. Každý pěšák má po bitvě v torně maršálskou hůl, říká staré přísloví. Tisíce odborníků z lidu vědělo, co kdo s kým na hřišti udělal a kolik by za to měl dostat (trestu). Dnes už se snad horké hlavy fotbalové uklidní.

Na jiné než fotbalové myšlenky jsem se snažil dostat sledováním nějaké filmové veselohry. Narazil jsem na jednu starou veselohru "Paní Kačka zasahuje." Ještě jsem ji neviděl. Nepříliš povedená společenská veselohra umístěná do venkovského prostředí, i když do vesnice podle představ tvůrců z Prahy. V tom se od  Friče přes Formana a Menzela až dneška nic nezměnilo. Navíc film Paní Kačka zasahuje byl nějak odfláknut. Přes jinak znamenité herecké obsazení (H. Vítová, J. Marvan, F. Futurista, E. Fiala, F. Paul) film udělala zajímavým méně obsazovaná prvorepubliková herečka Betty Kysilková v roli paní Kateřiny.

Ve filmu mne svým zjevem, zpěvem a celkovým dojmem zaujala ještě jedna sympatická postava, neznámá světlovlasá herečka, která ve filmu jako studentka obchodní akademie jede na prázdniny do bydliště kamarádky Marie (Hana Vítová). V titulcích filmu jsem našel jméno Chaur Tremlová. Při dalším pátrání jsem narazil na zajímavý životopis. Jedná se o zpěvačku Charlottu Elisabeth Treml, která pocházela z jedné bohaté pražské německé rodiny. Charlota však hovořila dokonale německy i česky. Ve filmu  "Paní Kačka zasahuje" se slavné československé filmové hvězdě Haně Vítové nejméně vyrovnala. V době natáčení filmu ovšem Tremlové bylo teprve 16 let, byla tedy o 9 let mladší než Vítová. 

Charlotta Tremlová (1923-1972) se přes své mládí prosadila v Praze především jako zpěvačka vystupující pod jménem Kary Barnet. V roce 1940 získala angažmá ve slavné berlínské Scale a hned zaujala německá rozhlasová a gramofonová studia. V následujících válečných letech zpívala na podiích mnoha velkých měst, která byla pod křídly Třetí říše (např. Budapešť, Oslo, Paříž, Brusel). Na konci války nechala v Praze značný majetek a společně s matkou a sestrou prchla do Bavorska. 

Po pobytu v uprchlickém táboře se živila jako uklízečka a chůva. Začala přitom znovu zpívat. Zaujala nejznámější německé orchestry, pracovala především pro bavorský rozhlas (Bayerischer Rundfunk). Určitou dobu žila v USA a v Indii. Zemřela při požáru mnichovského bytu v roce 1972.

Josef Zahradníček

Čes k radosti a jásotu

Titulní stránky hlavních zpravodajských webů prý nevybírají redaktoři, ale stroje naprogramované tak, aby momentálním emocím čtenářů co nejvíce vyhověly. Neúprosný diktát čtenosti zajistí majitelům medií zajímavé zisky.

Zdá se, že drtivá většina novinářů ví úplně všechno, i když nám předkládá jen to, co si přejeme slyšet. Na politiku má člověk svůj názor mnohem dříve, než s článkem seznámí, lidský mozek mnohdy jen touží, aby mu novináři potvrdili, to si jeho nositel „dávno předtím myslí“. Hlavně rychle, stručně, nejlépe hned v titulku. „Intelektuálové“ přečtou ještě perex a ti, kteří se dostanou i k samotnému textu, se pak mnohdy diví, že obsah je o něčem jiném než titulek. Štěstím pro stroje, které články vybírají, je, že většině čtenářů titulky a tabulky v letmo přehlednutém článku stačí. 

Vynikající jsou současná provládní media. Ta pamětníky potěší, neboť je vrátí do předlistopadové doby Rudého práva či Československé televize, do doby, kdy se všichni měli tak dobře, že lépe se mít nemohli. Dozví se, že například podle současné HDP v paritě kupní síly na obyvatele, může si občan ČR za vlády pětikoalice (kapitalistická Národní fronta) koupit víc zboží než lidé v zemích, jimž jsme ještě za Babiše koukali na paty (Španělsko, Portugalsko, Japonsko, Itálie nebo Izrael). 

