Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

pátek 7. května 2021

Je studené jaro, ale jednou bude líp. Zahradníček komentuje

7.5.2021; 19:08  - Psaní o studeném jaru 2021 je trapné opakování. A marné. Příroda si poroučet nedá, i když by se jistě v Praze našlo dost lidí, kteří by proti chladnému počasí šli demonstrovat, přičemž by ze zimy jistě obvinili Zemana, Babiše nebo Hamáčka. 

Objevují se lékařská varování, že u některých mladých lidí, kteří často porušují hygienická opatření a případně nakazí se koronavirem, dochází k trvalému onemocnění srdce a cév. Takové varování má stejný účinek jako varování před kouřením, alkoholem a drogami. V mládí lidé chtějí žít, co nejvíc urvat právě teď, hned, třeba při pálení čarodějnic 30. dubna, minulost ani budoucnost je nezajímají.

Alespoň pár čísel o letošní jarní teplotě. Za měsíce duben a začátek května (do 6. 5.) byla průměrná denní teplota 7,23°C. Dlouhodobá průměrná teplota v tomto období je 10,29, což je o víc než 3 stupně než letos. Letošnímu chladnému jaru se nejvíce přibližují roky 2003 a 2017, kdy bylo shodně 8,2°C. Nejteplejší jaro bylo v roce 2018 s teplotou 14,94°C. 

Od tohoto týdne mohou na sportovní utkání diváci, i když za určitých omezení. Ve fotbalové Fortuna-lize je o vítězi rozhodnuto, běžcům ze Slávie se daří. Rýsují se i kandidáti na sestup do 2. ligy. Kluby už zbrojí na příští sezónu, která snad už kvůli pandemii nebude příliš omezována. Mimo planých diskusí o údajném přestupu Plavčiče ze Sparty do Slávie, se vyrojily spekulace o tom, kam po devíti letech úspěšného působení ve Werdenu Brémy zamíří český reprezentační obránce Theodor Gebre Selassie. Oznámil, že se vrátí do svého bydliště v Liberci a nehodlá za fotbalem nikam daleko dojíždět. Slovan Liberec mu nabídl 150 tisíc měsíčně, což je asi čtvrtina toho, co berou nepříliš výrazní hráči ve Slávii nebo Spartě. Nabídka prý přišla od Jablonce vzdáleného z Liberce 10 km. V Jablonci, který bude působit v Evropské lize či dokonce v Lize mistrů, by si Gebre určitě přišel na větší peníze.

 Někteří opoziční politici včele s Marvanovou chtějí obžalovat prezidenta Miloše Zemana z velezrady. Takové snahy jsou už od chvíle, kdy se prvně stal prezidentem. Kdo chce psa bít, hůl vždycky najde. Tentokrát se Zeman provinil tím, že zpochybnil podíl ruských agentů při výbuchu munice ve Vrběticích před sedmi léty. Ze strany Zemana to je jednak rozumný názor, neboť o účasti Rusů při výbuchu nejsou hmatatelné důkazy, ale hlavně je to Zemanův politický styl, jímž provokuje novináře a zesměšňuje hloupé politiky.

Nepochopitelná je žaloba na bývalého tajemníka ÚV KSČ Jana Fojtíka, jenž je prý spolu s Milošem Jakešem a Lubomírem Štrougalem zodpovědný za to, že v letech 1969 až 1989 pohraničníci na hranicích zastřelili 8 lidí, kteří se pokoušeli ilegálně opustit Československo. Žalující straně trvalo 30 let než se vyjádřila. Jakeš vloni ve věku 95 let zemřel, Štrougalovi je letos  97 let a kvůli zdravotnímu stavu nechápe, co se od něj chce. Fojtíkovi je 93 let a vzhledem k rychlosti soudů má naději, že mu věk nedovolí dočkat se rozsudku. Zajímavé je, že tito komunističtí pohlaváři svým věkem vyvracejí všeobecné názory o tom, že alkohol a kouření zkracují lidský život. U nich je účinek opačný. Vysvětlení zřejmě je v tom, že americké cigarety a francouzský koňak za socializmu neškodily tomu, kdo si je mohl dovolit. 

