Zelená ideologie je určená jen lidu prostému

 Zahájení COP30 tento týden znamená 11 dní vznešeného zeleného moralizování. Letošní klimatická konference OSN se koná v brazilském Belému na okraji amazonského deštného pralesa. Jako vždy je to příležitost pro nepochopené světové velikány a dobrodince, aby přiletěli z celého světa a poučovali ostatní svět o klimatických změnách.

COP30 je označení 30. konference OSN o změně klimatu, která se koná v Hangar Convention Centre v Belému v ústí Amazonky v Brazílii od 10. do 21. listopadu 2025. Přípravy na konferenci zahájila brazilská vláda vykácením 100 000 stromů z Amazonie, aby mohla postavit osm mil dlouhou čtyřproudou dálnici. To proto, aby se lídři, novináři a aktivisté mohli autem dostat z letiště do nově postaveného luxusního hotelového komplexu. Kromě dálnice a nových hotelů bylo rozšířeno místní letiště a přístav v Belému byl přestavěn, aby mohl přijímat výletní lodě (které jsou využívány k ubytování delegátů z nejchudších zemí).

Všechny tyto projekty byly před více než deseti lety navrhovány vládou státu Pará, ale byly opuštěny kvůli ekologickým protestům proti výstavbě v deštném pralese. V rámci příprav na COP30 však byly náhle oživeny a vytaženy z šuplíku – spolu s odůvodněním, jak „udržitelná“ je nová dálnice: politici vychvalují 30 přechodů pro divoká zvířata, oplocení pro vegetaci, cyklistické pruhy a solární LED osvětlení…

Dálnice v amazonském deštném pralese udala tón celému summit ohromujícímu pokrytectví. Francie, Španělsko, Keňa a další země požadují daň z obchodních i soukromých letů: Ale jakpak se nám delegáti COP30 dostanou do Brazílie? Určitě neplují přes Atlantik jako Greta Thunberg. Britský ministr energetiky Ed Miliband dokonce letěl mezi Belémem a Británií ne jednou, ale dvakrát, a uletěl 24 000 mil, což údajně stálo daňové poplatníky kolem 22 000 liber a vyprodukovalo zhruba šest tun emisí CO2. Podle deníku Telegraph byl Miliband doprovázen Rachel Kyteovou, britskou zvláštní zástupkyní pro klima, která podle zpráv za osm měsíců nalétala 76 000 leteckých mil, což odpovídá třem obletům Země. Na dotaz ohledně uhlíkové stopy Milibandových cest letadlem ministerstvo odpovědělo, že „jakékoli emise z účasti na konferenci COP jsou zanedbatelné ve srovnání s plněním našeho programu“.

Co přesně je tou agendou, která ospravedlňuje takové plýtvání? Podle brazilského prezidenta Luize Inácia Luly da Silvy je jednou z hlavních priorit boj proti „falešným zprávám a zkreslování“ a „odmítání vědeckých důkazů“. Ve svém úvodním projevu v pondělí Lula varoval, že tito takzvaní popírači klimatických změn „ovládají algoritmy, šíří nenávist a strach“, a prohlásil, že „je čas jim uštědřit novou porážku“. To byla jistě nepříliš subtilní narážka na amerického prezidenta Donalda Trumpa, který v září popsal změnu klimatu jako „podvod“ a celou konferenci COP ostře kritizoval. Není překvapením, že USA se letos rozhodly nevyslat do Belému žádné delegáty.

Existují však někteří američtí politici, kteří se na konferenci vydali dobrovolně. Jedním z nich je guvernér Kalifornie Gavin Newsom. Jeho útoky na Trumpa byly mnohem méně skryté než Lulaovy – včera Newsom o prezidentovi řekl: „Je to invazivní druh, je to prezident-demolice. Snaží se zvrátit pokrok minulého století. Snaží se znovu vytvořit 19. století. Zdvojnásobuje svou hloupost.“

Ironií je, že právě Newsom a další ekologičtí fanatici se snaží vrátit svět zpět v čase – a to ani ne do 19. století, jež bylo přece „stoletím páry“, ale rovnou do doby kamenné. Kromě potírání takzvaných falešných zpráv je další hlavní prioritou letošní konference COP30 odklonit svět od fosilních paliv a dalších prostředků, díky nimž lidská civilizace dosáhla současné úrovně.

Na zahájení summitu lídrů minulý týden generální tajemník OSN António Guterres prohlásil, že to bude znamenat „okamžité zastavení globálních emisí, jejich výrazné snížení v tomto desetiletí, urychlení odklonu od fosilních paliv, omezení metanu a ochranu lesů a oceánů“. Ve stejném projevu zdůraznil, jak důležité je uznat „morální selhání“ a „smrtelnou nedbalost“ v tom, že se nepodařilo zajistit, aby globální teplota nevzrostla o 1,5 stupně. Podle Guterrese si nyní lídři budou muset „zvolit, zda budou vést, nebo budou vedeni ke zkáze“.

Tento apokalyptický projev není pro Guterrese ani pro zelené hnutí ničím novým. Ale kolik lidí ještě poslouchá? Účast na konferencích COP se neustále snižuje. V roce 2023 hostila COP28 v Dubaji 84 000 hostů. O rok později se COP29 v Baku zúčastnilo přibližně 67 000 hostů. Letos je to okolo 56 000. Podobně Dubaj přilákala na úvodní summit leadrů přibližně 154 světových lídrů, zatímco Baku jich mělo asi 80. Belém jich má méně než 60.

Jednou ze skupin, kterou summity COP bez výjimky přitahují, jsou lobbisté za fosilní paliva. List Guardian na začátku tohoto měsíce informoval, že více než 5 000 lobbistů zastupujících zájmy ropných, plynárenských a uhelných společností mělo v uplynulých čtyřech letech přístup k jednání o klimatu, což jim umožnilo zmařit plány klimatických aktivistů. Od COP27 v Šarm aš-Šajchu jsou lobbisté dokonce zváni k účasti na oficiálních akcích.

Při rozhodování o ukončení používání fosilních paliv by světoví lídři měli být nanejvýš obezřetní. V předchozích letech byla konference COP pořádána zeměmi, které nejvíce těží z výroby a spotřeby „nečisté“ energie – jaká ironie!

Konference COP28 se konala v Dubaji, kde ministr průmyslu Spojených arabských emirátů odmítl zavázat se k úplnému odstranění fosilních paliv, což vyvolalo zděšení aktivistů. Místo toho vyzval ke „spravedlivému, řádnému a rovnému snížení spotřeby i produkce fosilních paliv, aby bylo v souladu s vědeckými poznatky dosaženo nulových emisí do roku 2050 nebo kolem něj“. Spojené arabské emiráty také plánovaly využít tuto každoroční událost jako příležitost k uzavření dohod o ropě a plynu s 15 dalšími zeměmi. V Baku loni azerbajdžánské předsednictví zašlo ještě dál. Prezident Ilham Aliyev vychvaloval přednosti fosilních paliv a prohlásil, že „ropa a plyn jsou darem od Boha … Lidé je potřebují“. Azerbajdžánský generální ředitel COP29 byl dokonce přistižen při uzavírání zákulisních dohod s ropnými a plynárenskými společnostmi.

To vše se dalo očekávat, protože COP ve skutečnosti není o záchraně planety. Spíše slouží jako příležitost pro mezinárodní dobrodince, aby se sešli a dokázali, jak jsou ctnostní a ekologicky uvědomělí. Pro ostatní je to ideální networkingová akce, kde lze uzavřít některé dohody a lobovat za aktiva, která udržují ekonomiky nad vodou – a díkybohu, že to někdo dělá. Kdyby se zeleným ideologům podařilo prosadit svou, svět by už dávno vzdal spolehlivé a bohaté zdroje energie, které pohánějí civilizaci. Plyn, ropa a uhlí vymanily miliony lidí z chudoby, nakrmily miliardy a prodloužily délku života. Čím více lidí se snaží zajistit, aby to tak zůstalo, tím lépe.

Svým způsobem je dobře, že COP je vždy tak absurdní. Odhaluje, jak směšný a nefunkční tento zaslepený environmentalismus ve skutečnosti je.

Publikováno na The European Conservative

Dnes je Den válečných veteránů

 Den válečných veteránů se slaví celosvětově 11. listopadu, u příležitosti konce první světové války. Květy vlčího máku pokrývaly hroby vojáků padlých na západní frontě a staly se proto symbolem tohoto svátku.

Dne 11. listopadu 1918 bylo ve vlakovém voze u severofrancouzského města Compiegne podepsáno příměří mezi zeměmi Dohody a Německou říší, jímž byly na západní frontě ukončeny boje 1. světové války.

Tradice oslav konce 1. světové války se začala rodit již při prvním výročí dne příměří, 11. listopadu 1919, kdy byl tento den připomínán v Londýně, Paříži i dalších městech dohodových států.

V českých zemích byla památka na 11. listopadu vždy ve stínu nějakých domácích výročí. V těch dnech roku 1918 již byly v Praze plně zaktivovaní čeští národovci, nový stát vlastně válkou začínal, vojenským obsazením Slovenska a německých oblastí v českých zemích. Obyvatelstvu Československa však bylo vsugerováno, že světová válka skončila vítězstvím Masarykovy a Benešovy kliky 28. října 1918, 11. listopadu mohl za První republiky být tak konec války nejvýše pro to "prohnilé" Rakousko, přestože čeští politici se 300 let na této hnilobě podstatně podíleli. Po roce 1945 všechna listopadová výročí zastínily oslavy Velké říjnové revoluce 7. listopadu, pro československé komunisty jako by První světová válka nebyla, protože slavily výstřel z křižníku Aurora (ve skutečnosti žádný výstřel nebyl) a následné vítězství sovětských bolševiků. 

První světová válka a její konec byly pro českou veřejnost neznámé pojmy i po listopadové revoluci v roce 1989, český parlament schválil 11. listopad jako významný den až v roce 2003. Tento den je „věnován veteránům všech válečných konfliktů a slaví se ve všech demokratických zemích Evropy, USA a Kanadě jako významná připomínka vítězství demokracie ve světě."  Češi se k tomuto vítězství hlásí vzpomínkami na boj československých legií v Rusku, ve Francii a Itálii. (stk)

Generace Z touží po domově

Průzkum 2023 Harris Poll odhalil cosi pozoruhodného. Mladí lidé jsou příliš závislí na technologiích. Ale právě generace Z (tedy lidé, narození cca mezi lety 1997 a 2012, kteří vyrůstali s internetem a smartphony; někdy označovaní též jako „zoomeři“ nebo „digitální domorodci“, pozn. red.) si nejvíce přeje vrátit se do světa, než se všichni připojili k internetu. Jinými slovy, první plně digitální generace touží po analogovém světě!

Od nejranějších fází svého vzdělávání, zábavy a společenského života jsou příslušníci generace Z obklopeni příběhy o pokroku, které nejsou vázány na minulost, a jsou přesvědčeni o utopii „tady a teď“, kterou může dosáhnout pouze nejnovější sociální teorie. Na rozdíl od předchozích generací neznají jinou kulturní domovinu než tento nomádský pohled na svět.

Právě v tomto bodě může křesťanství zasáhnout s nadějí a důvěrou. Na rozdíl od progresivismu není křesťanská víra nomádská. Je sice podobná poutnictví, ale křesťanský život je orientován na trvalý cíl: věčné Město Boží. Jak užitečně ukazuje Augustin, Město Boží a Město lidské jsou v rozporu a my si musíme vybrat to první. Generace Z zjišťuje, že Město lidské není schopno poskytnout pevný základ, který potřebuje. Boží město nabízí příběh, který není o neustálém putování, ale o návratu domů a skutečném pocitu sounáležitosti v našem Božím povolání jako jeho synové a dcery.

To vysvětluje, proč mnoho mladých lidí přitahuje nejen církev obecně, ale přímo ta společenství, která kladou důraz na tradici a řád, zakořeněné praktiky a rituály a vědomí trvalosti. Liturgie pravoslavných, katolických a tradičních protestantských církví poskytují rytmus a stabilitu, které v kultuře neustálého pohybu působí jako domov. Pravidelné bohoslužby, liturgie, svátosti, vyznání víry a historické modlitby se stávají jakousi duchovní zakořeněností, útočištěm před nomádskými větry progresivismu.

