Kdo se bojí pravdy?

 Na výročí antisemitských násilností Křišťálové z noci 6. listopadu 1938 v Německu a v nacisty zabraném Rakousku a Sudetech vzpomněl letos jen málokdo. A nejspíš česká media nechtějí připomínat ostudný nedostatek lidskosti a solidarity vlád demokratických zemí.  Přiznává se tím to, že v židovské otázce Československo, včele s hradním intrikánem Benešem, sympatizovalo s nacisty a všemožně blokovalo a znemožňovalo příchod židovských uprchlíků z nacistického Německa, a  po anšlusu i z Rakouska.

Armáda České republiky dnes mluví s hrdostí o svých bojových tradicích, ale nikdy nenašla odvahu přiznat se a omluvit za nezákonné vraždění a násilné vyhánění německých civilistů v poválečném létě 1945.

Armáda neodsoudila naprosto zbytečné poválečné formování „partyzánských“ jednotek, vysílaných od poloviny května 1945 do pohraničí k týrání bezbranných lidí, k rozsévání strachu a zahánění stovek tisíc Němců do československých „koncentračních táborů“ –  v dochovaných českých mapách a dokumentech se sběrné tábory  pro české Němce tak oficiálně nazývaly..

Nějak nejsme pořád ochotni otevřít tragickou pravdu o tom, že tyto zločiny proti civilnímu obyvatelstvu plánovali generálové, kteří jinak v letech války proti nacismu prokázali velitelské schopnost. Generálové Ludvík Svoboda, Karel Klapálek, Bohumil Boček, Josef Bartík, Oldřich Španiel (a mnozí další) nepřestali být válečnými hrdiny – i když z poválečného období mají ruce potříšněné krví bezbranného civilního obyvatelstva.

České (i moravské a slezské) účelové zapomínání se přece už dávno stalo tradicí a nemilou součástí národní kultury. Profesionální armáda nové doby to ale nemá zapotřebí. Mohla by jít zbytku společnosti i celé politice příkladem ve vyrovnávání se se zamlčovanou částí minulosti. Středověký chorál „Ktož jsú Boží bojovníci“, který si dnes armáda dává hrát při slavnostních nástupech, odkazuje na husitskou tradici. Zapomíná na Husův odpor proti lži a jeho mnohokrát opakovaný biblický výrok „jen pravda vás vysvobodí“. Strach z českých komunistů, benešovců a jiných vlastenců by moderní armáda neměla předávat z generace na generaci.