Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

neděle 13. června 2021

Stará detektivka, nový fotbal, pandemie. Zahradníček komentuje

 13.6.2021; 10:22  -  Na kolejích číhá vrah. Začátek léta je vhodnou dobou k malé nabídce pohodového komentování kultury pro pamětníky, tedy k malému pokusu o odvedení pozornosti od koronavirového neštěstí.


 Televize nabízí k shlédnutí kriminální film z roku 1970  "Na kolejích číhá vrah", který byl pokračováním seriálu příběhů majora Kalaše. Traduje se, že detektivky nejsou nic jiného než pohádky pro dospělé. Eduard Fikar napsal pohádku Série-CL pro dospělé, kterou režisér Mach doplnil dalšími kriminálně pohádkovými nesmysly, takže film stále patří k těm oblíbenějším černobílým detektivkám.

Na rozdíl od předchozích příběhů natočených v 60. letech, v nichž major Kalaš, měl podobu Rudolfa Hrušínského v opásaném montgomeráku, na počátku  normalizace major Kalaš měl podobu Jiřího Sováka v klobouku. Sovák, bezesporu velmi dobrý herec, a také divný pavouk, jak se zmínila jedna jeho kolegyně, byl však svou vizáží i vyjadřováním jako stvořený pro roli sňatkového podvodníka či hostinského, ale k hodnosti všemocného majora kriminálky se jaksi nehodil.  

Státní banka posílá ve speciálním vagónu (?) z Prahy do Brna 6 milionů korun uložených ve dvou  pytlích (?). Peníze přepravuje zaměstnanec banky Vojtíř (Mareš) a dva příslušníci bezpečnosti, jeden v uniformě (Trojan) a s pistolí a samopalem, druhý v civilu (Brzobohatý). Vojtíř má dvě termosky, ale sám z žádné nepije, jeho kávu s uspávacím práškem pije (?) jen uniformovaný příslušník VB, i když mu nechutná (?). Potom usne. Vojtíř tajného policistu omráčí (?) francouzákem, na záchodě odšroubuje mísu a oba pytle s penězi  vyhodí  (?) asi patnácticentimetrovým otvorem (?) v podlaze na koleje, a to přesně (?) v místě, kde u tratě čekají jeho komplicové. Potom se vrátí do vagónu a nechá se roztrhat (?) výbušninou ukrytou (?) v druhé své termosce. Přitom vykolejí (?) a shoří několik vagónů.              Úchvatný začátek filmu, Božena Němcová by bledla závistí, jakou pohádku lze vymyslet.  Pokračování;  komplicové u tratě mají pytle s penězi, ale vidí je nějaká dívka na kole (Rázlová).  Proto ji bezpečnostní referent banky Jareš (Šmída) pistolí, bez míření, na vzdálenost 30 m (?) zastřelí.            Raději dost. Kdo neviděl, může se podívat a zapřemýšlet o tom, že lze z komedie udělat vážné drama. Nebo opačně?

Život tropí hlouposti, říká se. Ve skutečnosti hlouposti tropí jen lidé. Nyní začalo podivné finále mistrovství Evropy ve fotbale. Klasické závěrečné turnaje nejsou už v kurzu. Zbývá jen vzpomínat na bělehradské evropské finále s Panenkovým dloubákem? Už nestačí, aby nejlepší čtyři evropské týmy bojovaly o titul v jedné zemi. Letos turnaj hraje mnoho týmů v mnoha evropských zemích. Peníze až na prvním místě, rozhodli mocní fotbaloví bossové v UEFA, fotbal v podání hráčů unavených dlouhými lety z jednoho konce kontinentu na druhý je už věcí vedlejší. Peníze nahrazují i morálku, což hned v druhém utkání v Kodani předvedly televizní štáby, které se neštítily vysílat do celého světa pohledy z blízka na tvář téměř mrtvého dánského fotbalisty Eriksena. Naštěstí se lékařům přímo na trávníku podařilo hráčovy životní pochody obnovit.

Jak uspějí čeští fotbalisté, je ve hvězdách. Zatím se strachujeme, že Skotové  kvůli naším rasistickým názorům vykopali válečnou sekeru. Strach je tak velký, že česká reprezentace nebude v Glasgowě přespávat, ale bude tam na zápasy létat z Prahy. Zatím nám ve sportu radost udělala doposud nenápadná tenistka Krejčíková, která v Paříži vyhrála jeden ze čtyř nejvýznamnějších světových turnajů.  

Ve středu náhle zemřel herečka Libuše Šafránková, národ truchli nad oblíbenou umělkyní. V pondělí oslavovala  narozeniny, v úterý šla do nemocnice na nějaký běžný malý chirurgický zákrok, ve středu se objevila zpráva o její smrti. Co se asi stalo? Zatím všichni mlčí, spekulace se jistě postupně objeví.

Pandemie  sice pomalu ustupuje, polovina lidí je naočkovaných, přesto důvody k velkému optimizmu nejsou. Lékaři vědí o vývoji nemoci asi tolik jako laikové. Vakcíny i ostatní léky jsou spíš experimenty, jistota ochrany jako třeba v případě tetanu, neštovic, obrny není. Vakcína prý ochrání 60 až 80 procent lidí. Onemocní i umírají někteří lidé očkovaní. Takže nadále nejúčinnější ochranou proti šíření Covidu-19 jsou masky na obličeji. Spousta lidí však už odmítá nosit respirátory. Odmítačů je zřejmě nejvíc v Evropě. Je fascinující opatrnost některých Američanů, kteří na venkově chodí v maskách, i když okolo nich daleko široko nikdo jiný není. 

Ránu do týlu dostali odmítači očkování, když v zemích EU je povolen volný pohyb lidí, kteří mají certifikáty o očkování či testu, tzv. Covid-pasy. Jedním z odmítačů očkování je bývalý talentovaný hokejista Jágr, který o sobě tvrdí, že je od přírody imunní proti nakažlivým nemocem. Hokej se nehraje v rukavičkách, občas nějaká rána přijde i na hlavu v helmě. O rebely a rebelie v zemi se starají hlavně ti čeští novináři, pro které jsou demonstrace proti čemukoli nezbytnými inspiracemi k šíření paniky a bezmyšlenkovým článkům, které jdou velmi na odbyt.  

Josef Zahradníček

pátek 11. června 2021

Zítra budou v Hořicích na Šumavě opět hrány Pašijové hry

 V sobotu 12. června 2021 ve 20.30 v nádherném přírodním amfiteátru v Hořicích na Šumavě zahajují kulturní sezonu. Na programu je divadelní představení Hořické pašijové hry. Ty zde mají svou tradici delší než 200 let. S osobitým zpracováním osloví opravdu každého.

Pašijové hry se v Hořicích na Šumavě zřejmě hrály už v 13. století. Slavná tradice však začala na počátku 19. století, když v roce 1816 hořický tkadlec Paul Gröllhesl napsal text hry s názvem: „Utrpení a smrt našeho Pána Ježíše Krista - truchlohra o pěti jednáních s předehrou.“ Tato hra se v prvních letech hrála o postních nedělích a o velikonocích. Hrálo se bez kostýmů v hospodách.

 Protože pověst hořických pašijových her rok od roku rostla a postupně se šířila stále do větších dálek včetně zahraničí a přibývalo diváků, rozhodlo se městečko dát spontánní tradici nějaký systém a úroveň. Profesor krumlovského gymnasia Josef Johann Amman s proboštěm Karlem Landsteinerem přepracovali text a Josef Jungmann složil scénickou hudbu. Zároveň byla postavena divadelní budova, ve které bylo hlediště pro 2000 diváků.

Při prvním slavnostním představení v novém divadle 25. června 1893 účinkovalo na 300 herců.  Hned v prvních dvou letech do divadla přišlo téměř 40 000 diváků. Hrálo se i v letech následujících, až do roku 1898. V roce 1897 byla zahraničními filmaři hra natočena na filmový pás. Jednalo se vůbec o první film natočený na českém území. Další představení byla hrána v letech 1903, 1908, 1912, 1923, 1927, 1930, 1933, 1936. Všechna tato představení byla v německém jazyce.

Během druhé světové války se nehrálo, z divadla se stal vojenský sklad. Po odsunu německého obyvatelstva po roce 1945 se osídlenci pokusili na tradice bývalého obyvatelstva navázat, Jaroslav Tomáš Vetešník s kájovským farářem Antonínem Melkou hru upravili do české podoby a v roce 1947 byly pašijové hry poprvé v historii hrány česky. Nadšení účinkujících bylo ohromné, pokračovalo i v roce 1948, ale to bylo na dlouhou dobu vše. Po převratu v roce 1948 marxisté pro pašijové hry neměli pochopení. V divadle byly ustájeny ovce a uložena sláma. V roce 1966 byla budova hořického divadla zbořena.

Pašijové hry však neupadly v zapomnění, po listopadovém politickém zvratu znovu došlo k jejich vzkříšení. Hned po pádu totality byla v roce 1990 založena „Společnost pro obnovu pašijových her v Hořicích na Šumavě.“ Nový text hry napsal Jindřich Pecka, hudbu Jaroslav Krček.

Protože staré divadlo už neexistovalo, na návrh jistého studenta obec využila příhodného terénu a postavila přírodní amfiteátr s pěti sty krytými sedadly. K obnovení hořických pašijových her došlo v roce 1992, po pětačtyřicetileté odmlce ochotníci z Hořic a okolí nacvičili nově zpracovaný text biblického příběhu. V prvních čtyřech letech bylo sehráno 36 představení.

Hlediště je kryté, občerstvení bude otevřeno hodinu před začátkem. Vstupné na místě 130 Kč, v předprodeji 100 Kč (KIC Horní Planá, Infocentrum Český Krumlov), děti do 15 let mají vstup zdarma. Představení trvá zhruba 90 minut.


neděle 6. června 2021

Značce ZETOR je 75 let. Jubileum oslavuje vylepšeným Majorem CL80

 Traktory modelové řady ZETOR MAJOR patří mezi uživateli již spoustu let k těm nejoblíbenějším z produktového portfolia značky. Model MAJOR CL 80 si ponechává všechny vlastnosti svých předchůdců, díky kterým jej provází pověst traktoru na celý život. Brněnský výrobce traktorů jej ale pro rok 2021 vylepšil o řadu novinek a technických inovací. Tou stěžejní je přechod na emisní stupeň Stage V. Výrazný posun směrem k vyššímu komfortu doznala také kabina.


„Model MAJOR CL 80 je vybaven čtyřválcovým přeplňovaným vznětovým motorem TCD 2.9 L4 od společnosti DEUTZ AG o výkonu 75 koní. Inovovaný emisní systém je nyní doplněn o  filtr pevných částic (DPF), který spolu s recirkulací výfukových plynů (EGR) a oxidačním katalyzátorem (DOC) zajišťuje plnění emisní normy Stage V,“ uvádí Marek Buchar, technický ředitel společnosti ZETOR TRACTORS a.s. Motor díky přímému vysokotlakému vstřikování paliva s elektronický řízením (Common-Rail) zajištuje kultivovaný a tichý chod, ekonomické provozní parametry a díky velmi dobrému převýšení krouticího momentu udržuje svůj výkon bez nutnosti častého podřazovaní.

Pro zajištění vyššího komfortu má od letošního roku zákazník možnost výběru ze dvou pohodlných a prostorných provedení kabiny. Obě jsou konstruovány s ohledem na praktičnost využití.

Kabina STANDARD nabízí variantu s pevnou střechou nebo variantu se střešním oknem a ochranou FOPS (ochrana obsluhy před padajícími předměty). Pro zvýšení celkového pohodlí uživatele může být kabina na přání vybavena klimatizací a mechanicky odpružené sedadlo řidiče loketními opěrkami a opěrkou hlavy. 

Standardně klimatizovaná kabina PLUS přichází stejně jako kabina STANDARD v provedení s pevnou střechou nebo se střechou včetně střešního okna a ochrany FOPS.  Mechanicky odpružené sedadlo řidiče s loketními opěrkami a opěrkou hlavy zde může být ve verzi na přání vylepšeno pneumatickým odpružením. Na přání může být také kabina vybavena sedadlem spolujezdce. 


