NORMALIZAČNÍ MAMLAS Z KATEDRY CHCE VLÁDNOUT VENKOVU

 Nad dědičnou nadutostí Pražanů lze většinou mávnout rukou, i když byla příčinou mnoha tragédií českých zemí. Ovlivňovali dění od husitských válek až po rozpad Československa v roce 1992, avšak nechat velkoměstské povaleče urážet český venkov, který je živí, není možné trpět donekonečna.

V souvislosti s protesty zemědělců se objevilo v českých mediích spousta urážek vesnického lidu. Zahraničí se diví. Všude v okolních státech mají protestující zemědělci podporu veřejnost, pouze v České republice musí mít pravdu Praha, konkrétně fašistická protivesnická ODS. 

"Ne, zemědělci nemají žádný důvod mluvit za venkov a venkovské komunity nijak nereprezentují," mamlas od katedry trefil český hřebík na hlavičku. Kolektivizace v 50. letech drastickým způsobem obrátila českou vesnici naruby, odstavila od vesla původní zemědělce a nahradila je nomenklaturními kádry z městských fabrik. Husákova normalizace potom potomky bývalých poctivých zemědělců vyhnala do městských paneláků a jejich kamenné chaloupky nabídla normalizačním městským zbohatlíkům. Ti samozřejmě práci nevymysleli, vesnice je pro ně dobrá jen k povalování na čerstvém vzduchu. 

Největším škůdcem českého zemědělského venkova není EU, ale normalizační český chalupář. Kdo škodí zemědělcům, škodí českému státu.(stk)

V Mannheimu bylo vyrobeno už 2 miliony traktorů John Deere

 Výroba traktorů v Mannheimu (ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko) začala už v roce 1921, kdy zde Heinrich Lanz založil společnost na výrobu traktorů Bulldog poháněných naftou. V Mannheimu se v minulosti nesmírně dařilo technikům a vynálezcům, byla zde kolébka jízdních kol, automobilů a traktorů. V současnosti se zde vyrábějí jen traktory, i když už se nejedná o vynález starého Lanze, jsou to dnes ve střední Evropě nejoblíbenější traktory John Deere.

Závod na jihozápadě Německa má 3.300 zaměstnanců, kteří ročně vyrobí 40.000 traktorů John Deere. Celkově zde do letoška bude vyrobeno 2 miliony traktorů, traktory John Deere se zde vyrábí od roku 1956.

První traktor v Mannheimu představil v roce 1921 Heinrich Lanz. Traktor měl originální řešení motoru. Jednalo se o ležatý jednoválec se zvláštní žhavicí hlavou. Tato hlava chráněná speciálním víkem dala traktoru název Bulldog. Před startem bylo nutno hlavu nažhavit speciální benzinovou  lampou, startování se provádělo roztočením  velkého setrvačníku, na který se nasadil volant traktoru. Tyto traktory jsou velkou atrakcí na setkáních veteránských traktorů.

V roce 1936 Lanz omezuje výrobu polních Bulldogů a specializuje se na traktorové tahače v zemědělské dopravě i v dopravě silniční.

V roce 1942 byl v Mannheimu vyroben 100.000 traktor. 

Na počátku roku1945 bylo 90 procent závodu zničeno při bombardování. Už v létě 1945 byla pod patronací americké armády částečně  výroba traktorů obnovena.

Do roku 1953  bylo vyrobeno 150.000 traktorů, z čehož bylo 30.000 vyvezeno do zahraničí. 

V roce 1956 americký výrobce traktorů John Deere přebírá mannheimskou firmu Heinrich Lanz A, společně se závody ve Španělsku a Německu, .

V roce 1960 definitivně končí výroba jednoválcových traktorů Lanz Bulldog, místo nich začala výroba traktorů John Deere-Lanz 300 o výkonu 28 HP a John Deere-Lanz o výkonu 35 HP

Od roku 1967 už  je na kapotách traktorů jen značka John Deere

Od roku 1974 se John Deere zaměřuje na pohodlí a bezpečnost řidiče. Je prvním výrobcem v Německu,  s integrovanou kabinou o hlučnosti pouhých 86 dB.

V roce 1980 John Deere staví v Buchsalu, na ploše 63 ha, závod na výrobu bezpečnostních dobře  odhlučněných  traktorových kabin.

Od roku 1986 jsou vyráběny traktory o výkonu 38 až 100 PS.

V roce 1993 je to 72 let od výroby prvního traktoru v Mannheimu. Za tu dobu bylo vyrobeno 1 milionů traktorů.

V roce 1997 začíná výroba traktorů řady 2010 s odpruženou přední nápravou a úspornými motory PowerTech.

Výkony traktorů John Deere se po roce 2017 zvyšují až na 300 HP

V roce 2023 celková výroba v Mannheimu od roku 1921 dosáhne 2,000.000 traktorů.

Traktory roku oceněny

 Na mezinárodním veletrhu zemědělské techniky EIMA v italské Bologni byly uděleny ceny roku 2022. Ceny se od roku 1998, střídavě v Bologni a Hannoveruu, každoročně udělují ve 4 kategoriích. Nezávislá porota se skládá z 25 novinářů z různých evropských zemí. O ceny ve 4 kategoriích se ucházelo 16 traktorů od 13 ruzných výrobců.

Hlavní cenu jako TRAKTOR ROKU obdržel FENDT 728 VARIO. Jedná se traktor se šestiválcovým motorem AGCO Power o obsahu 7,5 litru a výkonu 283 koní. Traktor má nově vyvinutou převodovku, hydraulický a chladící systém a klimatizaci kabiny. Kola zadní i přední pohánějí samostatné hydromotory, přičemž je pohon kol regulován tak, aby byla zajištěna dokonalá přilnavost. 

V kategorii VŠESTRANNOST zvítězil traktor McCORMICK X6.414-DRIVE. Traktor je určen pro ty, kteří preferují všestrannost, výkon i pohodlí. Traktor pohání čtyřválcový šestnácti ventilový motor o objemu 4,5 litru a výkonu 155 koní. K traktoru je možné pořídit «Precision Steering Management» (PSM) systém, jímž traktor ovládán přes satelit.

Jako nejlepší SPECIÁLNÍ TRAKTOR byl oceněn NEW HOLLAND T4.120F DualCOMMAND. Traktor je doplňkem velkých traktorů tohoto výrobce. Porotu zaujalo zajímavé odpružení přední nápravy, nízká hladina hluku a obrazovka VIS.

