Trabant se už 30 let nevyrábí

Trabant se stal spolu s Berlínskou zdí symbolem východního Německa. Fotky opuštěných Trabantů v centru Prahy z léta 1989 zůstanou navždy mementem masového exodu z jednoho Německa do druhého. 

Pro lidi ze západních zemí Trabant byl tedy v 70. a 80. letech symbolem zaostalosti. Podle toho, co při návštěvách východoevropských zemí viděli na silnicích, určité důvody k pohrdání byly. Zatímco východní Němci s Trabanty zapřaženými v širokých karavanech se ploužili k Lipenské přehradě nebo do Tater (jinam nesměli), Češi a Slováci napěchovali Trabanty stany, konzervami a pivem a vydali se do tehdejší Jugoslávie.  

Když jsme v roce 1990 vyjeli do Rakouska, zaslechli jsme různé pohrdavé poznámky o tom, že jsme jezdili s Trabanty. Znělo to asi tak, jako bychom dělali něco odporného, třeba pojídali psy. 

Je však pozoruhodné, že Trabant 601 má významné místo v historii světového automobilizmu. Přišel na svět v roce 1964. Východoněmecká vláda si takové auto objednala už v roce 1954, požadovala úsporná řešení jako lehké plastové díly karoserie a dvoudobý motor, ale také lidovou cenu. Od zahájení výroby byl na trhu Trabantů nedostatek, v NDR se čekalo v pořadí 6-8 let, v Československu o pár let méně.

Ti posměváčci z Rakouska ovšem nevěděli, o čem mluví, neboť za volantem Trabanta nikdy neseděli. Vůz s dvoutaktním motorem o obsahu 600 ccm byl velice živý a pohyblivý, přičemž rychlost nad 100 km/hod nebyla problémem (v 70. letech nebyla rychlost omezena). České lidové pojmenování "Pryskyřičník pelášivý" bylo dosti trefné. Trabant čelil požadavkům své doby zdatně a chytře. Výborně hospodařil s vnitřním prostorem a nepotřeboval pravidelný servis. To bylo životně důležité zvlášť v Československu, protože tehdy byly autoopravny a prodejny náhradních dílů jen ve velkých městech (obyčejně 1 specializovaná v celém kraji). Robustně dimenzovaný podvozek s listovými péry zase musel vydržet i na nezpevněných cestách, přičemž vůz byl perfektně ovladatelný. Čím rychleji se jelo a čím více děr bylo v silnicích, tím byl poslušnější. Díky tomu mnoha lidem třídveřový Trabant navozil materiál na stavbu celého domu, aniž by zadní náprava zaprotestovala.

Trabant hned od začátku dostal přesné a citlivé hřebenové řízení, zatímco Škodovky zůstávaly ještě v 80. letech u pomalého řízení šnekového. Spojka byla lehká a řazení pod volantem chodilo jak po másle. Odvrácenou stranou byl samozřejmě hluk vzduchem chlazeného motoru, vháněného do kabiny.  Vzduch od motoru nedokázal při kratších jízdách po rovině prostor zahřát. Jiné to bylo v kopcích při zatížení čtyřmi dospělými lidmi, to se muselo větrat. Tragédií byla plastová karosérie. Stačilo někde ťuknou a byla v karoserii díra, kterou nikdy nikdo nezavařil. 

Trabant s pohonem předním kol byl ideálním autem pro začátečníky. To, co se s Trabantem naučili, se neztratilo ani v nových autech používaných po roce 1990.

 Dějepis pro Husákovy děti a mladší