Svatý Martin, voják a biskup

 Chladný listopadový vítr bičoval zdi galského města Amiens. Vločky sněhu se snášely k zemi a mráz zalézal hluboko pod kůži. Po kamenné cestě jel na svém statném koni Martinus, mladý důstojník římské armády. Na sobě měl naleštěnou zbroj a přes ramena se mu vlnil nádherný, těžký červený plášť – symbol jeho vojenské hodnosti a chlouba římských legií.

Martin přišel na svět přišel roku 316 p. K. v římské provincii na území dnešního Maďarska jako syn pohanského tribuna a jméno dostal podle boha války Marta. Od patnácti let sloužil v armádě, byl vycvičen k boji, k poslušnosti a k odvaze. Toho dne ho ale čekala bitva, na kterou ho žádný vojenský výcvik nemohl připravit.

Když se blížil k městské bráně, spatřil v závěji sedět postavu. Byl to starý muž, napůl nahý, třesoucí se zimou. Kolemjdoucí ho přehlíželi, spěchali do svých teplých domovů a nikdo mu nevěnoval ani pohled. Žebrák už neměl sílu ani prosit o pomoc, jen tiše jektal zuby.

Martin přitáhl uzdu a zastavil koně. V kapse neměl ani jeden peníz, který by mu mohl dát. Podíval se na trpícího muže a pak na svůj drahocenný plášť. V té chvíli neváhal.

Chytil do ruky svůj ostrý římský meč. Kov zasyčel, jak ho vytáhl z pochvy. Kolemjdoucí zalapali po dechu – mysleli si, že chce chudáka zabít. Martin ale jedním mocným švihem rozsekl svůj vojenský plášť na polovinu. Polovinu nechal zmrzlému žebrákovi, který se do teplé látky okamžitě vděčně zabalil, druhou si ponechal. Někteří vojáci se mu smáli, že teď v polovičním plášti vypadá směšně, ale Martin jel dál s klidným srdcem.

Tato noc změnila Martinův život navždy. Když usnul, měl živý sen. Uviděl Ježíše Krista, který byl oblečený do té poloviny pláště, kterou Martin daroval žebrákovi, který připomněl svá slova z Matouškova evangelia: „Cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili.“ To byl moment, kdy se z mladého římského vojáka s dobrým srdcem začal rodit budoucí světec.

Martin následně opustil armádu, nechal se pokřtít a zasvětil svůj život Bohu. Posléze se stal biskupem v Tours a v požehnaném stáří zesnul 8. listopadu 397 a jeho pohřeb se konal právě 11. listopadu.

Křišťálová noc před 88 lety

Před osmdesáti osmi lety, v noci z 9. na 10. listopadu, byly v německých městech vyrabovány židovské podniky a obchody a vypalovány synagogy.

Byl rozsáhlý a nacistickým německým státem organizovaný protižidovský pogrom, který proběhl  v nacistickém Německu, Rakousku, Svobodném městě Danzig a v okupovaném českém pohraničí (Sudetech). Akce představovala zlomový přechod od nacistické diskriminace k otevřenému fyzickému násilí a předznamenala holokaust.

Příčina a záminka

 Atentát v Paříži: 7. listopadu 1938 postřelil sedmnáctietý polský Žid Herschel Grynszpan v Paříži německého diplomatického úředníka Ernsta vom Ratha (ten zraněním podlehl 9. listopadu).

Reakce nacistů: Ministerstvo propagandy v čele s Josephem Goebbellsem využilo tuto událost jako záminku k rozpoutání vln násilí, které se tvářily jako „spontánní hněv lidu“, ve skutečnosti je však řídily jednotky SA, SS a gestapo. Název „křišťálová noc“ dostala akce podle tisíců tun rozbitého skla z výloh židovských obchodů.

Zatýkání: Do koncentračních táborů (Dachau, Buchenwald, Sachsenhausen) bylo odvlečeno přibližně 30 000 židovských mužů.

Kolektivní trest: Nacistický režim pod vedením Hermanna Göringa uvalil na židovskou komunitu pokutu ve výši 1 miliardy Říšských marek a zabavil veškeré pojistné plnění za rozbitý majetek.