Kabina PLUS navíc nabízí nový sklopný a výškově nastavitelný sloupek řízení, vylepšenou ergonomii ovládacích prvků zadního TBZ a režimu PTO, přepínače z vyšších modelových řad, zarážky na pedálech proti smeknutí nohy při sešlápnutí pedálu, vylepšený systém ovládání uzávěrky diferenciálu. Uživatelsky přívětivější je také jednotný klíček pro zapalování i zámek dveří. Zjednodušení práce s agregacemi nabídnou např. univerzální otvory pro montáž agregačních displejů, prostupy pro kabely agregací do kabiny, nebo tříkolíková zásuvka pro napájení agregací. Traktory modelové řady MAJOR se osvědčily také při práci s čelním nakladačem. A právě další vylepšení, které inovovaný model MAJOR CL nabízí, přispívají ke zjednodušení práce s nakladačem, a to díky přípravě na joystick k jeho ovládání a doplnění střešních potkávacích světel.

MAJOR CL 80 je vybaven plně synchronizovanou čtyřstupňovou převodovkou s třístupňovou redukcí a mechanickou reverzací a umožňuje 12 + 12 rychlostí. Vnější hydraulika má dva okruhy, dodávka oleje je 50 l/min. Implementací motoru emisního stupně Stage V došlo také ke konstrukčnímu vylepšení u vzduchových brzd, u přívodu vzduchu a chlazení motoru nebo také u mechanické regulace hydrauliky. Na přání je možné traktor vybavit předním vývodovým hřídelem, předním tříbodovým závěsem, majáky a odlišnými rozměry pneumatik.


Předchůdci modelové řady dnes známé pod obchodním názvem MAJOR se začaly vyrábět s náběhem unifikované řady I už v roce 1960

Po soustavných modernizacích UŘ I představil ZETOR v roce 1992 upravenou sérii, která nabízela vyšší výkon, spolehlivost a pohodlí řidiče včetně prostorné a ergonomicky dobře a přehledně uspořádané bezpečnostní kabiny

V roce 1997 vznikla řada známá pod obchodním názvem SUPER. Jednalo se o pět aktualizovaných modelů MAJOR přinášejících výraznou konstrukční změnu nabízející moderní vzhled, vylepšenou hydrauliku, vyšší rychlost a rozšířený výběr příslušenství

Výroba traktorů řady MAJOR byla sice ukončena v roce 2006, ale v roce 2013 se legendární model vrací, aby doplnil stávající produktové portfolio o traktory s výkonem do 80 koní. Poptávka po tomto modelu předčila očekávání a MAJOR slaví mimořádný úspěch. Na slovenském a českém trhu se model MAJOR stal v letech 2013 a 2014 nejprodávanějším traktorem


sobota 29. května 2021

Občanům ČR nevoní práce ani pracující cizinci. Zahradníček komentuje

 29.5.2021; 8:00 - Po patnácti měsících omezování dlouhodobě zaběhlého způsobu lidského hemžení v České republice, kdy se příjmy obyvatelstva zastavily jen ve výjimečných případech, kdežto výdaje kvůli zákazům vycházení a uzavřené velké části maloobchodu byly malé, vyvodí si i  kdejaký ekonomický laik, že se nahromadily peníze v domácnostech i ve firmách. Tyto peníze by po uvolnění měly přijít do oběhu. Zvýší se nákupy průmyslového zboží, poptávka po zboží. Neviditelná ruka trhu by tedy měla vyvolat zvýšení cen.


Mýlit se je lidské, pravil Josef Švejk, když u soudu předpovídal vypuknutí války. Mýlit se může laik, ekonomové z ODS i ráčkující papoušek ze Seznamu, kteří po vyhlášení nouzových stavů předpovídali krachy většiny firem i celého národního hospodářství. Provozovny sice uzavřelo, možná jen dočasně a krátkodobě, asi 10.000 živnostníků, ale nikde to není vidět, a kdyby to byla pravda, je to téměř bezvýznamné množství. 

Nyní se od jiných ekonomických proroků dozvídáme předpovědi, že ekonomika během pandemie značně posílila, že nyní přijdou velké investice a rozvoj průmyslu i stavebnictví. Skutečnost je taková, že asi jsou nějaké peníze, ale nejsou lidé, kteří by velkolepé plány realizovali. Přibyla v českých končinách spousta lidí, kteří odvykli chodit denně do práce. Takže, kdo bude pracovat na pásech, na stavbách, na polích? Možnost by byla, a sice zahraniční dělníci. Ty zde odmítají prezident i premiér a s nimi 60 procent veřejnosti. Nakonec to s pokoronovým  oživením české ekonomiky asi nebude tak horké, jak si myslí teoretici. 

Ukazuje se, že odmítání cizinců je hloupý populizmus politiků, lépe řečeno zamaskované pokrytectví. Hovoří čísla. V České republice přibývá obyvatelstvo, přestože se zvýšila úmrtnost a snížila porodnost. Země má 10,7 milionu obyvatel, z toho 650 tisíc (!) je imigrantů. Na cizincích začíná být ekonomika země závislá. Pro zkušenosti není třeba chodit do USA, Velké Británie nebo Francie, zemí, které zásluhou práce cizinců vzkvétají už od dob kolonializmu, stačí se podívat do Německa či Rakouska, kde v 70. a 80. letech minulého století se na tvorbě blahobytu především podíleli přistěhovalci (nazývaní gastarbajtři) z Turecka a Balkánu.  

Před týdnem jsem konstatoval, že letos chybí hlasití kritici žlutých řepkových polí. Nechybí, jen se ozvali se se zpožděním. Nemyslím, že by mě vyslyšeli, je to rámus příznivců opozice a odborníků na cokoli, jeden z dalších útoků na premiéra Babiše. Jestliže 90 procent Čechů rozumí zdravotnictví lépe než lékaři, konkrétně pandemii koronaviru,  tak zemědělství a výrobě potravin rozumí 100 procent Čechů. Lid český velkoměstský prská jako křeček kvůli evropským dotacím pro zemědělce Babiše, kterými je podporováno pěstování řepky olejky, zatímco zeleninu prý u nás nikdo nepěstuje a musí se dovážet ze zahraničí. 

