Emil Dominik Josef Hácha se narodil 12. července 1872 v jihočeských Trhových Svinech. Vystudoval české gymnázium v Českých Budějovicích a později právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. Stal se uznávaným a erudovaným právnickým odborníkem a v letech 1925 – 1938 byl prezidentem Nejvyššího správního soudu. Kromě toho se zabýval překladatelstvím a do češtiny přeložil z angličtiny mimo jiných i známý humoristický román spisovatele Jeroma Klapka Jerome Tři muži ve člunu.
Přelomovým rokem se pro Emila Háchu stal rok 1938, zemřela mu manželka Marie, on skončil v čele významné soudní instituce a chystal se do penze. Osud tomu však chtěl jinak a místo poklidného života v důchodu, jej čekala funkce nejvyšší. Národní shromáždění jej 30. listopadu zvolilo prezidentem Republiky československé, respektive toho, co z ní po mnichovské dohodě zbylo. Nazývána bývá také druhá republika. Tato volba bylo naprosto legitimní, nikdo ji nezpochybňoval a blahopřání mu poslal i jeho předchůdce Edvard Beneš.
Pak však přišel rok 1939. Emil Hácha 14. března byl přinucen odcestovat do Berlína na státní návštěvu za Adolfem Hitlerem, Tam byl mnoho hodin vystaven brutálnímu nátlaku nacistických špiček. Hermann Göring mu například vyhrožoval, že by bombardéry Luftwaffe mohly Prahu srovnat se zemí. Zlomený Hácha, který v Berlíně dostal infarkt a musela mu být dána posilující srdeční injekce, nakonec podepsal souhlas s obsazením českých zemí německou armádou a zřízením Protektorátu Čechy a Morava. Nutno dodat, že už to bylo v době, kdy se odtrhlo Slovensko a Hácha jako právník předpokládal, že jeho vynucený souhlas bude v budoucnosti uznán jako neplatný.
Hácha se tak stal prezidentem Protektorátu Čechy a Morava, útvaru, který byl plně závislý na nacistické Německé říši. Jeho působení je obdivuhodné. On ji sám popsal trefně, že je to jako být zavřený s bláznem v jedné místnosti. Snažil se zachránit, co mohl. Podařilo se mu také osvobodit z nacistických koncentračních táborů české vysokoškolské studenty, kteří tam byli uvěznění po studentských nepokojích na konci roku 1939.
Hácha znal dobře záměry a organizovanost okupačních orgánů, které nepřiměřeně tvrdě trestaly drobné provokace, ke kterým se v protektorátu někteří intelektuálové na pokyn londýnské emigrace propůjčili. Tušil represe nacistických orgánů, a také jeho zkušenosti mu napovídaly, že atentát na Heydricha je vlastně Benešovým pokynem k tomu, aby nacistické orgány terorem české obyvatelstvo nutily k poslušnosti. Proto Hácha ve snaze zachránit co nejvíce lidí okamžitě odsoudil české parašutisty. Ve snaze přibrzdit nacistické represe tvrdě kritizoval čs. zahraniční vládu v Londýně. Rovněž komunisté vyhlašovali, že Češi by na Západě neměli bojovat proti dělníkům v německých uniformách. Komunisté rovněž agitovali proti vstupu Čechů a Slováků do československých vojenských jednotek ve Velké Británii.
Hácha mnohokrát chtěl abdikovat, ale jeho české okolí mu to pokaždé rozmluvilo s tím, že by Němci mohli na jeho místo dosadit někoho jiného, například Emanuela Moravce. Spravedlivý, ale prakticky bezmocný Hácha na Hradě vyhovoval i Hitlerovi, který protektorát s vyspělým průmyslem, zemědělstvím a pracovitým dělným lidem a vedený vzdělaným prezidentem potřeboval jako středoevropskou oázu klidu a tajnou zásobárnu Říše. Hitler s Háchovým odchodem nesouhlasil.
V roce 1945 vydali lékaři zprávu, podle které byl Hácha minimálně od roku 1943 na tom zdravotně tak špatně, že nebyl schopen vnímat své okolí. To však nezabránilo tomu, aby Hácha byl na příkaz komunistického ministra vnitra Václav Noska zatčen 13. května 1945 v lánském zámku a převezen do pankrácké věznice. Dne 27. června pak ve vězení zemřel.
Občané Trhových Svin jsou pyšni na svého statečného rodáka. V roce 1995 odhalili na jeho rodném domě bustu s pamětní deskou. Stejně tak ve vstupní hale českobudějovického Gymnázia Jana Valeriána Jirsíka je Emil Hácha uveden mezi významnými absolventy školy, vedle takových osobností jakými byli historik Josef Šusta a kardinál Miloslav Vlk.
Žádné komentáře:
Okomentovat