Sníh se podle starých
pranostik měl objevit na svatého Martina, ale posvícení bylo bez bílé peřiny.
Napadl až s týdenním zpožděním, i tak však je to na listopad poměrně mimořádná
událost. Protěžovaná meteoroložka Honsová sice na tento týden předpověděla silné mrazy, což zásluhou sněhové pokrývky by
se mohlo stát, ale tato dáma obyčejně se mýlí. Podle dnešní předpovědi zítra má pršet a celý týden teplota nemá klesnout pod nulu.
Zima prý odlákala
fotbalové diváky mírně prestižního boje České republiky a Slovenska. Mnohem víc
se asi na prázdných sedmi tisících sedačkách v Edenu podílel pozdní začátek
utkání. Chyběli zřejmě přespolní diváci. Musí se jednat o velkého fanatika,
který dokáže několik hodin cestovat do Prahy pro to, aby se od 21. hodiny v
mrazu díval na fotbal a potom zase několik hodin cestoval domů, když může
všechno vidět doma v televizi, a v teple. Navíc utkání za moc nestálo. Slováci
vedeni českým trenérem Hapalem začali dobře, ale měli vychýlenou mušku, český
tým, nově vedený Jaroslavem Šilhavým, z ojedinělého protiútoku dal gól, který
elán slovenského týmu utlumil. Žádné slavné české vítězství se nekonalo,
musela stačit hubená jednogólová výhra.
Na druhé straně je asi
lepší sledovat sport než politiku. Listopad býval vždy označován za smutný
měsíc, vznikla o tom spousta lidových písní. V listopadu se udála několik
událostí, které ovlivnily život českých zemí. Nemyslím jen ruskou revoluci 7.
listopadu 1917, které se říkalo říjnová, můžu připomenout porážku českého
stavovského povstání na Bílé hoře. O 17. listopadech 1939 a 1989 ani není třeba
psát, s tím, co způsobily, se v listopadu právě potýkáme, a zřejmě dlouho budeme potýkat.
Letos se opět žádné
oslavy nekonaly, jen několik pražských křiklounů vyšlo do ulic řešit, za dohledů
kameramanů a pisálků, své komplexy. Důvod k pokřiku se našel v nějaké události
v premiérově rodině. Řečníci z řad vysokých politiků opět předvedli, že jim jde
lépe řečnění než přemýšlení. Takoví lidé mají obyčejně úspěch, to zná každý už
ze školy. Ostatně, kolik lidí se dalo na politiku, aby pracovali pro stát a
jeho občany? Pokud takoví jsou, tak jsou umlčeni a sedí někde v koutku, protože
rozhodující slovo má agresivita, vyvolávání nenávisti, hledání nepřítele a
rozdělování obyvatelstva. To hledání třídního nepřítele nám zůstalo z několika
poválečných desetiletí. Dříve byli nepřáteli režimu lidé bohatí, dnes jsou nenáviděni lidé chudí.
Dříve bývaly ceny
všude stejné, v každé vesnici proto mohl být obchod a hospoda, navíc několikrát
denně přijížděly pojízdné prodejny s masem, zeleninou, přijížděly čistírny a jiné služby.
Vesnické prodejny zanikly většinou na konci 90. let, hospody zanikají nyní.
Dnes bohatnou města, chudne venkov. To se odráží ve volbách. Nelze se divit.
Zatímco lidé ve velkých městech nevědí za jaké auto utratit peníze a co s volným časem a na jakou demonstraci jít, na vesnicích lidé nemají trápení s módou a politikou, protože volný čas tráví zajišťováním základních životních potřeb.
Dovoz potravin z měst vzdálených 15 - 20 km, zajištění paliva, opravy budov. To
vše je nemožné bez provozuschopného osobního auta. Zásluhou nedostatečného zásobování je po připočtení nákladů na dopravu pro obyvatele vesnic cena základních potřeb dvojnásobná. Veřejná doprava je nastavena
na dopravu dětí do škol, pro dospělé nemá smysl. O víkendu autobusy nejezdí,
vlaky jsou omezené.
Stýskají si šéfové
pivovarů, "že na vesnicích klesají tržby, klesá odbyt piva a mizí hospody.
Vesničané chtějí jen nízkoprocentní
levná piva, přesto pořád pijí méně a do hospod nechodí. Směšná cena 22 korun za
půllitr desítky se jim v hospodě zdá vysoká, raději doma cucají lahvové ze
supermarketu, za poloviční cenu, a že by šli do hospody na večeři, ani je
nenapadne, a potom se diví, že hospody kvůli malé tržbě zanikají."
Lidé jsou všelijací,
někteří velmi bezcitní, škodolibí a zlí. V poslední době, když se primitivům od
novin podařilo rozšířit polopravdy a lži o zemědělských dotacích - Babišovo
Čapí hnízdo nevyjímajíc - někteří duševně nemocní jedinci se rozhodli vzít spravedlnost do svých rukou,
mstít se a zemědělcům škodit. Rozhodli se mstít na zvířatech. Nelitují
například koupit balík hřebíků a nastrkat je do balíků sena či senáže. Nevadí
jim, že zvířata s propíchnutými bachory trpí, než skončí jejich život na jatkách nebo v
kafilerce. Tito lidé dokážou zabíjet krutým způsobem i jiná zvířata, dokážou
napíchat jehly do uzenin a ty hodit psům nebo kočkám do sousedních zahrad.
Dokážou vpravit do žrádla jed na myši. Je to k nepochopení, ale jsou takoví
mezi námi. Kdysi mi vyprávěl kolega z výkupu, že k čističce obilí chodíval
jakýsi člověk, který si tam bral odpad, ve kterém byla semena plevelů. Údajně
to chtěl pro drůbež a papoušky. Později kolega zjistil, že to nebyl žádný
chovatel, žádná zvířata mimo psa neměl, že to byl jen zlý člověk, který zrna
plevelů v noci roznášel a házel lidem do zeleniny v zahrádkách.
Před několika dny se
ve španělské Malaze konalo Mistrovství světa bagristů. Závodit se tedy dá ve
všem možném. Zástupce České republiky Tomáš Sooky s bagrem Catelpillar se
umístil na třetím místě. Tato zpráva ve
mně vyvolala vzpomínku na spolužáka, který býval - a dnes v 79 letech stále je -
elitním bagristou (stále pracuje na plný úvazek). V roce 1968 ho objevila firma
ze západu a od té doby na veletrzích ve
východní Evropě předváděl její stavební
stroje. Sám jsem to neviděl, ale vyprávělo se, že lžící velkého bagru dovedl otvírat a
přenášet krabičku zápalek, aniž ji poškodil.
Josef Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat