Byl jsem zvyklý, že 24. je den, kdy lidé odcházejí z práce dřív, a 25. je všechno zavřené, ale 26.? Proč? To by nebylo nic víc než zvědavost, kdybych měl doma něco k jídlu. Ale já neměl. A všechno bylo zavřené. Moje znalost češtiny byla ještě velmi minimální a já jsem nechápal, co se děje.
Byl to můj první rok života v České republice. A moje první Vánoce. Naučil jsem se spoustu věcí které se velmi lišily od všeho, co jsem znal z Brazílie, jako například udělat do rohlíku díru na vložení párku, místo abych ho rozřízl nožem, sledovat televizní zprávy bez reklamních přestávek, zouvat si boty i na návštěvě u cizích lidí ...
Bydlel jsem v provizoriu na Hanspaulce ve studentském pokoji v něčím velkém domě, a majitelé odjeli na prázdniny a nechali mě s přístupem do pokoje jen přes dveře na zahradu. Neměl jsem lístek, abych skočil do tramvaje a jel do nějaké centrálnější čtvrti, kde bych našel třeba cizince, který nedodržoval místní křesťanské tradice, nebo nějakou hospodu, A tak jsem šel dál.
Najednou jsem uviděl staršího muže a oslovil ho, zda neví o nějakém otevřeném podniku. Zdálo se mi, že ho odněkud znám, ale usoudil jsem, že je to jen nějaký stařík a že jich hodně vypadá podobně. Když si uvědomil, že jsem cizinec, pokusil se říct pár slov asi německy, pak pár slov anglicky, ale nakonec řekl spoustu věcí, kterým jsem nerozuměl, česky. Pochopil však, že mám hlad. A tak mě mimikou pozval k sobě domů.
Překvapilo mě, že ten malý člověk páchnoucí levným parfémem bydlí v tak velké vile. Objevilo se pár dam, které se mračily na jeho rozhodnutí vzít si do soukromí toho tmavého kluka, ale brzy mi vnucovaly rybí polévku, která zbyla z předešlých dvou dnů, bramborový salát, kus vánočky a spoustu cukroví.
Mluvili na mě, jako bych jim rozuměl. Jen jsem sledoval jejich mimiku a usmíval se, když se usmívali, usmíval se, mračil se, když se mračili, a tak dále. Jediné, co jsem dokázal říct, bylo, že jsem z Brazílie a mám hlad.
Když mě přivedli do obývacího pokoje, z fotek všude kolem jsem pochopil, že ten pomáhající stařík je Miloš Jakeš. Ale protože jsem si uvědomil, že on je rád, že nevím, kdo to je, zachoval jsem poker face a dělal, že nevím, kdo to je.
Připravili mi tašku s jídlem a čajem, abych si ji odnesl domů, a než mě odvedli ke vchodovým dveřím, řekl Jakeš lámanou angličtinou "Pelé is best". (Pelé je nejlepší)
Zdroj:blisty.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat