Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

pátek 23. února 2024

V ČR se umírá nejvíc na pět nemocí

 V prvním pololetí roku 2023 zemřelo v Česku 57 140 lidí, z toho 19 326 nejčastěji umíralo na 5 nemocí. Poslední aktuální čísla k příčinám úmrtí v Česku má Český statistický úřad (ČSÚ) k první polovině roku 2023. Zveřejnil je na konci ledna. 

"Téměř 7 600 osob, tj. 13,3 %, zemřelo mezi lednem až červnem roku 2023 v důsledku chronické ischemické choroby srdeční. Ta vévodí žebříčku příčin smrti dlouhodobě, pouze v první polovině roku 2021 převažoval nad všemi ostatními příčinami covid-19." V přepočtu na 100 tisíc obyvatel na ni v prvním pololetí 2023 umíralo nejvíce lidí v Pardubickém kraji – 83,6. Následuje Karlovarský kraj s 80 mrtvými a Královéhradecký se 78,5. Nejméně na ni umíralo v Jihočeském kraji, a to 39,7 ze 100.000 obyvatel.

"Druhou nejčastější příčinou smrti bylo v loňském prvním pololetí srdeční selhání (3 600 úmrtí, tj. 6,4 %), když ve stejném období roku 2022 tuto příčku obsadil covid-19, Na srdeční selhání zemřelo poměrně nejvíce lidí v Moravskoslezském kraji, a to 71 na 100 tisíc. Oproti celorepublikovému průměru (33,6) je to výrazně více. Následuje Olomoucký kraj s 53,2 a Jihomoravský s 46,7. Nejméně na srdeční selhání umírali Pražané, na 100 tisíc lidí to bylo 14,6 oběti.

Třetí nejpočetnější příčinou úmrtí jsou cévní nemoci mozku (3 300, tj. 5,7 %). Největší poměr lidí na tuto nemoc umíral v Libereckém kraji – 42,7, dále pak v Ústeckém kraji, kde to bylo 41,4 mrtvých, následuje Karlovarský kraj se 39,9 oběti. Naopak nejméně lidí vůči počtu obyvatel zemřelo na cévní nemoci mozku v Praze, a to 21,4.

Dále je diabetes mellitus (2 500, 4,4 %) Cukrovka si v poměru na počet obyvatel vyžádala nejvíce obětí na Vysočině – 35,2, dále pak ve Zlínském (33,9) a Ústeckém kraji (33,7). Poměrně nejméně lidí na cukrovku umíralo v Královéhradeckém kraji, a to 14,6.

Zhoubné novotvary průdušky, průdušnice a plíce (2 300, 4,1 %),"  Na tento typ rakoviny umíralo v poměru nejvíce lidí v Ústeckém kraji (33,1), dále v Karlovarském (30) a Libereckém kraji, kde to bylo 29,2. Naopak v přepočtu nejméně životů ukončila ve Zlínském kraji – 17,7.

pátek 16. února 2024

Politická ekonomie namísto práce

 Anonymní síly spotřebitelů, které každý den dávají někomu svůj hlas na svobodném trhu prostřednictvím své peněženky, určují znovu a znovu, kdo bude kapitalistou, kdo se kapitalistou nestane, protože mu lidé žádné peníze nedají, a kdo přestane být kapitalistou, protože přijde někdo jiný, kdo to bude umět dělat lépe.

V socialismu musí nově příchozí potěšit ty, kteří už nějakou moc mají. Socialismus nemá rád příliš výkonné nováčky. Byrokratická mašinérie neodměňuje úsilí a výkon, ale servilní vztah k nadřízeným. Mladí jsou závislí na laskavosti starších.

Zavedení kapitalisté také nemají rádi příliš výkonné nováčky. Ale na rozdíl od byrokratického systému jsou jejich možnosti omezené. Na svobodném trhu nejsou schopni zabránit zákazníkům v hlasování. Každá koruna má právo hlasovat.

Zákazníci jsou bez ohledu na původ a třídu privilegovaná kasta. Udělají z chudáka boháče a z boháče chudáka. Je těžké s nimi vyjít. Samý rozmar a vrtoch, stále se měnící a nepředvídatelný. Nezajímají je minulé zásluhy. Jakmile jim je nabídnuto něco, co se jim líbí více nebo je levnější, opustí své předchozí oblíbence. Nic je nezajímá více, než jejich vlastní uspokojení. Nezajímají je postranní úmysly ani pocity kapitalistů.

V socialismu nejsou ani podnikatelé, ani kapitalisté. Ale to neznamená, že nebudou existovat rozdíly ve společenském postavení. Budou lidé, kteří budou vydávat rozkazy, a lidé, kteří je budou muset poslouchat. A lidé, kteří budou připravovat plány, a lidé, kteří je budou muset odpracovat.

V socialistické společnosti neexistují třídy, jak říkal Karel Marx. Ale jsou nahrazeny nesmiřitelným konfliktem mezi těmi, kteří jsou servilní ke státnímu aparátu, a těmi, kteří nejsou. A je přirozeně lidské, že každý diktátor dává přednost těm, kteří chválí jeho činy.

