Byla řada českých vesnic, ve kterých lidé během celé 2. světové války neviděli německého či jiného vojáka. K takovým však nepatřila obec
Majdalena (dříve název Svatá Maří Magdalena). Na konci války, v roce 1945,
v Majdaleně zahynulo hodně vojáků, ale zásluhou nešťastných náhod i hodně
místních obyvatel. Majdalena leží na železniční trati Praha - České Velenice,
na křižovatce významných silnic a především poblíž mostů, po kterých se dá překonat
řeka Lužnice a kanál Zlatá stoka. Je tedy pochopitelné, že obcí často
projížděla ustupující německá vojska.
 |
| Radnice v Majdaleně. |
První místní obyvatel
zahynul při bombardování Českých Velenic 23. března 1945, kde pracoval. 7.
dubna poblíž Majdaleny 7 amerických letadel napadlo německou kolonu a vlak.
Zahynuli 4 vojáci Wehrmachtu a 1 český železničář. 6. května byl vytvořen revoluční
národní výbor, avšak tentýž den se v obci usadila německá vojenská
jednotka. Druhý den ráno byli vyhnáni majitelé koňských a volských potahů, na
jejich vozy byl přeložen majetek německých uprchlíků, které do Majdaleny
přivezli lidé z Lomnice nad Lužnicí. Vozy
z Majdaleny museli uprchlíky odvézt do příhraničního Neu Nagelbergu v Rakousku
(20 km).
8. května v Evropě skončila 2. světová
válka, Německo kapitulovalo. Neskončily však boje. 9. května ráno do Majdaleny po
mostě přijela kolona sovětské armády, která byla nadšeně vítána. Když během
několika hodin projela, objevilo se auto s 20 vojáky SS, kteří zmateně
hledali cestu k rakouské hranici. Když Němci namířili k Suchdolu, u
nádraží se setkali se sovětskými vojáky, kteří jejich auto srazili do příkopu.
SS uprchli do lesa za tratí a odtud stříleli na silnici a domky u silnice.
V jednom domku byl zabit dvacetiletý místní občan, který zřejmě
z okna sledoval, co se děje.
K večeru
přijížděla po mostě celá německá divize. Na výzvu ruského velitele, aby se
němečtí vojáci vzdali, odpověděli palbou z děl. Zničeny byly domy u
nádraží, včetně nově postaveného hostince, a uhynulo hodně hospodářských
zvířat. Boj, jenž se odehrával mimo střed obce, trval 4 hodiny. Po 21. hodině
palba utichla, část německých vojsk táhla na západ, k Cepu, část přes
Majdalenu, na sever, k Třeboni. Ve středu obce německé vojsko napadli
neznámí revolucionáři, Němci odpověděli palbou z pancéřových pěstí, jimiž
bylo poškozeno několik budov. Němečtí vojáci opustili vozy, pustili koně a
snažili se prchnout, většinou byli sovětskou armádou zajati. Potom přijela
hlavní část sovětské armády, jejíž průjezd trval 3 dny a 3 noci. Nápor tanků
nevydržel most přes Zlatou stoku.
Při večerní bitvě u
Majdaleny 9.5.1945 zahynuli 4 sovětští vojáci a 8 německých vojáků. Zbloudilé střely usmrtily 3 místní občany, včetně 1 železničáře. Místní obchodník, který přijal
německou národnost, po zatčení revolučním národním výborem spáchal sebevraždu. Dalšího
místního obyvatele zabilo auto sovětské kolony. Zahynul i pětiletý chlapec,
který nalezl nevybuchlý granát. Stejným způsobem zahynul v lese i jeden
dospělý muž.
Silnice v okolí
byly zatarasené opuštěnými vojenskými vozidly, okolo obce pobíhaly stovky koní,
kteří ničili úrodu na polích. Kdo si koně chytil, tak byl jeho. Bylo sice po
válce, ale v oblasti se teprve po 8. květnu začalo zabíjet. Jako
by lidé se nemohli smířit s tím, že už je konec. Další 2 muži 9.
května 1945 zahynuli v lese, 1 km západně od Majdaleny. Tím ještě zabíjení a násilí nekončilo, teprve po válce,
když cizí armády zmizely, dostala spousta lidí chuť zabíjet, nikoli postavit se tváří v tvář ozbrojenému nepříteli, ale využít příležitost k uplatnění pochybného hrdinství a zákeřně vybíjet komplexy méněcennosti na bezbranných
civilistech, hlavně dostat se ke kořisti, k cizímu majetku. 24. května 1945 do
oblasti přibyli Hobzovi partyzáni z Černovic u Tábora.
Žádné komentáře:
Okomentovat