V kategorii UDRŽITELNOST získal cenu traktor JCB FASTRAC 4220 iCON.ZVG. Spolehlivý traktor má příznivé provozní náklady a spotřebu, jeho provoz je efektivní, bezpečný a pohodlný. Robustně vypadající traktor  má šestiválcová motor o výkonu 235 koní, obě nápravy řiditelné, závěs o nosnosti 8 tun a rychlost 60km/h.

Země živitelka z pohledu ČOI – přes 85 % stánkařů porušilo zákon

 „Zjištěné nedostatky byly inspektory v rámci šesti ukončených kontrol řešeny formou příkazu na místě pokutami ve výši 5 500 korun. V šesti případech bylo zjištěno důvodné podezření porušení povinností v oblasti technických požadavků na výrobky. Tyto kontroly nadále pokračují z důvodu zjištění celkového skutkového stavu. Mezi kontrolované výrobky patří respirátory, elektrokola, dobíjecí ruční svítilna, hračka a přístroj pro masáž nohou. Probíhající výrobkové kontroly budou v případě potvrzení podezření z porušení zákonných povinností řešeny ve správním řízení uložením sankce,“ říká k výsledkům mimořádné kontrolní akce ředitelka inspektorátu Martina Střihavková.

Agrární komora bojuje za vyšší dotace. Zahradníček komentuje

 23.1.2022; 13:51 - České země se měsíc po zimním slunovratu dostaly do dlouhodobě nejchladnějšího týdne roku. Od 21. do 27. ledna jsou dny s nejnižší průměrnou teplotou. Nejchladnější počasí v tomto týdnu bylo v roce 2006, kdy byla průměrná teplota -15,5°C. Naopak nejtepleji na konci ledna bylo v jiném  extrémním roce, v roce 2002 byla průměrná teplota +4°C. Letos zřejmě žádný lednový extrém na obzoru není.

Kdo měl nějaké dočinění se zemědělstvím v posledních letech vlády komunistů, jistě vzpomene na to, že nafta pro zemědělské podniky bývala na příděl. V posledních měsících roku se nafty nedostávalo, takže se šetřilo tam, kde byla velká spotřeba. Největší spotřeba je při orbě, takže se neoralo na podzim, ale až v příštím roce, kdy v prvních měsících bývalo nafty dost. Mírné zimy umožňovaly orbu v lednu.

Pamětníkům těch dob předlistopadových jistě není třeba připomínat, že tehdy stát od zemědělců žádal vyrábět co nejvíce. Co si stát objednal, to zaplatil. Ceny zemědělské produkce byly pevné, stanovené na pokrytí nákladů na výrobu a přiměřený zisk podniku, ceny potravin v obchodech byly také pevné, aby byly dostupné i pro ty lidi s nejnižšími příjmy. Například za mléko se v kravíně zaplatilo zemědělcům 5 korun a více za litr, ale v obchodě kvůli sociálnímu smíru stálo jen 2 až 4 koruny. Ekonomové tomu říkají "záporná daň". 

Mnozí dnešní pragmatici jistě si myslí, že tehdy stačilo hodně vyrábět a tím hodně brát peněz. Tak jednoduché však to zase nebylo. I když byly peníze, nebylo zboží. Mimo výše uvedených problémů s naftou byly ještě větší problémy se zemědělskou technikou, která bývala na příděl. Dostupná byla jen technika ze zemí RVHP, nákup strojů ze Západu byl omezen politikou včetně měnové a celní. Výjimku snad měl jen Agrokombinát Slušovice, který zřejmě zásluhou jakéhosi výměnného obchodu měl výjimečný přístup k zahraničním měnám. Stroje ze zemí RVHP sice byly levnější, ale zastaralé, nadprůměrnou kvalitu měly jen některé výrobky z NDR. Opravovalo se, upravovalo, ale nebyly náhradní díly.

Dnes se zemědělskou technikou nejsou problémy, kdo má peníze, může si koupit cokoli. Už se nedotuje zemědělská produkce, ale plochy, které zemědělské závody mají k dispozici. Obdělávat pracně pozemky jako v minulosti dnes není už třeba. Dokonce jsou dotace na neobdělávání orné půdy. 

Dotace jsou předmětem politických sporů mezi českými zemědělci, spíše mezi šéfy dvou nesmiřitelných zemědělských svazů; Agrární komory podporovanou levicovými stranami a Asociací soukromých zemědělců vedenou politiky ODS. 

Spory by zřejmě nebyly tak intenzivní, nebýt volební porážky Andreje Babiše. Vítězná pětikoalice je v euforii patrně posedlá revolučními myšlenkami opětné privatizace, touhou po rozparcelování Babišova majetku. Kampaň proti Babišovi je stejná jako v roce 1945, kdy komunisté a benešovci před zabavením majetku vyrobili vlastizrádce a rozkradače státu ze Schwarzenberka, Lichtenštejnů, Bati a dalších . Dotace na 100.000 Babišových hektarů půdy politiky a příznivce ODS rozpalují do běla.

Na Babišově straně je nyní Agrární komora, která protestuje proti způsobu, jakým Fialova vláda zastropovala dotace, konkrétně 25 procent z přímých plateb určila na prvních 150 ha obhospodařované půdy. V sousedních státech je pro první hektary učeno 10 až 15 procent. V ČR tedy platí, čím větší výměra, tím méně na 1 ha. Z pohledu Klausových ekonomů je to správné, neboť čím větší podnik, tím efektivnější hospodaření, lépe využitá technika, tím méně nákladů na jednotku. To ovšem platilo za socializmu, kdy byl pro každého byly stanoveny výměry jednotlivých plodin a stavy zvířat. V současnosti, kdy může každý vyrábět jen to, co mu nejvíc vynáší, je situace taková, že některé menší zemědělské závody hospodaří prakticky jen na travních porostech, na nichž pasou skot nebo koně a sklízejí seno. Některé si nedovedou vyrobit ani jadrné krmivo a stelivovou slámu. Naopak velké zemědělské podniky jsou kvůli využití půdy a zachování úrodnosti nuceny dodržovat určité osevní postupy a vyrábět tedy okopaniny, luskoviny, a jiné plodiny, které se menším závodům nevyplatí pěstovat. To značně zvyšuje náklady. 