Progresivismus může slibovat osvobození prostřednictvím neustálého pohybu, ale nemůže poskytnout domov. Tradiční křesťanská doktrína to dokáže. V Kristu mohou neklidní najít odpočinek, bezdomovci mohou najít domov a nostalgici mohou najít nejen ozvěny minulosti, ale i bezpečnou a věčnou budoucnost. Minulost nás zakořeňuje a umožňuje nám jasně vidět budoucnost: Boží město.

V Bruselu se asi někdo zbláznil

 Brusel chce umožnit změnu pohlaví u dětí v jakémkoli věku – a potrestat každý stát, který s tím nesouhlasí.

Brusel úplně ztratil rozum. Podle nového návrhu EU by děti měly mít možnost zvolit si vlastní pohlaví bez ohledu na věk. Podle „Strategie rovnosti LGBTIQ+ na období 2026–2030“ hodlá Evropská komise „podpořit vývoj právních postupů pro uznání pohlaví založených na sebeurčení, které nejsou omezeny věkem“. Jinými slovy, děti by měly mít svobodu prohlásit se za transgender nebo nebinární v jakémkoli věku, a dospělí v jejich okolí by měli jejich novou identitu přijmout bez výhrad bez možnosti jejich rozhodnutí ovlivnit.

Jak již bylo mnohokrát prokázáno, genderová léčba stojí na vratkých vědeckých základech, není to „ani věda, ani medicína“ a pro dospívající je riziková, v mnohém přímo škodlivá. Pro naprostou většinu mladých lidí nepředstavuje hormonální léčba, natož pak operativní změna pohlaví, nejpřiměřenější způsob, jak se vyrovnat se stresem dospívání či možnou pohlavní nejistotou či dysforií. Povzbuzování dětí k experimentování s identitou může být neuvěřitelně riskantní. Nejenže to podporuje negativní vnímání vlastního těla, ale může to také vést k lékařským zákrokům, z nichž mnohé jsou již nevratné.

Ještě horší je, že EU navrhuje zakázat možnost jakéhokoli zásahu dospělých, které by mohly děti přesvědčit, že nejsou uvězněny ve špatném těle. Podle nového návrhu chce Brusel zakázat jakékoli „konverzní praktiky“ včetně poradenství v zemích, kde jsou stále legální. To by usnadnilo nasměrování dětí na cestu k nevratným lékařským změnám.

Co se stane s členskými státy, které odmítají přijmout tento zjevný právní aktivismus? EU naznačila, že „zablokuje finanční prostředky diskriminačním regionům“, které se brání trans ideologii. Hrozí, že „využije všechny nástroje, které má k dispozici, k ochraně hodnot EU, a nebude váhat přijmout opatření, kde to bude vhodné, jako tomu bylo v minulosti“.

Přesně to se stalo Maďarsku, když v roce 2021 zavedlo zákony na ochranu dětí. Vláda Viktora Orbána zakázala propagaci homosexuality nebo transgender ideologie osobám mladším 18 let ve školách, médiích nebo reklamě. V reakci na to se rozzuřený Brusel rozhodl potrestat Budapešť za to, že se nepodřídila údajným hodnotám EU, a předal případ Evropskému soudnímu dvoru, který má vynést rozsudek ještě letos. Rovněž pozastavil financování ve výši přes 700 milionů eur s tvrzením, že maďarský zákon porušuje Listinu základních práv EU, což je podmínka pro získání těchto peněz.

Nyní čelí podobnému postupu Slovensko. Minulý měsíc parlament odhlasoval změnu slovenské ústavy, která nyní výslovně konstatuje, že existují pouze dvě pohlaví – mužské a ženské –, což je přesvědčení, které je zcela v souladu s názorem většinově katolického obyvatelstva. Ústava nyní také stanoví, že pouze heterosexuální manželské páry by měly mít právo na adopci, že placené náhradní mateřství je nelegální a že rodiče by měli mít konečné slovo ohledně toho, co se jejich děti učí v hodinách sexuální výchovy.

To samozřejmě opět rozzuřilo EU. Brusel okamžitě označil tyto změny, které byly provedeny zcela demokratickým způsobem, za „nelegální“, přičemž řada poslanců Evropského parlamentu varovala, že Slovensko se stává „dalším Maďarskem“. To vše navzdory skutečnosti, že tyto reformy mají silnou podporu Slováků – podle průzkumu veřejného mínění 70 % podporuje nová omezení adopcí a 80 % se domnívá, že rodiče by měli mít větší kontrolu nad tím, co se jejich děti učí ve škole. Zatímco EU dosud Slovensko pouze verbálně pokárala, mohlo by dojít k soudnímu řízení.

Brusel nemá žádné právo takto zasahovat do vnitřních záležitostí suverénních států, opakovaně se domáhá nastolení jednotné právní úpravy v oblastech, které do působnosti EU nebyly svěřeny. Navíc prosazuje jako závaznou procedury, která jsou prokazatelně škodlivé a vysoce riziková pro zdraví tělesný i duševní vývoj dětí a mládeže. Učit nedospělé děti nenávidět své vlastní tělo je krutost maskovaná jako progresivní soucit!

Mají-li toto být „hodnoty EU“, pak Unie zoufale potřebuje překalibrovat svůj morální kompas.

Slovenská ústava rozdráždila zvrhlý Západ

 Evropská unie se opět zaměřila na jeden ze svých členských států kvůli obraně tradičních hodnot. Tentokrát je to Slovensko, jehož nedávná změna ústavy – schválená 26. září – deklaruje národní svrchovanost v kulturních a etických otázkách, uznává pouze dvě biologická pohlaví, omezuje adopci dětí na heterosexuální páry a zakazuje náhradní mateřství.

Podle slovenských úřadů je cílem tohoto opatření ochrana zájmů dítěte a posílení rodiny jako základní jednotky společnosti. Brusel jej však odsoudil jako „ohrožení základních práv“.

Agentura EU pro základní práva (FRA) se sídlem ve Vídni vydala ostré prohlášení, v němž varuje, že reforma „podkopává zásady rovnosti, lidské důstojnosti a respektu“ zakotvené v Listině základních práv EU. Agentura FRA kritizovala definici pohlaví jako „biologicky určeného muže nebo ženy“ a tvrdila, že ignoruje „životní zkušenosti“ transgenderových, nebinárních a intersexuálních osob. Vznesla rovněž námitky proti novému pravidlu, které vyžaduje souhlas rodičů, aby se nezletilí mohli účastnit programů sexuální výchovy, a označila je za „omezení přístupu k objektivním a spolehlivým informacím“.

Vláda v Bratislavě však tvrdí, že reforma naplňuje jasný mandát: chránit národní suverenitu před ideologickými tlaky Bruselu a potvrdit přednost slovenského práva v kulturních a etických otázkách.

Premiér Robert Fico již dříve varoval, že jeho země „nedovolí, aby jí cizí instituce diktovaly morálku“. Touto novelou se Slovensko připojilo k dalším středoevropským státům – například k Maďarsku a Polsku -, které přistoupily k ústavní ochraně rodiny a práva rodičů určovat vzdělání svých dětí.

Tento střet opět poukazuje na rostoucí rozpory mezi západním blokem EU, v němž převládá progresivní agenda, a východními členy, kteří prosazují svou křesťanskou identitu a právo přijímat zákony v souladu s vlastními hodnotami. Ačkoli Evropská komise zatím neoznámila konkrétní opatření, nevyloučila, že po vzoru sankcí uvalených na Maďarsko za jeho zákon na ochranu dětí z roku 2021 předá případ Soudnímu dvoru EU.

Navzdory vnější kritice zůstává domácí podpora novely silná. Průzkumy slovenské agentury FOCUS ukazují, že více než 70 % Slováků podporuje omezení adopcí na heterosexuální páry a více než 80 % se domnívá, že rodiče by měli rozhodovat o účasti svých dětí na sexuální výchově. Tato široká podpora veřejnosti vyvolává otázky o legitimitě nátlaku Bruselu – a odhaluje hlubokou kulturní propast, kterou EU zřejmě stále méně dokáže překlenout.

Na Slovensku vítězí křesťanské tradice

 Slovenští konzervativci změnili ústavu země tím, že zakázali náhradní mateřství, zachovali rodičovská práva a potvrdili dvě biologická pohlaví: mužské a ženské.

27. září 2025 hlasovala Národní rada v Bratislavě s nejtěsnějším možným rozdílem pro přijetí rozsáhlé ústavní novely zakotvující řadu konzervativních kulturně-etických principů. Bylo zapotřebí devadesát hlasů a devadesát jich bylo zajištěno. Pouze sedm poslanců bylo proti tomuto opatření a dva se zdrželi hlasování. Slovenským konzervativcům z Křesťanskodemokratického hnutí (KDH) a Křesťanské unie (KU) se podařil kousek, vskutku husarský. V sázce bylo mnoho, vítězství se zdálo nepravděpodobné. Ale dokázali to.

Díky této novele se Slovensko stalo prvním členským státem EU, který ústavně zakotvil komplexní konzervativní vizi lidské důstojnosti, rodiny a společenského řádu, která chrání ženy před vykořisťováním prostřednictvím náhradního mateřství.

Pro konzervativce na Slovensku se splnil sen. Pro Viliama Karase, bývalého ministra spravedlnosti a místopředsedu KDH, to byla zasloužená odměna za únavný rok lobbování uvnitř strany i mimo ni.

Co novela zahrnuje

Nová ústavní ustanovení pokrývají širokou škálu otázek a kombinují dlouhodobé návrhy křesťanských demokratů s kompromisy koalice.

Národní suverenita v kulturních a etických otázkách. Slovensko prosazuje národní suverenitu v otázkách života a důstojnosti, manželství a rodiny, morálky, kultury a jazyka, jakož i v souvisejících oblastech, jako je zdravotní péče, vzdělávání a dědictví. Tento princip, původně formulovaný jako prohlášení parlamentu křesťanským demokratem Vladimírem Palkem již v roce 2002, byl nyní povýšen z politického prohlášení na ústavní základ.

Zákaz náhradního mateřství. Text stanoví: „Dohody o narození dítěte pro jiné osoby jsou zakázány.“ Zákaz, za který se zasazovala KDH, byl mezinárodně oceněn osobnostmi, jako je zvláštní zpravodajka OSN Reem Alsalem, která pochválila postoj Slovenska proti vykořisťování žen.

Rovné odměňování mužů a žen. Toto ustanovení, které předložila sociálnědemokratická strana Hlas-SD, si získalo podporu celé koalice.

Biologická definice rodičů. Pozměňovací návrh výslovně stanoví: „Rodiči dítěte jsou matka a otec; matkou dítěte je žena a otcem dítěte je muž.“

Rámec pro adopci. Adopce je nyní dostupná především pro manželské páry nebo, ve zvláštních případech, pro manžela/manželku biologického nebo adoptivního rodiče. Adopce jedinou osobou zůstává možná, ale výjimečná.

Rodičovská práva ve vzdělávání. Školy nesmějí děti poučovat o intimitě nebo sexuálním chování bez informovaného souhlasu rodičů nebo zákonných zástupců. Ačkoli Slovensko zatím nemusí čelit výstřelkům, jako je „drag queen story hour“, stále existují progresivní nevládní organizace, které prosazují liberální sexuální výchovu.

Uznání biologického pohlaví. Slovensko formálně uznává pouze biologicky určené pohlaví muže a ženy, což je jazyk navržený Křesťanskou unií vedenou Milanem Krajniakem.

Dlouhá a obtížná cesta

Cesta k tomuto okamžiku nebyla vůbec jednoduchá. Robert Fico, postkomunista a svého času zastánce jakési blairovské třetí cesty, se postupně přetransformoval v odpůrce globálního liberalismu. Jeho rétorika se stala ještě rozhodnější po pokusu o atentát na jeho život v květnu 2024. Na svátek svatých Cyrila a Metoděje Fico ze symbolické výšky Devínského hradu nad Dunajem hovořil o nutnosti vybudovat „hráz proti progresivismu“.

