Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

pondělí 1. března 2021

Malé stanné právo začalo. Zahradníček komentuje

 1.3.2021; 19:10   - Dnes je to přesně jeden rok, co se v  mediích objevila zpráva o prvních třech českých pacientech s koronavirem Covid-19.  Už v únoru 2020 sice byly v českých mediích zprávy o větším množství případů nemocných a mrtvých v alpských oblastech Itálie a Rakouska. Přesto  se tam vydávaly lyžovat tisíce českých hrdinů a hrdinek, z nichž větší množství se vrátilo s koronavirem v těle. 13. března 2020 v České republice zemřel na Covid-19 první člověk. Tak vypadal začátek české tragédie, která po roce dozrála ve výjimečný stav podobný stannému právu za heydrichiády. Chybí už jen zatemňování oken a domovní prohlídky.

Dnes je rovněž další zajímavé výročí, před 50 lety, 1. března 1971 zemřel v Českých Budějovicích básník František Hrubín (*1910). Jaký podíl na jeho smrti měla nemoc v kombinaci se sovětskou okupací a Husákovou normalizace, nelze odhadnout. Určitě nějaká souvislost byla. František Hrubín totiž společně s Jaroslavem Seifertem patřili k lidem, kteří na sjezdu spisovatelů kritizovali stalinské metody v české kultuře, čímž asi vykřesali první jiskřičky budoucího Pražského jara 1968. Hrubín si oblíbil Třeboňsko. Velmi často pobýval v letovisku Chlum u Třeboně, kde si i koupil dům. Tam vznikla, a byla zfilmována, jeho známá díla; drama Srpnová neděle (1958) a sbírka Romance pro křídlovku (1962) .

My Češi máme sklony k černobílému vidění světa a k převlékání kabátů. Kdo pamatuje čtyřicetileté poválečné období, ví, že tehdy všechno ruské (sovětské) bylo zlaté a svaté. "Sovětský svaz náš vzor," bylo běžné heslo. Komunisté v Rusku i v českých zemích přišli před třiceti lety o moc a vše je jinak. Všechno ruské je špatné, alespoň podle komentářů, které téměř denně je možné v rádiu vyslechnout. Pravda je asi někde uprostřed, jak za sovětské éry, tak v současnosti. Rusko je jiné než západní Evropa, prodělalo jiný vývoj, demokracii zavádí teprve 30 let. Od 1. března jsou v Rusku chráněné osobní údaje občanů, bez souhlasu občana není možné jeho data zveřejnit. Nových zákonů platí ode dneška v Rusku celá řada. Jedním z nich je povinnost  velkých obchodů umožnit zákazníkům platbu platebními kartami.

"Jak je ti Rakousko?" bavili nás pamětníci voláním do lesa ještě několik desítek let po rozpadu monarchie, od lesa se ozývala ozvěna "ouzko." Dneska je ouzko Rakušanům, ale mnohem víc Čechům. V Rakousku bylo včera zaznamenáno 1.409 nových případů Covid-19, v přibližně stejně velké České republice bylo 4.571 nových případů. Tedy 3x víc. V Rakousku na Covid včera zemřelo 13 lidí, v ČR 152 lidí. Tedy 11x víc. Až do konce listopadu s námi Rakušané drželi krok, potom tam začalo nakažených a mrtvých ubývat. V Rakousku na Covid-19 zemřelo od počátku pandemie 8.574 lidí (hlavně na jaře 2020), v České republice 20.469. Kde je u nás chyba. Přestože Rakousko má mnohem méně nakažených, přesto hodlá prodloužit Lockdown i po 7. březnu, rušit omezení chtějí po 7. březnu podle stavu v jednotlivých spolkových zemích. Zatím tam na zrušení Lockdown má naději nejmenší Vorarlberg, kde je nejmenší procento nakažených. Jinak bude celé Rakousko stále uzavřené. 

Josef Zahradníček




pondělí 22. února 2021

Regionální sociální nerovnosti ČR jako časovaná bomba

 Covidovým rokem 2020 se ještě více prohloubily nerovnosti v české společnosti.  Frustrovaní občané již jednou naznačili nespokojenost ve volbě prezidenta. A mohou ovlivnit i letošní sněmovní volby. V roce 2020 ostatní evropské státy narychlo vymýšlely sociální programy, aby zachránily své obyvatelstvo před ničivým náporem viru, čeští politici mysleli na své pozice a osobní zisky. 

Pohraničí 1938

Covidová krize nám pomohla otevřít oči, že ne každý může za každý svůj sociální propad: „Krize ukazuje, že životní propady jsou z největší části způsobeny neovlivnitelným chodem ekomomiky, nikoli osobní neúspěšností občanů. Individuální selhání je jen následek změn ve společnosti. “

Brzy vyhřeznou problémy lidí, kteří měli už před krizí nízké výdělky, nejrůznější dohody o provedení práce a rychle se ocitli bez prostředků. „Vymstívá se nám tak, že jsme v ekonomice méně kvalifikované lidi, studenty, ale třeba i maminky s malým dítětem vytlačili do této zóny. A to pořád ještě ani zdaleka neznáme skutečnou míru jejich zásahu. O kolik takové domácnosti přišly, budeme přesně vědět až v příštím roce."

Do roku 2021 tedy vstupujeme s mnohem větším rizikem, že již početné řady lidí nespokojených s dosavadním uspořádáním republiky se rozrostou o další nové skupiny, u kterých by nás to ani nenapadlo: studenti vyhnaní ze škol i příležitostných prací. Maminky malých dětí, které přišly o čtvrtinový úvazek či dohodu o provedení práce. Nespokojeni jsou také donedávna pracující důchodci, kteří volili dosud pravici. Pokud politici nenabídnou pozitivní program, jak snížit nerovnosti ve společnosti, pak se bez překvapení neobejdeme.

Jaký je ale vztah mezi ekonomickým či sociálním propadem a změnou politické volby? Mnohem hlubší, než by se z tuzemských povrchních politických a mediálních debat mohlo zdát. V českých médiích je stále patrná tendence oddělovat ekonomická a hodnotová témata. Na jedné straně je debata o výši daní, na druhé spor o přijímání uprchlíků. Vztah mezi tím žádný není. Není to nic jiného než stavba kolbiště pro střet těch úspěšných a těch méně úspěšných.

Koncem roku 2019 vzbudila pozornost v Německu studie nadace Mercator, která ukázala, že protiimigrační Alternativa pro Německo je nejsilnější tam, kde vůbec žádní migranti nejsou, a voliči AfD ani žádné uprchlíky neznají. Jde o východní země spolkové republiky. Největší odpor proti imigrantům v ČR probíhá na vnitřních hranicích krajů sousedících s Německem, zejména v Ústeckém, Karlovarském a Plzeňském kraji. Lze tedy říci, že tato území, historické Sudety, rozhodla ve volbách už nejednou o směřování českých zemí. V roce 1935 se zde rozhodlo o vstupu totality nacistické, v roce 1946 o vstupu totality komunistické. Minulé prezidentské volby byly už varováním, že bývalé Sudety jsou pořád jazýčkem na váhách. Opomíjení periferií a jejich problémů se opět může české demokracii šeredně vymstít.

Už mnoho let se liberálové radují, jak prudce se v Česku rozevírají nůžky nerovností.  V poslední zprávě Evropské komise se poukazuje na neřešené sociální problémy a nedostatečnou vůli k reformám: „Starší osoby, nezaměstnaní, rodiče samoživitelé a osoby se zdravotním postižením čelí vyššímu riziku chudoby nebo sociálního vyloučení. K chudobě a nerovnosti přispívají faktory, jako je nadměrné zadlužení, bezdomovectví a rostoucí počet sociálně vyloučených lokalit. Zdravotní a sociální služby a služby dlouhodobé péče kromě toho nejsou zcela připraveny na stále rychlejší stárnutí obyvatelstva.“

Podle ukazatelů chudoby dosahuje Česko lepších výsledků, než činí průměr EU, ale skutečnost je jiná. Nízká je sice míra chudoby pracujících (3,4 % v roce 2018), prudce však stoupá podíl starších osob (65 let a více) ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením (z 10,1 % v roce 2016 na 15,6 % v roce 2017). Chudobou jsou také ohroženi lidé bez zaměstnání a rodiče samoživitelé (21,7 % a 36,9 % v roce 2018).

Chybí varování před prudce se zvětšujícími regionálními rozdíly, což může znamenat tragický politický protest. Zmenšuje se tak možnost najít společný zájem všeho obyvatelstva: „Regionální rozdíly ukazují na zjevnou odlišnost mezi Prahou a zbytkem země. Praha, kde 70 procent obyvatel nechodí denně do zaměstnání, je region, jehož HDP na obyvatele dosahuje 187 procent průměru EU, zatímco polovina krajů je pod průměrem . 

Chudoba v nejrůznějších podobách dnes vyhřezla, ale řešení nepřichází. Protikrizové programy jen odsunuly bolestné propouštění, krachy a insolvence do roku 2021. Jen se rozbourala příjmová strana státního rozpočtu snižováním daní, ze kterého běžní zaměstnanci skoro nic nezískají, výpadek příjmů se nejspíše zaplatí zvyšování jiných daní.

Pokud vládní i opoziční politici nepřijdou se sadou konkrétních reformních kroků, jak nejen zmírnit, ale i vyřešit mnohé díry v českém sociálním státě, frustrace v době říjnových voleb nebude vůbec malá. Místo konkrétních návrhů změn se bude hledat vnější nepřítel. Jedna polovina politické scény si za nepřítele vybere uprchlíky, druhá polovina Čínu a Brusel.

To frustraci mnohých venkovských voličů nespokojených se změnami daní, dluhovými pastmi, nedosažitelným lékařem a zavřením posledního krámu v obci jen podpoří. Situace v zemi je však taková; ať vyhraje volby kdokoli, v nejbližší době žádná ze současných politických stran není schopna sociální problémy vyřešit.  Ani komunisté, kteří je 40 let řešili tím, že bídu rozdělovali mezi všechny vrstvy obyvatelstva, a slibem, že po dosažení komunizmu bude líp. (stk) 

 


sobota 20. února 2021

Od roušky k respirátoru. Zahradníček komentuje

 20.2.2021; 6:59  Čekání na lepší postkoronové časy se nepěkně protahuje. Už dnes je jasné, že tahle nouze potrvá nejméně do léta. Tragédií je, že nikdo na světě nedokáže říci, že do toho a toho dne s Covidem zatočíme. Celá slavná lékařská věda nemá vakcínu, která by člověka proti nákaze přesvědčivě  natrvalo bránila, ani nemá lék, něco jako kdysi byl penicilin, který by během několika hodin pacientům pomohl a během několik dní je zcela vyléčil. 

Některým méně odolným jedincům, jimž nebyla do vínku dána trpělivost, povolují nervy. Nejvíce zřejmě trpí tzv. popírači Covidu, kteří tvrdí, "že se o běžně nemocných a zemřelých lidech mluví a píše jako o nemocných na Covid, uváděná čísla jsou záměrně zvyšována, aby vláda mohla nouzovým stavem lidi udržovat v poslušnosti a ovládat." Za normálních dob by tyto dezinformátory dříve nebo později převzaly psychiatrické léčebny. 

Na chování lidí má jistě vliv počasí. Když 10. února napadl sníh a přituhlo, nikdo neudržel lyžaře doma. Předjíždělo mne jedno pražské auto za druhým, s lyžemi na střechách. Státní hranice jsou prakticky uzavřené, horské hotely, restaurace, chaty byly oficiálně mimo provoz, lyžařské vleky stály. Kde asi lyžaři trávily mrazivé noci? Služební cesty na lyžích?

Jestliže 15. února byly rekordní mrazy, 18. února zase rekordní teploty nad nulou. Taková změna dokáže s lidmi pěkně zamávat. 

Včera se slávisti připravovali na oslavu vítězství nad  anglickým Leicesterem, který se právě vyhřívá na třetím místě Premier League. Dneska bylo v českých mediích obtížné zjistit, jak utkání skončilo, protože více než výsledek novináře zaujal epidemiolog MUDr. Roman Prymula na tribuně. Už v nejranějších hodinách rozhlas oznamoval vyjádření premiéra Babiše, že s Prymulou spolupracoval dále nebude.  Kvůli tomu, že Prymula neodmítl pozvání od šéfa Slávie Tvrdíka a na Slávii šel, premiér s ním nemluví. 

Přetrpěl jsem už tři díly seriálu Zločiny Velké Prahy, v nichž policie řeší zločiny meziválečného období,  jako se řešily v Hříšných lidech města pražského či dokonce v perfektně vyrobeném seriálu o Hercule Poirotovi od anglické spisovatelky Agathy Christie. Velká Praha je daleko pozadu téměř po všech stránkách. Daleko lépe jsou udělány i novodobé Případy prvního oddělení. Autoři Zločinů Velké Prahy patrně trpí představami, že divákovi při sledování seriálu musí být co nejčastěji na zvracení. Jejich znalosti o životě na venkově za první republiky, jsou prakticky nulové. Takovým způsobem, v takových podmínkách a v takových pověrách, co ukázali ve třetím díle, nežili lidé snad ani na Podkarpatské Rusi, natož na statku napojeném na ruch moderního velkoměsta.

Autoři seriálu se oprostili od zesměšňování četnictva, k němuž docházelo téměř ve všech dílech Hříšných lidí. Četnictvo byla totiž vojenská složka tvořená ostřílenými vojáky, hlavně legionáři, která zajišťovala pořádek na venkově. Při chybě ve službě byli četníci překládáni do nejdrsnějších oblastí, trestáni a propouštěni.  Nechutné v seriálu je časté zveličování pozice legionářů v policejních orgánech.

Ministr zdravotnictví nyní nařizuje odhodit roušky do popelnic a nasadit respirátory FFP2. Tím zřejmě dal důvod k tradičním víkendovým demonstracím proti vládě i proti existenci Covidu. Bez strachu a kázně, jaká byla před rokem se těžko pandemie omezí. Cynicky vychovaným mladým lidem nevadí, že umírají staří a nemocní, dokonce se zdá, že někteří to vítají. Většina lidí by se chtěla vrátit zpět, do doby před Covidem-19. Většina lidí je, a ještě hodně bude zklamaná, že to nepůjde. Dvakrát nelze vstoupit do stejné řeky, říká staré arabské přísloví. Pandemie je něco jako válka, revoluce, zemětřesení, a zpět do doby před tragédií se vrátit nelze. Takový je dosavadní chod světa. Život lidstva se změní, ať bude pandemie poražena, nebo neporažena. Nechejme se překvapit!

Josef Zahradníček

Komunistům puč 1948 usnadnil prezident Beneš

20.2.2021; 6:43 - Přestože věděli o organizování dělnických revolučních skupin, přesto se dva roky představitelé tzv. demokratických stran vezli se ve vládě ovládané komunisty a libovali si, jak je dobře v teplíčku Národní fronty, kde nikoho neotravovala opozice. Těšili se na další volby bez pravicových stran. Podcenili však komunisty, kteří měli o volbách zcela jiné představy. Teprve, když z bezpečnostních sborů byli veřejně vyhazováni nekomunisté a nahrazováni komunisty, zmohly se demokratické strany na odpor, který 20. února 1948 vyvrcholil demisí jejich ministrů.

Komunisté s demisí doposud loajálních ministrů a vlastním vládním pučem zřejmě vůbec nepočítali. O nějaké politické tahanice nestáli, chtěli rozhodné řešení, buď vládu podle svých představ, nebo krvavou revoluci. Komunisté měli po celé zemi připravené, v průmyslových závodech i na vesnicích, zorganizované skupiny revolucionářů připravované na boj jak proti odpůrcům znárodnění, tak proti případně vracejícím se sudetským Němcům. Nebylo tehdy nic snazšího než získat nové statečné bojovníky proti dávno poraženým a odsunutým Němcům. Navíc země byla zaplavena obrazy generalissima Jozifa Vissarionoviče, který měl být zárukou úspěšné československé proletářské revoluce. 

Gottwaldovi a Slánskému stačilo po 20. únoru dát pokyn k vytvoření akčních výborů, které s komunistickým programem budou připraveny převzít řízení průmyslových závodů, úřadů, radnic měst a obcí. Akčními výbory byl na nekomunistické politiky v celé zemi vytvořen tlak, aby se podřídili vůli komunistů. Byl tím především vytvořen tlak na prezidenta Beneše, od něhož odstupující ministři nekomunistických stran čekali odvolání celé vlády a vyhlášení předčasných voleb, do nichž by měla zemi řídit úřednická vláda. 

Takový postup byl pro komunisty nepřijatelný, protože si nebyli jisti stejným volebním vítězstvím jako v roce 1946, spíš mohli čekat porážku. Proto svobodné volby nemohli připustit. Věděli, že Beneš za běžných okolností je mazaný intrikán, kterého jednáním nelze přinutit k ústupu, věděli však také, že Beneš je třasořitka, která při prvním zadupání zaleze do kouta. K zastrašení Beneše stačilo, aby z brněnské Zbrojovky do Prahy odjela nákladní auta s 10.000 puškami a 2.000 samopaly pro pražské milicionáře. Co dovede luza, když dostane do rukou zbraně, to jistě měl Beneš ještě v živé paměti z divokého odsunu českých Němců, který on osobně zahájil a zločiny rabovacích gard pak musel zakrývat amnestií. Strašil ho zřejmě i duch Emila Háchy, který ho lákal k umírání v pankrácké věznici. Bumerang, který Beneš v roce 1945 hodil po protektorátní vládě, nyní se vracel a mohl ho zasáhnout. Davová psychóza se nezastaví před ničím. Bylo jistě více důvodů, proč Beneš nebyl schopen postavit se komunistům na odpor.  

Beneš zdůvodňoval  svou zbabělost tím, že demisi nepodala celá jedna polovina vlády. Chyběly demise nestranických ministrů Jana Masaryka a Ludvíka Svobody. Možná, že právě chování Jana Masaryka, jenž ani v únoru 48 nechtěl přijít o svou popularitu žoviálního lidového politika, přimělo Beneše k ústupu, k přijetí demise a k doplnění vlády Gottwaldovými lidmi.  (stk)


 


 

neděle 14. února 2021

Havel měl štěstí, že se nedožil dneška. Zahradníček komentuje


14.2.2021; 9:33   Při čtení a poslouchání současných mediálních komentářů a diskusí se člověk neubrání vzpomínkám na humanistu Václava Havla, který několik desetiletí se za ohromných tělesných obětí snažil o nasměrování české společnosti k morálním hodnotám, o něž kdysi neohroženě (např. Hilsneriáda) usiloval T. G. Masaryk. 

Bohužel životy moralistů jsou omezeny hranicemi, jejich myšlenky jsou po jejich odchodu snadno zadupány demagogiemi. Po Masarykovi to provedl Beneš, po Havlovi Klaus. Proto v dnešní koronovirové době je možné stále častěji slyšet a číst, že každý se má starat o sebe, kdo je slabý a nemocný, ať trpí a pojde, kdo je všeho schopný, má mít právo na všechno, na jakýkoliv zisk, na jakoukoli zábavu. Věřím, že i dnes by Václav Havel dělal vše pro to, aby společnost dala na první místa lidskost a solidaritu. Zcela určitě by se trápil, jakým způsobem je  morálkou opovrhováno.

Uplynulý týden zřejmě byl nejchladnější v celé letošní zimě, zítra by se rtuť teploměru měla vyšplhat alespoň trochu nad nulu. Dnes ráno naměřili na Šumavě zase méně než -30°C.  Zajímavé je, že v současnost tuhá zima postihla nejen Evropu, ale i Ameriku. Zpráva o tom, že třeba ve státě Missouri je stejná vrstva sněhu jako ve středu ČR, a v poledne je mráz -19°C (-2F) mi skoro vyrazila dech. Znám to tam trochu. Jedná se o rovinatou zemi s nadmořskou výškou okolo 250 m. 

Mrazivá zima nezastavila fotbalovou první Fortuna-ligu. Běhat po trávníku v trenýrkách při mrazu -8°C není nic záviděníhodného. V pátek se v Uherském Hradišti navíc hrálo na sněhu, a s bílým míčem, takže bylo utrpením koukat i na televizní přenos. Takový fotbal má k letnímu fotbalu hodně daleko. Ale oba soupeři (Slovácko a Teplice) měli stejné podmínky. Od mrazu oranžová kolena hráčů mi připomněla vojenská léta, kdy jsme za mrazu -10°C museli vysvlečeni do půl těla na rozcvičku. Člověk vydrží leccos, i červenou kůži od mrazu. Doufám, že do dneška už z vytápěných fotbalových trávníků sníh zmizel, navíc byly začátky hrací doby posunuty blíž k poledni.  

Zatímco hostinští, holiči a další živnostníci se těší z prvních peněz od vlády, jako odškodnění za ztráty způsobené koronavirem, o zemědělcích slyšet není. Přitom právě na ně, hlavně chovatele skotu a prasat, dopadlo uzavření restaurací a horských chat nejvíce, protože nemají odbyt jatečných zvířat. Pokud se o českých zemědělcích nějaká zmínka objeví, je to v souvislosti s nesmyslným zákonem o převaze českých potravin v maloobchodě. Nejsem přesvědčen o tom, že české zemědělství nadpoloviční množství potravin dokáže vyrobit. Nejsou lidi. Zatím se jakžtakž zemědělci drží nad vodou, protože je přísun pracovních sil z východu. Ten však nebude věčně.  Splnit "plán" výroby českých potravin se snad bude dařit "Čubovým slušovickým systémem."  Zemědělské podniky dovezou zvířata, obilí, ovoce, zeleninu a další ze zahraničí a prodají jako vlastní českou výrobu. Vlk se nažere a koza zůstane celá. Ostatně tak už to obchod praktikuje dávno, když zahraniční potraviny označí českou vlajkou. Takový je celý svět, koupíte německé boty a po rozbalení krabice čtete "Made in China."

Jiné starosti mají po Novém roce němečtí zemědělci, jejichž traktory při téměř každodenních protestních demonstracích brzdí provoz na silnicích. Pro německé sedláky je nemyslitelné hospodařit bez ochrany rostlin insekticidy a s omezením dávek hnojiv a herbicidů. Hlavní nepřáteli německých sedláků jsou v současnosti ekologové, kteří chtějí při ochraně klimatu být vzorem pro celou Evropu. Bez chemikálií by došlo k velkému poklesu hektarových výnosů, což by se projevilo v příjmech.  Německá vláda je ovšem schopna zemědělcům ztráty kompenzovat, takže tamní sedláci by se kvůli odstavení postřikovačů nemuseli vztekat. Kdyby však se takové zákazy používání chemie v zemědělství podařilo ekologům prosadit v celé EU, co by to asi udělalo se zemědělstvím chudších zemí?

Josef Zahradníček

 


pátek 12. února 2021

Kvůli distanční výuce sněmovna odhlasovala genocidu občanů

 Celé lidstvo už po roce pandemie pochopitelně zachvátila velká netrpělivost, která se překlápí v masové popírání nemoci a odmítání ochranných opatření. Jsou však skupiny lidí, v České republice je jich dost, které mají potěšení z toho, že mezi zemřelými lidmi jsou i ti, kteří měli jinou morálku a jiné politické názory, než mají cyničtí siláci. Významnou takovou skupinou je opozice ve Sněmovně.  

Co 11. února předvedla Sněmovna lze nazvat odhlasování genocidy občanů. V době, kdy země je na světové špici v počtu nových případů covid 19, kdy se zásluhou nedisciplinovaných lidí nedaří snížit denní počet nově nemocných a zemřelých, je hlavní starostí opozice zničit Babiše. To je v současnosti vrchol cynizmu, urážka práce zdravotníků a psychický nátlak na veřejnost.

Jistě, podbízet se lyžařům, hostinským a mladým vztyčeným čelům je pro opozici mnohem snazší než zastavit umírání šedesátníků na covid. Aby opoziční zlo nevypadalo jako zlo, vítězní opoziční vrazi v čele s komunisty ohání se starostí o "ztracenou generaci", jíž má být školní mládež, která nechodí do školy, ale učí se doma. Tím prý ztrácí sociální kontakty, schopnost vytvořit si postavení v kolektivu.

Školství se ale už na novou situaci víceméně adaptovalo. Takže emotivní vyvolávání ducha "ztracené generace", k čemuž se bohužel uchylují i odborníci, je pláčem na špatném hrobě. Svou kritickou energii by přitom mohli využít mnohem efektivněji. 

Najednou školy nejsou strojem na poznatky, které učitelé mají co nejefektivněji vtlouct žákům do hlav, najednou škola je vnímána jako místo, kde děti děti mají napodobovat chování dospělých. Propagátorům "ztracené generace," možná nejvíc vadí rovné podmínky distanční výuky, kdy například děti dojíždějící několik hodin do školy mohou čas ztracený čekáním a jízdou nahradit učením a odpočinkem. Vadí jim asi, že děti některých movitých rodičů nemůžou ukazovat nadřazenost svým drahým oblečením a podobně.

Profesor Matějček, dětský psycholog, připomínal, že rozvíjející se dětská duše je neuvěřitelně pružná a tvůrčí, ze třetiny dítě vychovává rodina, ze třetiny ulice a ze třetiny škola. Má-li ale dítě fyzickou i mentální jistotu v rodině - a umí využívat různé komunikační kanály -, není jeho socializace nijak ztracena, ani když je škola zavřená a do ulic se smí jen na chvíli a méně svobodně.

Učitelé právě teď potřebují podporu, aby dokázali z distanční výuky udělat přitažlivou aktivitu, na niž se děti budou moci aspoň trochu i těšit. Každý, kdo sleduje on-line výuku svých dětí, ví, že někteří kantoři ji zvládají opravdu skvěle. Těm ostatním, kteří se s ní trápí, by mělo být nabídno školení od těch šikovnějších. 




 


 

neděle 7. února 2021

Distanční výuka není škodlivá. Zahradníček komentuje

 Měsíc únor se představil jarními teplotami, které způsobily oblevu, sníh zmizel z nížin i ze středních poloh. Podobné extrémy obyčejně netrvají dlouho, dnes se podle meteorologů má dostavit výrazná změna, především má spadnout velké množství sněhu. Na severu Německa se připravují na kolaps dopravy, který má být způsoben napadáním až 50 cm sněhu, vánici a mráz.


V českých podmínkách lze o zimě 2021 psát jako o zimě mírné. Snad se to ve zbytku února moc nezmění. Lidi v době nouzového stavu zima jen ještě víc rozděluje. Ti zpupní a nepřizpůsobiví zuří, že jsou omezováni na sjezdovkách, ti slušní a přizpůsobiví  se skrývají v domácím šeru, vyhlížejí slunce, občas nakrmí ptáčky. V mírné zimě ovšem ptáčci nestrádají, a tak se u krmítek místo sýkorek objevují rozhádaní a rozervaní vrabci.

Přestože ligový fotbal se hraje už od poloviny ledna, teprve v pátek byla zahájena jarní část Fortuna ligy. V týdnu došlo ve Spartě k dlouho předem signalizované změně, novým trenérem se stal Pavel Vrba, který před několika léty s Viktorii Plzeň v ligové tabulce ukazoval vykřičeným pražským klubům záda a především je připravoval o miliony za účast v evropských soutěžích. Kvůli tomu mnoho fanatických sparťanů zuří. Pro Vrbu je štěstím, že jsou hlediště stadionů uzavřena, takže  zmanipulovaný dav  nemůže ho vypískat a vyřvat. Spekuluje se o Vrbově platu, padají částky okolo 1 milionu za měsíc.

Fotbaloví trenéři se uchylují k svéráznému alibizmu. V pátek Baník Ostrava prohrál v Českých Budějovicích a trenér Baníku Kozel, který nedávno nasměroval slavnou Duklu do 2. ligy, se nechal slyšet, že jeho tým byl lepší a nezaslouženě prohrál, naprosto stejně se po porážce od Liberce vyjádřil trenér Plzně Gula, který celkem oprávněně neskrýval roztrpčení nad posuzováním faulů rozhodčím Zelinkou.

Blíží se 14. únor, den, kdy měl skončit vládou vyhlášený Lockdown. Situace je ovšem taková, že koronavirus se nedaří zastavit a přes všechna dodržovaná i nedodržovaná opatření téměř nezměněnou mírou přibývá lidí nakažených i zemřelých. Premiér Babiš  minulý týden jen tak prohodil, že místo látkových roušek by lidé měli jako Rakušané a Bavoráci nosit respirátory FFP2.  V Rakousku se totiž počet pozitivních lidí snížil, takže už otvírají školy. V prvních dnech po doporučení nosit respirátory, byly ve všech rakouských obchodech zdarma, nyní jsou prodávány za 0,5 eur (13 Kč). V českých podmínkách, kde lidé mají příjmy čtyřikrát menší, něco takového není možné. Všichni chtějí vydělávat. Když vláda oznámila zrušení DPH z respirátorů, jejich cena klesla asi o 5 korun, na 25-40 Kč, Pražané se postavili do front a během 2 dní všechny respirátory skoupili. Skupovali je po stovkách lidé-křečci, kteří je třeba ani nenosí. Zásoba na horší časy nebo naděje na výhodný prodej? Co by se zde asi dělo, kdyby respirátory byly tak jako v Rakousku u dveří obchodu zdarma? To by v bojích překupníků možná tekla krev. Češi jsou prostě vexláci, dravci jako výše zmiňovaní vrabci.

Ministerstvo zdravotnictví s velkou slávou oznámilo očkování lidí nad 80 let. Skutečnost je však taková, že je víc naočkovaných lidí mladých než osmdesátníků. Tu a tam se objeví zprávička, že mimo zdravotníků dostávají injekce mladší politici, umělci, a různí další prominenti a jejich rodinní příslušníci. Osmdesátníci mají smůlu, vakcín je a bude málo.

Vyslechl jsem v rozhlase rozhovor  s jistým docentem Bláhou, zřejmě anesteziologem ve fakultní nemocnici v Praze. Tento lékař ví o tom, že na jeho oddělení umírá 1 třetina pacientů, jejichž průměrný věk je 62 let, jinak neví prý nic. Nevěří statistikám ministerstva zdravotnictví, domnívá se, že současný velký počet zemřelých je způsoben jarním odkládání léčby jiných nemocí než Covid-19. 

Zatímco u nás není zatím možné čísla o počtech nakažených a zemřelých snížit, částečně se to daří za mořem. V USA rychleji klesá počet nových případů než počet zemřelých. Je to zřejmě následek velkého množství lidí, kteří onemocněli během prezidentských voleb, Dne díkůvzdání a vánočních svátků. V USA se od počátku pandemie nakazilo 8,1% obyvatelstva, kdežto v České republice je to 9,9%. Česká republika v počtu nakažených stále bojuje o první místo s Velkou Británií a Španělskem. Proč se nedaří pandemii přibrzdit? Kde je zakopaný pes? Zdravotnictví tvrdí, že je technicky dobře vybavené a organizované. Politici si podrážejí nohy za všech podmínek, bez ohledu na pandemii. Ale to dělají všude, snad mimo Rakouska, kde se snaží všichni táhnou za jeden provaz. Morálka obyvatelstva? To je v ateistické zemi výraz zaostalosti.

Za své vzaly názory, že distanční výuka je pro děti škodlivá. Z historie je známo, že děti výpadky v učení dohoní neuvěřitelně rychle. Zjišťujeme pouze, že děti sice odvykly sociálnímu kontaktu, kolektivní hierarchii, a právě proto netrpí stresem, dovedou samostatněji pracovat a uvažovat. Určitá nevýhoda výuky na dálku je u dětí, které znalosti dovedou nahradit výřečností. Zdravotnici navíc varují před následky onemocnění dětí Covidem-19. Průběh nemoci u dětí je podle zahraničních zpráv téměř neznatelný, následky jsou ale zlé a trvalé. Poškození srdce, cév, jater a dalších orgánů. Odborníci nevědí, o co se jedná.

Česká televize uvedla první díl kriminálních příběhů z prvorepublikového okolí Prahy. Má to zřejmě být jakási napodobenina nebo pokračování Hříšných lidí a Panoptika. Výjimečný seriál z roku 1968 spisovatele Jiřího Marka a režiséra, kovaného komunisty Jiřího Sequence, s Jaroslavem Marvanem coby radou Vacátkem v hlavní roli, lze napodobit jen hodně vzdáleně.  V prvním dílu Velké Prahy je spousta nepochopitelných jevů až hloupostí. Místo, aby autoři divákovi dali vše po lopatě, jako to dělali jejich předchůdci v Hříšných lidech, herci nyní mluví, přehlušováni hudebními pazvuky, tiše, navíc "na půl úst." Divák si musí další domyslet. Hned v úvodu je divák nucen vyslechnou šeptandu policejních šéfů, další neumělé napodobení Hříšných lid, o nějaké tajemné moci agrární strany nad existencí policistů. Mrtvá statkářka v hluboké studni. Šla pro vodu, nahnula se a služka do ní strčila. Dává to logiku? Spousta lidí na statku a nebohá vdova statkářka musí osobně jít ručně nabírat  ručně nejméně 500 litrů vody denně pro dobytek. Potom filmaři ukážou v mléčnici statku chromovanou vodovodní baterii a roletu na chlazení mléka chladnou vodou z vodovodu. 

Zaměstnanci statku kradou mléko, nalévají do lahví a pokoutně prodávají? To jsou praktiky z období vlády komunistů, i když mléko v hodnotě 1 koruny za litr nikdo nekradl ani v socializmu, kdy mléka v některých obdobích byl v některých obchodech nedostatek, natož ve 20. letech minulého století, kdy mléko pod výrobní cenou kupoval a prodával každý hokynář. Celé vyšetřování je doprovázeno hrozbami, že v noci z Budapešti přijíždí jakýsi všemocný agrární poslanec, bratr mrtvé ženy, o jehož každém pohybu jde do Prahy zpráva (v době, kdy telefon byl vzácností). Pokud nebude pachatel do poslancova příjezdu vypátrán, bude poslanec stínat hlavy policejních šéfů! Tak jestli podobně trapné budou další díly seriálu, potěš Pánbůh. 

Josef Zahradníček


sobota 6. února 2021

Tatra 600 jako nevítaný vetřelec ve Škodě Mladá Boleslav

 6.2.2021; 9:14  - Před 70 lety, na jaře 1951, byla v kopřivnické automobilce Tatra ukončena výroba osobních vozů. Stalo se tak podruhé během 10 let. V obou případech dočasně. Poprvé to bylo za války, kdy se továrna musela soustředit na výrobu nákladních vozů pro německou armádu, podruhé kvůli nastolení plánovaného hospodářství. Výroba exkluzivních Tatraplánů byla přesunuta k tradičnímu konkurentovi, do mladoboleslavské Škody.

Tatra 600 Tatraplán

Potřetí, zřejmě definitivně, byla sériová výroba osobních vozů v Kopřivnici ukončena likvidací plánovaného hospodářství po polistopadové privatizaci. 

V Tatře se ve třicátých letech vyráběly světem obdivované luxusní osmiválcové limuzíny s motorem vzadu. Ty byly drahé, takže došlo i na výrobu vozů Tatra T87 (T97), které měly čtyřválcový motor a skromnější celkové vybavení. Potom přišla válka a výroba osobních vozů mohla začít v roce 1945.

Nově vyvinutý vůz s označením Tatra T600 vycházel z předválečných modelů s aerodynamickými karosériemi. Slabý vzduchem chlazený motor (28 kW) a výkyvné poloosy se však nesvědčily. Kopřivnický šéfkonstruktér Vladimír Popelář se vydal do věznice na poradu s geniálním konstruktérem Hansem Ledwinlou, který si odpykával šestiletý trest za to, že jím zkonstruované nákladní vozy Tatra 111 se osvědčily Wehrmachtu na východní frontě. Po poradách ve věznici došlo k významným úpravám.  Čtyřválcový motor (boxer) dostal výkon  39 kW, což nebylo mnoho, ale zásluhou upravené karoserie, která měla velmi malý odpor vzduchu, dosahovala Tatra 600 rychlosti 130 km/hod.


V říjnu 1947 Tatra 600, která dostala název Tatraplán, byla hvězdou pražského autosalónu. Bohužel ještě se jednalo jen prototyp. Zájemci o novinku si museli počkat do roku 1948. Sériová výroba Tatraplánu začala 24. července 1948.  Do konce roku bylo vyrobeno 67 Tatraplánů. Zájem o osmiválcové Tatraplány byl v Rakousku, Švýcarsku, Holandsku, Německu, kam byly vyváženy. Putovaly však i do Číny nebo Kanady.

V roce 1948 se  řízení automobilového průmyslu v Československu ujaly komunistické orgány, které rozhodly, že výroba osobních vozů bude pouze v Mladé Boleslavi. Naopak v Kopřivnici bude výroba nákladních vozů. K přesunu výroby Tatraplánů z Kopřivnice do Mladé Boleslavi došlo v létě 1951. Výroba konkurenčního vozu škodovákům nevoněla, takže si s kvalitou vetřelce nedělali starosti. Tím trpěl především export, o poruchové vozy v zahraničí, kam byla určena jedna třetina produkce, zájem upadal. Přesto během jednoho roku bylo v Mladé Boleslavi smontováno 2100 Tatraplánů. Mimo sériové výroby bylo vyrobeno několik vozů závodních a také prototyp Tatraplán Cabriolet s naftovým motorem. Ten byl věnován sovětskému diktárorovi J.V.Stalinovi k narozeninám.

Tatraplán Cabriolet, dar pro J. V. Stalina

Výroba vozů Tatra 600 - Tatraplán skončila v roce 1952. Byly vyráběny většinou ve stříbrné barvě a dostávaly je především nejvyšší komunistické orgány, ministerstva, bezpečnost a velké průmyslové podniky. Tím se stávaly symbole komunistické totality. Protože se jednalo o vozy mimořádně zajímavé konstrukce a vzhledu, posloužily v Kopřivnici při vývoji vozů Tatra 603, kam se za několik let výroba osobních vozů vrátila.


úterý 2. února 2021

70 let traktorů značky Valtra

 

 Finskému výrobci traktorů Valtra je letos 70 let. Sériová výroba prvních traktorů, které dostaly název Valmet, začala ve městě Jyväskylä v roce 1951.

 Prvním modelem byl traktor Valmet 15, který byl vyráběn pro potřeby drobných zemědělců, měl nahradit koně a voly. Traktory finské továrny (nyní společnost AGCO), prodávané pod značkou Valtra postupně se zařadily mezi nejkvalitnější a nejvyhledávanější na světě.

