Poprava Milady Horákové (*1901), uskutečněná před osmašedesáti lety, je dodnes doprovázena nejasnostmi. Jisté je, že se jednalo o zastrašovací akci komunistického režimu, kterou za spolupráce sovětských poradců (Zorin - viz foto níže) zrežírovala a připravila Státní bezpečnost.
V roce 1950 si komunistická strana nebyla svou vedoucí úlohou ještě příliš jistá. V československé veřejnosti, která byla silně nasáklá demokracií první republiky, to hned po únoru 1948 začínalo vřít. Místo očekávaného poválečného zlepšování životní úrovně, docházelo k opaku. Znárodněné československé hospodářství, i když bylo jedno z nejméně válkou postižených, upadalo, zásobování se vracelo do válečného režimu, lid začal veřejně říkat, „že to co nevidět musí prasknout.“ Vláda si přestávala vědět rady. To byla voda na mlýn Státní bezpečnosti, jejíž moc rostla ze dne na den. Ústavním činitelům nezbývalo než se přizpůsobovat.
Odstoupení z funkce a smrt prezidenta Beneše přispěly k podzemní popularitě bývalých národních socialistů, k nimž patřila i Horáková. Komunisté si zřejmě byli vědomi, jakou sílu má slovo "národ." Snadný způsob, jakým národní socialisté v roce 1945 pro své násilné akce získali nejbrutálnější skupiny obyvatelstva, byl hrozbou i pro komunisty, že by i oni mohli dopadnout stejně jako sudetští Němci nebo čeští agrárníci. Proto se rozhodli protivníka zastrašit a zahnat. Horáková si při napodobování odbojové činnosti Masaryka a Beneše nepřipustila, že při této intrikánské činnosti ji komunisté, s nimiž před únorem prakticky byla na jedné lodi, hodí přes palubu. A protože při odstraňování nespokojených příznivců neuspokojí bolševika nic víc než hrdelní tresty, musela jít na šibenici i Horáková.
Vlastní soudní proces s Miladou Horákovou byl důkladně připraven jako velké divadlo pro českou veřejnost i zahraničí. Hodně nepochopitelné je, že obžalovaná Horáková se před soudem přiznala k protistátní činnosti (kontaktům se západními rozvědkami) a po odsouzení odmítla požádat o milost. Snažila se hlásáním pravdy napodobit Mistra Jana Husa nebo byla k přiznání něčím donucena? Bylo známo, že obžalovaní se ve vazbě museli učit nepravdivé odpovědi na otázky soudců. Co vedlo dr. Horákovou k přiznání k činům, které kontrarozvědka nemohla zjistit, patrně už se nikdo nedozví.
Mimo Horákové byli 27.6.1950 popraveni historik a novinář Záviš Kalandra, bývalý štábní strážmistr SNB Jan Buchal a podnikatel Oldřich Pecl. Zmanipulovaný tribunál je všechny 8. června 1950 uznal vinnými z trestných činů velezrady a vyzvědačství.
Žádné komentáře:
Okomentovat