Americké farmy a
vesnice, ve kterých žijí Amišové, specificky utvářejí krajinu. Amišové jsou
hodnoceni jako jedni z nejlepších zemědělců na světě. Jejich farmy mají okolo
40 ha zemědělské půdy, na které hlavně pěstují kukuřici, vojtěšku, tabák a
všechny druhy obilí.
Synonymem amišské
kultury a tradic je tvrdá práce, kázeň a láska k půdě. Příznačné pro Amiše je,
že dosahují vysokých sklizní za velmi nízkých nákladů. Současné určité vybočování Amišů od běžného evropsko-amerického způsobu života má kořeny až někde v 17. století,
kdy je v německých zemích začali
pronásledovat protestanští reformátoři. Proto vyznavači náboženství
Anabaptis prchali do Ameriky, kde
vytvořili zvláštní zemědělskou komunitu.
Zemědělský způsob
života u Amišů vychází z Písma svatého, podle kterého zemědělství není jen
zaměstnáním, ale ve spojení s Bohem je posvátným způsobem života. Proto užívají
přírodu, obdělávají půdu a chovají zvířata jen pro svoji spotřebu. Amišové se
spoléhají jen na svou tvrdou práci, skromnost, zodpovědnost a vzájemnou spolupráci.
Historie zákazu
používání osobních dopravních prostředků a jiných moderních technologií začala
na začátku 20. století, v době, kdy se do zemědělství začaly dostávat velké
motorové pluhy a traktory. Zpočátku Amišové používali k orbě parní stroje i
traktory s výbušnými motory. Protože Amišové už od roku 1910 odmítali používání
automobilů, v roce 1923 se amišské komunity rozhodly zakázat při polních
pracích používat traktory, tedy stroje, které se od
automobilů příliš neliší. Vycházejí zřejmě z názoru, že na práce, které
zvládnou koně, které jsou součást živé přírody, nelze používat samohybné stroje se
spalovacími motory. Traktory jsou povoleny jen jako stabilní motory na farmě k
hnaní mlátiček, řezaček, čerpadel, výfuků, šrotovníků a jiných strojů
používaných ve dvoře. Rovněž jsou povoleny
všechny malé stabilní motory, které ženou některé stroje (rozmetadla,
obraceče a shrnovače sena apod.) Tyto stroje jsou však taženy koňmi.
Zákaz používání
traktorů není dán jen náboženskými motivy o sepětí člověka s Bohem a přírodou,
protože také mají za úkol zabránit zvětšování farem. Pokud by někteří Amiši obdělávali víc půdy a zvětšili
farmy, hrozil by odchod lidí z amišských vesnic do měst, což by mohlo mít
nepříznivý vliv na morálku. Zásada používání koňských potahů má pro Amiše
význam i v tom, že mohou zřizovat vlastní továrny na výrobu potahových
zemědělských strojů, v nichž pracují tisíce Amišů.
Žádné komentáře:
Okomentovat