Informace přicházejí z ulice

 Více než polovina Američanů získává podle odhadů informace ze čtyř agregátorů zpráv: Apple News, Google News, Yahoo News a Microsoft MSN. Podle výzkumné agentury „Media Research Center”, která analyzovala, jaké zprávy jsou uvedeny mezi „top” zprávami, je naprostá většina z levicových médií. Většinou je to více než 80 %, ale u Apple News nebyla topována v jednom měsíci ani jedna zpráva z jiných zdrojů.

Pozn. redakce: V Evropě a v České republice to bude přes 90 %. Je možné říci, že pro jiné než levicové názory je to velký handicap?

Dvojí metr?

Německý občan úmyslně poškodil horolezeckou trasu, kterou vytyčil předseda rakouské strany FPÖ Herbert Kickl. (pozn.: označovaná za krajně pravicovou) Odšrouboval část jisticích háčků a vrtané háky poškodil úhlovou bruskou. Minulý měsíc se u soudu zodpovídal ze svého činu a přiznal, že chtěl poslat signál předsedovi Kicklovi. Soud ho potrestal 120 hodinami veřejně prospěšných prací. Trasa je přístupná všem horolezcům.

Guvernérkou NM se stala indiánka Haalandová

 Americké volby 3. listopadu 2026 přinesly historický výsledek. Demokratka Deb Haalandová zvítězila v souboji o post guvernérky Nového Mexika a stala se první ženou z řad původních obyvatel Ameriky, která byla zvolena guvernérkou některého z amerických států. Podle průběžných výsledků získala 412 834 hlasů, zatímco její republikánský soupeř Gregg Hull 308 315 hlasů.

Haalandová je členkou kmene Laguna Pueblo a její politická dráha je mimořádná i v širším americkém kontextu. V letech 2021 až 2025 působila jako ministryně vnitra ve vládě prezidenta Joea Bidena. Stala se tak první osobou z řad původních Američanů, která zastávala ministerský post v kabinetu Spojených států. Její zvolení do čela Nového Mexika proto představuje další významný okamžik v dějinách politického zastoupení původních národů.

Deb Haalandová vstupuje do guvernérského úřadu s politickou zkušeností z Kongresu i z federální vlády. Její zvolení má proto symbolický i praktický rozměr. V Novém Mexiku, státě s výraznou přítomností původních národů a dlouhou historií jejich vztahů s americkou vládou, bude její působení sledováno také z hlediska toho, jak se promítne do konkrétní politiky vůči kmenovým komunitám.

Americké dějiny původních obyvatel jsou dějinami ztráty území, nuceného vysídlování, asimilace a dlouhodobého zápasu o uznání práv. Současně jsou však také dějinami zachování vlastních institucí, jazyků a politické identity. Zvolení Deb Haalandové tento vývoj neuzavírá. Připomíná však, že lidé z národů, které existovaly na americkém kontinentu dávno před vznikem Spojených států, dnes mohou stát v čele jednoho z jejich států.

Dost bylo digitální výchovy!

 Rakousko chtělo od příštího roku omezit přístup dětí mladších čtrnácti let k vybraným sociálním sítím a video platformám. Evropská komise však 29. října 2026 oznámila, že Rakousko musí s přijetím svého zákona počkat. Důvodem je připravovaná evropská legislativa, která má stanovit společná pravidla ochrany dětí v digitálním prostředí.

Rozhodnutí vyvolalo v Rakousku nesouhlas. Rakouská vláda tvrdí, že děti potřebují ochranu okamžitě, než vyrostou.Důvod čekat na dokončení evropského legislativního procesu je hloupý. Komise naopak argumentuje tím, že rozdílná pravidla v jednotlivých státech by mohla narušit jednotný digitální trh a zkomplikoat ochranu dětí napříč Evropskou unií.

Nejde přitom jen o rakouský spor. Také v České republice se diskutuje o tom, zda by děti měly mít přístup k sociálním sítím až od určitého věku. Rakouský případ proto stojí za pozornost i z právního hlediska: ukazuje totiž, jaké možnosti mají členské státy, když chtějí přijmout vlastní pravidla v oblasti, kterou už začíná upravovat Evropská unie.

