Šumava je umělý hospodářský les.

Šumava je totálně hospodářské území, není tam až na malé výjimky strom, který by nevysadil člověk, říká Jan Mičánek v exkluzívním rozhovoru pro server ekonomika.cz.

Jaký máš názor na kůrovce a Šumavu? 

Na Šumavě jsem jako kluk začínal. Pracoval jsem na Modravě a na Srní v 66. až 70. roce. Studoval jsem v Písku a tak to bylo naše školní teritorium. Získal jsem k ní intimní vztah, zamiloval jsem si Šumavu. Moje první myšlenka v době, když se na Václaváku cinkalo klíči, patřila Šumavě. Kdo četl Karla Klostermanna, tak ví, o čem mluvím. Pro něj byla Šumava plná lidí, místních obyvatel. Teprve po druhé světové válce se postupně vylidnila. Nejprve odsun Němců a následně komunistické dráty a pohraniční pásma. Zdánlivě to pomáhalo přírodě, ale z mého pohledu tam žádná „příroda“ nebyla a není, protože celá Šumava je lidské dílo. Když použiju slovo příroda, tak tím myslím buďto celý vesmír, tak jak je, to znamená i s lidmi a jejich výtvory, anebo má ten termín význam „přírody“, která je opravdu nedotčená člověkem. To jsou například národní parky v Severní Americe či Africe, kde lidská ruka nikdy nezasáhla. Ale to není případ Šumavy ani žádného jiného území v ČR. A podle mého názoru je tady zeměkoule pro lidi.

Takže Šumavu vnímáš jako uměle vysazený les?

Šumava je absolutně hospodářské území. Už ten Klostermann popisuje kalamity na Šumavě jako strašné drama, ať už to byl kůrovec nebo mniška, protože se jednalo o hospodářské škody. Navíc - když se tehdy obnovovaly šumavské lesy, tak se tam vozily sazenice z velkých dálek, třeba až od Vídně. Na Šumavě není žádný původní les, chcete-li, jsou to de facto pole kukuřice.

Není to přehnané tvrzení? Spousta lidí to chápe obráceně…

Jak už jsem říkal, tak moje první porevoluční myšlenka byla, že se strhnou ty dráty a vrátí se tam lidé. A budou tam žít, pracovat, množit se a milovat, tak jako tomu bylo dříve. To byla představa, která mě naprosto nadchla. Přiměřeně se to týkalo dalších území naší země, kde se to ale skutečně děje. Máme úžasné příklady. Včera jsem se dověděl z rádia, že Plzeňsko roste ekonomicky nejrychleji v republice. Proč asi? No, nejsou tam ty hranice, funguje to s Bavorskem jako jeden prostor. Podívej se na jižní Moravu, jih Vysočiny, třeba Novou Bystřici a okolí. Jeď se tam podívat, je to něco neuvěřitelného, co se tam stalo za těch dvacet let. A já jsem čekal, že totéž se odehraje na Šumavě. Ale tehdejší vláda, přestože jí to odborníci rozmlouvali, prosadila vznik Šumavského národního parku. Zjednodušeně řečeno pár kluků z Prahy z Václaváku bylo někde na vodě na Horní Vltavě nebo na výletě na Šumavě a řekli si, ježíš, tady je krásně, co máme udělat pro to, aby tady zůstalo krásně… A usoudili, že tím nejlepším, co pro to mohou udělat, je založit národní park. To byla chyba. Nelíbí se mi to nejen jako lesníkovi, ale i jako občanovi této země. Jak chcete dělat národní park z něčeho, co není původní příroda - to je absurdní. Nejprve by musel existovat projekt, který nikdo neudělal, který by popsal současný stav a řekl, že během následujících sto let chceme toto území převést do nějakého stavu jiného. Musel by řešit, jak celou věc financovat a říct, jak to povedeme. Ale především by se měl někdo nejprve zeptat občanů této země, jestli to chtějí.  Nikdo se zeptat nenamáhal, nikdo to ani nevysvětlil. Nikdo neřekl, co to může přesně znamenat. Jako příklad řeknu drobnost. Na Šumavě rostlo nejlepší rezonanční dřevo pro výrobu hudebních nástrojů na světě. Slavné rodiny výrobců dřevěných smyčcových nástrojů, třeba Amati, nakupovaly dřevo na Šumavě. Tyhle stopadesátileté až dvěstěleté smrky, které nikde jinde nevyrostou, protože na Šumavě jsou v optimu a jen tam dosahují těch nejlepších parametrů rezonančního dřeva, tohle nejkvalitnější dřevo na světě tam dnes leží a hnije. Zeptal se někdo občanů této země, jestli to takhle chtěli? Nezeptal.

Pokud ale člověk přijede do Krkonoš, tak když se rozhlédne, není tam nic jiného než penziony a hotely a chalupy a už nikde není jen prázdný les…

Myslíš si, že by mělo být v Česku někde místo, kde lze lyžovat? 

Asi ano.

A kde?

Jiná lepší možnost než Krkonoše asi není…

Já myslím, že je to tak správně. Češi mají Krkonoše, kde to šlo zřejmě udělat nejlíp. Je tam i nejstarší národní park, ale ten je především na územích nad hranicí lesa a stará se o ochranu přírody, která se zachovala z minulosti. Můžou na to existovat různé názory, ale jak už jsem řekl, zakládat národní parky uprostřed střední Evropy je nesmysl. Měli bychom se starat o to, aby naše krajina byla vyvážená, krásná a „útulná“. Dobrým příkladem je podle mého názoru Lednicko-Valtický areál, což je část krajiny, která je z gruntu uměle vytvořená člověkem a přesto chráněná UNESCem. Doufám, že nikoho nenapadne všechno, co tam je, zbořit a vrátit tam původní bažiny a třesoviště. Šumava byla podobným lidským výtvorem, jako třeba Staré Město Pražské. Nikde neslyším, že bychom měli Staré Město s Malou Stranou zbořit, protože tam původně sídlili čolci a listonozi. Naše krajina je lidský výtvor a je tady pro lidi, nic jiného nedává smysl.

Aby lidé na Šumavě žili a ne aby tam jezdili výpravy dětí koukat na běhajícího medvěda?

Já jsem nevěřící pes, ale jsem přesvědčen, že v biblickém slova smyslu bůh stvořil zemi, rostlinstvo, živočišstvo, tedy přírodu, pro člověka. Příklad: Češi jsou vášniví houbaři, běž se podívat do lesa. Snad nikde na světě nenajdeš tolik příznivců tohoto „golfu chudých“. Pokud necháme rozhodovat nějakou skupinu lidí, která se rozhodne z většiny našeho území vytvořit národní parky, třeba proto, aby tam směli jenom oni, tak se nám to ve finále moc líbit nebude. Proč by houbaři na Šumavě neměli do toho lesa chodit a trhat tam hříbky? Proč tam nesmí? Nevidím důvod… Češi jsou národ, který považuje za samozřejmost volný vstup do lesa. Je to naše „vydržené“ právo. Když jdeš sbírat houby, tak přece neřešíš, zda ten les vlastní obec, církev, stát nebo paní Vonásková. V Čechách to ani nepoznáš a je to dobře. Málo si uvědomujeme, že to nemusí být samozřejmost. Jeď se podívat do Velké Británie, kde vlastníci lesa dostanou od státu dotaci za to, že podepíšou smlouvu a umožní průchod svým lesem veřejnosti. A jdete po cestě, které se říká průchod lesem, a z obou stran té cesty je plot. Protože to je soukromé vlastnictví. U nás to tak není a to je dobře. Je to součást naší osobní svobody a my si ani neuvědomujeme, jak důležitá. 

A má to tak zůstat?

Ano. I na Šumavě.

Maliny trhat, ale dřevo nekácet?

Musíme si uvědomit, že jako houbaři vstupujeme s košíkem na území, které je určeno pro podnikání. Je to hospodářský pozemek. Nechci to hnát do absurdna, ale pokud ty budeš vlastnit les, tak podle české legislativy, když si pod těmi stromy na svém pozemku zaseješ dýně, tak nejsou tvoje, protože každý tam může přijít a natrhat si. Tak jako borůvky, houby a klestí nejsou jenom tvoje. Každý občan si může tyto věci odnést domů v množství, které zákon definuje jako „ pro vlastní potřebu“.

Co je moje?

Tvoje je produkce dřeva, tzv. hroubí. To znamená od 7 cm tloušťky výš.

Takže na chroští jít babička může…

V České republice miluju jednu věc, ono se na ničem moc nerajtuje. A to je dobře. Takže když je to 8 cm, tak se to nepoto… (smích) Zdroj: Silvarium