Kapitalismus je progresivní, socialismus nikoli. Podporovatelé socialismu o sobě říkají, že jsou progresivní, ale přitom doporučují systém, který je charakterizován striktním dodržováním rutiny a odporem ke zlepšení. Říkají si liberálové, ale jejich cílem je zrušit svobodu. Říkají si demokraté, ale směřují k diktatuře. Říkají si revolucionáři, ale přejí si všemocný stát. Slibují rajskou zahradu, ale plánují transformovat svět na jednu velkou poštu. Každý, kromě jednoho, bude poštovním úředníkem v kanceláři. Jaká to noblesní idea, za kterou je třeba bojovat.

Proti této šílené agitaci je dostupná jediná zbraň: rozum. Stačí obyčejný selský rozum, který zabrání, aby se člověk stal obětí iluzorních fantazií a prázdných frází.

Napsal po druhé světové válce Ludwig von Mises .

neděle 11. února 2024

Kam kráčí Rakousko?

 Na každoročním novoročním shromáždění krajně pravicové Svobodné strany Rakouska (FPÖ), které se konalo 13. ledna v pivnici na jihu Štýrska, byl vůdce strany Herbert Kickl triumfálně oslavován jako "budoucí rakouský Volkskanzler" – lidový kancléř.

Nebylo to poprvé, co FPÖ použila termín pocházející od nacistů – poprvé byl použit pro Adolfa Hitlera v roce 1933.

Když Kickl vystoupil na pódium, brojil proti Systemkanzlerovi (kancléři systému) a Systemmedien (systémovým médiím), přičemž si vypůjčil to, co novinář Ronald Pohl kdysi nazval "nacistickým žargonem". Rakouského kancléře Karla Nehammera označil za "chodícího mrtvého" a uvedl, že má "seznam hledaných ministrů" odpovědných za politiku země během COVIDu-19. Pod vládou FPÖ by se Rakousko stalo "pevností". "Už nebudeme přijímat žádné žádosti o azyl," prohlásil drobný, brýlatý vůdce.

"Maďarsko je pro mě vzorem," řekl Kickl stranickým věrným, aby nevznikly pochyby o vizi FPÖ pro Rakousko. Jeho řeč byla přehnaná, zlomyslná a zlověstná. Byla těhotná energií strany, která se potýká s malým smysluplným odporem, když usiluje o vítězství v nadcházejících parlamentních volbách a s ním i o návrat k moci.


Rakousko náměsíčně kráčí vstříc vítězství krajní pravice.

V polovině listopadu 2022 FPÖ poprvé předstihla Sociálně demokratickou stranu Rakouska (SPÖ) a ujala se vedení v průzkumech veřejného mínění. A v říjnu loňského roku se krajní pravice v průzkumech pravidelně pohybovala na 30 procentech. Vzhledem k tomu, že FPÖ se během první vlny COVIDu-19 propadla na čtvrté místo s pouhými 11 procenty voličů, pošramocená skandály, rozkoly a volební porážkou, byl tento obrat rychlejší, než si strana – natož země – myslela, že je možné.

FPÖ těžila ze specifických politických okolností, které jí umožnily vytvořit silnou koalici voličů tím, že zaujala řadu tvrdohlavých menšinových postojů. Začalo to během pandemie, kdy se strana stavěla proti protiopatřením proti COVIDu-19 a zaujímala skeptický postoj k vakcínám. Když tedy neschopnost vlády zavést v zimě 2021–2022 povinné očkování vyvolala protesty, FPÖ toho dokázala využít.

Ale to není všechno. FPÖ od té doby ke svému kádru COVIDových skeptiků přidala ty, kteří jsou proti evropské podpoře Ukrajiny proti ruské invazi, a s odůvodněním rakouské neutrality zaujala de facto proruský postoj. Ve svém novoročním projevu Kickl slíbil, že využije rakouského veta k zablokování evropského financování Ukrajiny, jejího vstupu do Evropské unie a také "škodlivých" sankcí proti Rusku.

Konečný impuls strany pak přišel díky opětovnému objevení se nelegální migrace jako politického tématu, stejně jako evropské energetické a inflační krizi vyvolané rusko-ukrajinskou válkou. V roce 2022 bylo v Rakousku podáno 112 272 žádostí o azyl, což je více než na vrcholu migrační krize v roce 2015. Meziroční inflace dosáhla vrcholu 11,2 % v lednu 2023 a zůstává nad průměrem eurozóny. A ceny zemního plynu se v první polovině roku 2023 zvýšily o 103 procent ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku.

Pro ty, kteří jsou proti FPÖ, je hlavní obavou to, že ekonomické a politické podmínky vykazují jen malé známky zlepšení. Ekonomika zůstává pomalá. HDP v roce 2023 klesl o 0,5 procenta a letos by měl růst pouze o 1 procento. Snaha vlády zmírnit inflaci jednorázovými platbami v hotovosti a zastropováním cen energií pro domácnosti přitom u voličů neuspěla.

Nehammerova konzervativní Rakouská lidová strana (ÖVP) se tak nyní ocitá ve dvojí obtížné situaci. Je zatížena dědictvím působení bývalého kancléře Sebastiana Kurze v čele strany: Sérií obvinění z korupce, která jsou v současné době vyšetřována. Zároveň ale bez Kurze strana ztratila právě to, co jí přineslo dvě po sobě jdoucí volební vítězství. Její pokusy napodobit FPÖ, zejména v otázce imigrace, už u volebních uren nefungují.

Na druhém konci politického spektra, i když se zdá, že se štěstěna SPÖ pod novým lídrem Andreasem Bablerem stabilizovala, výsledky strany v průzkumech veřejného mínění nejsou o nic lepší než před procesem zírání na pupek a pořádáním voleb vedení – takových, které skončily rozpaky, když byl kvůli špatnému přepočítání hlasů vyhlášen špatný vítěz.

Navíc Bablerova vysněná koalice – levicově liberální uskupení zahrnující rakouské Zelené a liberální stranu NEOS – je fantazií. Levicový blok se navíc možná ještě více rozdělí díky vtipné Pivní párty. Na tiskové konferenci 18. ledna oznámil její lídr Dominik Wlazny, známější pod uměleckým jménem Marco Pogo, záměr své strany kandidovat, pokud strana získá dostatek nových členů a finanční podporu. SPÖ a Zelení už mají jednoho vyzyvatele v podobě komunistické strany – dalšího rozhodně nepotřebují.

Stručně řečeno, vláda je nepopulární a opozici dochází čas na to, aby se postavila na vlastní nohy. Ekonomika je slabá a bezprostřední vyhlídky země jsou bezútěšné. Rakousko tak krůček po krůčku směřuje k vítězství krajní pravice v nadcházejících parlamentních volbách. A pokud ÖVP bude souhlasit s tím, že půjde do koalice s FPÖ – jako tomu bylo v letech 2000 a 2017 – pak se strana opět vrátí k moci.

V předchozích dvou rakouských volbách to byla jediná událost, která radikálně změnila dynamiku každého závodu. V roce 2017 to byl Kurzův puč, který mu umožnil převzít ÖVP a vyhodit do povětří její koalici se SPÖ. V roce 2019 to byla aféra na Ibize, protože tehdejší vůdce FPÖ a vicekancléř Heinz-Christian Strache byl zachycen na nahrávce, jak nabízí státní zakázky ženě, o níž se domníval, že je příbuznou ruského oligarchy.

Má-li se Rakousko vyhnout tragickému volebnímu výsledku, zoufale potřebuje další případ deus ex machina.

pondělí 22. ledna 2024

Světové ekonomické fórum v Davosu

 V Davosu probíhá setkání Světového ekonomického fóra, na kterém se sešli političtí a podnikatelští lídři z celého světa. Malá ukázka ze dvou z těch mnoha projevů, které ve Švýcarsku zazněly: argentinský prezident Javier Milei a Ursula von der Leyen.

Světové ekonomické fórum známé pod zkratkou WEF je nezisková organizace, která pořádá každoroční setkání ve švýcarském Davosu. Světoví politici, vybraní intelektuálové a podnikatelé zde diskutují o nejnaléhavějších problémech, kterým čelí svět. Organizaci založil Klaus Schwab v roce 1971. Letošní setkání probíhalo od 15. do 19. ledna a promluvili na něm mezi jinými Javier Milei a Ursula von der Leyen.


(1) Argentinský prezident Javier Milei

Jsem tu dnes, abych vám řekl, že Západ je v nebezpečí. Je v nebezpečí, protože ti, kteří by zdánlivě měli bránit jeho hodnoty, převzali vizi světa, jež vede k socialismu a následně k chudobě.

Bohužel v posledních dekádách vyměnili přední světoví vůdci model svobodného světa za různé formy uspořádání, které nazýváme kolektivismem.


Kolektivismus vždy selhal

Jsme tady, abychom vám řekli, že kolektivistické experimenty nejsou nikdy řešením problémů, které sužují občany světa, ale právě naopak jejich příčinou. Věřte mi, že nikdo nemůže podat lepší svědectví než my Argentinci.

Když jsme zavedli model svobodné ekonomiky, někdy v roce 1860, stali jsme se během 35 let přední světovou mocností, zatímco když jsme se během posledních sta let přátelili s kolektivismem, viděli jsme, jak naši občané začali systematicky chudnout, až spadli na 140. místo na světě.

Nesmíme nikdy zapomenout, že v roce 1800 žilo zhruba 95 % světové populace v extrémní chudobě, zatímco toto číslo kleslo na 5 % v roce 2020. Závěr je jasný: svobodný kapitalismus je jediný nástroj, který je k dispozici pro eliminaci hladu a chudoby.