Kdo skutečně o zemědělství něco ví, může odpovědět, že řepka se dá vypěstovat velkou mechanizací, kdežto zelenina vyžaduje spoustu ruční piplavé práce. Na ruční práci nejsou lidi! V českém zemědělství začaly pracovní síly chybět už po první světové válce, kdy čeleď, deputátníky, námezdní dělníky, chalupníky a vesnické domkáře zlákaly sociální výhody v průmyslu, především osmihodinová pracovní doba. Po roce 1945 se odchod lidí z českého zemědělství ještě urychlil vyhnáním německy mluvících zemědělců, po roce 1948 vyhnáním vesnické mládeže do státních podniků. Další lidi ze zemědělství vyhnali po roce 1989  Klaus a jeho privatizátoři. Odešlo asi 500.000 lidí, většinou těch, kteří tam dělali nejnamáhavější ruční práci. Nejsou povinné školní brigády, jimiž socialistické zemědělství dříve nedostatek lidí při sklizni zeleniny, ovoce, brambor a chmele řešilo. České zemědělství je dnes závislé na strojích, pěstitelé zeleniny jsou závislí na práci cizinců. Pokud nejsou lidé na ruční práci, pěstuje se místo zeleniny řepka. 

UEFA, nejvyšší evropský fotbalový orgán, potvrdila zákaz hrát v evropských soutěžích hráči Kúdelovi z pražské Slávie. Na začátku sporu byla údajná rasistická urážka, z níž byl Kúdela obviněn. Potom se činovníci Slávie zřejmě dopustili kolosální chyby. Místo toho, aby Slávie odsoudila rasizmus, hráče potrestala nějakou formální podmínkou a domluvila mu, aby už to nedělal, začala se s fotbalovými pohlaváry z UEFA přít jako Jiráskovi husité  s křižáky. To je předem odsouzeno k nezdaru. V českých končinách šlechtěných od roku 1945 nenávistí k Západu, lidé nedokážou pochopit, že v Kůdelově případu nejde o to, zda něco řekl, nebo neřekl, ale že jde o dobrovolně-povinné spojování západoevropské společnosti,  momentálně odsuzováním rasizmu. A Slávie pláče úplně na jiném hrobě.

Josef Zahradníček


 

neděle 23. května 2021

Květen, měsíc zelený a žlutý. Zahradníček komentuje

 23.5.2021; 11:45   - Duben 2021 byl prý nejchladnějším dubnem za posledních 80 let, jsem zvědav, jak na tom bude květen? Myslím, že v teplotě o moc lépe neskončí. Podobně chladný květen byl snad jen v roce 2004. "Studený máj v stodole ráj," říkávalo se na venkově.  Letos je příchod teplého počasí hodně opožděn, tento týden jsem teprve viděl rozvést šeříky, rovněž jabloně byly v plném květu. Vegetace má sice měsíc zpoždění, ale příroda určitě všechno dožene. Denně je zima a prší, ale různí odborníci v mediích vytrvale tvrdí, a jistě budou  tvrdit nadále, že je oteplování a sucho.


Pokud chladné a deštivé počasí něčemu nevadí, tak to jsou travní porosty. Tráva roste jako divá. Takže se dneska na vesnicích rozeřvaly sekačky. Lépe zavřít okna a dveře a nevycházet. Nejeden starý zemědělec zakroutí nedůvěřivě hlavou nad tím, jak se dnes plýtvá s dary přírody. Tráva jako výborné a levné krmivo končí v kontejnerech, kompostech a na různých skládkách. V některých vesnicích se jedná o likvidaci trávy na několika hektarech. A několikrát za rok.

Vzpomínám, že v prvopočátcích JZD měl družstevník půl hektaru přidělené záhumenkové louky, která musela uživit krávu, od které za rok měl alespoň 2 000 litrů mléka, které zčásti použil pro kuchyni, zčásti měl jako krmivo pro prase a jiná domácí zvířata, z části prodal. Navíc prodal ještě tele. Staří vesničané uměli pracovat i hospodařit. Půl hektaru louky krávu neuživilo, takže lidé sušili seno na návsích, v příkopech a různých malých plochách, kam se nedostala kolchozní mechanizace. Soukromníkovi kosa, hrábě, vidle, trakař nebo kárka bohatě postačily.

Když na počátku 80. let minulého století začaly mlékárny dělat problémy s výkupem mléka z dvoulitrových konviček, a když socialistická velkovýroba už stačila obchod zásobit mlékem (v igelitových sáčcích), lidé se záhumenkových krav zbavovali. Komunistické vládě vyvstal problém co s trávou na návsích a v příkopech. Vyřešila to poměrně šalamounsky, když drobnochovatelům hospodářských zvířat nabídla odkoupení výrobků za stejné ceny jako od socialistické velkovýroby a prodej jadrného krmiva, jež jinak bylo pro soukromníka nedostupné. Zabralo to.

Kdo na vesnici měl přístup k travním porostům a prostory pro výkrm býků či chov ovcí nebo jen králíků, a nebyl líný, hleděl možností malého zemědělského podnikání využít. Takové podnikání vyhovovalo i proto, že bylo bez daňových přiznání a jiné administrativy. Obce byly bez starostí co dělat s trávou, drobnochovatelé ji odstranili a často ještě rádi platili obcím symbolický nájem z pozemků. Dneska obce  platí lidi, zaměstnance i brigádníky, kteří během týdne za pomoci řvoucí drahé mechanizace trávu z obecních pozemků likvidují. Na soukromých pozemcích řvou pak drahé sekačky o víkendech. Kde je staré vesnické ticho a pohoda? Je pro stát výhodnější dotovat jako dříve zemědělskou malovýrobu, nebo dávat obcím peníze na likvidaci trávy? Pěšky jako za vozem.

Spousta polí se v polovině května rozzářila žlutou barvou, neboli rozkvetla řepka. Letos někteří notoričtí kritici pěstování řepky se neozvali. Snad zásluhou koronaviru a chladného počasí nevyjíždějí na venkov a o žlutých polích nevědí, nebo jsou zaujati kritizováním něčeho jiného (např. Ruska) a na řepku nemají čas a prostor. Řepka láká nejen kritiky, ale také fotografy-amatéry. Rozmohla se "řepková turistika" Protože milovníci žlutých polí přijíždějí v autech, na některých polích a loukách v severním Německu je plno jako na parkovištích obchodních center. Zemědělci se nájezdům "lovců žlutých polí" sami neubrání, musí zasahovat policie.

