Po Hitlerově konci a
dobytí Berlína, bylo začátkem května zřejmé, že Třetí říše je na lopatkách, že
v následujících dnech jde jen o to, jak se německým armádám podaří přibrzdit
Rudou armádu a co nejrychleji se dostane na území osvobozené spojenci.
 |
| Exilový prezident Edvard Beneš (vpravo) dohodl se Stalinem poválečné směřování Československa |
V Praze K. H. Frank
vedl s protektorátní vládou rozhovory o nenásilném předání moci a vytvoření
Českomoravské republiky. Souběžně s tím
tu byly snahy různých nových revolučních skupin o zviditelnění. Česká národní rada se zase držela Benešových
snů o revolučních národních výborech z roku 1918.
V posledním svém
rozhlasovém projevu kontroverzní ministr školství a lidové osvěty Emanuel
Moravec zhodnotil činnost protektorátní vlády za dobu německé okupace. Uvedl
mimo jiného, že po celou válku protektorátní vláda zajistila v Čechách a na
Moravě chod všech důležitých odvětví a všem občanům protektorátu zajistila
právo na zaplacenou práci, právo na odpočinek a právo na příděl základních
potravin, což ve válečných zmatcích nemělo obdoby v celém světě. 5. května 1945 Emanuel Moravec, ze kterého
Edvard Beneš a Jan Masaryk prostřednictvím londýnského rozhlasu udělali
nejnenáviděnějšího muže v protektorátu, spáchal sebevraždu.
Podnětem ke květnové
revoluci v Praze bylo nedomyšlené oznámení protektorátní vlády, že zrušila
nařízení týkající se dvojjazyčného úřadování, dvojjazyčných nápisů a zákazu
vyvěšování československých vlajek. Byl vydán pokyn, aby se na úředních
budovách vyvěsily české vlajky a úřadovalo se jen v českém jazyce. Již téhož
dne se na mnohých místech v Praze začaly odstraňovat německé nápisy, 5. května
vlna nadšení opanovala celou Prahu. Odstraňovaly se německé cedule, vyvěšovaly
se české vlajky, ve městě vládlo nadšení.
 |
| Hlasatel Zdeněk Mančal ráno 5. 5. 1945 odstartoval povstání hlášením: "Je sechs hodin." |
Snaha ministerského
předsedy protektorátní vlády R. Bienerta
o vyhlášení Českomoravské republiky v rozhlase ztroskotala, protože se do
rozhlasu nedostal. Jednotka české policie, která měla převzít rozhlas, narazila
v budově rozhlasu na odpor neinformovaných německých vojáků. Došlo k boji, což
mělo za následek zbrklé volání rozhlasu o pomoc. Když se R. Bienert pokoušel
zprávu o převzetí veškeré moci v zemi
bývalou protektorátní vládou vyhlásit v pražském rozhlase, byl zatčen jakýmisi
revolucionáři (později odsouzen ke 3 letům vězení). Před polednem hlásil
městský pouliční rozhlas: „Českoslovenští
občané: Hitlerovo Německo je rozdrceno. Třetí říše přestala existovat! Pryč s
válkou! Všichni ihned zastavte práci! Nikoho nesuďte, nikoho nesmíte trestat,
ať Čecha nebo Němce, na to budou lidové soudy. Varujeme všechny Němce před
jakýmkoliv zakročením. Česká policie, české četnictvo, vládní vojsko a jiné
útvary musí uposlechnou bezpodmínečně pokynů Národních výborů. Stojíme
neochvějně za československou vládou!“
V
poledne primátor Alois Říha (zemřel 1. 7. 1945) odevzdal vedení pražského
magistrátu do rukou zástupců Národního výboru Praha. ČNR zformulovala odpoledne
vlastní prohlášení o konci protektorátu: „Lide český! Česká národní rada jako
zmocněnec vlády v Košicích, ujímá se dnešním dnem moci vládní a výkonné
na území Čech, Moravy a Slezska. Pod údery hrdinných spojeneckých armád zanikl
tzv. „Protektorát Čechy a Morava.“ Zanikla veškerá správní moc
vykonávaná německými úřady."
V té
době se však již v Praze střílelo. Pražský rozhlas, který měl informovat o tom,
že české země jsou řízeny už jen českými úřady, změnil vysílání na výzvu k boji
proti německým vojákům, čímž rozpoutal krveprolití. „Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené
jednotky! Pomozte československému rozhlasu ve Schwerinově třídě, kde čeští
lidé bojují o jeho záchranu! Vchod z Balbínovy ulice je úplně volný! Voláme
českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky na pomoc československému
rozhlasu!“
Reakce Pražanů byla
tradiční pražská, lidé jako slepí a hluší vyrazili do pražských ulic, a aby o
něco nepřišli a byli u toho, chtěli vidět krev. Výsledkem byly stovky mrtvých (údajně 2.889) a raněných. A nejen
v Pražanů. Do Prahy se totiž pro smrt vydali hrdinové z celých Čech. Ani to
nestačilo, lidé v různých českých městech a vesnicích pochopili volání
pražského rozhlasu jako pokyn k odzbrojování německých vojáků prchajících před
Rudou armádou domů, na západ. Vojáky Wehrmachtu se dařilo odzbrojovat většinou
bez problémů, protože války měli až po krk.
Vojáci SS vycvičení k zabíjení se však podle tvrdých řádů SS vzdát
nesměli, a tak docházelo k tragédiím v
řadách českého civilního obyvatelstva (např. Bernartice).
Žádné komentáře:
Okomentovat