Nové občanské průkazy jsou prý zase problémem na ministerstvu vnitra. Dohodnout se na kartičce, ze které by policie vyčetla všechno a občan nic, je velkým problémem. O čipech v občankách se diskutuje už desetiletí, zatím je bez větších problémů dostali psi. Nyní padl návrh, že by v občance měl být otisk prstu. Otisky tam byly snad za protektorátu a určitě 15 až 20 let po válce. Tehdy občanský průkaz nebyla kartička v plastu ale pořádná knížka v tvrdém červeném obalu. Tam bylo o občanovi všechno zásadní; jméno a příjmení, i rodné,  pohlaví, datum narození, místo narození, rodné číslo, vzdělání, povolání, národnost, náboženské vyznání, státní příslušnost, vojenská služba, a také otisk prstu. Na dalších stránkách zapisovaly národní výbory jména dětí a změny bydliště.  Důležité byly další stránky, kde musela být razítka o začátku a konci pracovního poměru nebo školy. Bez razítka nikam do práce občana vzít nesměli.

Josef Zahradníček

Pražský rozhlas v květnu 1945 přivolal ruské agenty

 V událostech na začátku května 1945 sehrál významnou roli pražský rozhlas. V jeho budově na Vinohradech bylo naplánované povstání odstartováno. Tam zahynuli první účastníci povstání.

"Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky! Pomozte československému rozhlasu ve Schwerinově třídě, kde čeští lidé bojují o jeho záchranu! Vchod z Balbínovy ulice je úplně volný! Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky na pomoc československému rozhlasu!“

Pražský rozhlas místo zveřejnění zprávy o tom, že německá okupační správa předala území Protektorátu Čechy a Morava zcela českým orgánům, rozpoutal revoluci. To vyhovovalo revolucionářům z řad komunistů i benešovců, kteří na cestě k poválečným politickým korytům potřebovali krveprolití, lidské oběti. Podle příkazů povstalců rozhlas změnil zpravodajské vysílání na výzvu k boji proti různým bezvýznamným skupinám tápajících německých vojáků vracejících se z války přes Prahu domů. 

Ve skutečnosti se velitelem Pražského povstání stal Josif Vissarionovič Stalin, který potřeboval, aby se boje v Praze protáhly do doby, než on přistoupí na kapitulaci německých armád a podepíše protokol o ukončení války. Ten hodlal podepsat tehdy, až Rudá armáda osvobodí Prahu, tedy o dva dny později, než německá vojska skutečně kapitulovala. Česká národní rada srazila paty a v Praze se umíralo dál.

O skutečnosti, že o vyhnání největší části německých jednotek z Prahy se zasloužili vojáci Ruské osvobozenecké armády generála Andreje Vlasova, informoval pražský rozhlas jako o záležitosti cizích vojsk, která se českého obyvatelstva netýkala. O tom, že Česká národní rada včele s komunistou Josefem Smrkovským odmítla pomoc amerických vojsk, která mohla být v Praze za dvě hodiny, rozhlas neinformoval, pouze zmateně se zmínil o politických závazcích spojenců. Čekalo se dva dni na Rudou armádu, až dorazí z Berlína, aby mohla být velkolepě přivítána.

Co se během povstání v květnu 1945 v Praze skutečně dělo v zákulisí, to se do roku 1989 nikdo neodvážil zveřejnit, tu a tam něco vyšlo na veřejnost po roce 1989. Pamětníci už většinou nejsou mezi živými. Také stále panuje strach s toho, že vyjde najevo celá zbytečnost povstání. Jeho hlavním výsledkem bylo heslo "Se Sovětským svazem na věčné časy" a přítomnost ruských agentů. Agenti sovětské kontrarozvědky SMERŠ s jasným úkolem - využít poválečného chaosu a pozatýkat Rusy, kteří našli po roce 1921 v Československu útočiště před bolševickým terorem. Už 11. května zatkli v Praze a odvlekli do gulaků asi tisíc lidí ruské národnosti. Před bolševiky je nezachránilo ani československé státní občanství. Beneš a Gottwald se radovali, že za pomoci ruských agentů budou provádět socializmus. Také na věčné časy.  (stk)


neděle 2. května 2021

Anarchistických oslav Svátku práce se zmocnili marxisté a socialisté

 Svátek práce vlastně vznikl na základě poněkud posunutého výkladu jedné události. Vyhlášen byl takzvanou Druhou internacionálou v roce 1889, kdy se vlivní marxisté v čele s Bedřichem Engelsem rozhodli zpolitizovat odkaz velké stávky v Chicagu z roku 1886. Tu ale zorganizovali anarchisté z deníku The Alarm, přičemž právě marxisté se s anarchisty rozešli ve zlém.

Výzva k prvním organizovaným oslavám 1. máje v roce 1890 pochopitelně došla i do Prahy, kde zastánci pořádku nebyla vítaná: „Luza, koupená Židy, která místo Boha nastolila na trůn Žida Marxe, chce na 1. máje loupit a krást." Přesto se pražským anarchistům podařilo přilákat několik tisíc lidí.

V roce 1898 už byl Svátek práce plně režii sociálních demokratů, kteří městem prošli s třicetitisícovým průvodem dělnictva. Jak ale napsal tehdejší stranický deník Právo lidu, vše proběhlo dobře, až jednu velkou vadu – dlouhé fronty na pivo: „Čepovalo se sice na mnoha místech, ale vše to nestačilo. Někteří lidé musili čekat i hodinu, než dostali sklenici.“ Pivo v kelímku pak doprovázelo i všechny oslavy Svátku práce v éře totality. Hospody bývaly otevřené od časných ranních hodin, takže někteří pracující se do průvodu nedostali.

Poslední státem organizované oslavy 1. máje v roce 1989

 Oslavy Svátku práce 1. května 1989 v Praze uctilo v průvodu na Václavském náměstí na 250 tisíc loajálních Pražanů. 

Adolf Hitler dal Svátku práce novou tvář: "Třetí říše učinila z 1. května, kdysi dne sporů a nenávisti, den radosti a národní svátek německého národa.“ Podobně se svátku v roce 1948 zmocnili českoslovenští komunisté, kteří povinně-dobrovolnou účastí dělníků, rolníků, pracující inteligence, školní mládeže, sportovců, zájmových organizací apod. předváděli světu jakou mají masovou podporu obyvatelstva.

 „V devět hodin, po zahájení manifestace, vytvořilo asi 250 tisíc účastníků pestrobarevnou řeku. Slunce dalo našim praporům, vlajkám, mávátkám i heslům svítivou barvu,“ pochvaloval si deník Ústředního výboru KSČ Rudé právo. Dav nesl portréty Marxe, Engelse, Lenina a Gottwalda.

„V průběhu májové manifestace Pražanů se pokoušela skupina asi 80 stoupenců nezákonných struktur narušit slavnostní atmosféru. V horní polovině Václavského náměstí na sebe upozorňovali provokačními výkřiky a několika transparenty.“ psalo Rudé právo. 

Reportér Rudého práva vzápětí vyzkoušel žáka páté třídy Davida Jirouška a pionýra v kroji se zeptal, proč má pionýrský šátek tři cípy. „David mne příjemně překvapil. Bez váhání vychrlil, že tři cípy symbolizují spojení tří generací – pionýrů, svazáků a komunistů,“ pochvaloval si reportér. Pak v testu pokračoval. Proč má pionýrský šátek rudou barvu? „Je to jako prolitá dělnická krev,“ odpověděl David Jiroušek. 



Příjemný 1. máj 1939 v Berlíně i v Protektorátu Čechy a Morava

 Nacistická armáda vtrhla do českých zemí 15. března 1939, den poté vznikl Protektorát Čechy a Morava a během půldruhého měsíce se rychle přiblížil dělnický Svátek práce. Dobový tisk z úterý 2. května 1939, oblíbený deník Národní politika, informoval na titulní straně především o oslavách v Německu. Adolf Hitler po nástupu k moci totiž Svátek práce nezatratil, jen mu dal novou formu.

„Německý národ tvořil dne 1. května opět jediné radostné společenství. Třetí říše učinila z 1. května,  dříve dne sporů a nenávisti, den radosti a národní svátek německého národa,“ dozvěděl se čtenář českých novin. Oslava 1. máje v Berlíně začala holdem německé mládeže milovanému vůdci. Na 130 tisíc hochů a dívek napochodovalo na Olympijský stadion, aby mladá vysportovaná těla vytvořila obrovský nápis „Patříme tobě!“. A Hitler pak promluvil o zářivé budoucnosti německé mládeže.

