Alpské země mají staronového prezidenta, který suverénně obhájil svůj dosavadní mandát už v nedělním prvním kole voleb. Rakušané prostě v čele státu nechtějí fackovacího paňáka, ale člověka, který je důstojným reprezentantem země. Rakušané netouží po nelidském a neomylném účetním, jako byl na pražském Hradě Klaus, ani po nelidském a zlém intrikánovi, jako byl Beneš, a už vůbec ne po hrubém mluvkovi, jakým byli Zápotocký či Zeman. Rakušané chtěli nějakého rakouského Havla, který nemusí být strhující rétor ani moc slavný. Stačí jim důvěryhodnost a politická zkušenost.
I proto se teď trochu překvapivě ptají, zda vlastně Alexander van der Bellen vyhrál dost. Sedmapadesát procent hlasů, jež získal, působí na první pohled přesvědčivě. Detailnější pohled ukazuje, že politika, kterému v prosinci bude už 79 let, málo volili lidé mladší třiceti, hodně přízně mu naopak projevili ti, kterým je nad šedesát. Každopádně ovšem platí, že vyhrál ve všech spolkových zemích. Státník proslulý láskou k cigaretám pokryl prakticky celé Rakousko svou barvou. Od Vídně až po italské, švýcarské i německé hranice tedy v neděli zezelenalo. Větší shody už společnost dosáhnout nemůže.
Sám van der Bellen však chápe nejvyšší úřad primárně jako "zákulisní" - nepovažuje se za otevřenou politickou sílu, nýbrž za člověka, který má na zvolenou reprezentaci působit neveřejně, v rámci soukromých rozhovorů. Okolnosti si teď ale zřejmě vyžádají v tomto ohledu určitou změnu.
Po zakolísání zástupců osvědčených stran, není tedy divu, že elity ovládl strach z radikalizace domácí politiky v italském stylu. Aby je uklidnil, sliboval staronový prezident v předvolební kampani, že v případě svého úspěchu nebude jmenovat premiérem člověka z řad Svobodných, pokud by vyhráli volby. Alexandra van der Bellena jižní sousedé vnímají coby záruku starých dobrých politických časů - jako muže, který ctí demokracii, právní řád a humanismus. Ačkoli však jeho věk už svádí k úvahám o "staré škole", neznamená to, že by přehlížel současné trendy a problémy. Jeho hladké znovuzvolení tak lze číst jako výraz stále ještě většinové rakouské touhy po otupení nových proudů, které zkušený politik může pomoci usměrňovat blíže ke středové, spojující pozici.
Ačkoli obě země prošly společnou monarchickou zkušeností, uvažují dnes jejich voliči přesně opačně. Zatímco Rakušané chtějí politicky aktivního prezidenta s důrazem na reprezentaci, našinec se poohlíží zejména po silákovi. Rakousko hledá civilního prezidenta, obyvatelé Čech, Moravy a Slezska raději někoho mezi Masarykem, Alžbětou II. a Fantomasem, někoho, kdo "s nima zatočí (s kýmkoli)." Podíváme-li se na praktické výsledky, nelze se zbavit dojmu, že "zevšednění" české kotliny po alpském vzoru by jí jednoznačně prospělo.
Žádné komentáře:
Okomentovat