Ježíška jsme si vzít nenechali, i když ho moc neznáme

Kdy se narodil Ježíš Kristus se ví docela přesně. Letos je to už 2017 let. Dobu, kdy se začaly slavit narozeniny Ježíše Krista asi nikdo přesně neví. V českých zemích se určitě slavily v 18. století, ale jsou poměrně přesvědčivé domněnky, že toto období už zde slavili Keltové. 

V roce 1918 byly Vánoce slavené jen pár týdnů po vzniku samostatného Československa. Většina domácností se v té době potýkala s nouzí po první světové válce, a tak přišlo vhod doporučení: „Ke všem pohádkám, co jich máme, budeme vyprávět dětem o tatíčku Masarykovi. “

O třináct let později už zažívalo Československo konzumní Vánoce se vším všudy. Jako ten nejlepší dárek pod stromeček se nabízelo prakticky cokoliv. Stědrý den ovšem nebyl až do poloviny 60. let minulého století dnem pracovního volna.

 Dalších 30 let bylo pro české vánoce nepříznivých. Nejprve vyvrcholila v roce  1933 hospodářská krize a po ní přišel za protektorátu německý útok na  křesťanské Vánoce. V roce 1938 bylo ve školách v Německu zakázáno dětem oslavovat narozeniny Ježíše Krista. Nacisti slavili svátek slunovratu. Když pak došlo k vypuknutí války, snažili se 24. prosinec pojímat jako svátek padlých a rozsvěcení vánočních svíček prezentovat jako světlo za zemřelé. 

Snaha nacistů vnutit protektorátu Vánoce jako svátky uctívání padlých německých vojáků se ovšem minula účinkem. České země si svou tradici uhájily a vánoční svátky přežily okupaci bez úhony, i když štědrodenní večeře bývaly chudší, zvláště ve městech. 

Po druhé světové válce to nejdříve vypadalo optimisticky. Před Vánocemi v roce 1947 noviny předvídaly, že v příštích letech na vánočním stole nebude chybět čerstvé jižní ovoce. Po únoru 1948 bylo najednou všechno jinak. O pomerančích, banánech a reklamách na vánoční dárky nemohla být ani řeč. Místo nich pracující lid dostával oznámení o přídělovém lístkovém systému. 

Rok 1953 byl první, ve kterém mohli Češi prožít Vánoce u televize. Program to byl chudý, jako po půl roku staré měnové reformě byla většina domácností. Od 15:00 hod dětský vánoční pořad ,Veselá překvapení pod vrkočem‘. 

Na počátku 60. let se české Vánoce vyprofilovaly do svátků velkého konzumu. V obchodech bylo  více zboží, rozšiřoval se televizní program a vše od té doby běží podle písně Zdeňka Borovce a Jaromíra Vomáčky "Vánoce, Vánoce přicházejí," nazpívané dětskou zpěvačkou Magdou Hrnčířovou:  
A když sní se, co je v míse,
televizor pustíme,
v jizbě dusné všechno usne
k blaženosti mé.

České Vánoce přežily útoky z Berlína i z východu, vedené v 50. letech dědou Mrázem, a také v 90. letech silné západní nájezdy Santa Clause. Ježíšek sice u nás nebyl nacisty, komunisty ani polistopadovými ateisty úplně zašlapán do země, ale větším symbolem současných Vánoc je předvánoční nákupní horečka, dárky  vítané i nevítané, pracovní volno s kaprem, bramborovým salátem a spoustou dalšího jídla a pití. To jsou hlavní vánoční zvyky, které se v 60. letech  minulého století rozšířily do většiny českých a slovenských rodin a zastínili Ježíška.