Nejdříve se o sebevražed-
ném pokusu objevila jen nepatrná zprávička. Smrt Jana Palacha je ještě dnes plná otazníků. Uspokojivých odpovědí se svět asi nikdy nedočká.
Čtvrtek 16. ledna 1969 byl docela všední obyčejný zimní den. Země se smiřovala s "internacionální pomocí pěti zemí Varšavské smlouvy", politické orgány vytrvale vydávaly jedno jalové prohlášení za druhým, ale mimo Františka Kriegra a Františka Vodsloně se nikdo z politiků nedokázal proti sovětskému diktátu postavit.
Průměrný občan si myslel své, nechtěl si připouštět depresi, která zemi po sovětské okupaci 21.srpna 1968 stále více svírala. Snažil se ignorovat přítomnost půl milionu sovětských vojáků a žit svým způsobem, vzpomínat na to nádherné jaro roku předchozího. Jak čas ukázal, chvilková posrpnová zatvrzelost se začala během krátké doby masově měnit na kutálení kuličky (Ze života hmyzu), na zbabělý útěk do chat a chalup.
16. leden 1969:
Již druhý den ve vesmíru kroužili dvě sovětské družice, v jedné byl kosmonaut Šatalov, v druhé Volynov, Jelisejev a Chrunov. Jak bylo v té době obvyklé, program sovětských kosmonautů byl i tentokrát utajen, ale očekávalo se, že se obě lodi spojí.
V Kolumbii se nepodařilo oddělit siamská dvojčata, čtyřiadvacet hodin po operaci obě děti zemřely.
V Paříži vyšla kniha Artura Londona "Doznání" - svědectví jedné z obětí pražského procesu s protistátním spikleneckým centrem v čele s Rudolfem Slánským.
Z domácích událostí asi byla nejzajímavější zpráva o odjezdu šťastných novomanželů Evy Pilarové a Jaromíra Majera do Brém a do Cannes, kde paní Eva měla společně Tomem Jonesem, Petulou Clarkem a dalšími hvězdami vystupovat na galakoncertu MIDEM.
Palachův čin veřejnost vzrušil a vyvolal řadu otázek. Kdo však předtím pozorně sledoval tisk, mohl tušit, že k nějaké tragické události dojde. Především mladí lidé nesli sovětskou okupaci mnohem hůře než generace starší. V prosinci 1968, měsíc před Palachovým činem, uveřejnil Mladý svět dopis pěti patnáctiletých chlapců:
"Nechceme tyto vánoce prožívat v ponížení, cenzuře a nátlaku. Proto jsme se rozhodli, že se na Štědrý den polijeme benzinem a zapálíme. Je nám líto našich rodičů, kteří se o nás obětavě starají, ale ať jim zodpovědí politikové - karieristé, kteří nejsou schopni zajistit nám slušnou budoucnost."
Není jasné, jestli vyhrůžka byla myšlena vážně nebo se redakci podařilo chlapce od činu odradit, na vánoce 1968 ještě žádná lidská pochodeň nevzplála. Až 16. ledna se na Václavském náměstí student Jan Palach polil hořlavinou a zapálil.
Přestože zásahem dispečera Dopravního podniku byl oheň okamžitě uhašen, student byl do nemocnice odvezen s těžkými popáleninami. Přes veškerou lékařskou péči Jan Palach skonal v neděli odpoledne. V údajném dopisu na rozloučenou svůj čin zdůvodnil jako protest proti cenzuře a proti šíření sovětsko-východoněmecké tiskoviny Zprávy.
ném pokusu objevila jen nepatrná zprávička. Smrt Jana Palacha je ještě dnes plná otazníků. Uspokojivých odpovědí se svět asi nikdy nedočká.
Čtvrtek 16. ledna 1969 byl docela všední obyčejný zimní den. Země se smiřovala s "internacionální pomocí pěti zemí Varšavské smlouvy", politické orgány vytrvale vydávaly jedno jalové prohlášení za druhým, ale mimo Františka Kriegra a Františka Vodsloně se nikdo z politiků nedokázal proti sovětskému diktátu postavit.
Průměrný občan si myslel své, nechtěl si připouštět depresi, která zemi po sovětské okupaci 21.srpna 1968 stále více svírala. Snažil se ignorovat přítomnost půl milionu sovětských vojáků a žit svým způsobem, vzpomínat na to nádherné jaro roku předchozího. Jak čas ukázal, chvilková posrpnová zatvrzelost se začala během krátké doby masově měnit na kutálení kuličky (Ze života hmyzu), na zbabělý útěk do chat a chalup.
16. leden 1969:
Již druhý den ve vesmíru kroužili dvě sovětské družice, v jedné byl kosmonaut Šatalov, v druhé Volynov, Jelisejev a Chrunov. Jak bylo v té době obvyklé, program sovětských kosmonautů byl i tentokrát utajen, ale očekávalo se, že se obě lodi spojí.
V Kolumbii se nepodařilo oddělit siamská dvojčata, čtyřiadvacet hodin po operaci obě děti zemřely.
V Paříži vyšla kniha Artura Londona "Doznání" - svědectví jedné z obětí pražského procesu s protistátním spikleneckým centrem v čele s Rudolfem Slánským.
Z domácích událostí asi byla nejzajímavější zpráva o odjezdu šťastných novomanželů Evy Pilarové a Jaromíra Majera do Brém a do Cannes, kde paní Eva měla společně Tomem Jonesem, Petulou Clarkem a dalšími hvězdami vystupovat na galakoncertu MIDEM.
Palachův čin veřejnost vzrušil a vyvolal řadu otázek. Kdo však předtím pozorně sledoval tisk, mohl tušit, že k nějaké tragické události dojde. Především mladí lidé nesli sovětskou okupaci mnohem hůře než generace starší. V prosinci 1968, měsíc před Palachovým činem, uveřejnil Mladý svět dopis pěti patnáctiletých chlapců:
"Nechceme tyto vánoce prožívat v ponížení, cenzuře a nátlaku. Proto jsme se rozhodli, že se na Štědrý den polijeme benzinem a zapálíme. Je nám líto našich rodičů, kteří se o nás obětavě starají, ale ať jim zodpovědí politikové - karieristé, kteří nejsou schopni zajistit nám slušnou budoucnost."
Není jasné, jestli vyhrůžka byla myšlena vážně nebo se redakci podařilo chlapce od činu odradit, na vánoce 1968 ještě žádná lidská pochodeň nevzplála. Až 16. ledna se na Václavském náměstí student Jan Palach polil hořlavinou a zapálil.
Přestože zásahem dispečera Dopravního podniku byl oheň okamžitě uhašen, student byl do nemocnice odvezen s těžkými popáleninami. Přes veškerou lékařskou péči Jan Palach skonal v neděli odpoledne. V údajném dopisu na rozloučenou svůj čin zdůvodnil jako protest proti cenzuře a proti šíření sovětsko-východoněmecké tiskoviny Zprávy.
Žádné komentáře:
Okomentovat