Covid pomalu ustupuje. Alespoň podle informací z hygienických stanic. Otvírá se nový prostor pro názory odborníků i laiků. Zatímco jedni v mediích tvrdí, že nemoc nadále ohrožuje velké množství lidí , hlavně ty, kteří nejsou očkováni nebo jsou očkováni jen první dávkou, a hrozí další vlna pandemie, ti z opačného pólu přesvědčují veřejnost, že k imunitě stačí první dávka vakcíny, že pandemie je zažehnána a je možné se připravit na cesty k moři. Novináři sice milují války mezi vzdělanými odborníky, ale nejraději zveřejňují názory "odborníků z lidu," kteří například vědí, že všechna opatření proti pandemii byla zbytečná, že staří lidé, kteří zemřeli, zemřeli strachem, ostatně by prý dříve nebo později stejně zemřeli, i kdyby pandemie nebyla.

Bylo zahájeno mistrovství světa v ledním hokeji a český tým je po dvou kolech stále bez bodu. Kde jsou doby, kdy pro naše hokejisty byly v boji o titul rovnocennými soupeři jen dva týmy z Evropy a dva ze zámoří. 

Fotbalisté sehrají dnes předposlední kolo 1. Fortuna-ligy. O vítězi je dávno rozhodnuto, Slávie je první v počtu bodů, i když pro oko nestranného diváka jsou jiné týmy koukatelnější. Na krásu se však nehraje. Pohledný fotbal přestala hrát i Viktorie Plzeň, která na něj nemá už hráče. O napodobení starého plzeňského elegantního fotbalového stroje se snaží trenér Vrba se Spartou, ale tam více než pro fotbalovou krásu mají stejně jako ve Slávii víc pochopení pro zisk bodů za každou cenu. A potom chtějí sypat miliony do pokladničky. O sestupujících je prakticky rozhodnuto, i když teoreticky dnes má ještě určitou naději Příbram, která v letošním  roce bez diváků v hledišti záchranářské akce poprvé dobře nezvládla.

Při sledování starého filmu "Načeradec, král kibiců," (nepříliš povedený film) jsem v malé roli Načeradcovy dcery viděl tehdy začínající herečku Hanu Vítovou, jejíž kariéra skvělé herečky a zpěvačky prakticky skončila v roce 1944, když jí bylo 30 let. Podobně po válce skončila i jiná oblíbená "buržoasní" herečka Věra Ferbasová a další herečky a herci.  Provinily se jen tím, že zářily na filmových plátnech ve třicátých letech, kdy vládli agrárníci, odpůrci benešovců a komunistů.. K tomu se připočítala po roce 1945 i závist mezi méně úspěšnými herci. Jiné štěstí měly Jiřina Bohdalová, která nyní oslavila 90 let života, nebo Iva Janžurová - 80 let, že se narodily ve správné době na správných místech a mohly hrát ve správných, politicky nezávadných, filmech. Obě (Bohdalka a Janžurka) mohou  účinkovat doposud. 

Josef Zahradníček


neděle 16. května 2021

150 let od otevření první ozubené železnice v Evropě

  Před 150 lety se ze švýcarského Vitzau do Staffelhöhe na vrchu Rigi prvně rozjela lokomotiva po ozubené železniční trati v Evropě. Tím konstruktér lokomotiv Niklaus Riggenbach (1817-1899) v roce 1871 oživil horskou oblast a zasloužil se o vznik turistické tradice. 

1871

Inženýr Niklaus Riggenbach, rodák z Alsaska, po mnohaleté praxi ve Francii a Německu nabídl svůj vynález Švýcarské centrální dráze, která se na různých horských tratích potýkala s prokluzem kol lokomotiv. Na ozubenou železnici měl patent už z roku 1963, ale mimo Švýcarska se zatím nikdo v Evropě  ozubenou dráhu neodvážil postavit. 

Stavba tratě na Rigi začala v roce 1869 a trvala 2 roky. Stavbu v hodnotě 1,3 milionu franků financoval štrasburský investor Casimir Friedrich Knörr. Kanton Luzern mohl povolit jen stavbu pětikilometrové horské železniční tratě Vitznau-Staffelhöhe, s ozubenou třetí kolejí uprostřed. Se stavbou železnice nesouhlasil kanton Schwyzer, jehož územím vedla jediná cesta na vrch Rigi. Důvodem nesouhlasu byly obavy ze ztráty tržeb od turistů. Spory mezi kantony, které řešil spolkový soud, trvaly téměř do konce 20. století. K dohodě došlo v roce 1992, ozubenou železnici i lanovky z roku 1969 převzala společnost obou kantonů Rigi Bahnen AG.

1925
Provoz ozubené železnice byl slavnostně zahájen 21. května 1871, v den narozenin jejího stavitele Nikolase Riggenbacha. Počet cestujících se postupně zvyšoval až na 600.000 cestujících za rok. Atrakci potom objevili turisté z Číny, ale kapacita byla omezená. Před deseti lety přišel někdo s nápadem zmodernizovat železnici tak, aby vozila ještě víc cestujících. Proti zřízení "Rigi-Disney-Parku" bojuje několik hnutí, která na petice sbírají podpisy.

Projekt nové dráhy na Rigi byl zatím odložen. Rigi, jednu z nejlépe vybavených (9 lanovek) turistických oblastí Švýcarska, značně poznamenala pandemie koronaviru, neboť počet návštěvníků klesl v loňském roce na polovinu. Tržby poklesly, provozovatelé lanovek odkládají opravy a modernizaci. Nedostatek příjmů ohrožuje asi 120 majitelů horských chat. Jeden z aktivistů proti rozšíření horské dráhy René Stettler podnikatele uklidňuje, že snížení počtu turistů bude po pandemii možné bohatě nahradit zvýšením cen. Tvrdí, že více se dá vydělat při menším množství návštěvníků. "Rigi:800.000 stačí." 

sobota 15. května 2021

Už 100 let komunisté ovlivňují dění v českých zemích (2)

Předcházející část

 Ustavující sjezd KSČ pořádaný 14. až 16. května 1921 schválil i vstup do III. internacionály. Slučovací sjezd národnostních sekcí začal 30. října 1921 a bylo na něm zvoleno užší vedení: Bohumír Šmeral, Karel Kreibich, Bohumil Jílek, Václav Šturc, Václav Bolen a Marek Čulen. Když byl propuštěn z vězení Antonín Zápotocký, stal se generálním tajemníkem KSČ.