Trh je dobrovolný

Trh není křivka nabídky a poptávky v grafu. Trh je způsob dobrovolné spolupráce mezi lidmi. Proto je slovní spojení tržní selhání protimluv. Trh neselhává. Je-li spolupráce dobrovolná, jediná možnost, jak může dojít k selhání trhu, je za pomoci nátlakové akce. A jediný hráč, který má sílu si něco vynutit, je stát, jenž má monopol na donucovací akce. Pokud si někdo myslí, že trh selhává, doporučil bych, aby se podíval, zda do toho stát nezasahuje. A pokud zjistí, že ne, navrhuji, ať udělá analýzu znovu, neboť se určitě mýlil.

Protože kolektivistické modely okázale selhaly a svobodný svět bez diskuze dokázal, jakých pokroků je schopen, museli socialisté změnit svoji agendu. Opustili ideu třídního boje a nahradili ji dalšími domnělými sociálními konflikty, které jsou stejně škodlivé.


Na cestě do minulosti

Bohužel tyto škodlivé myšlenky pronikly hluboko do naší společnosti. Neomarxistům se podařilo ovládnout veřejné mínění na Západě. Naštěstí se stále více z nás odváží otevřeně promluvit. Protože vidíme, že pokud se těmto myšlenkám otevřeně nepostavíme, je jediným možným osudem stále více státu, více regulací, více socialismu, více chudoby, méně bohatství a horší životní úroveň. Západ se již bohužel vydal po této cestě. Vím, že mnohým z vás může připadat směšné, když říkám, že se Západ obrátil k socialismu. Ale je to směšné pouze z pohledu původní definice socialismu.


Státní arzenál

Tato definice by měla být upravena pro stávající podmínky. Dnes nemusí státy přímo kontrolovat výrobní prostředky, aby kontrolovaly každý aspekt života jednotlivce. S nástroji, mezi které patří možnost tisknout peníze, zadlužovat se, rozdávat dotace, kontrolovat ceny, úrokové sazby a zavádět regulace s cílem napravovat pochybení trhu, mohou kontrolovat osudy milionů lidských bytostí.

Na konci není velkého rozdílu mezi různými socialisty a progresivisty. Všichni tvrdí, že stát by měl řídit všechny aspekty života jednotlivce. Všichni obhajují model, který je opakem modelu, který dal lidstvu nejůžasnější pokrok v jeho historii.

Vzkaz podnikatelům

Na závěr bych chtěl předat vzkaz všem podnikatelům. Jste sociálními dobrodinci. Jste hrdinové. Jste tvůrci období největší prosperity, kterou jsme kdy viděli. Nechť vám nikdo neříká, že jsou vaše ambice nemorální. Pokud vyděláváte peníze, je to proto, že nabízíte nejlepší produkt za nejlepší cenu, čímž přispíváte k obecnému blahobytu.

Jste protagonisty této historie a vězte, že od dnešního dne můžete počítat s tím, že Argentina je váš neochvějný spojenec.

Ať žije svoboda, kurva.

Tolik Javier Milei.


(2) Ursula von der Leyen

Vážený pane Klausi,

vaše výroční zpráva o globálních rizicích je ohromující čtení, které nás nutí vystřízlivět. Pro globální podnikatelskou komunitu nejsou v příštích dvou letech hlavním problémem konflikty nebo klima. Jsou to dezinformace těsně následované polarizací ve společnosti. Tato rizika jsou vážná, protože omezují naši schopnost řešit velké globální výzvy, kterým čelíme: změny klimatu a geopolitického klimatu; demografické a technologické změny; spirálovitě se rozvíjející regionální konflikty a zesílená geopolitická konkurence a její dopady na dodavatelské řetězce.

Vlády to vyřeší

Zatímco vlády mají v rukou mnoho nástrojů, jak se vypořádat s velkými výzvami naší doby, podniky disponují inovacemi, technologiemi a talentem, aby nám poskytly potřebná řešení v boji proti hrozbám, jako je změna klimatu nebo dezinformace v průmyslovém měřítku. Evropa má jedinečnou příležitost ukázat, jak to může fungovat. Protože naše demokracie a naše podniky mají shodné zájmy: vytvářet prosperitu, bohatství a bezpečný svět pro lidi.

Stejně jako ve všech demokraciích s sebou naše svoboda samozřejmě nese rizika. Vždy se najdou ti, kteří se budou snažit zneužít naší otevřenosti, a to jak zevnitř, tak zvenčí. Vždy se bude někdo snažit vyvést nás z rovnováhy například pomocí dezinformací.

Proto věřím, že posilování naší demokracie a její ochrana před riziky a hrozbami, kterým čelí, je naší společnou a trvalou povinností. Potřebujeme budovat důvěru více než kdy jindy a Evropa je připravena hrát klíčovou roli.

Pronesla předsedkyně Evropské komise.

Zdroj: Sýr zdarma

úterý 16. ledna 2024

Kdo zastaví Putina?

 Za studené války v generálních štábech vznikaly plány na světový střet, které zahrnovaly použití atomových zbraní. V Moskvě narýsovali jaderné tažení proti Západu, kterého by se účastnila i Československá lidová armáda. 