"Chceme platit vyšší nepřímé daně, chceme balíček," skandují voliči pětikoalice nad inflací a stále stoupajícími cenami, nad poklesem reálných platů a prázdným erárem. "Jsme sebevědomí, jsme silní a a světoví." 

Jak může rovněž vypadat realita balíčku novodobé normalizace a konsolidace. Jedna realita na svou čest tvrdí, že balíček pomůže všem. Druhá realita ovšem na svou čest prohlašuje, že trpět budou opět vrstvy chudých oligarchů. Je už jasné, že celá pravicová koalice se bude za přijetí ekonomického balíčku a za další oškubání občanů bít do roztrhání těla  Když jde o to okrást lidí, tak je česká pravice vždy hotova k nelítostnému boji až do posledního ekonomicky nevzdělaného důchodce a invalidy, kteří nevědí jak nejlépe zhodnotit minimálními důchody.

 

Pandemie způsobují kontakty lidí s volně žijícími zvířaty

 Před třemi lety byla většina světa potýkala se s lockdowny uprostřed hluboké nejistoty ohledně pandemie covidu-19. Vlády zřídily týmy, které sháněly zásoby obličejových roušek, kyslíku a ventilátorů. Bohaté země přitom byly úspěšnější než země s nízkými a středními příjmy. 

Anthony Fauci předpověděl, že by mohlo zemřít 100 000 Američanů, a všichni si mysleli, že je blázen. Dnes víme, že jen ve Spojených státech zemřelo na covid-19 více než milion lidí a celosvětové odhady nyní dosahují 25 milionů. Virus si našel domov i u mnoha dalších živočišných druhů, včetně psů, koček, jelenů, norků a netopýrů. Bude se dále vyvíjet a později by se mohl v nových a nepředvídatelných formách rozšířit i mezi lidi.

Většina pandemií a nespočet dalších lokálních ohnisek nových nemocí je totiž výsledkem virů, které žijí "venku" ve volně žijících zvířatech a pak se nějakým způsobem dostanou k lidem. K tomu může dojít, když se lidé dostanou do kontaktu s volně žijícími zvířaty nebo je přímo a záměrně konzumují, například prostřednictvím obchodu s exotickými domácími zvířaty nebo na trzích s masem. K neúmyslnému kontaktu dochází také tehdy, když se lidé stěhují do lesnatých oblastí, zejména v tropech, aby zde vykáceli vegetaci pro pěstování potravin nebo pro těžbu dřeva a nerostů.

Příští pandemie může začít blíže k domovu. Největší riziko mohou představovat stísněné podmínky, které drůbežářský a vepřový průmysl "zdokonalil", aby mohl co nejrychleji a nejlevněji vypěstovat maso v továrních chovech - zejména v USA. Desetitisíce vysoce stresovaných zvířat s potenciálně oslabenou imunitou žijících ve velmi těsném vzájemném kontaktu vytvářejí ideální prostředí pro šíření a vývoj nových chorob.

Příští smrtící pandemie chřipky by mohla začít tím, že se některý z těchto nešťastných tvorů nakazí novým virem, který se pak rychle rozšíří, zmutuje a najde si cestu k dělníkům na farmách.

Většina lidí předpokládá, že úkolem vlády je nás všechny před těmito nebezpečími chránit. Zdá se však, že politici se díky svým podivuhodným schopnostem zaměřit se pouze na to, co lidé chtějí slyšet, jakýmkoli řečem o pandemiích úzkostlivě vyhýbají.

Další pokus vládních představitelů, kteří se zavázali udržet pandemie na předních místech politické agendy, se uskutečnil 20. září na Valném shromáždění OSN v New Yorku. Měsíce jednání přinesly šestnáctistránkový dokument plný dobrých, ale bezzubých úmyslů, přičemž jedinou konkrétní navrhovanou následnou akcí je další setkání v roce 2026.

