Na Pražském hradě 6.5.1970: Gustáv Husák, Leonid Brežněv, Alexej Kosygin a Ludvík Svoboda |
První tajemník ÚV Komunistické strany Ukrajiny Petr Šelest, který tehdy byl členem sovětské delegace, ve svých pamětech napsal, že Brežněv se v Praze choval hrozně. Jako vždy při setkání s československými komunisty zdůraznil svoje zásluhy na osvobození Československa v roce 1945 i 1968. Nenechal se přerušit ani Husákovými otázkami na hospodářskou spolupráci. Brežněv se dále chlubil svými úspěchy v Moldavsku. Potom nečekaně vzpomněl na československé legie na Sibiři, které vydali bolševikům Kolčaka a přešli na stranu socialistické revoluce. Řekl rovněž, že ve všech československých městech v roce 1920 vyšel proletariát do ulic a postavil se proti politice buržoazních stran, které odmítaly přátelství se sovětským Ruskem.
Brežněvův projev byl mnohokrát přerušen dlouhým bouřlivým potleskem přítomných československých komunistů, kteří na závěr skandovali "Se Sovětským svazem na věčné časy."
Dohodu o bratrské pomoci a podpoře založenou na vzájemném respektování státní suverenity a nezávislosti a nezasahování do vnitřních záležitostí podepsali za Sovětský svaz Leonid Brežněv a Alexej Kosygin, za Československo Gustáv Husák a Lubomír Štrougal. Tato smlouva nahrazovala smlouvu z 12. prosince 1943 podepsanou v Moskvě Vjačeslavem Molotovem a Zdeňkem Firlingerem.
V současnosti sovětsko-česká smlouva z 6. května 1970 vypadá komicky, neboť v době podpisu v Československu bylo 200.000 sovětských vojáků, kteří podle Brežněva vyčistili zemi od povstalců z roku 1968. Podle smlouvy si obě země měly poskytovat vzájemnou vojenskou pomoc. Smlouva měla platnost 20 let, t.j. do 6.5.1990, poté měla být po pěti letech obnovována. 3. října 1991 byla se Sovětským svazem podepsána nová československo-sovětská smlouva o přátelství, ve které už nebyl článek o vojenské pomoci v případě ohrožení některé strany. To byl první krůček na cestě České republiky do NATO.
Žádné komentáře:
Okomentovat