22.10.2022; 11:38 - Čas utíká zoufale rychle. Postupem let si to člověk stále více uvědomuje. "Čas je běžec s dlouhým krokem, čas, ten říci nedá si …" znělo kdysi, před nějakými 60 lety, z rozhlasových přijímačů.
Zdá se to jako včera, přesto je to už 33 let, co na obrazovkách televizorů se stále častěji objevovala zahrada pražského Lobkovického paláce, v němž sídlilo západoněmecké velvyslanectví, a bylo možno v ulicích i na různých místech v české krajině pozorovat větší množství zaparkovaných Trabantů a Wartburgů s kulatým označení DDR. Pohyb těchto dvoutaktních aut po Československu před rokem 1989 nebyl ničím výjimečným. Většinou mířily, plazily se s karavany, za rekreačním pobytem do autokempů u přehrad, do Krkonoš a Tater. Dederoni, jak se jim říkávalo, nikam jinam za hranice nesměli než do Československa.
Dederoni, Východní Němci, zatoužili po blahobytu západních sousedů. Některé napadlo, že by to šlo přes západoněmecké velvyslanectví v Praze. Do Prahy se bez problémů dostali, stačil jim pas nebo občanka, nepotřebovali jako občané Československa žádné celní prohlášení, výjezdní povolení, potvrzení banky o směně peněz apod.
Stačilo přelézt plot velvyslanectví NSR a byly na Západě, přesněji na území sousedního státu. Chudáci zaměstnanci ambasády. Vyhnat migranty za pomoci československé bezpečnosti nešlo. Ostatně, vniknout na cizí území by si tenkrát ani komunisté nedovolili. Nezbylo než nezvaným hostům, kteří přibývali po desítkách, zajistit stravu, vodu a mobilní toalety. Jednalo se o problém obou německých států, do kterého československé orgány neměly právo zasahovat, oprávněně se tomu bránily. Byl to vlastně jen problém Honeckerovy východoněmecké vlády, která se zoufale snažila své občany držet na svém území. Koncem října 1989 bylo podle odhadů na zahradě západoněmeckého velvyslanectví asi 900 východoněmeckých uprchlíků. Stravu a hygienu se jakžtakž podařilo zajistit, horší to bylo se spánkem. Noci na konci října už bývají pro pobyt venku dost chladné.
Začátkem listopadu 1989 vláda NDR se odhodlala poslat do Prahy autobusy a uprchlíky převézt do NSR. Přeprava se nakonec neuskutečnila autobusy, ale 3 vlaky, které z Libeňského nádraží uprchlíky odvezly na Západ, nikoli přes Plzeň, ale nepochopitelně přes východoněmecké území. Během dlouhého úklidu západoněmeckého velvyslanectví východoevropští komunisté neměli mnoho času na oddech. 9. listopadu začalo revoluční bourání Berlínské zdi, následovalo Československo se zrušením vedoucí úlohy KSČ a revoluční rok 1989 končil v Rumunsku popravou Causesca a jeho manželky.
Velice se mýlil před 33 lety každý, kdo si myslel, že bez komunistických vlád ve východní a střední Evropě zavládne pravda a láska, že nenávist a násilí budou jen v méně hospodářsky a kulturně vyspělých zemích třetího světa. Bohužel komunistické myšlenky se nedají vymazat, násilí se nedá vyhubit. Vždy se najdou lidí, kteří se budou chtít dostat k moci nebo k majetku jakýmkoli způsobem. Nejjednodušší je podvod, krádež, revoluce nebo válka.
Možná nejsou daleko od pravdy ti, kteří dnes říkají, že válka na Ukrajině je požehnáním pro banky a energetické a jiné velké nadnárodní společnosti. Mají další ekonomickou krizi na co svést. Inflace zákonitě musela v době neúměrně zvyšovaných mezd prudce stoupnout, to tušili dávno před Putinovou invazí i lidé ekonomicky nevzdělaní. Bohužel vlády v obavách z dalších politických problémů se bojí sáhnout na ten nejkřiklavější blahobyt, brát tam, kde peníze jsou. Raději prohledávají prázdné kapsy lidí nemajetných a důchodců. V současnosti na drahou energii naříkají všichni, ale šetřit se neodhodlá téměř nikdo. Obchod, doprava a stavebnictví jednoduše zvýší ceny. Občane kupuj cokoli a plať, obchod nemůže být škodný! A občan kupuje a natahuje ruku pro podporu od státu. Veselý je stát, který nehodlá opustit tržní ideologie některých ekonomů. Český stát je jako pes, který se snaží chytit vlastní ocas, dává podpory všem, i těm, kteří je nepotřebují, raději se zadlužuje, než aby si pohněval lidi žijící na vysoké noze, tedy lidi i politicky vlivné. Jen aby Jurečkova rodina nestrádala, každá koruna je dobrá.
A budou zase vánoce. Leckde už je koncem října vidět ozdobený vánoční stromek.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat