Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

neděle 10. listopadu 2019

Zemědělské stroje z NDR na československých polích

V souvislost s 30. výročím pádu Berlínské zdi a následným připojením východoněmeckého území k Německé spolkové republice je vhodné připomenout výrobky již neexistujícího státu, které významně ovlivnily české zemědělství a ulehčily práci lidí v něm pracujícím.
Východoněmecké zemědělské stroje byly, vzhledem k nemožnému obchodu se Západem, nejpoužívanější zahraniční technikou v československém zemědělství. Východoněmecká zemědělská velkovýroba byla totiž hodně podobná československé. Byla vytvořena podobným "dobrovolně" násilným způsobem a podobně organizovaná, i když zásluhou odlišné minulosti a pedantské německé povahy plnila mnohem usilovněji příkazy vlády, než velkovýroba československá.  Dovoz východoněmeckých zemědělských strojů do Československa začal nenápadně, ale soustavně narůstal, jak rostlo východoněmecké strojírenství. Východoněmecká technika svou kvalitou se vyrovnala, a většinou převyšovala, zemědělskou techniku vyráběnou v ostatních zemích Rady vzájemné hospodářské pomoci.
Nosič nářadí RS-09

Holder
Koncem 50. let přicházely z NDR do čs. zemědělství malé zahradnické traktory Holder a nosiče nářádí RS-09, nazývané (splašená) traverza, a s nimi závěsné nářadí (plečky, žací lišty, rozmetadla, postřikovače, nakladače aj.) 
E-512

E517

E-524
Koncem 60. let začaly kombajny značky Fortschritt E-512 vytlačovat z československých polí jak domácí kombajny ŽM-330 tak sovětské SK-4. V té době už v Československu byly používané samojízdné východoněmecké nakladače, řezačky, mačkače píce a různé závěsné stroje, jako byly lisy na slámu apod. Dovoz těchto strojů rostl, i když jejich výkonnost a kvalita zaostávaly za zemědělskou technikou na Západě.(tak jako téměř všech strojů v RVHP). Nic lepšího a levnějšího v Československu nebylo k dispozici.
ZT-300

ZT-323

Sklízeč cukrovky

Seci stroj Saxonia

IFA

Nakladač

Multikar
Nelze zapomenout na nákladní auta a traktory z továrny IFA. Hlavně nákladní automobily s přívěsy ovládly dopravu v české zemědělské velkovýrobě. Významným pomocníkem byly i mutikáry, které zaplnily prostor mezi osobními a nákladními vozy. Multikáry je ještě dnes možno na silnicích vidět, protože stále slouží obcím jako komunální technika. 

úterý 29. října 2019

Před 90 lety vypukla Velká hospodářská krize


Skvělá kondice americké ekonomiky ve 20. letech přiměla drobné střadatele investovat do akcií. Mezi lety 1927 a 1929 investiční společnosti znásobily svou hodnotu desetkrát.


Ještě v polovině října 1929 americkou veřejnost ani nenapadlo, že během krátké doby se z milionů spokojených a dobře si žijících lidí stanou žebráci. Varovné hlasy některých ekonomů, kteří tvrdili, že akcie jsou nadhodnocené, nikdo nebral vážně. 20. října 1929 se v novinách objevily první články varující před investiční bublinou. Lidé, kteří v akciích měli nejen celoživotní úspory, ale i peníze půjčené od bank, dostali strach a rozhodli se cenných papírů zbavit.

Celý systém postavený na důvěře v nekonečný růst začal rychle kolabovat. V pondělí 21. října začalo první velké rozprodávání akcií a jejich cena tak prudce klesla. Nabídka převálcovala poptávku. Nedůvěra se šířila a ve čtvrtek 24. října už bylo k prodeji nabídnuto 12 milionů akcií, o které nikdo nestál. Cena tak klesla na minimum, finanční ztráta za jediný den činila přes 11 miliard dolarů. 25. října 1929 oznámila newyorská burza krach. To  způsobilo kolaps dalších amerických burz. Tento den se do dějin ekonomie tak navždy zapsal jako černý pátek a je dnem, kdy začala velká hospodářská krize.

Hospodářská krize měla drastický průběh a ovlivnila chod dějin. Miliony lidí ztratilo práci a bylo bez prostředků na živobytí. Podpora v nezaměstnanosti v USA nebyla, pouze města a a různí soukromí mecenáši poskytovaly hladovým lidem stravu. Sebevraždy byly na denním pořádku. USA se s krizí potýkaly až do počátku 2. světové války, kdy teprve se začal americký průmysl zotavovat.

Hospodářská krize se rychle přenesla do Evropy, kde se projevovala nejen nezaměstnaností a bídou, ale využili jí nacisté v Německu, jimž nezaměstnanost a bída obyvatelstva  přispěly k volebnímu vítězství. V Československu vysoká nezaměstnanost značně posílila komunisty, kteří operovali situací v Sovětském svazu, jenž krizí a nezaměstnaností postižen přímo nebyl. 


Internetu je dnes 50 let

29. října 1969 se v LOS ANGELES podařilo navázat první internetové spojení a procesorem odeslat první zprávu, jíž byla jednotlivá písmena "L", "O", "G". Dnes je internet světovým masovým fenoménem.

Profesor Leonard Kleinrock před procesorem, kterým byla první zpráva odeslána.

sobota 26. října 2019

Před 110 lety zemřel podnikatel Adalbert Lanna ml.

"Vltavský admirál" Adalbert Lanna st. proslul jako jeden z největších českých podnikatelů. Jeho podnikatelské aktivity začaly na řece Vltavě, po níž jeho lodě a vory dopravovaly z Českých Budějovic do Prahy hlavně sůl a dřevo. Řeka Vltava byl jeho osud. Od Vltavy ho neodradilo ani ztroskotání lodě v roce 1824, které jako jediný přežil.
Lannův řetězový most
Lannovým velkým snem bylo zkrocení divoké Vltavy. Podařilo se mu 100 nejnebezpečnějších úseků upravit tak, aby za normálního stavu vody byly bezpečně splavné. To umožňovalo dopravit do Prahy, a dál do až Hamburku, ohromné množství jihočeského dřeva, které by jinak podlehlo zkáze.

V Českých Budějovicích stále je v provozu hostinec "U zelené ratolesti," který býval konečnou stanicí koňské železnice Linec-České Budějovice, odkud Lannovy lodě sůl vozily po Vltavě do Prahy. Lanna podnikal i ve stavebnictví, hornictví a hutnictví. V Podolsku nechal postavit řetězový most přes Vltavu, v Praze budovu Masarykova nádraží a velkou část kamenných vltavských nábřeží. Byl mu udělen šlechtický titul.
Image result for masarykovo nádraží
Masarykovo nádraží v Praze
Lanna jako úspěšný podnikatel nakonec neodhadl své možnosti, ztroskotal na Kladně, kde jeho investice do dolů a hutí neuspěly. Zemřel ve věku 61 let v roce 1866. Město České Budějovice na svého rodáka nezapomnělo a v roce 1879 mu v parku postavilo bronzovou sochu.
Lannův pomník v Českých Budějovicích

Adalbert Lanna ml. se rovněž věnoval stavitelství a stavbě železnic. V roce 1873 ho postihl velký bankrot na burse. Při výběru architektury byl inspirován novorenezančním Gottfriedem Semperem z Drážďan a povedlo se mu jako v prvnímu v českých zemích uplatnit konzervativní architekturu v Praze Bubenči. Adalbert Lanna ml. byl patriotem starého stylu, národnost pro něho byla vedlejší záležitostí, udržoval kontakty s Čechy i Němci. Avšak rostoucí česká agresivita mu jako Němci naznačovala, že by měl myslet na zadní kolečka, takže zakoupil nemovitosti v rakouském Gmundenu, kde lze dodnes nalézt jeho vilu. Zemřel v roce 1909.
Adalbert Lanna – Der verlorene Ruhm
Vila Adalberta Lanny ml. v Gmundenu
Před 150 lety zemřel podnikatel Adalbert Lanna st.