KSČ byla početná, po slučovacím sjezdu měla 300 tisíc členů a patřila k největším v Evropě. Čtyři pětiny jejích členů byli průmysloví a zemědělští dělníci. Velkou podporu měla zejména mezi dělníky v Praze, na Kladně, na Liberecku, v Brně či na Ostravsku. V parlamentních volbách v roce 1925 skončila těsně druhá za agrárníky s 13,1 procenta hlasů, volilo ji 931 769 lidí, což jí zajistilo 41 křesel. Sociální demokraté dostali jen 8,9 procenta, když je volilo 631 tisíc lidí. 

Na třetím sjezdu 26. - 28. září 1925, kde se dál řešila bolševizace, byl do vedení poprvé zvolen Klement Gottwald. Skončili v něm naopak bývalí sociální demokraté a z vedení odešli Šmeral i Kreibich. KSČ se získat lidí na svou stranu nedařilo ani prostřednictvím stávek. Fiaskem skončil 6. července 1928 Rudý den, který se měl konat jako protest proti zákazu komunistické spartakiády, do centra Prahy na něj přišlo jen 6000 lidí. 

Na přelomu let 1928 a 1929 ztratili Jílkovi stoupenci  ve straně vliv, protože se jí zmocnili "karlínští kluci" Klementa Gottwalda. Gottwald ovládl stranu na narychlo svolaném V. sjezdu, který se konal 18. - 23. února 1929, kde tvrdě odstavil dosavadní vedení. Do čela strany byl zvolen Klement Gottwald a do vedení mimo jiné Rudolf Slánský, Václav Kopecký nebo Jan Šverma. 

Bezprostředním cílem Gottwaldova vedení se stalo nastolení diktatury proletariátu tak, jak to požadovala Moskva. Gottwald převzal od Stalina i nenávist k sociální demokracii a na sjezdu kritizoval oportunismus, pasivitu a lpění na sociálně demokratických tradicích. Kdo s Gottwaldem nesouhlasil byl  na počátku června 1929 z KSČ vyloučen. Vyloučeno bylo i sedm levicových spisovatelů, kteří podepsali leták "Spisovatelé komunisté komunistickým dělníkům," zvaný také "Manifest sedmi." Odejít z KSČ museli; autor letáku Ivan Olbracht, Stanislav Kostka Neumann, Jaroslav Seifert, Josef Hora, Marie Majerová a Vladislav Vančura, kteří pracovali v tiskových orgánech strany. Loajalitu novému vedení dali naopak najevo Vítězslav Nezval, Konstantin Biebl, František Halas, Vilém Závada, Julius Fučík nebo Karel Teige.

Vnitrostranické boje a změny ve vedení připravily KSČ o členy, na konci roku 1929 se smrskl jejich počet na 25 000, přičemž na počátku roku 1928 jich bylo ještě 150 000. Strana, která se vyhranila proti jiným levicovým partajím, propadla i ve volbách v roce 1929. Stalinskému vedení oddaná Gottwaldova KSČ už nedokázala navázat na počáteční úspěchy, čtvrtá skončila i ve volbách v roce 1935. 

Širokou podporu získali komunisté až po druhé světové válce, kdy ve volbách 1946 zvítězili. Myšlení českého obyvatelstva bylo londýnským rozhlasem před koncem války zmasírováno nenávistí k českým Němcům a ke všem, kteří před rokem 1938 nesouhlasili s Edvardem Benešem. Ze samozvaného exilového vůdce Beneše, jenž si na jaře 1945 přivezl z Moskvy komunistické pomocníky, se stal národní idol -"Prezident-budovatel." Bez rozhodující pomoci komunistů by Beneš asi nedokázal vyhnat ze země 3 miliony lidí, jejichž majetku se potom zmocnila sorta lidí nemajetných, která za to komunistům vyjádřila vděk odevzdáním hlasů ve volbách. Navíc obyvatelé vnímali sovětskou Rudou armádu vedenou komunistickou stranou SSSR jako osvoboditelku země. 

Volební vítězství komunistů v roce 1946, kdy se premiérem stal Klement Gottwald, umožnilo KSČ připravit se na úplné převzetí moci v roce 1948.  O klasický puč, tedy převzetí moci silou, v únoru 1948 nešlo. Tu už komunisté měli, jen ji po převzetí veškeré moci velmi tvrdě upevňovali. Majetek zabavený českým Němcům městský proletariát neuspokojil. Teprve v roce 1948 se pro velké množství závistivého obyvatelstva komunisté vedeni Gottwaldem, Zápotockým a Slánským stali těmi spravedlivými vládci, kteří "konečně" bohatým brali, neboli znárodňovali a kolektivizovali. A odpůrce trestali. V procesech likvidovali napřed své třídní nepřátele mimo stranu, a pak začali provádět čistky ve vlastní straně. Moc komunistům později v ústavě garantoval pověstný článek 4 o vedoucí úloze strany ve státě i ve společnosti.

Šedesátá léta přinesla uvolnění především v KSČ, jíž však kvůli tomu hrozilo rozštěpení a propad ve volbách, které měly být na podzim 1968. Tomu 21. srpna 1968 zabránila invaze „bratrských armád.“ Normalizace 70. a 80. let, kterou vedl Gustáv Husák, byla politicky nadále pod dohledem Sovětského svazu, ale s brutalitou 50. let, ale ani s uvolněním a zvláštní pohodou v 60. letech měla normalizace málo společného. Začala totiž honba za osobním prospěchem a majetkem. Školy chrlily tisíce normalizačních inženýrů, kteří se ve vysokých hospodářských funkcích mohli uplatnit jen s legitimací KSČ. Škodovky, Žigulíky, Trabanty, chaty a chalupy je uspokojily jen částečně, chtěli se společenským postavením i majetkem výrazně odlišit od lidu dělného, kterému ke štěstí stačilo levné bydlení a stravování. Volných křesel bylo málo a staří komunisté, funkcionáři z lidu, se ve vysoké politice, v ekonomice státu i ve vedení podniků drželi zuby nehty. Napětí v zemi stoupalo v druhé polovině 80. let také zásluhou politického pohybu v zahraničí, na Východě i Západě. 

