"Černá neděle" 6. května 1945 v Lomnici nad Lužnicí.

Vysílání pražského rozhlasu 5. května 1945 vzrušilo i obyvatelstvo Lomnice nad Lužnicí. Začalo strhávání německých nápisů a vyvěšování československých vlajek. Ve městě bylo už od ledna ubytováno 350 německých uprchlíků ze Slezska, v květnu přibylo ještě několik menších oddílů německého vojska. Napětí mezi lidmi stouplo poté, co se začala šířit informace, že v blízkosti se pohybují velké jednotky vojsk SS.

Náměstí a věž radnice v Lomnici nad Lužnicí.

Starosta města vyzval obyvatelstvo, aby zachovalo klid a zbytečně neprovokovalo projíždějící německé vojáky. Velitel německé jednotky vyzval obyvatelstvo, aby byly československé vlajky staženy. Revoluční nadšení však se nedá zastavit. Vzniká revoluční národní výbor, který svolává bývalé důstojníky a obsazuje radnici a odzbrojuje německé vojáky ubytované v hotelu Eden a v továrnách na nábytek. Ve městě se však objevili neznámí lidé, kteří se odmítali podřídit revolučnímu národnímu výboru. Těmto lidem  se jednalo hlavně o kořist z německých vozidel. Revoluční národní výbor zatkl a uvěznil ve škole asi 40 německých a maďarských vojáků.

Nákladní auto SS, které odmítlo dobrovolně zastavit, bylo zastaveno střelbou a spadlo do potoka, přičemž řidič zahynul, jeden muž byl těžce zraněn, jeden uprchl.  Raněný Němec byl sanitkou odeslán do českobudějovické nemocnice, opuštěné auto vezoucí zbraně, vojenskou výstroj a potraviny bylo obyvatelstvem v krátké chvíli vyrabované. Na náměstí mladý revolucionář pažbou srazil dva SS-many, kteří tam hledali svá zavazadla. Po ošetření lékařem byli oba uvězněni ve škole, vedle už uvězněných německých vojáků. Jednomu se však podařilo utéct a přivolat trestní prapor SS.

Neděli 6. května 1945 nazvali obyvatelé Lomnice nad Lužnicí "Černou nedělí." Ráno bylo město obsazeno praporem SS, který čítal asi 600 mužů v černých uniformách. V každé ulici byly hlídky SS s kulomety.  V půl osmé byli městským rozhlasem všichni muži nad 16 let vyzváni, aby se během půlhodiny dostavili na náměstí, k radnici, jinak budou zastřeleni. V té chvíli už byla na poště zničena telefonní ústředna a propuštěni všichni němečtí zajatci.  SS-mani hnali lomnické muže s rukama nad hlavami na náměstí. Před radnicí museli všichni kleknout. Mezi muži byl i lomnický děkan František Čech, který řvoucímu obersturmfürerovi SS Jankowtzovi odpověděl, že před ním dobrovolně nepoklekne, protože kleká jen před Pánem Bohem. Poručíkův nadřízený, velitel praporu SS, byl zřejmě překvapen statečností kněze a přikázal, aby jej se starými muži a invalidy propustili. Potom důstojníci vybírali 30 mužů, kteří měli být zastřeleni. Muži vybraní k popravě byli uvězněni ve věznici a kancelářích okresního soudu.  Mladý muž, který minulého dne zneškodnil dva esesáky, byl zahnán do stodoly na okraji města, kde byl mučen a nakonec zastřelen. Velitel trestního praporu SS přečetl v městském rozhlase seznam věcí, které byly z německých vozidel ukradeny, a vyzval k okamžitému vrácení všeho. Esesákům však padl do rukou i další majetek, protože zůstaly opuštěné byty. Mnoho lomnických žen s dětmi totiž uprchlo do polí a lesů. SS-mani prázdné byty prohledávali a přitom se i nějaké kořisti, hlavně šperků, zmocnili.

Nikdo už nepochyboval, že 30 uvězněných mužů, mezi nimiž bylo všech 17 členů revolučního národního výboru, bude popraveno. Objevil se však německý velitel uprchlického tábora, který žádal velitele praporu SS, aby ve městě nikoho netrestal, neboť  všichni místní lidé se k německým uprchlíkům vždy chovali slušně a pomáhali jim, kde to šlo. Velitel praporu tedy slíbil, že nikoho nenechá zastřelit - a také to dodržel, i když se to ostatním důstojníkům nelíbilo.
 Nebylo to ovšem zadarmo, starostovi byla stanovena kontribuce: 5.000 marek (50.000 korun), 5.000 cigaret (zásoba všech trafik), 20 jízdních kol, 11 koní a 20 zlatých hodinek.

 Potom musely být přistaveny všechny koňské a volské povozy, aby jimi byli do Svaté Magdaleny (nyní Majdalena) (20 km) odvezeni němečtí uprchlíci. Povozníci byli šťastni, že se dostali ven z města dušeného praporem SS, a tak po vyložení uprchlíků ve Sv. Magdaleně se domů nevrátili, dva dni objížděli vesnice, které byly mimo hlavní silnice, domů přijeli až po válce 9. května.

V neděli večer byli zatčení lomničtí muži propuštěni, ve 20 hodin trestní prapor SS opustil Lomnici nad Lužnicí. Po 21. hodině však se objevil jezdecký oddíl SS (180 mužů), kterému musel starosta shánět seno pro koně. V té době už se nikdo neodvážil vystrčit hlavu, natož odzbrojovat vojáky SS, vycvičené na perzekvování civilního obyvatelstva.