Na Zelený čtvrtek Ježíš byl odsouzen a zavražděn v politickém procesu

 Šlo o justiční vraždu a o výsměch umučenému ve chvíli jeho největšího utrpení a ponížení.

Čili od začátku je rozhodnuto, že Ježíš musí zemřít. Teprve na základě toho mohl Jidáš zradit, teprve na základě toho večer na Zelený čtvrtek probíhá soud s předem daným výsledkem, tedy monstrproces. Proces jako divadelní představení pro demonstraci moci a zastrašení lidu.

Jidáš poslouchal kněze. Kněží chtěli zavraždit někoho, kdo jim překážel. Není to lid, nejsou to židé, nemá to náboženskou, ale politickou motivaci. Ježíš není zavražděn davovým pogromem, ale jde o promyšlený monstrproces.

Celý uspěchaný monstrproces Zeleného čtvrtku vrcholí pak v tom, že velekněží konečně najdou, zač Ježíše odsoudit k smrti. Nejprve ovšem svědčí falešní, podplacení svědkové. Nakonec ale čteme ve dvacáté sedmé kapitole Matoušova evangelia toto:

„A velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!“ Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“ Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání. Co o tom soudíte?“ Jejich výrok zněl: „Je hoden smrti.“ Pak mu plivali do obličeje, bili ho po hlavě.“

Trest smrti za rouhání, trest smrti, o kterém je předem rozhodnuto. Židé ale nemohli nikoho popravit, to mohl jen římský místodržitel Pilát. Pilát snažil se Ježíše, o němž dobře věděl, že je nevinný, před nenávistí velekněží zachránit hned několika způsoby. Musel však kapitulovat před vychytralou chladnokrevností velekněží a Ježíš byl ukřižován. Velekněžím to ale nestačilo a přijeli se na umírajícího Ježíše podívat. Museli dobře vědět, že je obětí jejich monstrprocesu.

Posmívali se velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je-li král izraelský – ať nyní sestoupí z kříže a uvěříme v něho! Spolehl na Boha, ať ho vysvobodí!‘“