Rakouská vláda představila návrh zákona v červenci 2026 a 28. července jej oznámila Evropské komisi. Jeho cílem je omezit přístup dětí mladších čtrnácti let k určitým platformám, například TikToku, Instagramu, YouTube nebo Snapchatu. Nejde ale o zákaz internetu ani všech sociálních sítí. Rakouský návrh se zaměřuje na platformy, které využívají funkce podporující dlouhodobé a opakované používání. Patří mezi ně doporučovací algoritmy, nekonečné posouvání obsahu, automatické přehrávání videí, různé odměňovací mechanismy nebo upozornění, která uživatele přivádějí zpět k aplikaci. Právě tyto funkce považuje rakouská vláda za zvlášť problematické u dětí. Nejde tedy pouze o to, jaký obsah nezletilí sledují, ale hlavně o digitální nabídky, které ovlivňují jejich chování.

Československo ?

 Československo skončilo v roce 1992, připomínat jeho vznik je možné, ale slavit to jako státní svátek, když je zde jiný stát, je nesmysl. 

Kdo si prolistuje několik stovek obecních kronik, nemůže mít dojem, že rozbití Rakousko-Uherska byl nějaký chytrý skutek, i když hlavním důvodem byly válečné události. Skutečná spontánní radost ze vzniku Československa trvala asi měsíc, než československá veřejnost se začala seznamovat s "nezištnými" akcemi politiků a politických stran. Válečná bída lidu pokračovala bez ohledu na státní zřízení i po 28. říjnu 1918, přičemž byla trvale, prakticky po celou dobu trvání První republiky, mediálně eliminována vlasteneckými bájemi o rakouském žaláři národů a o slavném vítězství nad Habsburky. 

Přestože republice padla do klína ekonomicky nejvyspělejší část bývalé monarchie, tuto výhodu 20 let ničila v národnostních šarvátkách. Notorickým ministrem zahraničí bez ohledu na výsledky voleb se na 15 let stal Edvard Beneš, který jako malý blbý pejsek by otrocky oddán pouze Masarykovi. Beneš nesnášel Slováky i Němce. Nesnášel ani ostatní české politiky, především nenáviděl agrárníky. Takového člověka potřeboval T. G. Masaryk, který potřeboval spolehlivého agenta ve vládě, jenž ho dokázal dopodrobna informovat o všem, co se ve vládě šustlo. Spojku jim dělal důvěřivý Karel Čapek. 

Dvacátá leta první republiky byly pro český venkov léty dřiny a bídy, a hladu. Co se vyrobilo, bylo úředně zabaveno. Místo církevních svátků se slavily nové svátky jako 28. říjen, upálení Husa, Masarykovy narozeniny atd. Demokratické pozlátko slavilo úspěch v městských horních vrstvách. Dělníci živořili na periferiích, živnostníci a zemědělci se utápěli v dluzích a exekucích. Mnohokrát lze narazit na zápis, že před vypuknutím války bylo zabrání Sudet a Protektorát Čechy a Morava pro venkovské obyvatelstvo záchranou. Zadlužení lidé mohli zaplatit prvorepublikové dluhy, neboť se jim naskytla dobře placená práce v Německu a Rakousku, zemědělci měli odbyt produkce. 

Spousta lidí ještě dlouho po 2. světové válce vzpomínalo na pohodový život v c. k. monarchii. Na První republiku nevzpomínali nejlépe ani lidé, kteří monarchii nezažili. Neměli ji rádi ani ti, kteří byli perzekvováni za kolektivizace v 50. letech. "Za komunistů se na vesnici žije mnohem lépe než za První republiky," říkávali pamětníci. "Tenkrát se mohlo stávkovat, demonstrovat a nadávat, a to bylo na prázdný žaludek a na prázdnou kapsu všechno, co se dalo dělat."

Dnes je možné snadno si domyslet, že komunistickou totalitu přivolal vydáváním dekretů v roce 1945 nezvolený prezident Edvard Beneš. Rozhodujícím dekretem pro pozdější předání veškeré moci  komunistům byl ten z 28. října 1945, jímž byly znárodněny banky, doly a všechny velké podniky. Začalo plánované hospodářství. 

Dnes se toto hnusné výročí připomíná dnem pracovního volna, svátečními jízdními řády a shromážděním 600 úderníků na Pražském hradě, žranici pořádá lidem zvolený prezident.

Euro je pro Čechy horší než atomová bomba

 Trochu paradoxní, ale snadno vysvětlitelné. Ti, kteří euro mají, jej denně využívají a znají tak jeho výhody, proto jej podporují. Též ovšem platí, že si na něj zvykli a berou ho jako úplnou samozřejmost. 