V Ženevě, kde sídlí Světová zdravotnická organizace, mezitím probíhají jednání, v jejichž rámci se vlády snaží vypracovat globální dohodu s potenciálně důležitými závazky a ustanoveními, které by pomohly předcházet budoucím pandemiím a připravit se na ně. Tento proces začal s velkým nadšením a energií na vrcholu pandemie, ale nyní se zvrhl v obvyklé neshody mezi bohatými a chudými zeměmi. Některé z nich odmítají uvolnit patenty na vakcíny a léky a ty druhé se odmítají zavázat k opatřením, pro něž je podle nich nejprve zapotřebí dalších finančních prostředků a zdrojů.

Velcí producenti masa, jako jsou Spojené státy, Brazílie a Čína, jsou znepokojeni ustanoveními, která by se mohla dotknout tohoto odvětví, přestože je hlavním zdrojem rizika nových onemocnění. Zdá se, že Čína by se ráda vyhnula jakýmkoli formulacím týkajícím se obchodu s volně žijícími zvířaty a trhů s nimi.

Ve městě Washingtonu se Světová banka, kde sídlí Pandemický fond, snaží získat smysluplné zdroje na pomoc vládám při řešení budoucích pandemií. Cílem fondu, který původně podporoval Bílý dům a Brusel, bylo vyplatit ročně přibližně 10 miliard dolarů. Zatím má závazky ve výši dvou miliard dolarů a v letošním roce dostane v nejlepším případě jen asi 300 milionů dolarů, přičemž prostředky budou rozděleny mezi desítky zemí. Nejméně polovina těchto prostředků pravděpodobně skončí na pokrytí administrativních nákladů a platů mezinárodních úředníků, když projdou rukama různých agentur na cestě do terénu po celém světě.

Tyto postupy však do značné míry ignorují základní příčiny pandemií, tedy lidské jednání a chování, které v první řadě zvyšuje riziko přenosu virů z volně žijících zvířat na lidi a naše hospodářská zvířata.

The Threat of Another Pandemic Haunts Our Sleep

Ministr a výroba dětí pro stejnopohlavní páry

 Ministerstvo vnitra v létě upravilo zákon o matrikách, aniž by prošel poslaneckou sněmovnou. I proto aby usnadnilo stejnopohlavním párům uzavírat registrované partnerství kdekoliv, ne jen na speciálních matrikách. Po novele matriční vyhlášky, která zavedla formulář nových rodných listů uznávajících stejnopohlavní rodičovství.

Všimla si toho skupina poslanců: Romana Bělohlávková (KDU-ČSL), Nina Nováková (nestr. za KDU-ČSL), Pavla Golasowská (KDU-ČSL), Šimon Heller (KDU-ČSL) a Karel Haas (ODS), kteří mají obavu, aby se v narůstajících právech stejnopohlavních párů nezapomnělo na práva dětí a usilují o to, aby z občanského zákoníku zmizela jedna věta o náhradním mateřství, které je zneužíváno k obchodu s dětmi. Konkrétně je to druhá věta paragrafu 804: „Osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství.“ Odstraněním této věty zmizí pojem náhradní mateřství z občanského zákoníku úplně a otevře se cesta pro formulaci postihu za obchodování s dětmi. K hlasování by mělo dojít v brzké době.

Jana Jochová z Aliance pro rodinu vysvětluje, že u nás před platností novely vyhlášky o matrikách matrika znala jen pojem matka a otec. Občanský zákoník nic jako bezpohlavní rodičovství stále nezná. Ovšem ministerstvo vnitra nově hodlá do matriky zapisovat jako rodiče i stejnopohlavní páry – v případě zahraničního osvojení či změny pohlaví. Dále se v návrhu zákona o stejnopohlavním manželství automaticky počítá, že tyto páry budou využívat a pořizovat si děti prostřednictvím náhradního mateřství. „Doposud gayové, kteří získali dítě v zahraničí, neměli možnost být u nás zapsaní do matriky jako rodič a rodič, protože český občanský zákoník neměl takovou kolonku,“ objasňuje Jana Jochová.

