Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

čtvrtek 21. března 2024

V září 1938 "zrada mnichovská," nebo "zrada Benešova?"

 V pražském Topičově salónu proběhla 21. února 2024 konference o Edvardu Benešovi, s názvem Beneš válečný a poválečný. Mimo jiné byl při ní velmi zpochybněn pojem „mnichovská zrada“, který Beneš vymyslel.

Politika a diplomacie byly Benešovou vášní, ale zároveň byla politika a diplomacie také Benešovou slabinou. Beneš byl dle Edena až příliš přesvědčen o tom, že existuje nějaká magická formule, která jako by byla schopna překlenout rozpory mezi politiky a diplomaty a zeměmi, které reálně existují. Avšak žádná taková magická formule neexistuje a je potřeba zaujmout stanovisko. Benešovo kompromisnictví, hledání kompromisu za každou cenu, bylo dle Edena obdivuhodné (např. v době Pařížské mírové konference), ale když jako  prezident měl čelit Hitlerově snaze zničit Československo, hledání kompromisu ztratilo význam.

Když kriticky zkoumáme Benešovy kroky před Mnichovem, dostáváme se k momentům, které jsou velice problematické a které vrhají jiné světlo na postoj západních velmocí, než o jakém Beneš se snažil přesvědčit československý lid.

V polovině září 1938  Beneš vysílá svého důvěrníka Nečase do Paříže a do Londýna s návrhem zbavit se pohraničního území s dominantní většinou německého obyvatelstva. Totéž říká Beneš jak britskému, tak francouzskému vyslanci. Když se tohle dozví nejvyšší představitelé Británie a Francie, kteří spolu jednají v Londýně o tom, jak se vyhnout válce, řeknou si, že je to skvělé, že je tady vůle ke kompromisu. Všechno, co následuje, je už jenom hledání míry toho, jak velká část Československa připadne Německu. Když se začne ukazovat ve dnech před Mnichovem, že Hitlerovi nejde o kompromis, Francouzi, tak Britové poměrně ochotně dávají Hitlerovi najevo, že může být jeho požadavkům vyhověno. Pouze v případě, že Německo  i potom na Československo zaútočí, tak že bude konfrontováno s vojenskou silou Francie, Británie – a Sovětského svazu. Toto jde proti Benešovým výkladům o Mnichovu, že jsme byli zaprodáni za každou cenu. Tak jednoduché to nebylo. Vůle ke kompromisu, která vzešla z Benešovy iniciativy, vedla k tomu, že nakonec kompromis nalezen byl. 

Je fascinující, že se v českém veřejném prostředí stále ještě používá pojem „mnichovská zrada“. Lépe by bylo říkat "Benešova zrada." Beneš tehdy nabídl diplomatické jednání, oni však je pochopili jinak, než si on představoval. Jednoduše řečeno, on nabídl princip ústupku, oni ho přijali, ale ústup dělali podle požadavků Hitlera, nikoliv podle návrhu Beneše – v tom byla ta zrada. Toto však Beneš nikdy nepřiznal, takže zůstal jen pojem zrady, který se aplikoval na celou mnichovskou situaci

pátek 15. března 2024

Zabití dítěte nemůže být právem matky

 Francouzští levicoví liberálové se radostí objímali, když bylo schváleno, že potraty budou ústavním právem. „Francouzská hrdost, univerzální poselství,“ napsal prezident Macron. Nadšené hlasy se ozývaly i jinde včetně ČR.

Pokrokový, či spíše progresivní, levicově-liberální, neomarxistický parní válec se valí v mnoha oblastech podle stejného vzorce. Nejprve volání po svobodě, toleranci, soucitu s údajně ukřivděnými. Toto volání se stává perfidní hrou na city, ideologickým vymýváním mozků, zejména u dětí a mladých lidí. Následuje fáze politického angažmá za změnu stávajícího práva. Tento zákon se stává stále vražednějším. Odpůrcům jsou zavírána ústa ve jménu obrany lidských práv, boje proti nenávisti atd. Nakonec tu máme liberálně-levicovou totalitu v bílých rukavičkách. Tento vzorec vidíme v otázce potratů. Od plačtivého argumentování, že potrat není dobrá věc, ale v některých případech je nutný, a proto by neměl být zakázán, jsme se dostali k prohlášení potratů za základní, ústavní lidské právo. A odpůrci potratů jsou obviňováni z nenávisti k ženám… Ma pravdu francouzský biskup Aupetit, když při pohledu na politické tlaky na zakotvení potratů v ústavě a zároveň odmítání záruky svobody svědomí pro zdravotníky, konstatuje: „Francie dosáhla dna. Stala se totalitním státem“

Ve Francii, stejně jako v mnoha dalších západních zemích, se potraty již dlouho široce prosazují a hnutí pro život jsou různě zaškatulkována. Člověku, který by veřejně řekl, že potrat je zabití lidské bytosti, hrozí stíhání podle různých paragrafů. Odpůrce potratů může být obviněn z „nenávistných projevů“ nebo z toho, že způsobil utrpení někomu, kdo potrat podstoupil. Zakotvení práva na potrat v ústavě tento propotratový despotismus jen posílí. Jste proti potratům? Pak ústavu nerespektujete, ale porušujete! Ve jménu práva na potrat je a bude ještě více omezována svoboda slova, svoboda přesvědčení a svědomí, stejně jako náboženská svoboda. Kněze, který bude kázat o špatnosti potratů, bude přece možné obvinit z nenávisti a porušování ústavního práva! Však ono o „horké“ soudy nebude nouze…..



úterý 12. března 2024

Winston Churchill a pacifismus

 „Mnozí lidé jsou toho názoru, že způsob, jak se vyhnout válce, je ukazovat její hrůzy a živě je obtisknout do myslí mladé generace. Ukazují na brutální fotografie. Vypráví příběhy zmaru. Rozšiřují přesvědčení o neschopnosti generálů a admirálů. Odsuzují zločiny a nezměrné bláznovství lidských konfliktů. To všechno je  velmi užitečné, pokud nás má odradit od úmyslu napadnout nějakou jinou zemi. Kdyby si to snad někdo mimo blázinec přál udělat… Ale jak by nám toto pomohlo, kdybychom my sami byli napadeni? To je otázka, kterou bychom si měli klást.“ Tak se ptal Winston Churchill v roce 1934, rok po nástupu Hitlera k moci v Německu.

Byli by tito útočníci ochotni navštívit výstavu lorda Beaverbrooka? Vyslechnout dojemné apely Lloyda George? Chtěli by se setkat s oním slavným Jihoafričanem generálem Smutsem a nechat si od něj vyléčit svůj komplex méněcennosti v přátelské a rozumné debatě? O tom pochybuji. Jako člověk, který nesl břímě odpovědnosti za bezpečnost této země v těžkých časech o tom velice pochybuji.

Ale i kdyby se to stalo, nejsem si jistý, že bychom je přesvědčili, aby se potichu vrátili zpět k sobě domů. Mohli by nám říct: vy jste bohatí, my jsme chudí. Vy jste nakrmení, my jsme hladoví. Vy jste vítězové, my jsme poražení. Vy máte cenné kolonie, my nemáme žádné. Vy máte své námořnictvo, kde je to naše? Vám patřila minulost, nechte nás mít budoucnost.

A hlavně se bojím, že by nám řekli: vy jste zeslábli a my jsme teď silní.

Konec konců, vážení přátelé, jen několik hodin letu letadla od nás žije národ o počtu téměř sedmdesát milionů vzdělaných, pracovitých, vědeckých a disciplinovaných lidí. Ti jsou od dětství učeni, že válka je vznešeným cvičením a smrt v bitvě je tím nejslavnějším osudem muže. Je tu národ, který opustil veškeré individuální svobody, aby posílil svou kolektivní sílu. Je tu národ, který se vší svou silou a se všemi svými ctnostmi se ocitl pod vládou nemilosrdných lidí hlásajících nové evangelium netolerance a národní pýchy. Nyní ve svém počínání nejsou omezeni zákonem, parlamentem nebo veřejným míněním.

V té zemi jsou všechny proslovy pacifistů, všechny protiválečné knihy, zakázány nebo potlačeny. Jejich autoři jsou přísně vězněni. Ze svého vlastního desatera vynechali přikázání: nezabiješ.

Je tomu sotva dvacet let, kdy tito naši sousedé vedli válku téměř proti celému světu a téměř ji vyhráli. Nyní se znovu vyzbrojují s tou největší rychlostí. K ruce mají novou a děsivou zbraň – letectvo. Proti této zbrani není naše námořnictvo žádnou obranou. Tato zbraň může bez rozdílu zasáhnout muže a ženy, slabé i silné, pacifisty i jingoisty, válečníky i civilisty, přední linie zákopů i vzdálené domovy. Ohrožuje všechny bez výjimek.