Jeden musí žasnout nad tím, jaké problémy dokáže vyvolat úřednický šiml. Třeba takový šiml Českého statistického úřadu zrušil sčítací komisaře a nechal občany psát do tiskopisů, co je napadne. Nyní se statistici vztekají, že jim tam lidi psali nesmysly (například, že bydlí v garsonce o výměře 250 m2, nebo, že žijí se 120 letou osobou z Grónska.). Prý lidi, kteří uvedli nepravdivé údaje, budou potrestáni. Vsadil bych se, že nejméně polovina občanů uvedla alespoň  jeden nepravdivý údaj, I KDYŽ NEÚMYSLNĚ, PROTOŽE NEROZUMĚLA OTÁZCE. Tak trestejte! Jestli by měl být někdo potrestán tak ti, kteří lhaní umožnili. Potrestáni statistici za to, že jsou v bublině, odtrženi od života, samozřejmě nebudou, a tak chystají další blamáž v podobě korespondenčních voleb.

Josef Zahradníček

Vláda nové národní fronty přichází. Komentář

 30.11.2021; 17:13 - Neobvykle brzký příchod zimy, děsivé množství zbytečně na Covid zemřelých lidí a děsivě rostoucí ceny téměř všeho zboží (mimo produkce domácích zemědělců), to jsou doprovodné jevy nastupující nové vlády.

Přicházející ministři sice za souhrn nepříznivých událostí nemají žádnou přímou odpovědnost, i když jejich podíl na otálení Babišovy vlády nemohou popřít. Když si člověk vyslechne některé názory nových ministrů, musí mít dojem, že ti lidé snad spadli z měsíce, neboť o praktickém chodu země toho mnoho nevědí. Nejdůležitější problém lidstva, boj s Covidem, byl svěřen teoretikovi, který chce na 10 milionech českých občanů provádět experimenty. Zatímco celý svět ví, že nejúčinnějším způsobem ochrany proti Covidu je povinné očkování všeho obyvatelstva, nový český ministr chce očkování  přehlížet, maximálně ho jako nutné zlo praktikovat u dobrovolníků a v některých skupinách lidí. Další rozdělování lidí. Rozděl, potom se lépe vládne!

Na konci 2. světové války Edward Beneš opustil pohodlný londýnský úkryt, aby v Moskvě s komunisty dohodl "provádění socializmu" v Československu. K tomu bylo třeba uměle vytvořit takový volební systém, aby byli zvoleni jen ti lidé, kteří chtějí Benešův socializmus provádět. Beneš, který před válkou nenáviděl agrárníky stejně jako komunisté, prosadil vytvoření Národní fronty vybraných stran, do které nesměly být přijaty strany, které se nejvíc podílely na mnoha hospodářských úspěších První republiky. Zakázány musely být strany Agrární, Živnostenská a všechny prvorepublikové strany slovenské, německé, maďarské, všechny strany fašistické a zemědělské. 

Tvrdit, že byly v roce 1945 zakázány "pravicové strany" je z dnešního hlediska odvážné. Když se člověk zahloubá do prvorepublikových dokumentů, zjistí, že tehdejší Agrární strana by dnes vlastně byla stranou levicovou, neboť svým programem oslovovala především to venkovské obyvatelstvo, pro které smyslem života nebylo zbohatnout za každou cenu, ale přežít každou dobu. Rovněž sociální programy stran fašistických byly určeny lidem méně majetným. Byly odsuzovány jen proto, že podobnými programy se dostávaly k moci totalitní režimy v zahraničí.

Zákazem Agrární strany, která do roku 1938 měla oporu na hustě obydleném českém venkově, byla otevřena cesta stalinistům. Spolupráce pod agrárnickým heslem  "Venkov jedna rodina" bylo v roce 1945 nahrazeno třídním bojem, který na vesnicích KSČ vyhrála úplnou kolektivizací celého českého zemědělství v roce 1960. Prezident Novotný mohl oznámit vítězství socializmu. Po živoření vesnického obyvatelstva v 50. až 70. letech minulého století  došlo v zemědělství během 80. let k vyrovnání příjmů na úroveň průmyslu. Byl zastaven nedostatek lidí v zemědělství, nedostávalo se však moderní mechanizace. Polistopadové změny venkov nepřijímal s velkým pochopením.

Obavy venkova se naplnily. Privatizace, transformace, restituce se zasloužily o to, že zemědělství opustilo na půl milionu lidí. Marné byly snahy obnovit agrární stranu či založit novou silnou zemědělskou stranu, která by slibem zachování socialistického zemědělství  přilákala vesnické voliče. Všechno bylo marné. Jednak v čele těchto zemědělských stran se objevili bývalí předsedové JZD, které nevolili ani vesničtí komunisté, protože povinně dávali hlasy Grebeníčkovi a Filipovi, a hlavně; pro novou generaci vesnického obyvatelstva byly přednější peníze, které slibovaly velkoměstské strany, než sociální jistoty. Proto venkovu přišlo v roce 2013 vhod hnutí ANO, jehož představitel Andrej Babiš sliboval, že velkovýroba v českém zemědělství bude zárukou peněz i sociálních jistot.

Pojmy "pravice" a "levice" se mění podle potřeb velkoměstských stran, je to hra o moc a peníze poměrně korektní až do chvíle, kdy se jí chce zúčastnit venkov. Společné útoky proti venkovu jsou většinou podpásové. V případě Babiše a ANO trvaly mediální útoky 8 let a nebýt nezákonných předvolebních koalic, venkov by  poražen ještě nebyl.  

Robert F.ml.

Bude nedostatek brambor, potravinářství prý se hroutí. Zahradníček komentuje

 3.10.2021; 9:45  - Správný anglický gentleman prý vždy navazuje rozhovor komentováním počasí. Doba gentlemanů v cylindrech jaksi opustila Anglii společně s jedovatým smogem, takže zůstalo jen to počasí. Začít komentář počasím je pro mne nutnost, i když k anglickému či jinému gentlemanovi mám hodně daleko. Od rudlu či pásového dopravníku hodně daleko. Říjen se jako předzvěst  zimy ohlásil tradičně zostra přízemním mrazíkem, který obarvil trávníky do běla. Dnešní slunce a předpověď meteorologů vyzvaly hospodáře k sušení otavy, neboť vegetace i při suchém září k růstu využila zásob vody v půdě a neobvyklé množství sluneční světla.

Se zemědělstvím to podle prognóz profesionálních i amatérských věštců vypadá bledě. zemědělství se ale zhroutit nemůže, zhroutit se z drahých potravin můžou pouze přechytračelí ekonomové. Nejsou lidi. Správněji řečeno: nejsou lidi na práci. V ČR je neobsazeno 350.000  pracovních míst. Jedná se především o místa dělnická. Pandemie nemoci covid-19 přispěla k tomu, že v mnoha odvětvích je nedostatek pracovních sil. Zvlášť nepříjemný je tento dopad v potravinářství a zemědělství, odvětvích, která patří mezi nejméně automatizovaná. 

