Rusové po 100 letech litují, že je čs. legionáři nechali na pospas bolševikům

Letos uplyne 100 let od vzniku Československa. 28. října 1918 české země opustily rakousko-uherskou monarchii a vydali se na samostatnou cestu. V Praze byla velká sláva, ale v Praze se nebojovalo za samostatný stát. Bojovalo se  za něj v Rusku. Na úžasné tažení československých legionářů po Rusku se po 100 letech vzpomíná v ruských medií. S odstupem času litují, že legionáři tehdy nedokázali  jít po nastoupené cestě a osvobozovat nadále jedno ruské město za druhým. Hodně Rusů věří tomu, že Čechoslováci tehdy mohli změnit ruské dějiny  dostat Rusko ze spárů bolševických vrahů.

Čechoslováci po dobytí Irkutsku pochodují městem

Zatímco 28. října 1918 v Praze ničili lidé rakouské orlice, v dalekém Čeljabinsku se konal pohřeb plukovníka Josefa Švece, který nepřenesl přes srdce zradu svých vojáků a spáchal sebevraždu. 

V červnu 1918 legionáři zahájili ofenzivu a dobyli Kurgan, Omsk a Samaru. Nejednalo se procházku, ale o tuhý boj. Padlo 1.500, zajato bylo 1.800 bolševických vojáků, bylo rozprášeno 7 pluků, legionáři získali 180 kulometů, 5.000 pušek, spoustu granátů, nábojů a zásob potravin.

Co legionáři těžce nesli, byli Češi mezi zajatými bolševiky. Trestali je jako zrádce. Velké štěstí měl bolševický komisař a velitel města Bugulmy Jaroslav Hašek. V případě zatčení by asi svět nepoznal osudy dobrého vojáka Švejka.

U Samary měly legie 26 mrtvých a 86 zraněných příslušníků. Padl zde i velitel 4. pluku Jan Gajer. Vítězné tažení ale začínalo. 29. června 1918 legionáři dobyli Pemzu, 5. července Ufu, 22, července Simbirk, 25. července Jekatěrinburg, 7. srpna Kazaň. Zde se jim podařilo ukořistit poluvinu ruské státní rezervy zlata. Následovalo dobytí Irkutska, Čeljabinsku, Samary a dalších měst v POvolží, na Urale, Sibiři a Dálném východě. 

Legie se prakticky zrodily za carského režimu. U jejich zrodu stál Radola Gajda, Stanislav Čeček, Karel Klapálek, muži, kteří později byli význavnými osobnostmi první československé republiky. Po ruské únorové revoluci  1917 československá jednotka nadále podporuje ruskou vládu. Po říjnové revoluci 1917, když bolševici uzavřeli mír s Rakouskem a Německem, však velení legií rozhodlo dostat se domů přes Vladivostok. Bolševici vědí, že Čechoslováci jsou dobře vyzbrojeni, proto žádají vydání veškerých zbraní. Toto za legionáře slíbil T. G. Masaryk, který v době revoluce pobýval v Rusku. V případě odevzdání zbraní měli legináři možnosti, buď zůstat v bolševickém vojsku, nebo vydání do Rakouska-Uherska. 

Čechoslováci odmítli vydat zbraně. Bolševici zuřili. Velitel rudých Semjon Aralov navrhoval přemluvat legionáře-dělníky, aby vytvořili uvnitř legií dělnické milice. Trockij ovšem vydal rozkaz: "Každého Čechoslováka, který bude ozbrojen, na místě zastřelit!"

Situace v Rusku je zásluhou občanské války méně přehledná. Na území osvobozeném legiemi vzniká Sibiřská republika, v jejímž čele je admirál Alexander Kolčak. Jejím hlavním městem je Omsk. Velitelé, na prvním místě generál Gajda, jsou na straně Kolčaka. S tím nesouhlasí levicově orientovaní legionáři, kteří jsou ovlivněni bolševickou propagandou, a šíří mezi legionáři výzvy k odmítání poslušnosti, nebojovat za Kolčaka, neplést se do ruských záležitostí, a jet pohodově do Vladivostoku "vlastním pořádkem." Vzpoura korunovaná Švecovou sebevraždou sice skončila, organizátoři byli zatčeni a uvězněni v pevnosti na poloostrově Garnostaj, ale předchozí bojové úspěchy byly ztraceny, protože během československé rebelie se bolševici ve městech, která ztratili, vraceli znovu k moci. V listopadu 1918 padla Sibiřská republika, protože Čechoslováci ji nebránili.

V listopadu 1918 svádí vojsko generála Gajdy poslední bitvu, v níž porazí vojska Kungura Bljuchera (pozdější sovětský maršál, jehož v roce 1938 nechal Stalin zastřelit). Do Permu vítězně přicházejí legionáři Anatolije Pepeljajeva a Sergeje Wojciechovského. (Wojciechovskeho, který má nehynoucí zásluhu na vzniku a prosperitu Československa, nechal prezident Beneš  v roce 1945 uvěznit. Zemřel ve vězení 7.4.1951)

7. ledna 1919 československý ministr obrany oznamuje, že legie byla zařazeny mezi řádnou československou armádu, a Československo se sovětským Ruskem není ve válečném stavu. Rozkaz k stažení z Ruska.  Vůdcové vzpoury byli převezeni k soudu do Prahy, ale k němu nedošlo, byli amnestováni prezidentem Masarykem. 27. ledna 1919 začalo postupné stahování československé armády na Rusi. Boj Čechoslováků za demokracii v Rusku skončil ve ztracenu. Bolševici tam zavedli diktaturu proletariátu. 15. ledna 1920 Čechoslováci vydali bolševikům admirála Kolčaka, jemuž po pádu Sibiřské republiky poskytli útočiště. Bolševici Kolčaka hned popravili.

Dodnes Rusové ve 22 městech udržují 55 pomníků padlých českých a slovenských legionářů.