S touto novou zbraní se objevila nová metoda – nebo přesněji řečeno vrátila se znovu ta nejbrutálnější metoda dávného barbarství. Možnost donutit vlády ke kapitulaci terorizováním civilní populace. A co je nejhorší – čím civilizovanější země je, čím větší a nádhernější jsou její města, čím komplexnější je struktura jejího občanského a hospodářského života, tím je zranitelnější vůči těm, kteří na ni pohlížejí jako na svoji kořist.

neděle 10. března 2024

Vzkříšení vlaku Vindobony jako turistické atrakce

 Jedna nedávná reportáž Českého rozhlasu se týkala záměrů německých železničářů uvést do provozu motorový vlak jezdící do roku 1979 mezi Berlínem, Prahou a Vídní, pod označením Vindobona

.



Opravy vlaku odstaveného více než před 40 lety se ujala parta německých nadšenců, jíž se na opravu podařilo sehnat peníze (asi 500.000 eur), odborníky i opravářské firmy. Vlak by už v létě 2024 měl být pojízdný. Německé dráhy (DB) už mají pro první jízdy vybrané a proškolené strojvedoucí. 

Záměrem zprovoznění staré Vindobony, jejíž nejstarší díly pocházejí z 30. let minulého století, jistě není její nasazení do denního provozu po bývalé trati, ale turistické jízdy mezi německými městy. Jsou plánovány jízdy i do Prahy a Karlových Varů. Cena současného jízdného se značně liší od 80. let, kdy například cesta po trati Vindobony (v 80. letech už  obyčejný rychlík) z Třeboně do Prahy stála 38 korun. Nyní cena jedné jízdenky nemá být pod 20.000 korun. Všechny plánované jízdy Vindobony jsou údajně už vyprodané.


sobota 9. března 2024

NORMALIZAČNÍ MAMLAS Z KATEDRY CHCE VLÁDNOUT VENKOVU

 Nad dědičnou nadutostí Pražanů lze většinou mávnout rukou, i když byla příčinou mnoha tragédií českých zemí. Ovlivňovali dění od husitských válek až po rozpad Československa v roce 1992, avšak nechat velkoměstské povaleče urážet český venkov, který je živí, není možné trpět donekonečna.

V souvislosti s protesty zemědělců se objevilo v českých mediích spousta urážek vesnického lidu. Zahraničí se diví. Všude v okolních státech mají protestující zemědělci podporu veřejnost, pouze v České republice musí mít pravdu Praha, konkrétně fašistická protivesnická ODS. 

"Ne, zemědělci nemají žádný důvod mluvit za venkov a venkovské komunity nijak nereprezentují," mamlas od katedry trefil český hřebík na hlavičku. Kolektivizace v 50. letech drastickým způsobem obrátila českou vesnici naruby, odstavila od vesla původní zemědělce a nahradila je nomenklaturními kádry z městských fabrik. Husákova normalizace potom potomky bývalých poctivých zemědělců vyhnala do městských paneláků a jejich kamenné chaloupky nabídla normalizačním městským zbohatlíkům. Ti samozřejmě práci nevymysleli, vesnice je pro ně dobrá jen k povalování na čerstvém vzduchu. 

Největším škůdcem českého zemědělského venkova není EU, ale normalizační český chalupář. Kdo škodí zemědělcům, škodí českému státu.(stk)


pátek 23. února 2024

V ČR se umírá nejvíc na pět nemocí

 V prvním pololetí roku 2023 zemřelo v Česku 57 140 lidí, z toho 19 326 nejčastěji umíralo na 5 nemocí. Poslední aktuální čísla k příčinám úmrtí v Česku má Český statistický úřad (ČSÚ) k první polovině roku 2023. Zveřejnil je na konci ledna. 

"Téměř 7 600 osob, tj. 13,3 %, zemřelo mezi lednem až červnem roku 2023 v důsledku chronické ischemické choroby srdeční. Ta vévodí žebříčku příčin smrti dlouhodobě, pouze v první polovině roku 2021 převažoval nad všemi ostatními příčinami covid-19." V přepočtu na 100 tisíc obyvatel na ni v prvním pololetí 2023 umíralo nejvíce lidí v Pardubickém kraji – 83,6. Následuje Karlovarský kraj s 80 mrtvými a Královéhradecký se 78,5. Nejméně na ni umíralo v Jihočeském kraji, a to 39,7 ze 100.000 obyvatel.