Podíl pracovníků v zemědělství klesá už desítky let, a to kvůli přesunu obyvatel do měst. Sehnat zaměstnance na práci v zemědělství je u nás obtížné už od konce první světové války, kdy byla v průmyslu a úřadech zavedena osmihodinová pracovní doba a zákonná dovolená. To v zemědělství nebylo možné, tam se musí ve stájích kvůli krmení zvířat pracovat denně, na polích tehdy, když příznivé  počasí. Navíc v zemědělství jsou nárazové sklizňové práce, které vyžadují větší množství lidí.

Před kolektivizací se potřeba sezónních pracovních sil řešila zaměstnáváním námezdních dělníků a lidí příbuzných, přičemž odměna za práci byla z větší části vyplácena v naturáliích. V kolektivizovaném zemědělství sezónní práce v zemědělství bývaly součástí výuky na středních školách, někdy i na základních a vysokých. Vypomáhala i armáda, vězňové a různí brigádníci z průmyslu a úřadů. Jinak výkyvy v potřebě pracovních sil řešili v JZD Slušovice, kde byla spousta lidí zaměstnána v přidružené výrobě, která moc se zemědělstvím nesouvisela. V případě potřeby byly kanceláře, kanceláří, laboratoře a výrobních provozovny zavřené, muselo se pracovat na pole.

Při privatizaci a transformaci zemědělství v roce 1992 Klaus a jeho pomocníci  zvaní 3T  rozhodli, že v zemědělství jako neperspektivním oboru (ale i v průmyslu) je zbytečně moc lidí, kteří budou státu užitečnější, když z tepla kanceláří budou obchodovat třeba s větrem. Suroviny prodáme do zahraničí, zboží dovezeme! Stále vidím Klausův úšklebek na dožínkách v Radonicích a slyším jeho slova: "Na co to zemědělství potřebujeme, když můžeme potraviny dovézt  ze zahraničí?"

Těsně před rokem 1989 bylo kolektivizované zemědělství zásluhou snahy komunistických orgánů udržet potravinovou soběstačnost  jakžtakž personálně stabilizováno, i když bez brigád se neobešlo. Privatizace po roce 1989  ze zemědělství vyhnala více než 400 tisíc lidí, takže klasické zemědělství (bez specializace), jaké doposud ještě funguje ve Švýcarsku, Rakousku, Bavorsku, Polsku a jinde, nelze v českých podmínkách provozovat ani ve velkovýrobních podmínkách.  Doba, až se na monitoru notebooku klepne na požadovanou potravinu a ona vypadne z tiskárny, ještě nenastala, člověka nenasytí ani chytré hodinky. Čeští politici samozřejmě zdražování potraviny vysvětlí tím, že v tom nejsme sami, že to není jejich vina, že podobné problémy má celý svět.

Dnes je to 30 let, co došlo ke sjednocení Německa, ve skutečnosti k připojení NDR (5 tradičních německých zemí) k Německé spolkové republice. Byla to tenkrát velká radost na obou stranách. Postupem času však nadšení na východě hodně vyprchalo, protože odešly sociální výhody a jistoty (nárok na práci) a západní příjmy nepřišly. Projevilo se to  úspěchem levice a extrémní pravice v letošních volbách.

S Německem jsme propojeni odedávna, ať si přejeme ,nebo ne. V ČR si 3. října připomínáme okupaci pohraničí německými armádami. Bylo to vyústění Masarykova a Benešova šovinizmu od roku 1918. Bez Benešovy konfrontační politiky po roce 1934, založené na jeho slepé víře v pomoc Francie a Stalina, by  se události ve střední Evropě určitě vyvíjely jinak. 

80 let uběhlo od příchodu Heydricha do Prahy. Byla to reakce na provokace londýnské emigrace vedené Benešem a Janem Masarykem, která stále přežívala v odboji 1. světové války a z tepla Londýna  nebyla schopna pochopit, že nastala jiná doba, že Hitler není bezmocný Habsburk. Heydrich jako šéf Říšského bezpečnostního úřadu funkci zastupujícího protektora v Čechách a na Moravě vzal jako příležitost k vyniknutí v tvrdosti, a tím dosáhnout  dalšího vzestupu v nacistické hierarchii. Londýnská emigrace sice nechala Heydricha dramaticky odstranit, ale tím jen přilila hořlavinu do ohně. Odnesli to naivní odbojáři i nevinní lidé.  Smyslem atentátu bylo zviditelnění Beneše před západními politiky, které však stálo životy 3.000 lidí. Odstranění a potrestání Heydricha rozhodně bylo možné provést méně propagačně než postavením doprostřed ulice s nefunkčním samopalem.

Je necelý týden před volbami, předvolební kampaň se zvrhla v honbu na Babiše. Mnoho psů, zajícova smrt. Kdyby se po volbách splnil jen malý zlomek z toho, co strany slibují, to bychom si žili jako prasata v žitě.

Před týdnem jsem konstatoval, že fotbalisté Viktorie Plzeň pod vedením trenéra Bílka na hřišti jsou slabší než soupeři, ale vítězí. Potvrdilo se to i včera v utkání se Zlínem. Ševci byli na hřišti lepší, u každého odraženého míče dřív, byli rychlejší, stačili osobně bránit po celé ploše, přesto se štěstí přiklonilo na stranu Viktorie. O jejím dalším osudu na čele tabulky 1. Fortuna ligy hodně napoví dnešní vykřičené pražské derby. Pokud zvítězí Slávie, bude mít stále velkou naději dostat se před Plzeň.

Josef Zahradníček

Traktory na baterky jsou stále nesmysl

V zemědělství jsou používány stroje na elektřinu už dávno. Několik výrobců nyní nabízí nakladače na elektřinu. Ovšem traktory na akumulátory jsou asi hudbou hodně vzdálené budoucnosti, i když mnozí optimisté tvrdí, že na trh budou uvedeny velmi brzy.

John Deere GridCON  

Elektrické traktory jsou vyvíjeny v USA, Rusku, Turecku, Číně, Indii, Koreji a Japonsku, v Evropě je vývoj slabší, neboť jej brzdí spousta unijních i národních předpisů. Celkově se nedaří vhodné traktory o pouze elektrickém pohonu vyvinout. Částečně provozuschopné jsou traktory kompaktní, tedy traktory se vznětovými motory menšího výkonu, které jsou při chvilkové větší zátěži posilovány elektromotory. Hovoří se o zvýšení výkonu na dvojnásobek.

Problémem traktorů poháněných elektřinou jsou těžké baterie, které bez nabití nevydrží déle než 2 hodiny. Potom musí být vyměněny. Vybité baterie je nutno dovést k nabití. Někde, kde jsou silné větry, zkoušejí pojízdné nabíječky poháněné větrem. 

Jiný systém vyvíjí John Deere, který pro pohon elektrického motoru John Deere GridCON o vykonu 300 kW používá kabely až 1000 m dlouhé, navinuté na kabelových bubnech. 

Pohon traktorů elektrickým proudem je ve vývoji už hodně přes 100 let, přesto technika za tu dobu téměř nepokročila. Tam, kde jsou roviny, by jistě bylo možné využívat elektřinu na polích při tzv. lanové orbě, která bylo rozvíjena od vynálezu parního stroje. V době, kdy se rychle šíří robotizace, by to byl asi nejjednodušší způsob, jak na polích naftu vyměnit za elektřinu.

70 let od událostí v Babicích, které vyděsily venkov

 2.července 1951, téměř za asistence policejního aparátu kapitán Malý zastřelil tři funkcionáře MNV Babice, bezpečnost zasáhla neuvěřitelnou rychlostí, během dvaceti hodin zatkla všechny podezřelé - mimo Malého.

Svádění dobytka do společných stájí JZD

Už 12.července 1951 začal v Jihlavě zmanipulovaný soudní proces, při němž bylo sedm babických občanů včetně dvou kněží, kteří byli v době zavraždění babických funkcionářů už dávno ve vězení, odsouzeno k trestu smrti (hned po vynesení rozsudku byly popravy vykonány na dvoře soudní budovy) a sedm lidí k vězení od dvaceti do pětadvaceti let. V pokračování procesu 14.listopadu 1951 bylo za údajnou spolupráci s Malým odsouzeno dalších sedmnáct občanů Babic a okolí (od čtyř let po doživotí).

Pomník obětem v Koubalově Lhotě

Babice nebyly první vesnicí, kde došlo k zavraždění funcionáře MNV a KSČ a byli nevinní lidé odsouzeni k trestu smrti. Předehrou StB byla Koubalova Lhota u Milevska.

Po této děsivé události zemědělci v celém Československu začali ze strachu do JZD hromadně vstupovat. V roce 1952 vznikla JZD ve více než v polovině vesnic. Tato družstva neměla společné stáje a strojní vybavení, takže zemědělci hospodařili nadále soukromě. Na trh šla produkce jen od sedláků, chalupníci stačili sotva vyrobit potraviny pro rodinu, a pracovat na polích sedláků nechtěli. To bylo příčinou velké nevraživosti, třídní boj na vesnici pokračoval. Potom v roce 1954 stačil jeden neopatrný projev prezidenta Zápotockého a z JZD vystoupily tisíce rolníků.

 Následoval tuhý tlak ekonomický: nízké ceny produkce, vysoké (nesplnitelné) kontingenty, daně a další platby. Stát udělal prakticky ze všech soukromých zemědělců dlužníky a delikventy.  Pokračovaly soudy s dlužníky a exekuce veškerého majetku. Téměř v každé vesnici byl pro výstrahu některý sedlák uvězněn a vystěhován.  Živořící zemědělci v celém Československu se hromadně vzdávali a do JZD vstupovali. V roce 1960 bylo československé zemědělství prakticky stoprocentně  kolektivizováno.

Před 75 lety začala výroba zemědělských vozů Unimog

 Už brzy po druhé světové válce začala německá automobilka Daimler AG vyrábět univerzální čistě zemědělský vůz, což byl jeden z předchůdců pozdějšího slavného výchoněmeckého Multicaru. Vůz našel použití také v komunálních službách. Při zahájí výroby v roce 1946 dostal od svého konstruktéra Ing. Hanse Zabela název "Universal-Motor-Gerät", který byl později (1950) zkrácen na UNIMOG.

Záměrem konstruktéra byla pomoc zemědělcům, vyrobit pro ně malé nákladní vozidlo, které by se bez větších problémů dokázalo pohybovat v nerovném terénu, po rozbitých polních cestách i po polích. Mimo zemědělství se vozy Unimog osvědčily při vnitropodnikové dopravě v průmyslu a jinde. Motor OM 636 se zdvihovým objemem 1,7 litru byl vyroben pro Merzedes-Benz 170 D, a byl to první poválečný naftový motor pro osobní vozy. Tento motor byl vyráběn v letech 1946 až 1963. Motory montované do Unimogů měly výkon snížený z 38 HP na 25 HP.

Protože se jednalo o zemědělský stroj, který měl sloužit i k sázení a ošetřování brambor, měl rozchod kol podle tehdy doporučované vzdálenosti řádků brambor, tj. 1270 cm (2 x 63,5 cm). 

70 let traktorů značky Valtra

 

 Finskému výrobci traktorů Valtra je letos 70 let. Sériová výroba prvních traktorů, které dostaly název Valmet, začala ve městě Jyväskylä v roce 1951.

 Prvním modelem byl traktor Valmet 15, který byl vyráběn pro potřeby drobných zemědělců, měl nahradit koně a voly. Traktory finské továrny (nyní společnost AGCO), prodávané pod značkou Valtra postupně se zařadily mezi nejkvalitnější a nejvyhledávanější na světě.

Při příležitosti 70. výročí od vzniku světově proslulé továrny jsou letos vyráběny modely T147 až T254. Řada traktorů T má speciální rudou metalízu, která připomíná červenou barvu traktorů vyráběných před 70 lety. Červenou barvu má i vnitřek kabiny. Disky kol a ozdoby jsou černé.

Traktory Zetor nadále míří do Švýcarska

Švýcarští drobní sedláci i nadále kupují české traktory Zetor. O jejich prodej se stará 7 velkých prodejců, kteří působí ve všech kantonech. Na rozdíl od Švýcarů Češi, hlavně česká velkovýroba, novými domácími traktory pohrdá. Sice ve velké míře bezproblémově používá traktory Zetor poctivě vyrobené před třiceti a více lety, ale vysoké dotace a možnost velkovýrobní specializace dovolují českým společnostem i soukromníkům nehledět na nižší cenu a vysokou kvalitu traktoru, ale hlavním kritériem je velikost. Švýcaři zřejmě uvažují jinak. Velké traktory o výkonech přes 150 PS příliš nepotřebují a nechtějí.