středa 16. října 2019

60 let od zadržení italské stíhačky v Československu


Krátce po poledni 12. října 1959 italský pilot, podporučík Ernesto De Majo, klesá se svým thunderstreakem na dráhu 33 vojenského letiště v Hradci Králové. Až sem jej dovedli českoslovenští stíhači.
Výsledek obrázku pro Thunderstreak F-84 F.
Typ  letadla F-84, se kterým se Ital De Majo dostal nad Československo
Příběh italského stíhacího pilota, který si 12. října 1959 „zatančil“ nad Československem je téměř neznámý. Přišel čas vrátit se o šedesát let zpátky a do neuvěřitelného příběhu dosadit fakta.
Z italské základny 6. křídla italských leteckých sil (6. Stormo Aeronautica Militare) v Ghedi startuje v 10:50 dvojice stíhacích bombardérů Thunderstreak F-84 F. V kokpitech jsou usazeni podporučík Ernesto De Majo a poručík Ugo Zenoglio, pod jehož vedením bude cvičný let probíhat.

Po patnácti minutách letu na severovýchod prolétávají oba thunderstreaky rychlostí přes 700 km/h nad oblastí Cortina – Dobbiaco, těsně u rakouských hranic, když se Zenoglia rozhodne k levé stoupavé zatáčce do slunce kolem jedné alpské hory. De Majo se v tom okamžiku zaobírá kontrolou přístrojů v kabině a s instruktorem na chvíli ztratí oční kontakt. Pro takový případ ví, že musí dál pokračovat současným kurzem. Mladý podporučík se nad silnou vrstvou oblačnosti ocitne sám.

„PANTE VENTICINQUE, PANTE VENTICINQUE, MAYDAY, MAYDAY!“, ozývá se De Majův volací znak PANTE 25 na frekvencích, které má v kokpitu předvolené na radiostanici. Ale na místo odpovědi přichází jen silný rádiový šum, ve kterém nejde ničemu rozumět.

Když se po dlouhých minutách, zaneprázdněný řešením situace a manipulací s gyrokompasem, podívá do zpětného zrcadla, spatří stíny. Na jeho levé straně visí dva Migy-17. Jeden z nich jej po chvíli předlétne a přemístí se doprava, tak blízko, až De Majo rozpozná jednoznačnou gestikulaci pilota. Se srdcem tlukoucím až v krku pochopí, že mu nezbývá než Migy s československými výsostnými znaky následovat. Teď již navigační přístroje potřebovat nebude.
MIG-17, kterými čs. letci přinutili Itala přistát (ilustrační foto)
První letoun ze systému protivzdušné obrany, který italský F-84 F střetne, je Mig-17  z  českobudějovického letiště. Npor. Josef Falta jej dostihne západně od Kraslic ve 12:05 ve výšce 9 000 metrů. Přiblíží se na vzdálenost, ze které dokáže přečíst trupové číslo 6-37 a informuje o tom naváděcí stanoviště. Druhým je Mig-17 z Žatce s kpt. Jaroslavem Burešem.

Nesourodá skupina se blíží k královéhradeckému letišti, ale De Majův thunderstreak má příliš velkou rychlost i výšku, aby na neznámém letišti dokázal hned přistát. Rozhodne se opakovat a nad dráhou 33 provádí ukázkový průlet se zatáčkou doleva. Na druhý pokus to vychází a thunderstreak bezpečně, i když za použití brzdícího padáku, dosedá. Kolem italské F-84 F se sjíždí vojenská auta a navádějí jej na stojánku. Vojáci mají samopaly, celé letiště je na nohou.

Hráz nedorozumění prolomí českoslovenští stíhači Falta s Burešem, kteří De Maja zachytili, a po něm také přistáli. Lámanou angličtinou mu nabízí cigarety a obdivují jeho moderní pilotní přilbu z umělé hmoty. Českoslovenští piloti stále používali jen kožené kukly. De Majo se oběma letcům snaží vysvětlit, že pro závadu na přístrojích zabloudil. Nachází u nich pochopení.

V přátelské atmosféře jej velitel základny podplukovník Martinský pozve do kantýny, kde mu servírují oběd. V rozhovoru se svými potenciálními „protivníky“ usiluje o to, aby ihned informovali italskou ambasádu, ale hlavně poslali telegram rodičům do Verony se sdělením, že je naživu. Věří, že se vše rychle vysvětlí a on již na druhý den přeletí zpátky do Itálie.

Není znám odvážlivec, který telegram odeslal, jisté je, že tento telegram nakonec italského pilota vysvobodil. O tom, že pilot přistál v Československu a je zdráv se dozví italská veřejnost, takže StB nemůže jeho zadržení utajit a událost zneužít.

Idyla v kantýně skončí příchodem dvou příslušníků Krajské správy StB v Hradci Králové. Ti De Maja naloží do automobilu s tmavými skly a vyrazí na západ. Volha dorazí na dvůr věznice Ruzyně. Hned první výslech trvá víc než 11 hodin. Další dny, až do 20. října 1959, probíhaly nejméně desetihodinové výslechy.

Zprava na konci vyšetřování:
Podle našeho názoru nelze předpokládat, že ppor. De Majo při dalším vyšetřování sdělí nové podstatné poznatky. Vyšetřováním bylo zjištěno, že ppor. De Majo se dopustil trestného činu vniknutí na území republiky podle paragrafu 95 tr. z.

Na základě výše uvedeného navrhujeme:

1/ Vyhostit ppor. De Maja z území ČSR

2/ Přerušit trestní stíhání ppor. De Maja podle paragrafu 123 odst. 1/písm. d/ tr. ř.

3/ Provést demontáž letounu, novou podrobnou prohlídku komisí vojenských i civilních odborníků, a předat letoun v demontovaném stavu na čs. hranicích. Zdržení letounu na území ČSR zdůvodnit prováděním demontáže. Od italského státu požadovat úhradu výdajů spojených s udržováním, demontáží, zabalením a přepravou letounu.

4/ Prostřednictvím tisku, rozhlasu a televize využít celého případu propagačně.

Náčelník Správy vyšetřování MV: mjr. Brůcha

Náčelník VI. Správy MV: plk. Stavinoha

Vypravoval: mjr. Pavelka, kpt. Beneš

Zdroj: idnes.cz

úterý 15. října 2019

Na rakouské hranici po 30 letech. České Velenice (2)

Co jsme v roce 1989 nemohli v Českých Velenicích spatřit:

Škola nedaleko nádraží
Cesta do Gmündu, na trase úzkokolejné železniční trati. Toto místo bylo v letech 1951 až 1989 za ostnatým drátem, naprosto nepřístupné.
Na řeku Lužnici, která tvoří hranici mezi ČR a Rakouskem, se před rokem 1989 takto mohl podívat jen některý pohraničník. Místo bylo pro českou veřejnost nepřístupné.
Supermarkety v roce 1989 lidé neznali ani z doslechu
Zde v roce 1989 stávala malá budova československé celnice, se silnou železnou závorou. Po roce 1989 zde byla vystavěna moderní celnice. Zbytečně, po vstupu do Schengenu státní hranice je jen na mapě. 
Benzinová pumpa poblíž hraničního přechodu v roce 1989 by být nemohla
O panelech solární elektrárny v roce 1989 Českoveleničtí ani nesnili 
Hospodářský park se začal budovat až po roce 1989
V 90. letech byly České Velenice zaplaveny vietnamskými obchodníky. Z některých jejich malých krámků se postupem času staly velké obchody.




Provozovny tahající z lidí velké peníze by  v bývalém Československu být nemohly
Pro běžného obyvatele města jsou kulturní akce
České Velenice (1)

středa 2. října 2019

Karel Gott, einer der größten Stars der Schlagerwelt, ist tot.

Die "goldene Stimme aus Prag" starb am Dienstagabend kurz vor Mitternacht im Alter von 80 Jahren. 

Im September 2019 hatte der Sänger öffentlich gemacht, dass er an akuter Leukämie litt. Eine erste Krebserkrankung am Lymphsystem hatte er wenige Jahre zuvor überstanden. Karel Gott stand fast sechs Jahrzehnte auf der Bühne und verkaufte Schätzungen zufolge mehr als 50 Millionen Tonträger.