"Druhou nejčastější příčinou smrti bylo v loňském prvním pololetí srdeční selhání (3 600 úmrtí, tj. 6,4 %), když ve stejném období roku 2022 tuto příčku obsadil covid-19, Na srdeční selhání zemřelo poměrně nejvíce lidí v Moravskoslezském kraji, a to 71 na 100 tisíc. Oproti celorepublikovému průměru (33,6) je to výrazně více. Následuje Olomoucký kraj s 53,2 a Jihomoravský s 46,7. Nejméně na srdeční selhání umírali Pražané, na 100 tisíc lidí to bylo 14,6 oběti.

Třetí nejpočetnější příčinou úmrtí jsou cévní nemoci mozku (3 300, tj. 5,7 %). Největší poměr lidí na tuto nemoc umíral v Libereckém kraji – 42,7, dále pak v Ústeckém kraji, kde to bylo 41,4 mrtvých, následuje Karlovarský kraj se 39,9 oběti. Naopak nejméně lidí vůči počtu obyvatel zemřelo na cévní nemoci mozku v Praze, a to 21,4.

Dále je diabetes mellitus (2 500, 4,4 %) Cukrovka si v poměru na počet obyvatel vyžádala nejvíce obětí na Vysočině – 35,2, dále pak ve Zlínském (33,9) a Ústeckém kraji (33,7). Poměrně nejméně lidí na cukrovku umíralo v Královéhradeckém kraji, a to 14,6.

Zhoubné novotvary průdušky, průdušnice a plíce (2 300, 4,1 %),"  Na tento typ rakoviny umíralo v poměru nejvíce lidí v Ústeckém kraji (33,1), dále v Karlovarském (30) a Libereckém kraji, kde to bylo 29,2. Naopak v přepočtu nejméně životů ukončila ve Zlínském kraji – 17,7.

pátek 16. února 2024

Politická ekonomie namísto práce

 Anonymní síly spotřebitelů, které každý den dávají někomu svůj hlas na svobodném trhu prostřednictvím své peněženky, určují znovu a znovu, kdo bude kapitalistou, kdo se kapitalistou nestane, protože mu lidé žádné peníze nedají, a kdo přestane být kapitalistou, protože přijde někdo jiný, kdo to bude umět dělat lépe.

V socialismu musí nově příchozí potěšit ty, kteří už nějakou moc mají. Socialismus nemá rád příliš výkonné nováčky. Byrokratická mašinérie neodměňuje úsilí a výkon, ale servilní vztah k nadřízeným. Mladí jsou závislí na laskavosti starších.

Zavedení kapitalisté také nemají rádi příliš výkonné nováčky. Ale na rozdíl od byrokratického systému jsou jejich možnosti omezené. Na svobodném trhu nejsou schopni zabránit zákazníkům v hlasování. Každá koruna má právo hlasovat.

Zákazníci jsou bez ohledu na původ a třídu privilegovaná kasta. Udělají z chudáka boháče a z boháče chudáka. Je těžké s nimi vyjít. Samý rozmar a vrtoch, stále se měnící a nepředvídatelný. Nezajímají je minulé zásluhy. Jakmile jim je nabídnuto něco, co se jim líbí více nebo je levnější, opustí své předchozí oblíbence. Nic je nezajímá více, než jejich vlastní uspokojení. Nezajímají je postranní úmysly ani pocity kapitalistů.

V socialismu nejsou ani podnikatelé, ani kapitalisté. Ale to neznamená, že nebudou existovat rozdíly ve společenském postavení. Budou lidé, kteří budou vydávat rozkazy, a lidé, kteří je budou muset poslouchat. A lidé, kteří budou připravovat plány, a lidé, kteří je budou muset odpracovat.

V socialistické společnosti neexistují třídy, jak říkal Karel Marx. Ale jsou nahrazeny nesmiřitelným konfliktem mezi těmi, kteří jsou servilní ke státnímu aparátu, a těmi, kteří nejsou. A je přirozeně lidské, že každý diktátor dává přednost těm, kteří chválí jeho činy.

Kapitalismus je progresivní, socialismus nikoli. Podporovatelé socialismu o sobě říkají, že jsou progresivní, ale přitom doporučují systém, který je charakterizován striktním dodržováním rutiny a odporem ke zlepšení. Říkají si liberálové, ale jejich cílem je zrušit svobodu. Říkají si demokraté, ale směřují k diktatuře. Říkají si revolucionáři, ale přejí si všemocný stát. Slibují rajskou zahradu, ale plánují transformovat svět na jednu velkou poštu. Každý, kromě jednoho, bude poštovním úředníkem v kanceláři. Jaká to noblesní idea, za kterou je třeba bojovat.

Proti této šílené agitaci je dostupná jediná zbraň: rozum. Stačí obyčejný selský rozum, který zabrání, aby se člověk stal obětí iluzorních fantazií a prázdných frází.

Napsal po druhé světové válce Ludwig von Mises .

neděle 11. února 2024

Kam kráčí Rakousko?

 Na každoročním novoročním shromáždění krajně pravicové Svobodné strany Rakouska (FPÖ), které se konalo 13. ledna v pivnici na jihu Štýrska, byl vůdce strany Herbert Kickl triumfálně oslavován jako "budoucí rakouský Volkskanzler" – lidový kancléř.

Nebylo to poprvé, co FPÖ použila termín pocházející od nacistů – poprvé byl použit pro Adolfa Hitlera v roce 1933.

Když Kickl vystoupil na pódium, brojil proti Systemkanzlerovi (kancléři systému) a Systemmedien (systémovým médiím), přičemž si vypůjčil to, co novinář Ronald Pohl kdysi nazval "nacistickým žargonem". Rakouského kancléře Karla Nehammera označil za "chodícího mrtvého" a uvedl, že má "seznam hledaných ministrů" odpovědných za politiku země během COVIDu-19. Pod vládou FPÖ by se Rakousko stalo "pevností". "Už nebudeme přijímat žádné žádosti o azyl," prohlásil drobný, brýlatý vůdce.

"Maďarsko je pro mě vzorem," řekl Kickl stranickým věrným, aby nevznikly pochyby o vizi FPÖ pro Rakousko. Jeho řeč byla přehnaná, zlomyslná a zlověstná. Byla těhotná energií strany, která se potýká s malým smysluplným odporem, když usiluje o vítězství v nadcházejících parlamentních volbách a s ním i o návrat k moci.


Rakousko náměsíčně kráčí vstříc vítězství krajní pravice.

V polovině listopadu 2022 FPÖ poprvé předstihla Sociálně demokratickou stranu Rakouska (SPÖ) a ujala se vedení v průzkumech veřejného mínění. A v říjnu loňského roku se krajní pravice v průzkumech pravidelně pohybovala na 30 procentech. Vzhledem k tomu, že FPÖ se během první vlny COVIDu-19 propadla na čtvrté místo s pouhými 11 procenty voličů, pošramocená skandály, rozkoly a volební porážkou, byl tento obrat rychlejší, než si strana – natož země – myslela, že je možné.

FPÖ těžila ze specifických politických okolností, které jí umožnily vytvořit silnou koalici voličů tím, že zaujala řadu tvrdohlavých menšinových postojů. Začalo to během pandemie, kdy se strana stavěla proti protiopatřením proti COVIDu-19 a zaujímala skeptický postoj k vakcínám. Když tedy neschopnost vlády zavést v zimě 2021–2022 povinné očkování vyvolala protesty, FPÖ toho dokázala využít.

Ale to není všechno. FPÖ od té doby ke svému kádru COVIDových skeptiků přidala ty, kteří jsou proti evropské podpoře Ukrajiny proti ruské invazi, a s odůvodněním rakouské neutrality zaujala de facto proruský postoj. Ve svém novoročním projevu Kickl slíbil, že využije rakouského veta k zablokování evropského financování Ukrajiny, jejího vstupu do Evropské unie a také "škodlivých" sankcí proti Rusku.

Konečný impuls strany pak přišel díky opětovnému objevení se nelegální migrace jako politického tématu, stejně jako evropské energetické a inflační krizi vyvolané rusko-ukrajinskou válkou. V roce 2022 bylo v Rakousku podáno 112 272 žádostí o azyl, což je více než na vrcholu migrační krize v roce 2015. Meziroční inflace dosáhla vrcholu 11,2 % v lednu 2023 a zůstává nad průměrem eurozóny. A ceny zemního plynu se v první polovině roku 2023 zvýšily o 103 procent ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku.

Pro ty, kteří jsou proti FPÖ, je hlavní obavou to, že ekonomické a politické podmínky vykazují jen malé známky zlepšení. Ekonomika zůstává pomalá. HDP v roce 2023 klesl o 0,5 procenta a letos by měl růst pouze o 1 procento. Snaha vlády zmírnit inflaci jednorázovými platbami v hotovosti a zastropováním cen energií pro domácnosti přitom u voličů neuspěla.

Nehammerova konzervativní Rakouská lidová strana (ÖVP) se tak nyní ocitá ve dvojí obtížné situaci. Je zatížena dědictvím působení bývalého kancléře Sebastiana Kurze v čele strany: Sérií obvinění z korupce, která jsou v současné době vyšetřována. Zároveň ale bez Kurze strana ztratila právě to, co jí přineslo dvě po sobě jdoucí volební vítězství. Její pokusy napodobit FPÖ, zejména v otázce imigrace, už u volebních uren nefungují.

Na druhém konci politického spektra, i když se zdá, že se štěstěna SPÖ pod novým lídrem Andreasem Bablerem stabilizovala, výsledky strany v průzkumech veřejného mínění nejsou o nic lepší než před procesem zírání na pupek a pořádáním voleb vedení – takových, které skončily rozpaky, když byl kvůli špatnému přepočítání hlasů vyhlášen špatný vítěz.

Navíc Bablerova vysněná koalice – levicově liberální uskupení zahrnující rakouské Zelené a liberální stranu NEOS – je fantazií. Levicový blok se navíc možná ještě více rozdělí díky vtipné Pivní párty. Na tiskové konferenci 18. ledna oznámil její lídr Dominik Wlazny, známější pod uměleckým jménem Marco Pogo, záměr své strany kandidovat, pokud strana získá dostatek nových členů a finanční podporu. SPÖ a Zelení už mají jednoho vyzyvatele v podobě komunistické strany – dalšího rozhodně nepotřebují.

Stručně řečeno, vláda je nepopulární a opozici dochází čas na to, aby se postavila na vlastní nohy. Ekonomika je slabá a bezprostřední vyhlídky země jsou bezútěšné. Rakousko tak krůček po krůčku směřuje k vítězství krajní pravice v nadcházejících parlamentních volbách. A pokud ÖVP bude souhlasit s tím, že půjde do koalice s FPÖ – jako tomu bylo v letech 2000 a 2017 – pak se strana opět vrátí k moci.

V předchozích dvou rakouských volbách to byla jediná událost, která radikálně změnila dynamiku každého závodu. V roce 2017 to byl Kurzův puč, který mu umožnil převzít ÖVP a vyhodit do povětří její koalici se SPÖ. V roce 2019 to byla aféra na Ibize, protože tehdejší vůdce FPÖ a vicekancléř Heinz-Christian Strache byl zachycen na nahrávce, jak nabízí státní zakázky ženě, o níž se domníval, že je příbuznou ruského oligarchy.

Má-li se Rakousko vyhnout tragickému volebnímu výsledku, zoufale potřebuje další případ deus ex machina.

pondělí 22. ledna 2024

Světové ekonomické fórum v Davosu

 V Davosu probíhá setkání Světového ekonomického fóra, na kterém se sešli političtí a podnikatelští lídři z celého světa. Malá ukázka ze dvou z těch mnoha projevů, které ve Švýcarsku zazněly: argentinský prezident Javier Milei a Ursula von der Leyen.

Světové ekonomické fórum známé pod zkratkou WEF je nezisková organizace, která pořádá každoroční setkání ve švýcarském Davosu. Světoví politici, vybraní intelektuálové a podnikatelé zde diskutují o nejnaléhavějších problémech, kterým čelí svět. Organizaci založil Klaus Schwab v roce 1971. Letošní setkání probíhalo od 15. do 19. ledna a promluvili na něm mezi jinými Javier Milei a Ursula von der Leyen.


(1) Argentinský prezident Javier Milei

Jsem tu dnes, abych vám řekl, že Západ je v nebezpečí. Je v nebezpečí, protože ti, kteří by zdánlivě měli bránit jeho hodnoty, převzali vizi světa, jež vede k socialismu a následně k chudobě.

Bohužel v posledních dekádách vyměnili přední světoví vůdci model svobodného světa za různé formy uspořádání, které nazýváme kolektivismem.