Na výstavě Agrotechnika švýcarští sedláci obdivovali a kupovali hlavně traktory Zetor Major, které v zemi mají tradici a dobrou pověst. Navíc nyní Zetory lákají svým vnějším vzhledem, který mu v roce 2015 vykouzlila italská karosárna Pininifarina. Rovněž jednoduché  ovládání traktorů Zetor je pro každodenní práci na statku nebo v obci pro švýcarské drobné zemědělce přijatelnější a vhodnější než automatika západních výrobců.

Eleganci, vášeň, emoce a sílu vidí zemědělci v v designu nového traktoru Zetor Major s výkonem 80 PS. Zetor Proxima má výkon 100-120 PS a moderní vybavení a ovládání, dosahuje rychlosti 40 km/hod a osvědčil se s čelním nakladačem. Zetor Crystal s velkou kabinou byl na veletrhu poutačem. Šestiválcový motor s výkonem 170 PS je vhodný k práci na velkých farmách. 

Tradice traktorů Zetor začala v Brně krátce po 2. světové válce, za 75 let bylo vyrobeno 1,3 milionu traktorů Zetor, které mířily k zemědělcům v 90 zemích světa. Výrobce Zetorů má své vlastní vývojové oddělení, které uvádí na svět originální inovace. Předností Zetoru je i to. že na jednom  místě vyrábí motory a převodovky a traktory kompletuje. Motory Zetor jsou vhodné i pro jiné stroje než traktory.

 

Nový pohodlný traktor pro české zemědělce

Při vývoji nového typu traktoru John Deere 8RX bylo hlavním záměrem šetrné zacházení s ornou půdou. Vznikl proto traktor o šířce 3 metry a maximální rychlosti 40 km/hod. Traktor je překvapivě obratný a při otáčení se vůbec neboří. Při jízdě po svahu je velmi stabilní a bahnitém terénu nemá problémy. Váha 18,7 tun je rozložena na ploše pásů 4,57 m.

Šestiválcový motor o obsahu 9 litrů má výkon 272 kW. Převodovka má 16 rychlostí vpřed, 5 rychlostí vzad. Má automatické řazení, které umožňuje ekonomický provoz, udržení stálé rychlosti naprogramuje řidič. Velká pozornost při vývoji byla věnována kabině, ve které je vyhřívané a větrané kožené sedadlo s dvěma způsoby masáže. Použito bylo nejlepší odpružení ActiveSea-II. Ovládání je pomocí 11 tlačítek. Práce s takovým traktorem je jako hra u počítače.

Většina zemědělské půdy v ČR je propachtovaná

Nejnovější čísla ukazují, že nejvíc pronajaté půdy má Malta, více než 78 procent tamních polí obdělává někdo jiný, než komu patří. V těsném závěsu následovala Francie se 77,4 procenty, bronz si na krk pověsilo Česko se 73,4 procenty, zezadu ji kryla slovenská sestra, 72,9 procenta. Naopak nejvíc sedláků, kteří dělají na svém, je vytrvale v Irsku: jen 17 procent polí tam má někdo v nájmu. Sledování  zveřejnil Eurostat.

 Řada ministrů dopravy se kvůli Ludmile Havránkové dodnes budí vprostřed noci se studeným potem na těle. Jednu věc ale statkářce, která hájila svoje hektary dálnici s číslem 11 navzdory, upřít nemohou ani oni. Na její půdě jí záleželo, nevnímala ji jako nemovitost, na které se dá vydělat; vnímala ji jako dědictví po předcích a odkaz pro potomky. Havránková na svých pozemcích sama hospodaří: když někdo dělá na cizím, zpravidla k půdě tolik nepřilne. 

Bledě může dopadnout i nájemce, když mu majitel nastaví nevýhodné podmínky, třeba moc krátký a drahý pacht. V cizině bývá zvykem ukotveným v zákoně, že nájem nesmí činit méně než pět let, protože farmaření se odehrává v dlouhých přírodních cyklech, důvodem k výpovědi je plundrování svěřené země. V Česku nejsou výjimkou roční pachty nebo naopak smlouvy na třicet let.

Oddělení vlastníků půdy od těch, kdo z ní dobývají potravu, je historicky zakořeněná záležitost. „V českých zemích od roku 1848 sílily snahy především drobných zemědělců, později po roce 1918 domkářů a kovozemědělců o získání půdy, která byla z velké části vázána šlechtickým fideikomisem a po jeho odstranění byla půda zablokována stávající strukturou a hierarchií vlastnických vztahů. Proto hlavním a často i jediným způsobem, jak půdu získat, zůstával po dlouhou dobu pacht, který byl u nás hojně vyhledáván a využíván,“ popisují Václav Voltr, Antonín Kubačák, Martin Hruška z ÚZEI .

Už za první republiky se objevovaly případy, kdy nájemce půdu v podstatě vybydlel. Z černozemě, královny úrodnosti a zadržování vody, zbyly po třiceti letech nevhodného užívání písky; všechno dobré odnesla voda nebo vítr, protože zemědělec vyčerpal svoje hektary třeba monokulturou, používal těžkou techniku (to spíš v pozdějších letech). Odcizení po komunistech, kteří půdu sedlákům vyrvali, aby ji mohli nacpat do JZD, dokonaly popřevratové restituce. Nároků bylo moc a stát hleděl na to, aby odškodnil újmy, ne aby se zachovaly regionální vazby. „Vracela“ se pole často na druhém konci republiky a tím se začal v hlavách ustalovat pocit, že pole není od toho, aby se o něj pečovalo; je to majetek a investiční příležitost.

„Vztah k půdě byl vykořeněný, restituční proces tento trend ve velké míře potvrdil. V české společnosti se u některých vlastníků, kteří na půdě nehospodaří a jsou jí bydlištěm vzdálení, zakotvil laxní vztah k půdě, který ji chápe jako obyčejné zboží bez hlubšího zájmu o kvalitu půdy, i když samozřejmě existují výjimky. Vlastnictví půdy začalo být chápáno jako kapitál  bez záměru obnovit hospodaření na půdě,“ dodávají Voltr, Kubačák a Hruška.

Kupeckému přístupu nahrává vývoj cen, kvůli kterému je lákavé dívat se na pole jako na investici. V roce 2000 hektar zemědělské půdy vycházel na 1556 euro, o šestnáct let později už 5463 euro. V roce 2003 měla ČR propachtováno 9 z 10 polí. 