Mit der Titelmelodie zur Zeichentrickserie "Biene Maja" wurde Karel Gotts Stimme für Generationen deutschsprachiger Kinder bekannt. Mit unvergesslichen Melodien wie "Einmal um die ganze Welt", "Lady Carneval" und "Fang das Licht" sicherte sich der Tscheche auch unter den Erwachsenen ein Millionenpublikum. Der klassisch ausgebildete Tenor verdiente sich den Namen eines "Sinatras des Ostens".

In seinem Heimatland Tschechien war der Sänger eine Legende. Insgesamt 42 Mal gewann er den Publikumspreis "Goldene Nachtigall". Karel Gott wurde am 14. Juli 1939 im westböhmischen Pilsen geboren. Als Elektro-Lehrling mit 18 hatte er seine ersten Auftritte in Prager Tanzcafes. Mit seiner Darbietung von "Tausend Fenster" beim Grand Prix Eurovision de la Chanson in London 1968 wurde er auch im Westen bekannt. Mit der Udo-Jürgens-Nummer erreichte Gott für Österreich den 13. Rang.

Die Hits folgten Schlag auf Schlag: "Lady Carneval" (1969), "Einmal um die ganze Welt" (1970), "Babicka" (1979) und "Fang das Licht" (1985). Mit der Biene-Maja-Melodie von 1977 eroberte Karel Gott die Herzen der kleinen Fernsehzuschauer. Mit seinem unverkennbaren slawischen Akzent sang er von der "kleinen frechen schlauen Biene" mit den Kulleraugen.

Im Jahr 2003 hatte Karel Gott einen leichten Schlaganfall überstanden. Seine letzte große Tournee durch Tschechien und die Slowakei war ein Triumph. Rund 12.000 Zuschauer feierten im Dezember 2014 in Prag ihren "mistr" (Meister). Seinen 80. Geburtstag feierte er im Juli 2019, abgeschirmt von der Öffentlichkeit, mit Weggefährten und Prominenten in einem Prager Theater. Über seine Beziehung zu seinem Publikum sagte er einmal: "Es ist eine Art Magnetismus, eine gegenseitige Anziehungskraft, die schwer beschreibbar ist."

Der Frauenschwarm hatte im Jahr 2008 in Las Vegas seine 37 Jahre jüngere Freundin, die Fernsehmoderatorin Ivana Machackova, geheiratet. Mit ihr bekam er zwei Töchter, Charlotte Ella und Nelly Sofie. Er hinterlässt außerdem zwei erwachsene Töchter aus früheren Beziehungen.

čtvrtek 26. září 2019

Na rakouské hranici po 30 letech. České Velenice (1)

Několik dní po pádu železné opony v prosinci 1989 jsem se i já rozhodl podívat na druhou stranu hranice, do Rakouska, kam běžnému smrtelníkovi byl v předcházejících 40 letech vstup umožněn jen výjimečně. Mně se se to nikdy nepodařilo, i když jsem o to žádal asi dvanáctkrát. Nejvhodnější místo pro nahlédnutí k sousedům tenkrát byly České Velenice. Vlakem se dalo dojet až do města, potom pokračovat pěšky. Tuto cestu jsem se rozhodl před několika dny, po necelých třiceti letech, zopakovat a popsat, co se v Českých Velenicích změnilo.
Nádraží České Velenice dříve