Listopadová revoluce roku 1989 sice komunisty oficiálně vyhnala z vlády, ale normalizační a privatizační zbohatlíci, kteří je nahradili, nespadli s Marsu, nýbrž vyrostli z komunistického podhoubí. Komunisté si dokázali uchovat v zemi vliv a byli klíčoví pro tuzemskou politiku po celé století. Ačkoli v současné době je strana podle průzkumů na hraně vstupu do parlamentu, nemělo by se zapomínat na to, jak velkou v minulosti měla podporu mezi obyvatelstvem. To je varováním pro kritiky současného vedení státu. Volební výsledky 99,97 % hlasů pro kandidáty NF bývaly nesmyslné, ale značnou podporu politika KSČ mezi lidmi měla. Stačí vzít v úvahu, že stranou prošly po roce 1948 víc než 3 miliony lidí a nejméně 6 milionům dalších lidí komunistická vláda prakticky nevadila. (stk)


Už 100 let komunisté ovlivňují dění v českých zemích (1)

 

Když 569 delegátů zahájilo 14. května 1921  v Národním domě v Praze-Karlíně mimořádný sjezd sociálnědemokratické levice, nikdo netušil, že vzniká jedna z nejvýraznějších tuzemských politických sil - Komunistická strana Československa, která bude dění v zemi ovlivňovat ještě za sto let.

Komunisté představovali silnou opozici za první republiky a po druhé světové válce se stali vůdčí silou v zemi, v níž vládli tvrdou rukou až do listopadu 1989. Nyní působí pod názvem KSČM. 

Vznik KSČ byl důsledkem Velké říjnové socialistické revoluce, při které se moci v Rusku chopili bolševici, což inspirovalo revolucionáře i v dalších zemích. Ještě za Rakouska-Uherska začali někteří čeští sociální demokraté přemýšlet o proletářské revoluci. 

Na vzniku Československa a na uspořádání jeho politického systému proletariát neměl praktický vliv,  jako příčina vzniku republiky bylo obyvatelstvu oznámeno vítězství nad Habsburky a jejich domácími příznivci, tedy českými Němci a slovenskými Maďary. Oslavováním národa československého se žaludky lidí nenaplnily. Už od konce roku 1918 sílily protesty dělníků kvůli vysokým cenám nedostatkových potravin, oděvů a obuvi, i kvůli rostoucí nezaměstnanosti. Nová vláda si složitou situaci dělníků uvědomovala a v prosinci 1918 uzákonila osmihodinovou pracovní dobu a podporu v nezaměstnanosti. Napětí ve společnosti však sílilo, ale poválečnou bídu už nešlo svalovat Vídeň. 

Když v obecních volbách v červnu 1919 získali sociální demokraté 30,1 procenta hlasů, vedlo to k pádu vlády a ustavení nové, tvořené ČSDSD, socialisty a agrárníky, v jejímž čele stál sociální demokrat Vlastimil Tusar. Ani ta však neprovedla požadované reformy. Přesto byla opět sestavena koaliční vláda s (národními) socialisty a agrárníky pod vedením . To odsoudilo 28 socialistických poslanců a senátorů. Pravému křídlu v ČSDSD prosazujícímu družstevnictví bylo jasné, že je v menšině, a tak Tusar vyvolal 14. září vládní krizi, když podal demisi, aby dosáhl odkladu sjezdu.

Sjezd se však uskutečnil, což potvrdilo sílu levicového křídla. Předsedou byl zvolen Bohumír Šmeral, který chtěl celou členskou základnu převést na pozice komunismu. V akčním programu však stálo, že nastolení socialismu se stalo bezprostřední společenskoekonomickou nutností a dokument vyzýval k nastolení diktatury proletariátu i ustavení rad.

Pravicové křídlo sjezd neuznalo a uspořádalo 27. až 29. listopadu vlastní, kde se vyslovilo pro pokračování v klidné tvůrčí práci při budování republiky, s jejímž rozkvětem je spojena i budoucnost proletariátu. Odmítlo revoluci a III. komunistickou internacionálu, ale uznalo, že je potřeba vytvořit základy nové společnosti na principech socialismu.

Levice se snažila získat Lidový dům, ve kterém se tisklo i Rudé právo. Lidový dům však byl ve vlastnictví Antonína Němce, jenž byl stoupencem pravicového křídla a soud rozhodl v jeho prospěch. Levice proto budovu 9. prosince obsadila a vyhlásila generální stávku, do které se zapojilo milion dělníků. Když však po vyhlášení stanného práva byla 14. prosince obsazena střediska organizující stávku, musela být o den později stávka odvolána a levice boj o Lidový dům prohrála. Zatčeno bylo 3000 dělníků.

Na celostátní konferenci levice 1. a 2. ledna 1921 se rozhodli představitelé české, německé, slovenské a maďarské levice spolu s levicí z Podkarpatské Rusi na koordinovaném postupu při ustavení komunistické strany. Mimořádný sjezd levice, občas označovaný i jako XIV. sjezd sociální demokracie, se proto odložil až na půlku května 1921. (stk)

pátek 14. května 2021

Za propagaci Hitlera a ozbrojování dostal Rakušan podmínku

 Minulý pátek zemský soud v dolnorakouském Kremsu vynesl rozsudek nad pětatřicetiletým mužem od hranic s Českou republikou. "Nejsem žádný nacista, jen se zajímám o historii. Obrázek na lahvi od vína byla jen recese," rozčiloval se obžalovaný muž, který si během soudního jednání odmítal nasadit respirátor.

Pětatřicátník si vyslechl rozsudek, jenž zněl 22 měsíců vězení s podmínkou na 3 roky. Důvodem k trestu byl nápis v jeho kanceláři: "Pokud jste Němec, zdravte Heil Hitler!" a láhev s Hitlerovým obrázkem a nápisem "Sieg Heil." Muž nosil trička s vyobrazeným hajlujícím Hitlerem a nápisem „European Tour 1939-1945“ a seznamem bojišť druhé světové války. Státní zástupce muže rovněž obvinil vytvoření fotoknih, označených hákovými kříži, s fotografiemi koncentračních táborů, Hitlerova sídla "Vlčí doupě," a zbraněmi nacistických armád. Dále byl obžalovaný obviněn z rozesílání obrázků na zapalovačích a videí, na kterých je hajlující Adolf Hitler a nápisy NSDAP. Vyzýval rovněž v době pandemie k zdravení  zdviženou pravicí.