Zlepšuje se i přístup k půdě, čemuž dost pomáhají cílené dotace pro farmáře, kteří hospodaří udržitelně. V roce 2017 čítala množina zelených sedláků 4399 farem, jež zaujímaly skoro 13 procent půdního fondu.

Už nějakou dobu tu rovněž raší nápad, který by mohl „odpachtování“ republiky urychlit, naposledy na něj vzal prachovku nový prezident Agrární komory Jan Doležal. „Bylo by vhodné vrátit na stůl debatu o takzvané oznamovací povinnosti. To znamená, že by vlastník, chce-li prodat půdu, prvotně oslovil současného zemědělce, oznámil mu úmysl. Zemědělec by měl dejme tomu 30 dní na to, aby s tou informací nějak naložil. Třeba aby zašel do banky pro úvěr a mohl se dohodnout na odkupu. Jinak se děje, že to skoupí spekulant a cena se šponuje."

Myšlenka hnízdila v hlavě exministra zemědělství Mariana Jurečky (KDU-ČSL), hovořil o ní i nynější šéf resortu Miroslav Toman (za ČSSD), ale zatím se do legislativy neprobojovala. Oznamovací povinnost by nebyla spojená s předkupním právem, dávala by hospodáři jenom větší šanci; v Evropě jsou státy s tvrdší regulací, právě předkupním právem pachtýře, to třeba ve Slovinsku a Španělsku, nebo zákazem, aby půdu pořizovali cizinci, jak ho mají zavedený Poláci, Finové či Maďaři.

Zdroj: lidovky.cz/

 

Na trh přichází nové modely traktorů Massey Ferguson

Výrobce traktorů a dalších zemědělských strojů Massey Ferguson přichází na trh se čtyřmi novými modely traktoru řady MF 8S o vákonech 205 až 265 PS. Výkon je uváděn v označení traktoru - poslední 3 číslice.

Zásluhou 24 cm mezery mezi kabinou a motorem se podařilo kabinu zbavit hluku a vibrací. Jedná se jednu z nejtišších kabin traktorů na trhu. Přitom objemem 3,4 m3 patří k nejprostornějším. Sedačka je automaticky odpružená, vyhřívaná a větraná. Je vybavena bočním tlumením. Klimatizace má 14 vývodů. Digitální přístrojová deska zobrazuje informace o funkcích traktoru. Loketní opěrka je vybavena elektronickým ovládáním traktoru. Jenom prsty řidiče lze ovládat všechny funkce traktoru včetně dvou hydraulických vývodů traktoru. Tento terminál slouží i jako mobilní telefon nebo tablet.

Traktor je poháněn šestiválcovým motorem AGCO Power o zdvihovém obsahu válců 7,4 litru. Motor nejlépe pracuje v nízkých otáčkách (1000 až 1500 otáček za minutu), což znamená nižší spotřebu nafty, nižší vibrace a nižší hluk. Prostor 24 cm mezi kabinou a motorem je využit pro čistič vzduchu.

Traktor je vybaven novou generací převodových skříní. Má automatické ovládání, ale i ruční za pomoci kláves. Řazení je plynulé sestrojené především pro polní práce při rychlosti 5 - 20 km/hod. Na silnici je nejvyšší rychlost 50 km/hod dosahována při 1500 otáčkách motoru. Při 1200 otáčkách je rychlost 40km/hod.

Je čerstvě nadojené mléko zdravé?

Mléko přímo z vemene? Je pro lidi zdravé? Otázka, kterou si kladou lékaři už pár století. Shoda neexistuje. Jedni tvrdí, že čerstvé mléko má příznivý vliv na lidský organizmus, jiní říkají, že jeho pití je riziko pro zdraví. V minulosti se na venkově i ve městech nepřevařené a nepasterované mléko pilo běžně.

Dnes se ví, že mikroby v lidských střevech mají na lidské tělo příznivý vliv. Mimo imunity, tvorby vitaminů a zrychleného metabolizmu zabraňují zvyšování tělesné hmotnosti a vzniku kardiovaskulárních chorob. 

Střevní mikrobiom však ovlivňuje také lidskou psychiku. Právě syrové mléko svou mikrobiální rozmanitostí má velmi pozitivní vliv na rozmanitost střevního mikrobiomu. Nezanedbatelný je také vyšší obsah omega-3-mastných kyselin.

Všeobecně se doporučuje, aby syrové mléko bylo uchováváno při teplotě do +5°C a bylo spotřebováno do 3 dnů po nadojení. Před spotřebou se doporučuje zahřát alespoň na 70 stupňů. Ohřátím mléka se sníží obsah bakterií a zlepší se jeho mikrobiologická bezpečnost. Zahřátím se snižuje účinnost složek mléka, které chrání před alergiemi a dalším nemocem.

Klausova neviditelná ruka trhu dnes řádí v regálech s potravinami

Zelenina a ovoce zdražily oproti loňsku až o čtvrtinu. Další pohyb cen potravin se očekává. Pohyb vzhůru, samozřejmě.

Kilogram červených paprik za 120 korun, jeden květák téměř za 80, kilo rajčat za 55 a citrony za více než 75 korun. To je realita. Při porovnání s loňskými cenami je část položek zejména u ovoce a zeleniny dražší až o čtvrtinu i více. Obchody argumentují zejména oslabením koruny a zdražením ze strany dodavatelů.

U některých potravin je zvyšování cen přímo od výrobce. Především se jedná o potraviny importované. Důvodem zřejmě je nepříznivý kurz eura a dopravní náklady.

Rostoucí ceny potravin ale ovlivňují i další faktory. Mnoho potravin se dováží, což je za současné situace kvůli koronaviru poměrně složité a odráží se to v cenách.

Na polích v mnoha zemích zároveň chybějí sezonní zahraniční pracovní síly, jejichž pohyb kvůli koronaviru téměř ustal.

ČR také naráží na nízkou míru soběstačnosti v produkci ovoce a zejména zeleniny. Podle Zelinářské unie Čech a Moravy se téměř dvě třetiny zeleniny dováží. Třeba u rajčat je to podle některých odhadů až 80 procent a u brambor 55 procent.

Ceny však nerostou jen u ovoce a zeleniny, ale také u dalších potravin od cukru po rýži. Například cena za vepřovou pečeni vzrostla asi o 25 korun na 150 korun za kilogram. Dováží se víc než 60 procent vepřového masa. Kilogram krystalového cukru podražil asi o dvě koruny za kilogram, na více než 15 korun.