Ničení církve jako předvolební slib komunistů

Hnutí Stačilo s převahou komunistů opět vyhrožuje šikanou křesťanů a hodlá omezit náboženskou svobodu! Chce vyvést agendu církví z kompetence ministerstva kultury a vytvořit tzv. nezávislý kontrolní orgán, který by měl dohlížet na činnost církví a náboženských společností, včetně dodržování zákonů, financování a nakládání s majetkem. A dokonce by měl mít právo uzavírat kostely. Komunisté také chtějí omezit financování církevních škol a zavést povinné civilní sňatky.

Jako bychom se vraceli do rudé totality, kdy církve byly podřízeny státu a rozhodovali o nich všemocní církevní tajemníci, jejichž hlavní činností bylo šikanovat kněze. Perzekuce církví ze strany komunistického režimu nabyla někdy až obludných forem. Viz věznění a mučení kněží a pronásledování věřících. Tito lidé nic neprovedli, jejich jediným proviněním byla jejich víra. 

Snad u nás ještě platí Listina základních práv a svobod, která je součástí Ústavy České republiky a která zaručuje svobodu vyznání. Je v ní uvedeno: „Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.“ A pak je tu další důležitý bod. „Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.“ Čili církve působí nezávisle na státu a jakési státní kontrolní orgány nad nimi by byly protiústavní. Není také důvod státem kontrolovat jejich finančnictví, pokud nedostávají peníze na svůj provoz od státu. 

Nelze se tedy divit, že proti tomu útoku na svrchovanost církví protestuje Česká biskupská konference. „Jsme vděční, že církev může po letech útlaku svobodně působit a být nedílnou součástí občanské společnosti. Nedovolme nikomu, aby toto svobodné působení omezil… Starší z nás mají za sebou zkušenost komunistické totality – a ti nejstarší zažili i postupné ukrajování svobody, které po válce přivedlo komunisty až k moci. Nedovolme to znovu,“ píše se v prohlášení ČBK.

 

Slovensko upravuje ústavu

 Slovensko zakotví v ústavě svrchovanost země ve věcech národní identity, včetně kulturně-etických otázek, uznávání striktně dvou pohlaví a další konzervativní hodnoty. Vládní návrh novely ústavy po dřívějším schválení pozměňovacích návrhů podpořila při dnešním závěrečném hlasování sněmovny také část opozičních poslanců. Výsledek hlasování je spíše nečekaný a rozdělil opozici, která dlouhodobě kritizuje různé kroky nynější vlády premiéra Roberta Fica.

"Toto je nejlepší odpověď na rozpad západních společností, které daly přednost progresivismu, liberalismu. (Vyslali) jsme vzkaz celému světu, že do našich suverénních hodnotových základů, kořenů a pramenů si mluvit nedáme. Liberalismus a progresivismus ničí Evropu," řekl Fico novinářům po schválení ústavních změn.

Schválená novela základního zákona vstoupí v platnost na začátku listopadu. Slovenský prezident nemá pravomoc vetovat ústavní zákony.

Ve slovenské ústavě bude nově také zakotveno, že země uznává jen biologicky dané pohlaví muže a ženy. Vzdělávání dětí v oblasti sexuální problematiky bude podléhat souhlasu rodičů. Do ústavy se ze zákona o rodině přesunou ustanovení o osvojování dětí, která při adopcích zvýhodňují například manžele. Ústava bude doplněna také o článek, že země zaručuje rovnost mezi muži a ženami při odměňování za vykonanou práci.

Takzvaná Benátská komise, což je poradní orgán Rady Evropy, v souvislosti s novelou ústavy ve středu varovala Slovensko před diskriminací na základě pohlaví. Výhrady vyjádřila i k návrhu o svrchovanosti země zejména v otázkách národní identity.

Slovenští právní experti, včetně bývalých soudců ústavního soudu, ve svém dřívějším stanovisku uvedli, že novela ústavy představuje riziko ohrožení demokratického zřízení na Slovensku. Podle nich také odporuje principu přednosti práva EU před tím slovenským, což se Slovensko vstupem do evropského bloku zavázalo dodržovat. Uvedli rovněž, že Maďarsko zavedení takzvané národní či ústavní identity do svého právního řádu využilo k útoku na občanskou společnost, Rusku zase taková změna umožnila odmítnout vykonat rozhodnutí mezinárodních soudů.

Vrátí se církevní tajemníci?