Říšský ministr propagandy Joseph Goebbels vzápětí zfanatizovanému davu vysvětlil současný význam Svátku práce: „Den 1. května je nejenom svátkem práce, nýbrž především svátkem života. A mládež reprezentuje nejmocněji život.“ 

Po mládeži se na stadionu shromáždili němečtí dělníci, kterým Hitler předestřel svoji vizi o beztřídní společnosti: „Kdo může pochybovati o tom, že se nacházíme uprostřed mohutného převratu? Jaká revoluce idejí, když neříkáme, že jedna třída bude zničena, aby na její místo nastoupila třída jiná, nýbrž : Třídy se vůbec odstraní!“

Na titulní straně pražské Národní politiky se také objevila informace, že do Národního souručenství vstoupilo 99,03 procenta oprávněných Pražanů. Po válce Národní souručenství bylo postaveno před Národní soud a jeho představitelé odsouzeni (např. A. Hrubý 20 let vězení), avšak většina Pražanů v roce 1945 chytře přešla na stranu vítězů (Rudé armády). 

Na odboj proti okupantům na jaře 1939 nikdo nemyslel, vždyť vše v Protektorátu fungovalo stejně, nebo lépe, jako před okupací, a tak většina obyvatel Prahy využila teplého počasí a strávila 1. máj 1939 u vody nebo v lese. „Letos poprvé po dlouhých letech bylo upuštěno na 1. května od různých veřejných projevů a táborů lidu. Málokdo však litoval, neboť krásné počasí umožnilo tisícům uskutečniti první jarní výlet, který se vskutku vydařil,“ pochválila Národní politika pořádkumilovné pražské výletníky. „Skoro všechna známá místa, kde v létě Pražáci se koupají, byla obsazena vyznavači slunce, a večer se vracelo do města dosti těch, kterým dnes nebude příjemné, poklepáte-li jim na ramena!“

1. máj 1939 jako Svátek práce veřejně slavili jen někteří horliví lidé německé národnosti, například  v Českých Budějovicích se sešlo na náměstí 7 tisíc místních Němců. „V Praze se německý průvod asi 1200 osob vydal ve čtyřstupech z Hybernské přes Příkopy do Německého domu, přičemž zablokoval jízdní dráhu.“ 





sobota 1. května 2021

Svátek práce v minulosti

 


Dne 1. května1886 proběhla pod vedením odborů celodenní stávka, usilující o osmihodinovou pracovní dobu bez ztráty peněz. Celkově stávkovalo asi 300 000 dělníků. 3. května proběhlo v Chicagu  shromáždění, při kterém došlo ke střetu demonstrantů s pořádkovými silami, při kterém přišlo o život několik stávkujících v důsledku policejní palby. 4. května zemřelo několik lidí při demonstraci na Haymarket Square kvůli výbuchu bomby, za což byli obviněni a následně (avšak bez důkazů)
odsouzeni k smrti August Spies, Albert Parsons, Adolph Fisher, George Engel a Louis Lingg. První čtyři jmenovaní byli popraveni 11. listopadu 1887, Louis Lingg spáchal sebevraždu již den předtím. Poprvé se Svátek práce celostátně slavil 1. května 1888, kdy probíhaly celý den stávky a demonstrace na památku dva roky starých událostí. O rok později (tedy 1889) přijala internacinála na návrh francouzských socialistů 1. květen (nebo též 1. máj) za oficiální svátek práce. Postupně se k oslavě tohoto svátku přidávaly další politické proudy, jako například nacizmus. V Praze byl Svátek práce poprvé slavili anarchisté 1. května 1890 na Střeleckém ostrově (foto vpravo).

Zlín 1937.

Ředitelé Baťových závodů v prvomájovém průvodu nechyběli ani v roce 1937.  Zleva: Dominik Čipera, Jan A. Baťa se synem Janem, Josef Hlavička, Hugo Vavřečka, Jan Blažek
Pohled  na prvomájovou tribunu (mausoleum) na moskevském Rudém náměstí v roce 1982 připomíná více smuteční obřad než oslavu Svátku práce. Zleva: Konstantin Černěnko, Nikolaj Tichonov, Leonid Brežněv, Viktor Grišin, Andrej Kirilenko, Andrej Gromiko.


Před sedmdesáti lety začala vysílat Svobodná Evropa

 Není už mnoho lidí, kteří pamatují 1. květen 1951, kdy první ředitel české redakce Ferdinand Peroutka zahájil vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Ubývá i pamětníků hrozných zvuků českých rušiček. Rok 1989 nejen umlčel rušičky, ale znamenal začátek konce českého vysílání Svobodné Evropy.

Svobodná Evropa se snažila vyzrát na rušičky tím, že na Východ posílala také balóny s letáky. Na úzkých dlouhých letácích nalezených v polích a lesech bylo možné číst to nejlepší, co se objevilo v rozhlasovém vysílání. Mezi letáky se občas objevily i nějaké obrázky, nebo nálepky s americkými vlajkami. Zajímavá byla např. pohlednice s letenským Stalinovým pomníkem, na kterém bylo možné měnit hlavy, tak jak se pohlaváři v Kremlu střídali: hlava Stalina, hlava Malenkova, hlava Bulganina, hlava Chruščova, hlava prasete.

O tom, že Svobodná Evropa pila soudruhům v Praze krev, přiznali nejen vpašováním Minaříka a dalších agentů do jejího studia, ale také bombou pod jeho okny. Nezanedbatelný význam pro informovanost mělo vysílání Svobodné Evropy v roce 1968, především po sovětské invazi, kdy byly umlčeny domácí stanice. Bylo to období, kdy o tom, co se skutečně děje v zemi, se mohl člověk dozvědět pouze ze zahraničí. Podobná situace byla i v létech 1988 a 1989, kdy zmínky o pouličních demonstracích se v československých mediích objevovaly jen sporadicky, navíc zkresleně. Když se v listopadu 1989 objevil v Praze ředitel československého vysílání Svobodné Evropy Pavel Pecháček, bylo jasné, že činnost Svobodné Evropy nebyla marná. Bohužel 17. listopadu 1989 všechno zlo z Prahy neodešlo. Byl odstaven třídní boj, ale nahradila ho jiná zla, od mamonu až po fašizmus. Pro Svobodnou Evropu nadále byl velký prostor v českých zemích i na Slovensku. Dobrovolně se ho vzdala. Třeba by se u nás vše vyvíjelo jinak, kdyby bylo možné poslouchat i necenzurované názory ze zahraničí.

Čas ukazuje, že přemístění Svobodné Evropy do Prahy a zrušení českého vysílání byla jedna z velkých chyb americké vlády. Dlouhou dobu Svobodnou Evropou vychovávané a hýčkané české obyvatelstvo bylo vpuštěno do politického a hospodářského pralesa a ponecháno osudu. Američané přikládali Svobodné Evropě zcela jiný význam než Češi a zřejmě podcenili její vliv a zásluhy. S pádem komunistického sovětského impéria nezmizely ruské zájmy ve východní a střední Evropě.

Teroristický útok na čs. redakci Radia Svobodná Evropa

Svobodná Evropa v budově Federálního shromáždění



pátek 30. dubna 2021

Trabant se už 30 let nevyrábí


Trabant se stal spolu s Berlínskou zdí symbolem východního Německa. Fotky opuštěných Trabantů v centru Prahy z léta 1989 zůstanou navždy mementem masového exodu z jednoho Německa do druhého. 

Pro lidi ze západních zemí Trabant byl tedy v 70. a 80. letech symbolem zaostalosti. Podle toho, co při návštěvách východoevropských zemí viděli na silnicích, určité důvody k pohrdání byly. Zatímco východní Němci s Trabanty zapřaženými v širokých karavanech se ploužili k Lipenské přehradě nebo do Tater (jinam nesměli), Češi a Slováci napěchovali Trabanty stany, konzervami a pivem a vydali se do tehdejší Jugoslávie.  

Když jsme v roce 1990 vyjeli do Rakouska, zaslechli jsme různé pohrdavé poznámky o tom, že jsme jezdili s Trabanty. Znělo to asi tak, jako bychom dělali něco odporného, třeba pojídali psy. 

Je však pozoruhodné, že Trabant 601 má významné místo v historii světového automobilizmu. Přišel na svět v roce 1964. Východoněmecká vláda si takové auto objednala už v roce 1954, požadovala úsporná řešení jako lehké plastové díly karoserie a dvoudobý motor, ale také lidovou cenu. Od zahájení výroby byl na trhu Trabantů nedostatek, v NDR se čekalo v pořadí 6-8 let, v Československu o pár let méně.

Ti posměváčci z Rakouska ovšem nevěděli, o čem mluví, neboť za volantem Trabanta nikdy neseděli. Vůz s dvoutaktním motorem o obsahu 600 ccm byl velice živý a pohyblivý, přičemž rychlost nad 100 km/hod nebyla problémem (v 70. letech nebyla rychlost omezena). České lidové pojmenování "Pryskyřičník pelášivý" bylo dosti trefné. Trabant čelil požadavkům své doby zdatně a chytře. Výborně hospodařil s vnitřním prostorem a nepotřeboval pravidelný servis. To bylo životně důležité zvlášť v Československu, protože tehdy byly autoopravny a prodejny náhradních dílů jen ve velkých městech (obyčejně 1 specializovaná v celém kraji). Robustně dimenzovaný podvozek s listovými péry zase musel vydržet i na nezpevněných cestách, přičemž vůz byl perfektně ovladatelný. Čím rychleji se jelo a čím více děr bylo v silnicích, tím byl poslušnější. Díky tomu mnoha lidem třídveřový Trabant navozil materiál na stavbu celého domu, aniž by zadní náprava zaprotestovala.

Trabant hned od začátku dostal přesné a citlivé hřebenové řízení, zatímco Škodovky zůstávaly ještě v 80. letech u pomalého řízení šnekového. Spojka byla lehká a řazení pod volantem chodilo jak po másle. Odvrácenou stranou byl samozřejmě hluk vzduchem chlazeného motoru, vháněného do kabiny.  Vzduch od motoru nedokázal při kratších jízdách po rovině prostor zahřát. Jiné to bylo v kopcích při zatížení čtyřmi dospělými lidmi, to se muselo větrat. Tragédií byla plastová karosérie. Stačilo někde ťuknou a byla v karoserii díra, kterou nikdy nikdo nezavařil. 

Trabant s pohonem předním kol byl ideálním autem pro začátečníky. To, co se s Trabantem naučili, se neztratilo ani v nových autech používaných po roce 1990.

 Dějepis pro Husákovy děti a mladší

úterý 20. dubna 2021

Ruští agenti jako mediální hvězdy. Zahradníček komentuje

 20.4.2021; 14:13  -  V minulém komentáři, na počátku dubna, jsem si chválil nezvykle teplé počasí. Přechválil jsem, jako naschvál od 2. apríla je větší zima než o loňských vánocích, kdy 20. až 26. 12. byla průměrná teplota +4,05°C, naproti tomu letos od 2. do 8. dubna byla +3,03°C. Už se nechali slyšet meteorologové, že letošní duben je nejchladnější od roku 1941. Mráz, sníh, ledový vítr, lidé v zimním oblečení - a dnes rozkvetly třešně. Příroda se někdy omezovat nenechá. Možná zima překvapila čápy, bílé i černé, kteří kvůli letní dovolené v Evropě absolvovali trasu víc než 10.000 km. 


Měl jsem už před týdnem rozepsaný komentář, ale objevily se nové aktuální události, takže začínám prakticky od nuly. Ať dnes otevřu jakékoli české celostátní zpravodajství, čtu a slyším hrozné věci o ruských agentech. Před sedmi lety údajně vyhodili do povětří prachárnu ve Vrběticích, ale úplně jisté to není. A jistě nikdy nebude. Událost zlínská policie už v roce 2015 dala k ledu, a tak se na ní zapomnělo. Hle - zase je nutno oživit ji. Stačilo by snad připomenout ji jednou, dvakrát, ale omílat ji den co den 24 hodin denně, to je pro občana víc než otravné, i když jsou lidí, které to vzrušuje a chtěli by to slyšet ještě víckrát. Ruští agenti lezou z každé třetí webové stránky. Čro 5 chrlí 24 hodin denně srdcervoucí vlastenecké komentáře o zlých ruských agentech, někteří udýchaní komentátoři mezi agenty řadí prezidenta Zemana i premiéra Babiše. A štěkají a štěkají. Na co? Na hubu, říkávalo se. Praha je plná takový liberálních nemakančenků, kteří z nedostatku nějaké užitečné práce jsou ochotni kdykoli  štvát a řvát proti komukoli a čemukoli, třeba proti zatmění měsíce. Komu tím dnes prospějí, ptám se s M. Donutilem z Pelíšků? Putin se nezalekne ani generálů z NATO, natož pražského pisálka s náušnicí.

Čeští politici a novináři mi připadají jako spadlí s měsíce, když se diví, že zde jsou ruští agenti. Moskva je daleko, z Kremlu není do České republiky dobře vidět, tak vyšle zvědy. Ti tady byly snad už za husitů, od dob cara Petra I. jsou tady určitě. Byli a jsou v celém světě. Ostatně Rusové je ani nezapírali, dokonce se s nimi chlubili ve filmech a televizních seriálech (např. Stirlitz v seriálu Sedmnáct zastavení jara). Spousta agentů se zde usadila za normalizace, spousta jich tady po pádu komunistů a Varšavské smlouvy zůstala. A další přibyli.

