Prezident Beneš velký odpor Gottwaldovi nekladl.

Předcházející část.
První krok k převratu učinil komunistický ministr vnitra Nosek, který odvolal nekomunistické velitele policie. Proti tomu protestovali lidovci a národní socialisté. Přes odpor komunistů se vláda 13. února 1948 usnesla, že odvolání velitelů bezpečnosti je porušení dohod a Noskovi přikázala rozhodnutí o personálních změnách zrušit.

Začátek cesty k Vítěznému únoru.
Ukradená svoboda v roce 1945
Následky odmítnutí Mashalova plánu mají nedozírné následky.


Nosek na usnesení vlády nereagoval a na příští schůzi vlády 17.2.1948 se kvůli údajné nemoci nedostavil. Ministři nekomunistických stran vyžadovali splnění usnesení z 13. února. Komunisté odmítli, a tak ostatní ministři opustili jednání. Národní socialisté dohodli z Benešem, že podají demisi, ale on ji nepřijme, a tak Gottwald bude muset podat demisi celé vlády. Demisi podali i lidovci a ministři slovenské Demokratické strany.

Komunisté reagovali tím, že 21. února na Staroměstské náměstí svolali stotisícový tábor lidu, na kterém Gottwald dělníky, rolníky a pracující inteligenci vyzval k boji proti reakci, k zakládání akčních výborů Národní fronty a k vyzbrojení lidových milicí. V následujících dnech začala státní bezpečnost provádět domovní prohlídky, zatýkat funkcionáře nekomunistických stran, jejich sekretariátů, a ministerstev.

22.února se v Průmyslovém paláci konal sjezd závodních rad a odborů, který vyhlásil požadavek vyhnat z vlády všechny nekomunistické ministry, znárodnění všech soukromých podniků a omezení vlastnictví půdy na 50 ha. Rezoluce byla schválena 7904 hlasy, 10 hlasů bylo proti. 23. února byl v Obecním domě zvolen Ústřední výbor Národní fronty. Akční výbory v jednotlivých městech, obcích, závodech, úřadech a školách dostaly pokyny jakým způsobem mají být odstraněni nekomunističtí funkcionáři a zastupitelé a místo nich dosazeni komunisté.

Prezident Beneš demisi odstoupivších ministrů zprvu nechtěl přijmout, proto komunisté vystupňovali nátlak. 24. února proběhla hodinová generální stávka. Následujícího dne svolal Gottwald na Václavské náměstí shromáždění pracujících a jel s ultimátem k Benešovi. Beneš zapomněl na slib, že demisi jejich ministrů nepřijme, který dal národním socialistům a lidovcům, a ve strachu z ozbrojených proletářů v ulicích ustoupil Gottwaldovi, jenž hned sestavil komunistickou vládu, formálně doplněnou po jednom loajálním ministrovi z ostatních stran a nestraníky Janem Masarykem a Ludvíkem Svobodou. Odpoledne a večer neustále Prahou procházely jednotky ozbrojených dělníků, aby demonstrovaly moc komunistů. (Jiří Krž, 28.3.2010)