 Stálá rada České biskupské konference vydala v pondělí 22. září 2025 prohlášení k riziku omezení náboženské svobody. Naši biskupové jasně pojmenovali nebezpečí, které vychází z předvolebního programu komunistů a jejich spojenců. Níže si prohlášení ČBK můžete přečíst v plném znění.

Zbývají poslední dny do voleb, ve kterých se chystáme na další čtyři roky svěřit moc svým zástupcům v parlamentu i ve vládě.

Naposledy při této příležitosti voliči vyřadili ze sněmovny komunistické poslance. Ti se tam však nyní chtějí vrátit pod značkou Stačilo!. Vedeni mocenskými ambicemi a zřejmým kalkulem, že lidé rychle zapomínají a volební programy nečtou, se nijak netají úmyslem znovu omezit náboženskou svobodu, tedy i dosavadní svobody církví. Není možné k tomu mlčet a považujeme za nutné na tyto úmysly upozornit.

– Toto hnutí chce vyvést agendu církví ze zodpovědnosti Ministerstva kultury ČR a vytvořit jakýsi „kontrolní orgán“, který by dohlížel na církve. Ten by měl mít pravomoc dokonce „administrativně uzavřít kostel“.

– Tito politici chtějí omezit i jakoukoliv dotační podporu církví, a to přímo zákonem, a zavést „mechanismy, které by umožnily státu kontrolovat, zda církve a náboženské společnosti využívají majetek získaný v rámci majetkového vyrovnání v souladu s jeho účelem“, který nadto sami vyjmenují.

– Ve svém volebním programu toto hnutí slibuje, že zruší uzavírání platných sňatků v kostele, a chce tak zvrátit dosavadní praxi uznání těchto manželství státem. Byla by pak povinná „legalizace“ manželství na civilním úřadě jako v době komunistického režimu.

– Dále ve svém volebním programu slibuje i výrazné omezení financování církevních a soukromých škol.

Jsme vděční, že církev může po letech útlaku svobodně působit a být nedílnou součástí občanské společnosti. Nedovolme nikomu, aby toto svobodné působení omezil. Nejít volit je sice také projevem svobody, ale nevybereme-li své reprezentanty, jiní to udělají za nás – a my neseme spoluzodpovědnost za to, co jsme svou pasivitou dopustili. Pamatujme při svém rozhodování i na to, že některé strany tiše či otevřeně připouští povolební spolupráci se zmíněnou partají a hrozí tak, že v rámci povolebních vyjednávání se tyto otázky mohou dostat na pořad dne a stát se součástí výměnného obchodu „něco za něco“.

Starší z nás mají za sebou zkušenost komunistické totality – a ti nejstarší zažili i postupné ukrajování svobody, které po válce přivedlo komunisty až k moci. Nedovolme to znovu.

Zdroj: Církev.cz

Masarykův podivný dopis

Vytvoření ČSR byla příležitost pro zviditelnění některých politiků pocházejících z českých zemích, kteří využili toho, že Slováci se chtěli zbavit maďarského dohledu, ale neměli na to dostatek síly.  Rovněž tak Rusíni nechtěli maďarskou nadvládu. 

Vytvořením národního státu československého národa v roce 1918 Masaryk s Benešem předběhli Hitlera. T.G. Masaryk, ač sám z německého prostředí, se nechal slyšet, že s Němci v jednom státě nelze žít, Beneš mluvil o bezvýznamné  třímilionové menšině. Slib autonomie Slovensku a Sudetům nikdy nesplnili, proto Slováci Masaryka neměli rádi, čeští Němci Masaryka ctili jako moudrou hlavu státu,  Beneše brali jako nutné zlo. 

 Československo? Pravda o tomto bývalém státu je přitom velmi smutná. V době první republiky čeští politici vnucovali Slovákům umělou představu československého národa se zjevnou snahou uvrhnout početnou společnost českých Němců do role druhořadé menšiny. Není divu, že tohoto problému patřičně zneužil Adolf Hitler a k propagandě o osvobození sudetských Němců připojil i propagační trik o osvobození Slováků, kteří se tak dočkali slíbeného a nerealizovaného parlamentu, bohužel ale v loutkovém státě.