Při příležitosti 70. výročí od vzniku světově proslulé továrny jsou letos vyráběny modely T147 až T254. Řada traktorů T má speciální rudou metalízu, která připomíná červenou barvu traktorů vyráběných před 70 lety. Červenou barvu má i vnitřek kabiny. Disky kol a ozdoby jsou černé.

neděle 31. ledna 2021

Identifikace útočníků na Capitol. Zahradníček komentuje

 31.1.2021 11:35 - První měsíc dalšího nešťastného koronavirového roku uběhl za nouzových stavů v české republice i zahraničí. Vše je doprovázeno průměrnou zimou s průměrnou teplotou i vodními srážkami. O to, aby stoupala mezi lidmi nervozita a napětí se starají hlavně novináři, jimž jde hlavně o zisk z přečtených článků. Neexistuje cenzura ani mravnostní policie, takže novináři můžou veřejnost zásobovat pravdivými i lživý zprávami a vyvolávat paniku.   

Život na Zemi je už od starověku nastaven tak, že po dobrých časech přicházejí časy zlé. Historie se opakuje. Každý blahobyt jednou skončil, ale pyšné lidstvo na změnu nikdy nebylo dost připravené. Vycházíme-li z tragických událostí minulosti, neubráníme se pocitu, že to nejhorší nás teprve čeká, to přijde, až bude pandemie poražena. Smířit se s tím, že už svět nebude, jako byl nebo jaký si během pandemie mnozí vysnili, bude pro lidi to nejtěžší. Budou zase vítězové a poražení. Budou se hledat viníci čehokoli. Výměny vlád budou tím nejmenším zlem. Obávat je se třeba nezákonných akcí, takových jaké na začátku roku předvedli ve Washingtonu pravicoví extrémisté, i když naštěstí ještě bez střelných zbraní.

Zatímco evropská media chrlí zprávy o Covidu a jeho mutacích, americké orgány vyšetřují útok na Capitol. Platí zde, že americké policejní mlýny melou pomalu, ale kvalitně. Probíhá identifikace lidí z revolučního houfu, především těch téměř dokonale zamaskovaných. Policejní kamery zachytily muže v maskáčích, pod nimiž byly neprůstřelné vesty a jiné chrániče. Na hlavách měli přilby obalené jakýmisi zimními maskáčovými kapucemi, na očích tmavé brýle. Tito lidé, na rozdíl od zmanipulovaných naivních mladých pouličních křiklounů, počítali s mnohem razantnějšími zákroky strážců Capitolu, čekali, že bude létat olovo. Podle malých snímků očí a kousků tváří zamaskovaných účastníků útoku se policistům nyní daří sestavovat podobizny a identifikovat zamaskované útočníky. Ukazuje se, že se nejedná o žádné holobrádky, ale o muže s bradami značně prošedivělými, které policie už má v seznamu pravicových extrémistů. S těmito lidmi ovšem nespokojený Trump toho společného má asi jen hodně málo. Pravicoví útočníci jen využili Trumpových domněnek o falšování voleb. Není jisté, jestli tito jinak jistě důstojní pánové budou obviněni a potrestáni, že při demonstraci opustili vyhrazený prostor, ale nelze pochybovat o tom, že po zveřejnění jmen jejich politické ambice skončí.

U nás doma i ve většině zemí světa probíhají profesionální sportovní soutěže bez diváků, pouze za přítomnosti televizních kamer. Loňská olympijská vítězka ve sjezdu na lyžích Ester Ledecká sice první letošní závod vyhrála, ale ve druhém vlétla rychlostí 110 km/hod do ochranné sítě. Vyvázla bez většího zranění, ale s nepříjemným šokem. Projevilo se to v dalších dvou závodech, kdy na stupně vítězů nevystoupila.

Česká fotbalová liga se kulhavými kroky posunula do jarní poloviny soutěže. Zásluhou pandemie v některých týmech se některá utkání nehrají (nyní Covid-19 řádí ve Zlíně) navíc zásluhou počasí přibývají hřiště s těžkými terény (v Mladé Boleslavi se vůbec hrát nemohlo). V čele soutěže je s náskokem tým běžců ze Slávie, ambiciózní Sparta včera prohrála s drsným fotbalem Bohemians a byla z 2. místa těsně odstavena Jabloncem, který však má jedno utkání k dobru. Hodně vládne nespokojenost s rozhodčími, kteří i přes přítomnost VAR více či méně nápadně pomáhají některým týmům. Peníze v tom asi nehrají žádnou roli (údajně oficiální plat rozhodčího je 150.000 Kč za utkání).

V minulém týdnu zemřela skromná herečka Hana Maciuchová, která jako šikovná Anče vstoupila do podvědomí televizních diváků ve večerníkovém seriálu o Krakonošovi. Nutno dodat, že to bylo v době, kdy dětské večerníčky byly nejsledovanějšími programy, v půl sedmé zapínali televizory diváci bez rozdílu věku. 

Na jedné rozhlasové stanici i v několika tištěných mediích se objevil rozhovor se synem Krále Šumavy Josefa Hasila , který v roce 2019 zemřel v americkém Chicagu ve věku 95 let. Hlas syna Krále Šumavy značně připomíná hlas herce Pavla Landovského, a jeho životopis je životopisem člověka, který si padesátá léta, kdy se jeho otec vzepřel komunistickému režimu, nepamatuje. Jako nemanželské dítě, o které se matka nestarala, neměl život lehký. Z rozhovoru je cítit, i když je Josef Vávra novinářem tlačen do role mučedníka, že v něm jsou nesmazatelné stopy generace vymodelované obdobím po roce 1960, kdy vláda jedné strany byla jakoby odvěkou samozřejmostí. Nelze se divit jeho otci, že při setkáních po roce 1989 synovy názory nechápal a shoda mezi nimi nepanovala.

Josef Zahradníček

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.