Kolektivismus vždy selhal

Jsme tady, abychom vám řekli, že kolektivistické experimenty nejsou nikdy řešením problémů, které sužují občany světa, ale právě naopak jejich příčinou. Věřte mi, že nikdo nemůže podat lepší svědectví než my Argentinci.

Když jsme zavedli model svobodné ekonomiky, někdy v roce 1860, stali jsme se během 35 let přední světovou mocností, zatímco když jsme se během posledních sta let přátelili s kolektivismem, viděli jsme, jak naši občané začali systematicky chudnout, až spadli na 140. místo na světě.

Nesmíme nikdy zapomenout, že v roce 1800 žilo zhruba 95 % světové populace v extrémní chudobě, zatímco toto číslo kleslo na 5 % v roce 2020. Závěr je jasný: svobodný kapitalismus je jediný nástroj, který je k dispozici pro eliminaci hladu a chudoby.


Trh je dobrovolný

Trh není křivka nabídky a poptávky v grafu. Trh je způsob dobrovolné spolupráce mezi lidmi. Proto je slovní spojení tržní selhání protimluv. Trh neselhává. Je-li spolupráce dobrovolná, jediná možnost, jak může dojít k selhání trhu, je za pomoci nátlakové akce. A jediný hráč, který má sílu si něco vynutit, je stát, jenž má monopol na donucovací akce. Pokud si někdo myslí, že trh selhává, doporučil bych, aby se podíval, zda do toho stát nezasahuje. A pokud zjistí, že ne, navrhuji, ať udělá analýzu znovu, neboť se určitě mýlil.

Protože kolektivistické modely okázale selhaly a svobodný svět bez diskuze dokázal, jakých pokroků je schopen, museli socialisté změnit svoji agendu. Opustili ideu třídního boje a nahradili ji dalšími domnělými sociálními konflikty, které jsou stejně škodlivé.


Na cestě do minulosti

Bohužel tyto škodlivé myšlenky pronikly hluboko do naší společnosti. Neomarxistům se podařilo ovládnout veřejné mínění na Západě. Naštěstí se stále více z nás odváží otevřeně promluvit. Protože vidíme, že pokud se těmto myšlenkám otevřeně nepostavíme, je jediným možným osudem stále více státu, více regulací, více socialismu, více chudoby, méně bohatství a horší životní úroveň. Západ se již bohužel vydal po této cestě. Vím, že mnohým z vás může připadat směšné, když říkám, že se Západ obrátil k socialismu. Ale je to směšné pouze z pohledu původní definice socialismu.


Státní arzenál

Tato definice by měla být upravena pro stávající podmínky. Dnes nemusí státy přímo kontrolovat výrobní prostředky, aby kontrolovaly každý aspekt života jednotlivce. S nástroji, mezi které patří možnost tisknout peníze, zadlužovat se, rozdávat dotace, kontrolovat ceny, úrokové sazby a zavádět regulace s cílem napravovat pochybení trhu, mohou kontrolovat osudy milionů lidských bytostí.

Na konci není velkého rozdílu mezi různými socialisty a progresivisty. Všichni tvrdí, že stát by měl řídit všechny aspekty života jednotlivce. Všichni obhajují model, který je opakem modelu, který dal lidstvu nejůžasnější pokrok v jeho historii.

Vzkaz podnikatelům

Na závěr bych chtěl předat vzkaz všem podnikatelům. Jste sociálními dobrodinci. Jste hrdinové. Jste tvůrci období největší prosperity, kterou jsme kdy viděli. Nechť vám nikdo neříká, že jsou vaše ambice nemorální. Pokud vyděláváte peníze, je to proto, že nabízíte nejlepší produkt za nejlepší cenu, čímž přispíváte k obecnému blahobytu.

Jste protagonisty této historie a vězte, že od dnešního dne můžete počítat s tím, že Argentina je váš neochvějný spojenec.

Ať žije svoboda, kurva.

Tolik Javier Milei.


(2) Ursula von der Leyen

Vážený pane Klausi,

vaše výroční zpráva o globálních rizicích je ohromující čtení, které nás nutí vystřízlivět. Pro globální podnikatelskou komunitu nejsou v příštích dvou letech hlavním problémem konflikty nebo klima. Jsou to dezinformace těsně následované polarizací ve společnosti. Tato rizika jsou vážná, protože omezují naši schopnost řešit velké globální výzvy, kterým čelíme: změny klimatu a geopolitického klimatu; demografické a technologické změny; spirálovitě se rozvíjející regionální konflikty a zesílená geopolitická konkurence a její dopady na dodavatelské řetězce.