Ti, kteří jej nemají, neznají jeho výhody ani nevýhody a proto jej nepodporují. Výhody neznají, protože je nezažili, nepoznali. Naopak jsou zvyklí na svoji měnu a berou ji jako samozřejmost.

V českých poměrech moc nejde o výhody či nevýhody eura, jde o účinky padesátileté benešovsko-komunistické propagandy "My (dobří) a oni (špatní)." Denně je možné narazit na komentáře národovců, že Západ nás v Mnichově zradil a od té doby je naším nepřítelem. Eura, jako měny nepřítele se každý Čech musí štítit. Kdo ho podporuje je vlastizrádce.

Nepracující Praha demonstruje proti důchodcům

 Podle Witowské premiér Babiš zvolil nepřijatelné přirovnání dění před Sněmovnou s útokem na Kapitol 6. ledna 2021 v USA zcela záměrně, aby vyvolal větší napětí ve společnosti. Co asi mediální slepičko o kapitolu ví?

Existuje vůbec nějaká sebereflexe ČT a ČRo? Zbaví se toxických figur, jako jsou Borek, Szántó, Fingerland...? Přiznají snad tato média, že se v intencích "Výroby souhlasu" mýlila v x věcech? Že systematicky selhávají a matení veřejnosti povýšily na normu? Samozřejmě že ne. 

Rádio ČRoPlus kdysi navázalo na vysílání Svobodné Evropy, dnes po 1. hodině ranní předvedlo ukázkové jednostranné informace. Pětiminutové zpravodajství natáhlo o rozhory s velkoměstskými odpůrci veřejné televize placené státem, kteří nemohou strávit to, že nemají být okrádáni důchodci a další lidé, kteří televizi nesledují. 

V neděli ráno začíná zimní čas.

 I když nám chytré telefony a počítače mění čas automaticky, nezapomeňte si v neděli ráno zkontrolovat, případně přeřídit, starší hodiny a budíky. 10 nočních vlaků se bude muset přizpůsobit během jízdy.

Historie změny času začíná v dobách, kdy úspora energie byla zásadní. Poprvé byl letní čas zaveden v roce 1916 v Německu během první světové války. Brzy se rozšířil i do Rakousko-Uherska, a tedy i na území českých zemí.

Víte, že se v Československu v historii experimentovalo i se zimním časem? Konkrétně v zimě na přelomu let 1946 a 1947, kdy byl posunut čas kvůli úspoře elektřiny.

Když daň z bytu je vydávána za koncesionářský poplatek

 Finanční nezávislost na státu by neměla být vymáhána nuceným nařízením občanům a firmám platit poplatky za státem poptávanou blíže finančně a povahou a  objemem produktů nespecifikovanou veřejnou službu. Vedení ČT a ČRo za této situace bohužel obelhává občany. Vymáhají povinné poplatky i od občanů a firem, co nechtějí sledovat ČT a ČRo. Nazývají vynucenou platbu starým termínem "koncesionářské poplatky". 

A pod záminkou veřejné služby financují bohužel bez veřejné finanční kontroly i své zájmy, bulvární produkci, a netržně tak zkoušejí válcovat komerční konkurenci. Připomíná to tak feudální vrchnost co poddaným nařizovala pod tresty kupovat povinně pivo z panského pivovaru. Zrušení nuceného televizního a rozhlasového poplatku vydávaného za "koncesionářský" a nahrazení rozpočtovým příspěvkem na veřejnoprávní službu může konec konců prospět důchodcům a sociálně slabým. A to zřejmě nejvíc děsí ODS, Pirátky a Kalouska.

Otázka také zní, proč platit něco, čemu není rozumět. V poslední době se na ČRo Plus objevují pořady kde se mluví tak rychle, že nelze pochopit, o co se jedná. Spěch sportovních reportérů lze pochopit, méně informace zahraničních zpravodajů, vůbec však nelze zachytit mluvu některých komentátorů. Někteří polykají koncovky slov, jiní písmena, vrcholem nesrozumitelnosti byl dnes jakýsi hlavní ekonom banky, z jehož řeči jsem pochopil asi každé 20. slovo, elektrický kafemlýnek je proti němu brnkání z Libuše na harfu. (Buřič)