Po skončení balkánských konfliktů na počátku 21. století se zdálo, že pravda a láska bude Evropu reprezentovat navěky. To však bylo něco, s čím se ruští generálové a politici nehodlali smířit. Když Rusko v roce 2014 okupovalo Krym, tak se bezpečnostní situace na východě Evropy začala zhoršovat. Současné prodlužování války na Ukrajině, při  zdrženlivosti Západu, Rusku velmi svědčí, jako svědčilo prodlužování obou světových válek. Pro ruské obyvatelstvo je to tradice, Západ je z války už unaveno. 

A vojenské plánování je zpět. Návrat Střední Evropy pod křídla Moskvy se zase jeví jako reálný. Oprášeny zřejmě jsou i Stalinovy sny z roku 1945 o garmoškách v Porýní. 

Německo proto nyní připravilo podle deníku Bild scénář, který počítá s ruským postupem směrem na Západ. Novým ruským soustem mají být pobaltské země.

V únoru má Putinova říše mobilizovat 200 tisíc vojáků. Následovat bude jarní ofenziva proti Ukrajině, která by ve válce sužované zemi zaznamenala značné úspěchy. Součástí tažení »moskevského samoděržaví« by byly kybernetické útoky v Pobaltí a vyvolání nepokojů mezi ruskou menšinou v tomto regionu. 

Předpokládá se, že by Rusko pod záminkou manévrů rozmístilo 50 tisíc ruských vojáků v západním Bělorusku, které sousedí s EU a NATO. Do enklávy Kaliningrad by pak Rusko pod záminkou ohrožení invazí ze Západu rozmístilo rakety středního doletu. 

Je známo, že Rusko má po celém světě hustou síť zpravodajských služeb, a má tedy přehled nejen o armádách jednotlivých států, ale i o chování občanů. Při obsazování České republiky Putin zřejmě problémy nepředpokládá, mimo velkého množství proruských příznivců zde převládají dlouhodobě pěstované antimilitaristické nálady, což lze také nazvat klasickou českou vyčuraností. Bude nás bránit NATO! A když ne, tak se podřídíme silnějšímu.

 Okupace 1938 a 1968 není třeba připomínat. V roce 1945 nás před sovětskou okupací zachránila americká atomová bomba nad Hirošimou. Jen takoví prosťáčci jako Beneš tehdy věřili, že Rudá armáda sem v květnu 1945 přišla kvůli tomu, aby nás osvobodila, nikoli ukořistila jako bránu do Porýní a dále na Západ. 

Jestli někdo zastaví současný ruský tlak na Evropu, budou to zase muset být jen a jen USA. Nic jiného mimo předvedení síly na Rusa nikdy neplatilo. Podařilo se to Trumanovi v roce 1945 a Reaganovi v roce 1989

pondělí 8. ledna 2024

Kaiser Franz zemřel

Ve věku 78 let zemřel Franz Beckenbauer, fotbalová legenda, kterou na počátku 70. let minulého století obdivoval celý fotbalový svět. V Německu je někdy označován za nejlepšího fotbalistu v dějinách německého fotbalu. 


Jeho rodina dnes oznámila: "S hlubokým smutkem oznamujeme, že můj manžel a náš otec Franz Beckenbauer zemřel včera , v neděli. Prosíme, abyste s námi truchlili a zdrželi se jakýchkoli otázek,"

Franz Beckenbauer přišel do FC Bayern jako junior a brzy stal je dním z nejlepších hráčů týmu. Měl vždy dokonalý přehled o dění na hřišti, což jej jako středního obránce vyneslo jako prvního hráče na světě k označení "libero." Mnichovští fandové ho nazývali císařem Franzem.

Podílel se na čtyřech německých titulech, na třech vítězstvích v Evropském poháru a jednom vítězství Světového poháru. V roce 1972 byl hráčem německého týmu, který se stal mistrem Evropy, a roce 1974 vedl jako kapitán německý tým k titulu mistrů světa. V roce 2006 získal další titul mistra světa, tentokrát jako trenér německé reprezentace. 

 

pátek 5. ledna 2024

Miloš Zeman vyzývá občany k neposlušnosti

 

Exprezident začal řešit, jak vyměnit vládu premiéra Petra Fialy, která čelí mnohým krizím domácím i ve světě. 

 "Žijeme ve společnosti, kde dosud existují svobodné volby. A chtěl bych vás proto vyzvat, abyste v příštích volbách, ať už evropských, krajských, nebo parlamentních, k těmto volbám šli. Abyste se dobrovolně nevzdávali své spoluodpovědnosti za osud naší země. Neúčast ve volbách by znamenala souhlas se zaostáváním naší země," pronesl bývalý prognostik a ekonom.

Hlavní úder ale přišel až na závěr Vánočního poselství, Miloš Zeman evidentně zvolil formu gradace svého projevu. Občany totiž vyzval k neposlušnosti, nenásilným stávkám, demonstracím a bojkotům. "A přípitek, který tradičně adresuji vám, svým spoluobčanům, na konci Vánočního poselství, bych tentokrát chtěl zdůvodnit jednou částí Listiny základních práv a svobod, která, jak víte, je opět součástí Ústavy České republiky. Tato Listina jako jedno ze základních občanských práv uvádí právo na občanskou neposlušnost. Ať už formou stávek, demonstrací, bojkotů a jiných forem nenásilných protestů. Chtěl bych vám, vážení a milí spoluobčané, proto do budoucího roku popřát odvahu k neposlušnosti. Na vaše zdraví," řekl Miloš Zeman.

Zemanovo poselství není osamocené. Před ním si řekl o pozornost veřejnosti expremiér Andrej Babiš, který navázal na první adventní projev předsedy Senátu Miloše Vystrčila, následně na premiéra Petra Fialu a jeho Vánoční poselství a v neposlední řadě na novoroční projev prezidenta Petra Pavla.

pondělí 25. prosince 2023

Křesťanství dává naději

 Vánoce jsou svátkem narození našeho Pána, Ježíše Krista. A křesťanství je o radosti. Především o radosti, a vlastně… pouze o radosti…Těžko vysvětlit… Celý život jsem křesťanem. Nejsou všichni křesťané, zvláště v Čechách, kde se reformátorům rozdělujícím  obyvatelstvo vždy dařilo. Na žádné straně nejsou jen padouši. Jen lidem něco chybí… To nejdůležitější…

Křesťanství je v první řadě o svobodě. Je to náboženství Západu, které nám sděluje, že člověk je svobodný, má svobodnou vůli. Člověk si v posledku sám volí spásu nebo zatracení. Křesťanství, na rozdíl od fatalistických náboženství Východu, sděluje, že osud člověka není předem daný, že on sám si svou budoucnost určuje. A taky říká, že jakkoli hluboce by klesl, vždy existuje možnost nápravy. Není na světě tak špatný čin, aby nemohl být olitován a napraven.

Křesťanství je v druhé řadě o lásce. O lásce Stvořitele k nám lidem, jež je tak velká, že my sami ji nemůžeme opětovat. Můžeme se o to jen pokusit. My lidé nechápeme, na čem skutečně záleží. Proto Bůh, ve své nekonečné lásce a moudrosti, nás to naučil tím nejvíce šokujícím způsobem: Přišel mezi lidi, přebýval mezi nimi a pak se pro ně nechal zabít. 

Křesťanství je tudíž o pravdě. Je pravdou o smyslu našeho života na Zemi, kterým je láska ve svobodě k Bohu a i k tomu nejposlednějšímu člověku. Je taky pravdou o tom, co jest po smrti.

Křesťanství je tudíž nakonec o smrti. Říká nám, co je po smrti: život věčný. Dobrá zvěst (evangelium) křesťanství zní: lidé, když už jednou existujete, budete věčně. Vaší biologickou smrtí váš život nekončí. Vaše vědomí, vaše paměť, vaše „já“- vaše duše – bude existovat nadále; a to buď ve stavu mimořádně mizerném, anebo mimořádně blaženém. Máte možnost, že ve stavu mimořádně blaženém. Navždy.

Jak víme, že smrtí život nekončí? Již se tak stalo. Kristus byl první, který zemřel a pak vstal z mrtvých. Byl ten, kdo porazil smrt. Byl první, kdo vstal z mrtvých, nikoli poslední. Následovat jej můžeme my všichni.

Křesťanství je to jediné, co dává smysl v tomto chaotickém světě. Když slavíte Vánoce, vzpomeňte: vy, všichni lidé, že jste bytosti nekonečné ceny. Jste stvořeni k obrazu Božímu a máte nesmrtelnou duši. Šťastné a veselé Vánoce!


neděle 24. prosince 2023

Arcibiskupova slova o zlu a jeho obětech

 

Zarmoucené rodiny, vzácní hosté, milí přátelé,

událost, která nás zasáhla, nám bere dech a nechává v nás množství otazníků, které křičí do prázdného ticha našich srdcí, a my na ně nenacházíme odpovědi. Ani já se nebudu pokoušet o lidské vysvětlování. Ale shromáždili jsme se v katedrále a je na místě, aby nám v srdcích zůstala znít slova Bible, která jsme slyšeli z úst proroka Izaiáše: Neboj se, nestrachuj, já ti pomohu.

Možná máme podobné otázky jako ti Galilejci, kteří hleděli na Pilátův masakr lidí pobitých během bohoslužby, nebo jako ti, co zažili pád věže v Siloe a viděli těch 18 mrtvých. Jak nápadná shoda čísel! Proč zrovna oni a ne jiní? Ježíš neuspokojí zvědavost posluchačů a nepotvrdí rozšířenou domněnku, že přece museli být špatní, když je Bůh neuchránil a dopustil tak strašné neštěstí. Ježíš obrací jejich pozornost jinam, do budoucnosti. Jestli se neobrátíte, jestli nezačnete myslet jinak, vaše budoucnost nebude lepší.

Snad se to týká i nás? Bohužel, myslím, že ano. Já nejsem škarohlíd a umím vidět důvody k radosti a naději, ale k jasným znamením nemohu být slepý. Všichni se snažíme budovat ráj na zemi, ale realita života nám ukazuje, že zlo existuje, že nestačí před ním zavírat oči, že nás před ním neuchrání žádná instituce ani žádný zákon, že pokud mu nechceme podlehnout, musíme se proti němu umět postavit. Ale vidět zlo jen v druhých, by bylo příliš laciné a taky nepravdivé. Bojová linie mezi dobrem a zlem prochází srdcem každého z nás. Každý z nás musí objevit i svůj podíl na šíření zla a najít odvahu ke změně myšlení.

Jako jsme si zvykli snadno a rychle se proklikat k informacím a odvykli jsme se promýšlet k poznání, takže dostatečně nevnímáme příčiny a důsledky, nevidíme souvislosti, tak nadužíváme komunikační prostředky a ztrácíme schopnost naslouchat druhým a být plně pro ně, takže se nakonec odsuzujeme k životu v neskutečném světě, k reálné samotě a opuštěnosti, byť uprostřed davu. Bezohledně se ženeme za pokrokem a neumíme brát ohled na ty, kteří nestačí, a vůbec nám nevadí, že i přes všude opakované začleňování lidí vylučujeme z našeho života ty slabší. Hájíme práva dospělých na štěstí a šlapeme po právech dětí na věrnou lásku otce i matky, na jistotu bezpečného zázemí domova. Konstatujeme nárůst depresí a sebevražd u dětí a mládeže a mluvíme jen o zvýšení počtu psychiatrů. Nemáme odvahu začít myslet jinak a rozhodnout se žít pro děti, aby netrpěly nedomilovaností. Nedokážeme se realisticky uskrovnit a nezodpovědně žijeme na dluh dalších generací. Už nechci pokračovat v dalším výčtu, který by byl ještě dlouhý.

Chceme-li v naší bolesti najít útěchu a při pohledu do budoucnosti mít reálnou naději, musíme být pravdiví a uznat i svoji spoluvinu na slabém stavění hrází proti zlu. Snad dostáváme ještě šanci jako ten neplodný fíkovník v evangeliu. Snad nám může pomoci Hospodinům příslib, který jsme četli z Izaiáše: Když si budeš hledět Božích přikázání, tvůj blahobyt se rozleje jako řeka a tvé štěstí jako mořské vlny; přibude tvých potomků a tvé jméno nezanikne.

Boží přikázání nespočívá v omezování, ale v lásce, která nehledá sebe, která vyrostla ke zralosti a umí se radovat s radujícími a plakat s plačícími. Protože hledá dobro druhého, nedělá si zbytečné starosti o sebe, ba osvobozuje od sebe samého. To je nejlepší cesta k překonání vnitřních smutků a depresí, ale i samoty. Kdo otevře srdce Bohu, který je Láska, a nechá Boha v sobě milovat, má vždycky dost sil k milování, i když může být těžké, má dostatečný důvod milovat i ty, kdo si to nezaslouží, protože sám se cítí Bohem milovaný a štědře obdarovaný. Dokonce může dozrát k takovému stupni lásky, která je schopná odpouštět.

Odpustit neznamená, že schvalujeme zlo, ale ukazujeme, že láska je silnější než to zlo. A za to, drazí přátelé při této mši svaté prosím, aby všem, kteří jsme zraněni zločinem, který se u nás stal, dal Bůh tak velikou lásku, abychom dokázali odpustit. Zároveň prosím vás mladé, abyste odpustili nám starším, že jsme vám v řadě oblastí nedávali dobrý příklad. Abychom nezůstali uzavřeni v naší bolesti, prosme i za všechny lidi na Ukrajině, v Gaze, či Izraeli a na dalších místech, kde Zloba zraňuje a zabíjí, aby zvítězila láska, která je silnější než smrt. Především však prosme za naše zemřelé, aby jim Bůh ukázal své milosrdenství a dal účast na věčné radosti. Prosme za rodiče, příbuzné a přátele zemřelých, aby zakusili Boží i lidskou pomoc a posilu v těžkých chvílích.

V obětním průvodu přineseme k oltáři jednu růži za každou oběť. A jednu přidáme i za toho, který se nechal Zlem ovládnout, a tak zmanipulovat, že se stal nástrojem příšerné smrti. Chceme tím vyjádřit naši víru, že láska musí na konec vždycky zvítězit. Amen.

pátek 22. prosince 2023

Šílených střelců je v Evropě mnoho

2. července 2003 - V Litvínovicích na Českobudějovicku zastřelili otec a syn Ladislav a John Pacovští tři muže. Šlo o manžela, syna a zetě ženy, jejíž sestra byla kamarádkou bývalé manželky Ladislava Pacovského. Vražda měla být pomstou za ženinu pomoc „proti Pacovským“. Oba muži byli zatčeni a odsouzeni. Ladislav Pacovský dostal 25 let, jeho syn John 11 let.

22. listopadu 2004 - V Tučapech u Tábora zastřelil pětadvacetiletý Miloslav Širůček své rodiče a mladšího bratra. Po střelbě byl zadržen a v roce 2006 odsouzen na doživotí.

23. září 2008 - Student Matti Juhani Saari zastřelil na střední škole v Kauhajoki na jihozápadě Finska deset spolužáků a několik dalších těžce zranil. Následně se pokusil spáchat sebevraždu a zemřel při převozu do nemocnice.

8. března 200 - Během rodinné oslavy zastřelil muž ve věku 41 let v Petřvaldu na Karvinsku svoji bývalou přítelkyni, její rodiče a nového přítele. Po střelbě obrátil zbraň proti sobě a těžce se zranil. V nemocnici pak zraněním podlehl.

11. března 2009 - Během vyučování ve škole v německém Winnendenu střílel sedmnáctiletý mladík. Otcovou zbraní zavraždil celkem patnáct osob, z toho devět žáků a tři učitelky. Během přestřelky s policií spáchal sebevraždu.

26. listopadu 2009 - Na univerzitě v maďarském Pécsi si střelba zákeřného střelce vyžádala jednu oběť a tři těžce zraněné. Pachatelem byl student farmacie na této univerzitě. Po střelbě se vzdal policii.  

22. července 2011 - Jeden z největších masakrů novodobých dějin spáchal na ostrově Utoya v norském hlavním městě Oslo Anders Behring Breivik. V převlečení za policistu postřílel celkem 77 osob, většina obětí byla z řad účastníků letního pobytu mládežnické organizace Norské strany práce. V srpnu 2012 byl usvědčen z masové vraždy a terorismu a následně odsouzen k 21 letům odnětí svobody s možností následného ochranného léčení.

27. října 2014 - Na základní škole v estonském Viljandi zastřelil patnáctiletý student během hodiny němčiny svoji učitelku.

24. února 2015 - Nezaměstnaný elektrikář Zdeněk Kovář zahájil v restauraci Družba v Uherském Brodě střelbu, v jejímž důsledku zemřelo sedm mužů a jedna žena. Poté pachatel spáchal sebevraždu.

20. dubna 2015 - V budově školy ve španělské Barceloně zavraždil třináctiletý student svého učitele a zranil další čtyři lidi.

5. dubna 2018 - Během střelby na univerzitě v tureckém Eskişehiru zastřelil tamní výzkumný pracovník čtyři zaměstnance školy. Po činu byl zadržen.

17. října 2018 - Na anektovaném Krymu zastřelil student odborného učiliště v Kerči dvacet spolužáků a poté spáchal sebevraždu. Další z těžce zraněných dívek zemřela následujícího dne v nemocnici.

10. prosince 2019 - V čekárně traumatologické ambulance Fakultní nemocnice v Ostravě zemřelo po útoku zákeřného střelce šest lidí. Další těžce zraněná žena zemřela o dva dny později. Několik hodin po činu střelec spáchal v Děhylově na Opavsku sebevraždu.

7. listopadu 2020 - Při střelbě v rodinném domě v Líském na Kladensku zastřelil příslušník vězeňské služby svoji ženu, tchyni a pak i sebe.

11. května 2021 - V Kazani v Tatarstánu zahynulo v důsledku střelby devět osob, sedm dětí, učitelka a další zaměstnankyně školy. Pachatelem byl bývalý žák školy, který byl po činu zadržen policií.

24. ledna 2022 - Univerzita v německém Heidelbergu se stala dějištěm střelby, při které osmnáctiletý útočník zranil čtyři lidi, z nichž jedna dívka následně zemřela. Útočník po činu spáchal sebevraždu.

3. srpna 2022 - V rodinném domě v Rožnově pod Radhoštěm zastřelil devětačtyřicetiletý muž, který pracoval jako strážník, svoji družku a dvě děti. Následně obrátil zbraň proti sobě.

26. září 2022 - V domě v Měšicích ležících v okrese Praha-východ zastřelil muž manželku a dvě děti a poté spáchal sebevraždu.

26. září 2022 - V ruském Iževsku zaútočil střelnou zbraní ve škole její čtyřiadvacetiletý absolvent. Oblečen do trička s nacistickými symboly začal pálit do žáků a zabil jedenáct dětí a sedm dospělých. Další desítky lidí zranil. Po činu spáchal sebevraždu.

15. dubna 2023 - Po střelbě samopalem zemřeli v Boňkově na Přerovsku čtyři lidé. Zastřelen byl pár seniorů a jejich patnáctiletý vnuk. Řádění střelce přežila jejich dcera, která s těžkým zraněním skončila v nemocnici. Útočník následně spáchal sebevraždu.

3. května 2023 - V Bělehradu v Srbsku postřílel čtrnáctiletý mladík osm žáků a také člena ochranky. Policie jej po činu zadržela.

21. prosince 2023 - Při střelbě v budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy zemřelo 15 lidí včetně útočníka. Další osoby byly zraněny

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.