Souhlasí s tím, že zákon stejnopohlavním párům umožní uzavírat svazky kdekoliv, ne jen na některých matrikách. Když už registrované partnerství existuje, nevidí důvod, proč by měli docházet na speciální matriku, vyhledávat vybraná místa. To je v pořádku. Ovšem nesouhlasí s možností, aby docházelo k obchodování s dětmi, což se u nás bohužel děje, jen policii chybí příslušné paragrafy, aby takové jednání mohla postihovat. Konstatuje, že obchod s nenarozenými dětmi se u nás nachází v jakési šedé zóně, a vedle altruistických náhradních matek, které odnosí a porodí dítě svým blízkým příbuzným, existuje i obchod s nenarozenými dětmi.

 Ženy dostanou nemalé peníze za to, že žadatelům odnosí a porodí dítě. „Dítě má právo nestát se předmětem něčího obchodu. Je to lidská bytost, ne zboží. Zaslouží si mít původ, mít rodiče kteří s ním sdílí geny. Když je žena těhotná, zdůrazňuje se, jak je důležité vytvořit s dítětem vztah už před narozením, že i prenatální navázání vztahu s matkou je velmi důležité pro budoucí život – a tady se najednou říká úplný opak. Zakazuje se náhradní matce, aby si navázala s dítětem vztah. Takže začínáme produkovat děti, kterým je už do vínku dáno, že ta, která je odnosí a porodí, je vlastně nechce,“ konstatuje Jochová.

Nakolik se skupině poslanců podaří prosadit změnu občanského zákoníku, ukáže následující hlasování.

Demokratický stát musí tlumit nadměrnou chudobu i nezasloužené bohatství

 Petr Holub píše na Seznamu, že občané tohoto státu, prý utrácí málo za potraviny a bydlení, ale hodně za restaurace a dovolené. Jak je to možné? Prý „nám“ zbylo mnoho peněz po covidu a chceme si konečně užít, co jsme dlouho nemohli.

Není to ale spíše tak,  že nic jako „my lidé“ neexistuje, ale existují prostě chudí a bohatí. Chudí už dlouho musí šetřit na potraviny. Prostě na ně nemají. Není to přece tak, že šetří v obchodech s potravinami proto, aby si pak mohli dát drahý steak v restauraci nebo aby si mohli zaletět na Kanáry.

Konstatoval prezidentův ekonomický poradce pan Marek už na jaře, že nabídky cestovních kanceláří byly dávno vyprodány. Podle Marka je tedy u lidí mnoho peněz. U kterých lidí? U těch, kteří šetří na potravinách? Opravdu? Je naprosto jasné, že inflace v ČR byla z velké míry způsobena obrovskými zisky a tím že mnoho lidí na krizi nezaslouženě velmi zbohatlo. Neříkejme tomu ale „my“.

Hluboký propad maloobchodu je reálný a je to podle ekonomů hlavní faktor stagnace celé ekonomiky. A stojí za tím lidé, kteří prostě nemají na steaky a na Kanáry. Stagnace ekonomiky znamená, že nemůžeme nikdy uzdravit veřejné finance – už vůbec ne pomocí škrtů, které míří na veřejnou dopravu a školní jídelny, tedy na chudé. Nebo si opravdu někdo myslí, že seškrtáním veřejné dopravy a školních jídelen omezí nejen dotační byznys, ale dokonce „podojí“ ty, kdo utrácejí za steaky a Kanárské ostrovy?

Majetková nerovnost je správná, ale jen na principu zásluhovosti. Majetková nerovnost ale musí být regulována tak, aby nevznikala na úkor lidí, kteří jsou chudí nebo do chudoby padají, naopak přerozdělování bohatství ve státě musí efektivně, tedy systémově, bránit chudobě. Už jen proto, že je třeba chránit demokracii před pádem do totality. Tím se pozná, kdo je skutečně demokrat, tedy nakolik chce účinně bojovat se všemi rizikovými faktory, které vedou k rozvratu demokracie a diktatuře. 

66 firem žádá manželství pro všechny

 Dopis 99 pragováků v roce 1968 byl jedním z důvodů vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa.[1] Skupina aktivních komunistů z pražského podniku Praga ho tehdy napsala vedení KSČ, dopis se zásluhou někoho iniciativního dostal na sovětské velvyslanectví a 30. července 1968 jej publikoval na titulní straně sovětský deník Pravda. Pod dopisem jsou podepsaní konkrétní lidé z Pragovky.

