Z počátku
to vypadalo vábně, když nacistické hnutí, zrozené ze zmatků, se prosazovalo jako
síla revoluční. Ve volbách roku 1928
však zvítězila levice. Sociální demokraté s komunisty. NSDAP ztrácela.
V říjnu 1929 však byla na
newyorkské burse odstartovaná světová hospodářská krize. V Německu, které
se do jisté míry už vzpamatovalo z válečných reparací, přichází nová vlna
bídy a chaosu. Počet nezaměstnaných prudce stoupá. V roce 1931 bylo 1,6 mil.
nezaměstnaných, v roce 1932 už jejich počet přesáhl 6 milionů. Napětí
v zemi je neudržitelné, na spadnutí je komunistická revoluce. A to je voda
na Hitlerův mlýn. „Buď oni, nebo my,“ řve Hitler. „Buď cizácký moskevský
bolševizmus, nebo náš německý nacionalizmus.“
V březnu
1930 prezident Paul von Hindenburg (1847-1934) jmenoval říšským kancléřem
finančního experta Heinricha Brüninga (1885-1970), představitele
katolického Centra. Tím parlamentní systém dostává vážnou trhlinu. V září 1930
jsou nové volby a NSDAP se stává druhou nejsilnější stranou, po sociální
demokracii. Hitler už se však nehodlá zastavit, ví, že následující tři roky
jsou pro něj rozhodující, je to doba, kdy se může uchopit moci. Nejdříve musí
odstavit komunisty.
„Jestliže zvítězíme, bude marxizmus zničen, a to beze zbytku.
Nedopřejeme si klidu, dokud nebudou zničeny poslední jejich noviny, dokud
nebude vyřízena poslední jejich organizace, zlikvidováno poslední jejich
agitační středisko a dokud poslední marxista nebude buďto odvrácen od své víry
anebo vyhlazen. V této záležitosti neexistuje žádná polovičatost.“
Na
počátku roku 1931 NSDAP měla 389.000 členů, na konci roku už 806.000. Zemské
volby nacisté vyhráli s přehledem a do prezidentských voleb v roce 1932
jako svého kandidáta staví Adolfa Hitlera. Hitler tentokrát neuspěl, protože
znovu zvítězil
polní maršál Hindenburg. V podzimních volbách do říšského sněmu
NSDAP uspěla, ale prezident Hindenburg odmítá Hitlera jmenovat kancléřem.
Jmenuje do čela vlády Franze von Papena (1879-1969). Hitler
vyhrožuje: „Proč bych měl pochodovat na Berlín jako
Mussolini na Řím? Vždyť v Berlíně už jsem.
Otázkou není, kdo bude pochodovat do Berlína, ale kdo z Berlína vypochoduje.“
Papen
funkci kancléře odmítl: „Pane prezidente, za dané situace může být
kancléřem jen Hitler.“ Hindenburg (86 let) se podvoluje a 30. ledna 1933
jmenuje říšským kancléřem vůdce Národně socialistické německé dělnické strany
Adolfa Hitlera. Celou noc na 31. ledna 1933 Berlínem pochodují příslušníci SA a
SS. „Jsme u cíle,“ napsal Josef Goebels.
Někdejší Hitlerův spolubojovník z mnichovského puče generál Ludendorff však
varoval: „Jmenováním Hitlera za kancléře vydali naši
svatou německou vlast do rukou jednoho z největších demagogů všech dob.“
Žádné komentáře:
Okomentovat