Podle zprávy Rakouské tiskové agentury (APA) na činnost pětatřicetiletého muže náhodou narazil Zemský úřad pro ochranu ústavy a boj proti terorizmu, k němuž se dostal materiál propagující nacizmus. Když policisté provedli v kanceláři obviněného prohlídku, našli 2 samopaly (zakoupené v Čechách) a větší množství nábojů a jiné munice. Muž tam měl i další zbraně včetně nelegálně držené pistole.

Zemský soud muže odsoudil pouze za propagaci nacizmu, za držení zbraní odsouzen nebyl, protože všechny zbraně a propagační předměty mu byly zabaveny. Rozsudek není pravomocný, protože státní zástupce se proti mírnému trestu na místě odvolal. Obžalovaný si vzal čas na rozmyšlenou. 

pátek 7. května 2021

Je studené jaro, ale jednou bude líp. Zahradníček komentuje

7.5.2021; 19:08  - Psaní o studeném jaru 2021 je trapné opakování. A marné. Příroda si poroučet nedá, i když by se jistě v Praze našlo dost lidí, kteří by proti chladnému počasí šli demonstrovat, přičemž by ze zimy jistě obvinili Zemana, Babiše nebo Hamáčka. 

Objevují se lékařská varování, že u některých mladých lidí, kteří často porušují hygienická opatření a případně nakazí se koronavirem, dochází k trvalému onemocnění srdce a cév. Takové varování má stejný účinek jako varování před kouřením, alkoholem a drogami. V mládí lidé chtějí žít, co nejvíc urvat právě teď, hned, třeba při pálení čarodějnic 30. dubna, minulost ani budoucnost je nezajímají.

Alespoň pár čísel o letošní jarní teplotě. Za měsíce duben a začátek května (do 6. 5.) byla průměrná denní teplota 7,23°C. Dlouhodobá průměrná teplota v tomto období je 10,29, což je o víc než 3 stupně než letos. Letošnímu chladnému jaru se nejvíce přibližují roky 2003 a 2017, kdy bylo shodně 8,2°C. Nejteplejší jaro bylo v roce 2018 s teplotou 14,94°C. 

Od tohoto týdne mohou na sportovní utkání diváci, i když za určitých omezení. Ve fotbalové Fortuna-lize je o vítězi rozhodnuto, běžcům ze Slávie se daří. Rýsují se i kandidáti na sestup do 2. ligy. Kluby už zbrojí na příští sezónu, která snad už kvůli pandemii nebude příliš omezována. Mimo planých diskusí o údajném přestupu Plavčiče ze Sparty do Slávie, se vyrojily spekulace o tom, kam po devíti letech úspěšného působení ve Werdenu Brémy zamíří český reprezentační obránce Theodor Gebre Selassie. Oznámil, že se vrátí do svého bydliště v Liberci a nehodlá za fotbalem nikam daleko dojíždět. Slovan Liberec mu nabídl 150 tisíc měsíčně, což je asi čtvrtina toho, co berou nepříliš výrazní hráči ve Slávii nebo Spartě. Nabídka prý přišla od Jablonce vzdáleného z Liberce 10 km. V Jablonci, který bude působit v Evropské lize či dokonce v Lize mistrů, by si Gebre určitě přišel na větší peníze.

 Někteří opoziční politici včele s Marvanovou chtějí obžalovat prezidenta Miloše Zemana z velezrady. Takové snahy jsou už od chvíle, kdy se prvně stal prezidentem. Kdo chce psa bít, hůl vždycky najde. Tentokrát se Zeman provinil tím, že zpochybnil podíl ruských agentů při výbuchu munice ve Vrběticích před sedmi léty. Ze strany Zemana to je jednak rozumný názor, neboť o účasti Rusů při výbuchu nejsou hmatatelné důkazy, ale hlavně je to Zemanův politický styl, jímž provokuje novináře a zesměšňuje hloupé politiky.

Nepochopitelná je žaloba na bývalého tajemníka ÚV KSČ Jana Fojtíka, jenž je prý spolu s Milošem Jakešem a Lubomírem Štrougalem zodpovědný za to, že v letech 1969 až 1989 pohraničníci na hranicích zastřelili 8 lidí, kteří se pokoušeli ilegálně opustit Československo. Žalující straně trvalo 30 let než se vyjádřila. Jakeš vloni ve věku 95 let zemřel, Štrougalovi je letos  97 let a kvůli zdravotnímu stavu nechápe, co se od něj chce. Fojtíkovi je 93 let a vzhledem k rychlosti soudů má naději, že mu věk nedovolí dočkat se rozsudku. Zajímavé je, že tito komunističtí pohlaváři svým věkem vyvracejí všeobecné názory o tom, že alkohol a kouření zkracují lidský život. U nich je účinek opačný. Vysvětlení zřejmě je v tom, že americké cigarety a francouzský koňak za socializmu neškodily tomu, kdo si je mohl dovolit. 

Nové občanské průkazy jsou prý zase problémem na ministerstvu vnitra. Dohodnout se na kartičce, ze které by policie vyčetla všechno a občan nic, je velkým problémem. O čipech v občankách se diskutuje už desetiletí, zatím je bez větších problémů dostali psi. Nyní padl návrh, že by v občance měl být otisk prstu. Otisky tam byly snad za protektorátu a určitě 15 až 20 let po válce. Tehdy občanský průkaz nebyla kartička v plastu ale pořádná knížka v tvrdém červeném obalu. Tam bylo o občanovi všechno zásadní; jméno a příjmení, i rodné,  pohlaví, datum narození, místo narození, rodné číslo, vzdělání, povolání, národnost, náboženské vyznání, státní příslušnost, vojenská služba, a také otisk prstu. Na dalších stránkách zapisovaly národní výbory jména dětí a změny bydliště.  Důležité byly další stránky, kde musela být razítka o začátku a konci pracovního poměru nebo školy. Bez razítka nikam do práce občana vzít nesměli.

Josef Zahradníček

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.