Dopad měla panika kolem pandemie, kdy se investoři stáhli z rozvíjejících se trhů do větších a stabilních měn. To vedlo k prudkému oslabení koruny. Když Česko není soběstačné v produkci potravin, tak se to prodraží kvůli špatnému kurzu koruny vůči euru a jiným měnám..

Ceny výrazně ovlivnila zvýšená poptávka po potravinách, která byla v březnu enormní. Lidé se předzásobili z důvodu obavy z koronaviru Obchodníci se zkrátka pokusili využít příležitosti a zvedli ceny.

Na závěr lze konstatovat: Za současnou potravinovou krizí stojí Klausova privatizace a transformace zemědělství z 90. let a Klausova magorteorie, že potraviny se dovezou, české velkovýrobní zemědělství má vyrábět jen to, co se dá levně vyrobit a draze zpeněžit (řepka, obilí). Výsledkem jsou vylidněné české vesnice a v českých obchodech drahé potraviny z dovozu. Nezanedbatelnou roli dnes hrají i následky Klausova odporu k přijetí eura.

Zemědělské stroje z NDR na československých polích

V souvislost s 30. výročím pádu Berlínské zdi a následným připojením východoněmeckého území k Německé spolkové republice je vhodné připomenout výrobky již neexistujícího státu, které významně ovlivnily české zemědělství a ulehčily práci lidí v něm pracujícím.

Východoněmecké zemědělské stroje byly, vzhledem k nemožnému obchodu se Západem, nejpoužívanější zahraniční technikou v československém zemědělství. Východoněmecká zemědělská velkovýroba byla totiž hodně podobná československé. Byla vytvořena podobným "dobrovolně" násilným způsobem a podobně organizovaná, i když zásluhou odlišné minulosti a pedantské německé povahy plnila mnohem usilovněji příkazy vlády, než velkovýroba československá.  Dovoz východoněmeckých zemědělských strojů do Československa začal nenápadně, ale soustavně narůstal, jak rostlo východoněmecké strojírenství. Východoněmecká technika svou kvalitou se vyrovnala, a většinou převyšovala, zemědělskou techniku vyráběnou v ostatních zemích Rady vzájemné hospodářské pomoci.

Nosič nářadí RS-09

Holder

Koncem 50. let přicházely z NDR do čs. zemědělství malé zahradnické traktory Holder a nosiče nářádí RS-09, nazývané (splašená) traverza, a s nimi závěsné nářadí (plečky, žací lišty, rozmetadla, postřikovače, nakladače aj.) 

E-512

E517

E-524

Koncem 60. let začaly kombajny značky Fortschritt E-512 vytlačovat z československých polí jak domácí kombajny ŽM-330 tak sovětské SK-4. V té době už v Československu byly používané samojízdné východoněmecké nakladače, řezačky, mačkače píce a různé závěsné stroje, jako byly lisy na slámu apod. Dovoz těchto strojů rostl, i když jejich výkonnost a kvalita zaostávaly za zemědělskou technikou na Západě.(tak jako téměř všech strojů v RVHP). Nic lepšího a levnějšího v Československu nebylo k dispozici.

ZT-300

ZT-323

Sklízeč cukrovky

Seci stroj Saxonia

IFA

Nakladač

Multikar

Nelze zapomenout na nákladní auta a traktory z továrny IFA. Hlavně nákladní automobily s přívěsy ovládly dopravu v české zemědělské velkovýrobě. Významným pomocníkem byly i mutikáry, které zaplnily prostor mezi osobními a nákladními vozy. Multikáry je ještě dnes možno na silnicích vidět, protože stále slouží obcím jako komunální technika. 

Glyfosát v Německu skončí v roce 2023

Kontroverzní chemické přípravky na ochranu rostlin, obsahující glyfosát,  bude možné v Německu používat do 31. prosince 2023. Rozhodla o tom v Berlíně spolková vláda.

Zákaz neplatí okamžitě, omezování přípravku má být postupné, aby v roce 2024 už nebyl na německém trhu a byly zlikvidovány zásoby. Na prvém místě je nutná nedostupnost glyfosátu pro domácnosti, zahrádkáře a veřejné prostory včetně městských parků, kde chemická látka nejvíc ohrožovala lidi. Omezování postihne i zemědělce, protože glyfosát se nesmí používat jako prostředek k dozrávání plodin. K 1. lednu 2024 by měly zmizet tři čtvrtiny glyfosátu.

Glyfosát byl vyvinut britskou společností Monsanto a od konce 70. let minulého století až do současnosti byl hlavně pod názvem Roundup prodáván jako neúčinnější a nejbezpečnější přípravek na hubení plevelů. Největší množství glyfosátu se spotřebovalo v USA a Brazílii. Nyní je společnost Monsanto součástí koncernu Bayer, který kvůli chybějící informaci o nebezpečnosti glyfosátu čelí tisícům žalob v USA.

Proti všem herbicidů a insekticidům se nyní zdvihla vlna kritiky v řadách ochránců přírody, neboť tyto prostředky ničí přírodní rozmanitost. I z tohoto důvodu chce německá vláda pokračovat ve vydávání zákazů používání dalších chemických přípravků. Od roku 2021 je ve všech německých přírodních rezervacích a dalších chráněných přírodních oblastech zákaz používání pesticidů.

Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2015 neprokázala vliv glyfosátu na vznik rakoviny, a dospěla k šalamounskému závěru, že pravděpodobnost může být. Podle WHO mnohem větší vliv na vznik rakoviny mohou mít sluneční paprsky, chemické látky v kadeřnictví, alkohol a pití horkých nápojů.

Rychlosti 243 km/hod dosáhla zahradní sekačka

Nejnovější stroj pro nejrychlejší milovníky vyholených zahrádek předvedla továrna Honda na okruhu Dekra Lausitzring u Drážďan. Rychlost 243 km za hodinu dosažená zahradní sekačkou byla zapsána do Guinnessovy knihy rekordů.

Sekačka dostala jméno Mean Mower V2. Pohání ji litrový motocyklový motor CBR1000RR, který při 13 tisících otáčkách za minutu dává výkon 200 koní.

Sekačka dosáhla rychlosti 160,9 km za 6,258 vteřin. To je průměr ze dvou jízd oběma směry. Při další jízdě  sekačka dosáhla rychlosti 243 km za hodinu. Za volantem seděla motokárová závodnice Jess Hawkinsová.

Přestože výše uvedenou rychlost nelze na zahrádkách použít, rychlostní sekačka má údajně použitelné žací ústrojí.