Vlády to vyřeší

Zatímco vlády mají v rukou mnoho nástrojů, jak se vypořádat s velkými výzvami naší doby, podniky disponují inovacemi, technologiemi a talentem, aby nám poskytly potřebná řešení v boji proti hrozbám, jako je změna klimatu nebo dezinformace v průmyslovém měřítku. Evropa má jedinečnou příležitost ukázat, jak to může fungovat. Protože naše demokracie a naše podniky mají shodné zájmy: vytvářet prosperitu, bohatství a bezpečný svět pro lidi.

Stejně jako ve všech demokraciích s sebou naše svoboda samozřejmě nese rizika. Vždy se najdou ti, kteří se budou snažit zneužít naší otevřenosti, a to jak zevnitř, tak zvenčí. Vždy se bude někdo snažit vyvést nás z rovnováhy například pomocí dezinformací.

Proto věřím, že posilování naší demokracie a její ochrana před riziky a hrozbami, kterým čelí, je naší společnou a trvalou povinností. Potřebujeme budovat důvěru více než kdy jindy a Evropa je připravena hrát klíčovou roli.

Pronesla předsedkyně Evropské komise.

Zdroj: Sýr zdarma

úterý 16. ledna 2024

Kdo zastaví Putina?

 Za studené války v generálních štábech vznikaly plány na světový střet, které zahrnovaly použití atomových zbraní. V Moskvě narýsovali jaderné tažení proti Západu, kterého by se účastnila i Československá lidová armáda. 


Po skončení balkánských konfliktů na počátku 21. století se zdálo, že pravda a láska bude Evropu reprezentovat navěky. To však bylo něco, s čím se ruští generálové a politici nehodlali smířit. Když Rusko v roce 2014 okupovalo Krym, tak se bezpečnostní situace na východě Evropy začala zhoršovat. Současné prodlužování války na Ukrajině, při  zdrženlivosti Západu, Rusku velmi svědčí, jako svědčilo prodlužování obou světových válek. Pro ruské obyvatelstvo je to tradice, Západ je z války už unaveno. 

A vojenské plánování je zpět. Návrat Střední Evropy pod křídla Moskvy se zase jeví jako reálný. Oprášeny zřejmě jsou i Stalinovy sny z roku 1945 o garmoškách v Porýní. 

Německo proto nyní připravilo podle deníku Bild scénář, který počítá s ruským postupem směrem na Západ. Novým ruským soustem mají být pobaltské země.

V únoru má Putinova říše mobilizovat 200 tisíc vojáků. Následovat bude jarní ofenziva proti Ukrajině, která by ve válce sužované zemi zaznamenala značné úspěchy. Součástí tažení »moskevského samoděržaví« by byly kybernetické útoky v Pobaltí a vyvolání nepokojů mezi ruskou menšinou v tomto regionu. 

Předpokládá se, že by Rusko pod záminkou manévrů rozmístilo 50 tisíc ruských vojáků v západním Bělorusku, které sousedí s EU a NATO. Do enklávy Kaliningrad by pak Rusko pod záminkou ohrožení invazí ze Západu rozmístilo rakety středního doletu. 

Je známo, že Rusko má po celém světě hustou síť zpravodajských služeb, a má tedy přehled nejen o armádách jednotlivých států, ale i o chování občanů. Při obsazování České republiky Putin zřejmě problémy nepředpokládá, mimo velkého množství proruských příznivců zde převládají dlouhodobě pěstované antimilitaristické nálady, což lze také nazvat klasickou českou vyčuraností. Bude nás bránit NATO! A když ne, tak se podřídíme silnějšímu.

 Okupace 1938 a 1968 není třeba připomínat. V roce 1945 nás před sovětskou okupací zachránila americká atomová bomba nad Hirošimou. Jen takoví prosťáčci jako Beneš tehdy věřili, že Rudá armáda sem v květnu 1945 přišla kvůli tomu, aby nás osvobodila, nikoli ukořistila jako bránu do Porýní a dále na Západ. 

Jestli někdo zastaví současný ruský tlak na Evropu, budou to zase muset být jen a jen USA. Nic jiného mimo předvedení síly na Rusa nikdy neplatilo. Podařilo se to Trumanovi v roce 1945 a Reaganovi v roce 1989

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.