Dopis podepsalo jen několik členů závodní milice a komunistické organizace a jejich rodinných příslušníků. Nejednalo se o přání běžných zaměstnanců. Komunisté ho později interpretovali jako výzvu československého lidu k zásahu ze strany SSSR na obranu míru a socialismu. Heslem se na dlouhých 21 let stalo „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak!“

Historie by to mohla být dávno zapomenutá, kdyby se tak trochu neopakovala.  66 českých firem v čele s Vodafonem poslalo dopis premiéru Fialovi. Graficky je 66 blízko 99, tragédií je, že manažeři velkých firem se snaží ovlivňovat rodinnou politiku státu.

Každá doba má své pragováky. Zahraniční vojenská invaze nám dnes příliš nehrozí, i když jasně vidíme, že Rusko své ambice stále vojensky tvrdě uplatňuje a nelze to podceňovat. Nejde zde o dekonstrukci národní samostatnosti jako tehdy, ale jde o dekonstrukci manželství jako svazku muže a ženy, kteří spolu mohou mít společné děti. Jde i zde o naši samostatnost, tentokrát kulturní? 

  Jde navíc o formu politické činnosti na pracovišti, zvláště když jde o tak společensky vyhraněné politické téma? Jak daleko jsme od „dobrovolných“ podpisových akcí ve velkých firmách na podporu té jedině správné shora prosazované politické akce?

Nejedna reálněsocialistická analýza po sovětské kolonizaci tehdy dokazovala, jak pro Československo bylo ekonomicky výhodné být členem komunistického „tábora míru a socialismu“, i když všichni věděli, že životní úroveň na Západě je výrazně vyšší. 

Dnes nám skupina 66 korporátních firem předkládá pozoruhodně vypočtené ekonomické výhody zrušení manželství jako výlučného svazku jednoho muže a jedné ženy – i když všichni víme, že každé dítě v stejnopohlavním „manželství“ musí z principu početí být „nemanželské“.

Podaří se Zelené sektě ovládnout svět?

 Green Deal přispívá k produkci nemyslících, paranoidních stádových individuí, uzavřených do světa strachu a pocitu viny, poslušně přijímajících přiškrcování svobody i chudnutí. Proto je faktorem degradace lidské důstojnosti.

Průvodním jevem nynější vlny klimatického alarmismu je hojně rozšířené chorobné blouznění, které zasahuje různé sféry společnosti, zvláště pak mládež. Vyděšení a pomatení jedinci či celé kolektivy se urputně dožadují na politicích rychlé akce, jinak prý hrozí apokalypsa. Zvykli jsme si na školní stávky, na pokřikování a prostoduché transparenty v ulicích, vandalské útoky na známé obrazy v galeriích, aktivisty lepící se k vozovce, vypouštění pneumatik SUV, klimatické žaloby i na ono pozoruhodné sebevědomí, s nímž nás středoškoláci, studenti humanitních oborů, umělci a další podobní klimatičtí „odborníci“ poučují o tom, co a do kdy musíme udělat.

Když si promítáme v hlavě toto vše, když posloucháme výstupy toho typu, jako byl projev Grety Thunbergové v OSN v září 2019 o jejích ukradených snech a dětství, když nás její tuzemští následovníci ujišťují, že je „nejvyšší čas panikařit“ a že jsme jednou z nejšpinavějších zemí, když pražské kulturní instituce požadují vyhlášení stavu klimatické nouze v hlavním městě a oznamují svou připravenost „být spojenci v boji proti budoucnosti klimatického rozvratu“, když stávkující studenti říkají, že nemohou „jen sedět a vzdělávat se pro budoucnost, která bude podle dostupných výzkumu katastrofická“, když čteme internetové stránky klimazal.cz, které jsou určeny „pro všechny, kteří cítí hluboký smutek za mizející ekosystémy“ nebo požadavky nerůstového hnutí, „které si klade za cíl opustit růstové paradigma a najít způsoby, jak zmenšovat naši ekonomiku a zároveň zvyšovat kvalitu života pro všechny“, když… – bude se v nás patrně dmout směs výsměchu, zlosti a pocitu trapnosti za aktéry této tragikomedie. Nezapomínejme však, že především jde o děsivou ukázku toho, kam může člověka vehnat propaganda a indoktrinace, a že tito lidé a jejich vážnost jsou obětí ideologie, která je dnes a denně obklopuje.

– Stačí už sám fakt, že klimatická agenda je v podobě tohoto plánu vyzdvižena nad ostatní činnosti Unie a že je jí všude plno. Z toho plyne větší zájem médií i akademické sféry a obecně výraznější místo pro toto téma ve veřejné diskusi.

– Green Deal není toliko pokračováním předchozí politiky. Je od počátku založen na vyhraněně panikářské linii, přičemž se otevřeně odvolává na tzv. „Zprávu soudného dne“ Mezivládního panelu pro změnu klimatu z října 2018. Vychází z přesvědčení, že musíme jednat ihned, že jsme v klíčovém okamžiku, že toto desetiletí je rozhodující, volá se „Teď nebo nikdy!“ apod.

– Ideologické působení na mládež a na celou veřejnost je výrazně zesíleno. Pozorujeme mimo jiné snahy o maximální využití vzdělávacích systémů (viz doporučení Rady o učení v zájmu zelené transformace a udržitelného rozvoje nebo příručku GreenComp), agitaci pomocí Evropského klimatického paktu nebo propagační kampaň „You are EU“.

Celé toto šíření katastrofických vizí budoucnosti, umělé vytváření pocitu časové tísně a vnucování jediných zaručených „vědeckých“ řešení aktivně přispívá k tomu, že namísto racionálních, kultivovaných lidských bytostí vychováme nemyslící, paranoidní stádová individua, uzavřená do světa strachu a pocitu viny, papouškující naučené poučky, snící o návratu do předprůmyslové éry, poslušně přijímající přiškrcování svobody i chudnutí. Proto je namístě vnímat Zelený úděl jako faktor degradace lidské důstojnosti.

Zlý sen pětikoalice

 Zatímco Wales zavádí rychlost 30 km/h, současná česká vláda se zoufale snaží podporovat majitele drahých aut a rychlost zvyšovat.. Obyvatelé waleské vesnice, která omezení vyzkoušela, konstatují, že se díky nižší rychlosti se silnice staly klidnějšími a bezpečnějšími

It’s made people kinder’: Wales prepares for rollout of 20mph limit

Chris Davies, vlídný hostitel penzionu v jihowaleské vesnici St Brides Major, o tom nepochybuje. "Žiji tu celý život a rychlostní limit byl vždy 30 mil za hodinu. Lidé tudy projížděli rychlostí blesku. Od té doby, co je tu 20 mil za hodinu, je to skvělé. Silnice jsou klidnější a bezpečnější pro všechny, včetně mých šesti vnoučat. Cesta z jednoho konce vesnice na druhý trvá o 40 sekund navíc. Pokud 40 sekund zachrání život, stojí to za to."

Davies ve čtvrtek hostil jiný druh oslavy - návštěvu velšského prvního ministra Marka Drakeforda, který občanům země připomněl, že za 10 dní začne na většině silnic, kde je v současnosti stanovena rychlost 30 mil/h, platit standardní omezení na 20 mil/h. 

Vesnice St Brides Major ve Vale of Glamorgan byla jednou z osmi obcí, které byly vybrány k testování tohoto systému, a Drakeford se zde setkal s obyvateli, bojovníky za bezpečnost, dětmi a dokonce i se členy třídy zumby, aby si vyslechl jejich zkušenosti.

"Líbí se nám to," řekla Giselle Hodgkinsonová, která vede hodiny zumby. "Pro dámy, které chodí na hodiny, je to teď mnohem méně stresující. Myslím, že to lidi zpomalilo a učinilo je to laskavějšími."

Toni Marleyová, která má obchod na hlavní ulici, uvedla, že viděla, jak řidič jedoucí - legálně - rychlostí 30 km/h srazil a zabil chlapce. "Vím, že to dítě by teď žilo, kdyby ten řidič jel dvacítkou. Jsem pro."

