Dějepis pro "Husákovy děti" a mladší: Tábor míru a socializmu (1)
Po roce 1989 se
Evropská unie děsila našeho zemědělství, že svou mohutností tamní zemědělce
zničí. Na konci 90. let v každé vesnici bylo JZD nebo Státní statek. Byly
ohromné lány, osmihodinová pracovní doba, práce na směny a především
v každém JZD byla zaměstnána spousta vysokoškoláků, kteří si říkali
odborníci (to také děsilo EU). Praxe byla taková, že se více jednalo o
prestižní záležitost mít v JZD co nejvíc akademických titulů, než o skutečnou
potřebu odborné práce. Tito lidé chtěli pracovat ve vybavených kancelářích. Čím
větší administrativní budovu měl zemědělský podnik, tím lepší dojem dělal na
veřejnost. O struktuře, zaměření a ekonomických výsledcích zemědělského podniku
se však rozhodovalo na okresních a krajských sekretariátech KSČ. Podpory do
zemědělství šly paušálně za produkci a také podle potřeby jednotlivých podniků,
hlavně musely být peníze na odměny zaměstnanců, i když podnik prodělával. Každý
měl právo za práci dostat odměnu.
Evropská unie
přes 50 % rozpočtu dávala jako dotace do zemědělství. Tomu česká vláda nemohla
konkurovat. Ani nechtěla, když jejím cílem bylo peníze z privatizace přesunout
jinam - vytvořit vrstvu bohatých bankéřů a velkopodnikatelů. Skoro naráz jsme
po roce 1989 nebyli soběstační ve výrobě masa, obilovin a ostatních
zemědělských výrobků.
Zdravotnictví a
vzdělání bylo za komunistů zadarmo. Každý mladý člověk si mohl vzít úvěr na
byt, protože nemusel mít strach, že bude
bez práce. Téměř ve všech podnicích byla neobsazená pracovní místa. Každý musel
mít v občanském průkaze razítko zaměstnavatele o přijetí do pracovního poměru
nebo do školy. Toto razítko při kontrolách (např. silničních) na prvním místě
zajímalo bezpečnost. Změna zaměstnání bývala komplikovaná. Výpovědní lhůta byla
2 měsíce plus prodloužení až o 6 měsíců, podle věku a stavu. Bez propouštěcího
razítka od bývalého zaměstnavatele nikdo zájemce o práci nepřijal.
Proti dnešku
tehdejší platy vypadají jako rovnostářské. Byly stanovovány podle fyzické
námahy a odpovědnosti, nikoli jen podle kvalifikace a vzhledu. Ženy v
dělnických povoláních braly 1.100 korun, muži dvakrát tolik, vedoucí oddělení
v průmyslu kolem 2 600 korun, lékaři 3 000 korun, soudci a
ředitelé kolem 4 000 korun, horníci 8.000 korun.
Žádné komentáře:
Okomentovat