Prezidentské projevy. Zahradníček komentuje

Vánoční rozhlasový projev prezidenta Beneše, který přednesl v roce 1945, vysílaný brzy ráno na konci prosince 2022, dokáže na chvíli rozbouřit krev a probudit. Posluchač si musí uvědomit, že to vlastně bylo další zametání cesty směřující ke komunistické totalitě.  Politici i media tehdy nešetřili chválou, národ jásal.

Nevyhledával jsem nikdy projevy prezidentů. Na vojně jsme jednou povinně měli vyslechnout projev prezidenta Novotného. Většina to brala jakou jednu z vojenských buzerací, i když i mezi záklaďáky se našli jedinci, kteří politiku žrali. Novotný tehdy neřekl nic podstatného, ale působil sympaticky. Čas ukázal, že vizáž hlavy státu či jiného politika je často na veřejnosti důležitější než činy. V současnosti jedna přerostlá Barbína se v prezidentské předvolební kampani dostala mezi favority jen zásluhou mladistvého vzhledu. A není první, kdo takto uspěl. Stačí vzpomenout na kudrnáče Dlouhého nebo Grosse, či namalovanou blondýnu Buzkovou, kteří vládli na trůnu neoblíbenějších politiků. Antonín Novotný byl z dnešního pohledu výjimkou, svou důstojností a vystupováním připomínal americké prezidenty. Sledoval  jsem jeho novoroční projev i později v civilu. Tenkrát jsem ještě nevěděl, že Novotný házel do koše všechny smlouvy o pobytu sovětských vojsk v Československu. Byla studená válka, v Brdech sice byly sovětské rakety s jadernými hlavicemi, avšak Novotný prosadil, že je mohou obsluhovat jen vojáci Československé armády. Novotný držel za ohlávky pevně Slováky, a ti ho neměli rádi. Novotný zřejmě tušil, že obrovské investice, které z Prahy putovaly na vybudování slovenského průmyslu by se nevrátily ani částečně. Od federalizace státu by nebylo daleko k oddělení Slovenska. 

    Dnešní Čro mi připomněl poválečné hrůzy vánoc 1945, ze kterých se společně s komunisty a národními socialisty radoval prezident Beneš.  Neopomněl mluvit o tom, že pravidelně o každých vánocích mluvil do londýnského rozhlasu, že nikdy si během války nepřipustil, že není československým prezidentem, i když zbaběle odstoupil z funkce v říjnu 1938. To se to vládlo z londýnského teplíčka, zatímco skutečný prezident Hácha a protektorátní vláda denně řešili hospodářské a společenské problémy a hájili české obyvatelstvo před represemi okupačních úřadů.  Za radostnou historickou událost Beneš v roce 1945 označil vyhánění Němců z Československa. Oznámil také konání parlamentních voleb v roce 1946, přičemž politické strany upozornil, že nesmí v předvolební kampani být diskutována orientace Československa na Sovětský svaz. To byla podle Beneše skutečnost, o které se nesmělo pochybovat. Nebyla v Československu veřejná budova, úřad či škola, kde by v té době vedle sebe nevisely podobizny Benešova a Stalinova. A příští roku už je měli na prvních dvou stránkách učebnic žáci všech škol. Prezident-budovatel budoval především komunistům cestu k moci. A za pár let Beneše na obrazech nahradil Gottwald a v školní mládež nesměla vědět, že nějaký prezident Edvard Beneš vůbec existoval.

Z trochu jiného pohledu viděl vánoce Antonín Zápotocký.  A národ se bavil. Projev Antonína Zápotockého z roku 1950:  „I letos, tak jako každoročně, se rozzáří tisíce vánočních stromků. Zazní písně známých vánočních koled Narodil se Kristus pán, veselme se. Proč se narodil? Pamatujete se, jak nám o tom v dětství vyprávěli. Aby odstranil bídu, křivdy a nespravedlnost. Aby pomohl maličkým, slabým a bědným. Protože chtěl chudým pomáhat, bohatí ho ukřižovali.“  V roce 1952, už Zápotocký vysvětlil revoluční změny i přerod Ježíška. „Nastaly mnohé převraty. Děti pracujících se již nerodí ve chlévech. I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již dnes ani naši pracující a jejich děti.“ Velkou lži se Zápotocký proslavil v pátek 29. května 1953 večer, když v rozhlasovém projevu tvrdil, že „naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechny řeči o měně jsou fámy, které šíří třídní nepřátelé“. Již dalšího dne, v sobotu 30. května 1953 po páté hodině odpolední, předseda vlády Viliam Široký v rozhlase oznámil měnovou reformu, kterou byly občanům znehodnoceny všechny úspory.

Ani letošní projev prezidenta Zemana jsem neslyšel. O nic jsem nepřišel. Zeman mi byl dlouho nesympatický. Můj odpor k němu zvyšovali jeho vyznavači, idioti nenávidící své okolí. Agresivní národovecká lůza, která nenávidí slušnost, která ale Zemana považovala za boha. V posledních letech jsem ho bral jako hlavu státu, jako prezidenta, který moc málo rozumí politice domácí a vůbec nerozumí politice zahraniční, ale dosti rozumí potřebám českých občanů. Na Zemana se určitě brzy zapomene, protože nepatřil k tomu nejhoršímu, co z Hradu vládlo. 

Josef Zahradníček