Nádraží České Velenice nyní

Tenkrát, v prosinci 1989, mě přivítala nádražní hala českovelenického nádraží zaplněná lidmi. Státní banka československá si totiž v jedné železniční výdejně jízdenek zřídila směnárnu. Rakouský šilink prodávala asi za 2,70 Kčs. Postál jsem si ve frontě, přičemž jsem měl možnost přečíst si něco na nástěnkách českovelenických organizací KSČ. Pro komunisty bylo tehdy všechno špatné, byli připraveni obléknout milicionářské uniformy a jít bojovat za obnovení pořádku. Žádný nepořádek jsem ale nespatřil. Lidé stáli spořádaně ve frontě a čekali, až po předložení cestovního pasu budou moci osahat tu neznámou kapitalistickou měnu. Potom se pěšky vydali k téměř 2 km vzdálenému hraničnímu. Bylo ten den příjemné zimní počasí s teplotou mírně pod nulou, bez větru, bez sněhu. Pěkná odpolední vycházka. Od nervozních vyjevených pohraničníků, stále ozbrojených, jsme dostali evidenční lístky, na nichž měl každý napsat své osobní data, adresu den překročení hranice.
Vstup do podchodu vypadá jako vstup do hrobky. Hrobkou se podchod stal v březnu 1945, kdy po americkém bombardování v něm spočinuly stovky mrtvých uprchlíků. Tehdy patřilo nádraží Německu, německé orgány ho také jako důležitý železniční uzel rychle zprovoznily. Tudy proudily na východní frontu zbraně.

Lítačky mezi podchodem a nádražní halou vypadají, jako by pamatovaly bombardování  23. března 1945, pokud také nepamatují císaře pána, který přes České Velenice rád cestoval do Prahy.
Letošní příjezd do Českých Velenic byl trochu jiný než v roce 1989. Tenkrát jsme přijeli ve starých východoněmeckých vagónech, letos s námi vjel do stanice RegioPanter s klimatizací. Na druhou stranu nástupiště přijel rychlík z Vidně, pro který je zde konečná. Na další nástupiště přijel osobní vlak od Veselí nad Lužnicí. Cestující vystoupí, přestoupí, nastoupí a vlaky zase odjedou odkud přijely. Tak to zde nyní vypadá každou lichou hodinu.

Vlaky jsou připraveny k odjezdu, každý do jiného státu
V roce 1989 vlaky na sebe moc nenavazovaly, bylo nutno čekat, zato tudy jezdily denně 3 páry rychlíků mezi Prahou a Vídní. Rychlík do Prahy  Rakušanům nyní chybí, ale těší se, že se to v prosinci letošního roku změní. Vadí jim, že se nepodařilo přesvědčit České dráhy, aby jízdu některých rychlíků z Prahy do Českých Budějovic protáhli až do Českých Velenic. Od prosince se na Třeboňsko stará dobrá Vindobona ještě nevrátí, místo ní bude čtyřikrát denně přijíždět z Prahy rychlík "Lužnice." Přestupu v Českých Velenicích se Rakušané tedy nevyhnou, takže budou nadále volat po přímých rychlících z Vídně do Prahy případně až do Berlína.
Nádraží v Českých Velenicích má stále podobu z poválečných let, tento objekt napodobil elegantní secesní budovu.



Od postavení Dráhy Františka Josefa se nezměnil ani viadukt pod tratí. Jinudy se nelze do Dolních Velenic dostat




Tyto domy silně připomínají vzhled českých měst před 30 lety


Kdyby zde nebyla značka Zákaz vjezdu do jednosměrné ulice a pod ní záhon květin, bylo to zde jako před rokem 1989. Vlevo byla ulice pro domácí obyvatelstvo, vpravo k celnici, kam mířili jen cizinci, kteří se za den dali spočítat na prstech. Někdy jedné ruky.

Hotel Konsul. Nevzhledná budova s uťatým rohem, na hlavní křižovatce,  bývala proslulou českovelenickou pivnicí. Na snímku z 50. let je vidět, že obyvatelé jsou vzrušeni nějakou událostí. Fotografie z té doby jsou ovšem vzácností, protože v té době každý majitel fotoaparátu byl podezřelý ze špionáže a jiné nepřátelské činnosti a byl okamžitě zadržen, vyšetřován a zbaven filmu. Fotografování v blízkosti (5-10 km) státní hranice bylo přísně zakázáno. Zde vládla Pohraniční stráž.


 Po otevření hranic a po privatizaci přestal hotel Konsul být vyhlášenou hospodou místního obyvatelstva a mnohokrát změnil svou vizáž. Zasloužili se o to vietnamští podnikatelé, který v něm zřizovali různé své provozovny. Dnes v něm má významné místo i jeden z nezbytných salónů krásy, jichž je  na počet obyvatel v Českých Velenicích požehnaně.
 Pokračování
Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.