Alespoň v mediích trochu utichlo štvaní proti vakcínám. Pisálci vždy chytí někde na falešném webu nějakou provokační informaci, například o tom, že vakcíny způsobují trombózu, rozmažou zprávu tak, že chudáček-čecháček je z toho zoufalý, rád počká na vakcínu nezávadnou. Pokud do té doby nezemře.

Zdá se, že Covid v Evropě i v USA ustupuje, i když menší počty hlášených onemocnění mohou být způsobeny únavou českých zdravotníků a hygieniků. Pokles nově nakažených, a především mrtvých, v Rakousku a Německu v poslední době nevypadá tak přesvědčivé jako v ČR nebo v USA.

Nevím, jak to souvisí s pandemií, ale v USA prý je kvůli ní málo kečupu. Oběd bez kečupu je pro některé Američany nepředstavitelný. Zvyk je zvyk. Mně při pohledu na talíř s obědem ve venkovském americkém bistru (klasické restaurace jsou ve velkých městech) sliny právě netekly. Barevné láhve s několika druhy kečupů na každém stole působí na Evropana tajemně. Kečup má zřejmě vyrovnat chuť i vzhled. Každý host podle své chuti. Hosty v poledne bývají zpravidla skupiny neustále se fotografujících větších školaček a spokojeně se tvářící důchodci. A po obědě soda za 2 dolary. Nebo malé mléko za $1,49. 

Seriál Zločiny Velké Prahy jsem přetrpěl do konce. Už skončil. A to je dobře. Za mnoho nestál. Útěk zločince při zatýkání je filmová klasika. Zatýkaný muž se mladým zdravým policistům vysmekne a okamžitě má náskok 20 - 50 m. Tentokrát, v 10. díle seriálu, neprchal, ale za dohledu důvěřivých kriminalistů skočil s věže. Nesmyslů je tam mnoho. Například lékař (F. Němec) je vždy u mrtvoly dřív než kriminalisté.               

Josef Zahradníček



pátek 16. dubna 2021

Hitlera zformovalo Rakousko

Duben je měsícem Hitlerova narození i smrti. V lineckém městském muzeu je nyní instalovaná výstava s názvem "Mladý Hitler - formování diktátora  v letech 1889-1914." Z exponátů výstavy se dá vyvodit, že do Hitlerova mozku se zločinné diktátorské myšlenky nedostaly v Mnichově či Berlíně, ale během 24 let života v Horních Rakousích, v oblasti Innviertel,v Linci a také ve Vídni. Hitler nebyl excentrický, jak se jeví, nýbrž dělal, to co pochytil v prostředí, ve kterém žil.

Hitler (horní řada, uprostřed) ve škole

Na přelomu 19. a 20. století, době, kdy svět žasl nad spoustou úspěšných technických vynálezů i nad kulturními díly vytvořenými známými i neznámými umělci, byly brány vážně i nápady, jejichž autoři by dnes byli považováni za blázny (viz rakouský Čech Jara de Cimrman). Takže žák linecké reálky Adolf Hitler mohl nahlas uvažovat o složení opery, napodobení Richarda Wagnera, aniž znal noty. Hitlera, který sice propadal z některých předmětů, však ve škole nejvíc zaujal učitel dějepisu Leopold Pötsch, jenž nadšeně nade vše vyzdvihoval germánskou rasu.

Na výstavě jsou i nedávno objevené dopisy psané Hitlerovým otcem Aloisem Hitlerem, kresby Hanse Posse, Hitlerova zvláštního pověřence pro zřízení "Vůdcova muzea" v Linci, a první rukopis Hitlerovy biografie z roku 1956 sepsaný Hitlerovým spolužákem Augustem Kubizkem. Protože Hitler, vrah 60 milionů lidí, za svého života tajil vše ze své minulosti, bylo možné v jeho životě pátrat až po roce 1945.

"Je skutečností, že v době Hitlerova mládí v Linci existovalo antisemitské a nacionální maloměšťáctví," řekl včera při vernisáži výstavy starosta Lince Klaus Luger. "Bohužel i v současnosti dochází k podobné situaci, objevují se skupiny lidí, které z vlastních neúspěchů a nepředvídatelného vývoje společnosti poměrně úspěšně obviňují některé rasy a náboženství."



Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.