Vláda vedená labouristy uvádí, že mezi důvody pro změnu patří snížení počtu úmrtí a zranění - a tím i tlaku na zdravotnictví -, podpora většího počtu lidí, kteří chodí pěšky nebo jezdí na kole, a ochrana životního prostředí. Věří, že změna by mohla vést ke snížení počtu nehod o 40 % a zabránit až 10 úmrtím a 2 000 zraněním ročně.

Nia Lloyd-Knottová, která vede kampaň za bezpečnější vesnici St Brides Major, však říká, že tuto politiku je třeba uvítat. "Jako obyvatelka, rodička, chodec, cyklistka i řidička se cítím mnohem bezpečněji. Doufejme, že se ostatní státy nechají inspirovat a budou ji následovat."

Alois Jirásek zakladatel národoveckého ateizmu

 V českých zemích jsou pevně uhnízděny romány Aloise Jiráska a nejrůznější výmysly v nich líčené. Názory Čechů tak velice často nevycházejí z historické reality, ale z romantických národnostně motivovaných legend šířených po roce 1918 revolučně zmatenými učiteli. Jiráskových románů využíval pro svůj tatíčkovský populizmus  i T. G. Masaryk.  

Co se doby pobělohorské a rekatolizace týče, Jirásek tvrdí, a s ním většina učitelů,  že husité a později luteráni byli hodní, Wycliffe a Hus hlásali pravdu, katolíci byli prolhaní, zlí a proradní, rekatolizace byla něco jako násilné zakládání JZD a Koniáš byl satan v kněžském rouchu.  

České země byly původně katolické, Jan Hus byl katolickým knězem, konverze od katolictví k husitství rozhodně nebyla procházkou růžovým sadem. Pokud člověk nekonvertoval ke katolictví nebylo to příjemné, ale nedá se to srovnávat s hromadným upalováním jinověrců praktikovaným husity.

Ani ta rekatolizace po třicetileté válce násilná nebyla. JIrásek ve svých románech potřeboval dobré evangelíky a zlé katolíky. Princip, podle kterého byli poddaní povinni následovat vyznání svého vladaře,  nevymysleli oškliví katolíci, ale hodní protestanti a to už roku 1612. Bylo to po německých náboženských válkách vyvolaných rozporem mezi luteránskými německými knížectvími a katolickým císařem. Ferdinand II. tedy nedělal nic jiného, nežli že se držel zakotvené právní normy. Většinou se to týkalo jen šlechty, vyznání sedláků císaře nezajímalo. Ale většinou prosté lidi nutit nemusel, katolický ritus s bohatými barevnými dekoracemi, nádherné chrámy vyvolávající pocit něčeho nadzemského se běžnému člověku líbil. 

Ani odpor šlechty proti rekatolizaci nebyl nijak nezlomný, údajně někteří šlechtici odešli ze země, než aby se zřekli své víry (skutečně prchali proto, aby nebyli souzeni za rozkrádání královského majetku). Jejich potomci už tak zásadoví nebyli a mnoho šlechtických rodů se z exilu vrátilo, aby prosily císaře o navrácení majetku. A ten jim téměř vždy vyhověl.  Komenský emigroval, jenomže právě u něj lze vysledovat ekonomický motiv. Jeho škola po Bílé hoře neexistovala, o jeho názory nikdo v Praze nestál.

Třicetiletá válka zdaleka nebyla katolicko-protestantským konfliktem, jak je zjednodušeně chápána. V každé válce, co svět světem stojí, šlo o území, o moc a o majetek. Jiráskův zloduch Koniáš, který  se narodil až téměř 100 let po Bílé hoře, nebyl nenáviděným padouchem, ale oblíbeným představitelem kláštera v Golčově Jeníkově.. Koniáš nezabavoval české knihy, jak tvrdil Jirásek, ale knihy německé, které byly do Čech importovány ze Saska. Nespálil 30 000 knih, ale podle dochovaných záznamů zabavil necelých 1800 knih, které nebyly zničeny, ale uloženy pro studium.

Země živitelka a veselé ceny za občerstvení