Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

úterý 11. listopadu 2014

Dějepis pro "Husákovy děti" a mladší


Od roku 1948 až do roku 1989 zde podle ústavy vládla jediná strana KSČ, kterou během těchto let prošly asi 4 miliony lidí. Volby vyhrávala na 99,97 %, protože všichni chodili volit. 
Husák a Brežněv
Nejít k volbám znamenalo existenční průšvih celé rodiny. U běžných zaměstnanců to bylo nenápadné přeřazení na horší a méně placenou práci, u vedoucích pracovníků vyšetřování na bezpečnosti kvůli podezření z hospodářských deliktů, které se vždy nějaké našly (dříve byly záměrně přehlíženy), snížení platu, náhrada škody, případně propuštění. Propuštění z práce z těchto důvodů byla největší tragédie, protože informace o protisocialistické činnosti takového člověka s ním šla v kádrových materiálech. Nikdo se ho neodvážil přijmout do práce (výjimkou byl Čuba ve Slušovicích). Protože byla povinnost pracovat, postižený měl okamžitě na krku bezpečnost, která ho vyšetřovala kvůli příživnictví. Zbývala práce metaře či umývače nádobí, na kterou se nikdo nehrnul, protože byla v nejnižší platové kategorii.

Svět byl rozdělen na dva tábory, my jsme byli v "táboře míru a socializmu", jak to bylo vznešeně nazýváno, od tábora imperialistů a revanšistů jsme byli odděleni  železnou oponou. Našemu táboru vládl Sovětský svaz a měl k tomu vojenskou Varšavskou smlouvu vedenou sovětskými maršály a také formálně mezistátní organizaci RVHP, kterou řídili sovětští politici a ekonomové. Ostatní státy poslušně plnily pokyny. V RVHP určovali, co pro Sovětský svaz kdo má vyrábět. Poláci lodě, Maďaři těžili bauxit pro letecký průmysl, NDR vyráběla fotoaparáty a léky. ČSSR mj. dodávala uran na atomové bomby a pro jadernou energetiku.

Vyráběli jsme také spoustu strojů: elektrárny, cukrovary, pivovary, lodní motory, nákladní auta, lokomotivy, tramvaje, autobusy, ale i boty a oděvy. Prostě u nás převažoval průmysl. Průmysl potřeboval především uhlí, jehož dobývání bylo preferováno. Horníci byli nejlépe placenou skupinou obyvatelstva, přičemž měli i nejvyšší možné sociální výhody (náborové příspěvky, levné bydlení, rekreace atd.). Za výrobky, včetně uranu, které šly do SSSR, jsme dostávali ropu a zemní plyn.

Když člověk chtěl jít studovat, musel mít dobrý kádrový profil, pocházet ze spolehlivé loajální rodiny a mít doporučení od orgánů (NV) z místa bydliště. Muži se hlásili na technické obory, ženy studovaly pedagogické, zdravotnické a ekonomické školy. Proto také na učitelských místech a na úřadech převládaly ženy. Mzdy byly podle toho, do jaké kategorie byl podnik a jednotlivá jeho pracoviště zařazeny a podle věkových kategorií zaměstnanců. Nebylo ani možné, aby mladý zaměstnanec měl větší plat než zaměstnanec po padesátce, i když oba vykonávali stejnou práci. Bylo třeba normální, že padesátník měl  o 50 až 100 procent vyšší plat než dvacátník. Starší zaměstnanci často však byli, pokud neměli nějaké vážné pracovní přestupky, zařazováni na místa vedoucích, kde mohli uplatnit zkušenosti. Na  mzdy byly zákonem stanovené tarifní třídy, základní mzdy tedy zaměstnavatel nemohl moc ovlivnit.

V každém podniku bylo osobní oddělení, které přijímalo zaměstnance a rozhodovalo o zařazení zaměstnanců do tříd a o mzdách, včetně mimořádných odměn (prémií) navrhnutých vedoucími. Vedle toho byla kádrová oddělení, která se zabývala politickými profily zaměstnanců (hlavně mistrů, techniků, úředníků a všech vedoucích). Kádrová oddělení dělala prověrky vedoucích, straníků i nestraníků. Na každém závodě byla zřízena závodní organizace Revolučního odborového hnutí (ROH). Její vedení rozhodovalo o přidělování poukazů na lázně, rekreaci, půjčkách na bydlení apod.

Na každém závodě byla také závodní organizace KSČ, která rozhodovala úplně o všem, co se v závodě a v jeho okolí dělo. ZV KSČ byl jako první informován o všem a jako první schvaloval každou změnu ve výrobě, každou změnu vedoucích apod. V každém větším podniku si komunisté vytvořili ozbrojenou jednotku "Lidové milice." Milice byly vybaveny výzbrojí a výstrojí jako armáda. Milicionáři měli v pracovní době pravidelná cvičení se střelbou ze samopalů. "Vyznamenali" se nejvíc při rozhánění demonstrací v srpnu 1969.V listopadu 1989 se z celé země sjeli do Prahy, aby zase rozháněli demonstrace. Čekali dva dny v postranních ulicích, potom dostali od Miloše Jakeš pokyn, aby jeli domů.

 Byla na některých podnicích "zvláštní oddělení", která odposlouchávala telefonní hovory a rozhodovala o výjezdech zaměstnanců do zahraničí (do kapitalistických zemí), služebních i soukromých, a o přidělování valut (bez souhlasu banka peníze nevyměnila). Toto oddělení bylo  pod dohledem StB, případně Pohraniční stráže. 
at

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)
Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.