V jednotkách SS byla rovnoprávnost a kamarádství.

(Předcházející část) Jeden z hlavních tvůrců SS a jejich vůdce Heinrich Himmler tuto ozbrojenou složku, která dodnes vyvolává děs, budoval skromně, nenápadně, pomalu, ale s neobyčejnou houževnatostí.

SS byla bohatá náhrada za Himmlerův nesplněný sen být důstojníkem armády. Armáda se totiž k promovanému absolventovi zemědělské akademie zachovala nevlídně, když ho přijala jen jako čekatele-důstojníka v záloze. V SS si Himmler ponížení vynahradil. Ze svátečního vojáka se stal velitel ozbrojené složky, která se během deseti let rozrostla do síly čítající téměř milion mužů.

Po pádu SA v roce 1934 využil Himmler nářku ostatních nacistických pohlavárů, že nacistické hnutí ztratilo ozbrojenou ochranu, a vymohl si u Hitlera souhlas k založení tří pluků SS. Tyto tři pluky se měly stát jádrem armády, ke kterému se měly nabalovat další ozbrojené složky. Od běžné armády se SS měly odlišovat politickým pojetím výcviku a speciálním vnitřním řádem. Himmlerovi bylo jasné, že ozbrojenou složku nemůžou vést vojenští amatéři, proto využil nespokojenosti důstojníků, kteří z nějakých důvodů museli opustit armádu, a přijal je do SS. Jedním z nich byl generál Paul Hausser, který byl pověřen inspekcí všech vojenských jednotek SS, což ve skutečnosti byla funkce velitele divize.

Dalším z nespokojených armádních důstojníků, kteří byli do SS přijati, byl major Felix Steiner. Ten přišel s návrhem na budování SS jako rychlých úderných jednotek, které i za cenu vysokých ztrát měly bleskově prorážet nepřátelské pozice. Steiner prosadil nesmírně tvrdý výcvik, po němž se z mužů SS měli stát odolní vojáci-atleti, kteří jako průzkumníci, ovládající všechna vozidla a zbraně, si dovedli poradit v každé situaci.

Nároky na příslušníky SS byly nesmírně tvrdé. Ukázalo se však, že velmi účelným doplňkem drastického výcviku byla nacistická osvěta. Političtí instruktoři vojáky neustále přesvědčovali o tom, že jsou elitou, která ve všech směrech převyšuje běžnou armádu. Nezanedbatelný byl i kolektivní kamarádský duch ve všech řadách. Neexistovala žádná neoficiální pravidla nadřazenosti a podřízenosti. Důstojníci, poddůstojníci a vojáci si byli rovni, rozlišovali se jen mírou odpovědnosti. Velitelé museli absolvovat stejný výcvik jako mužstvo. Do jednotek SS nesměl být přijat důstojník, který by neabsolvoval základní výcvik jako řadový voják. V SS nemohl sloužit pouhý absolvent důstojnické školy, který byl vycvičen pro práci v kanceláři. Důstojníkem v SS se mohl stát kdokoli bez vzdělání, povyšování do důstojnických hodností se dělo na základě bojové a ideové zdatnosti. Zde se uplatnili muži z vesnic, ze zemědělských rodin, kteří tvořili 90 procent důstojnického sboru (v armádě se uplatnili jen v 5 procentech). Bylo to pochopitelné. Vesničtí muži, pocházející z polovzdělaného, drsného a sociálně nejistého prostředí, byli zoceleni tvrdou prací od dětství dostali možnost být rovni šlechticům, měšťanům a úředníkům. Vojáci ze selských rodin v jednotkách SS nedostatek vzdělání nahrazovali houževnatostí a nadšením pro rovnostářský vojenský řád. To v běžné armádě byla věc naprosto neznámá.

Do roku 1938 byly pluky SS uznávány jako policejní složky. Po reorganizaci armády rozhodl Hitler, že SS nebudou policie ani armáda, ale speciální ozbrojený sbor, ve kterém si mohou branci odsloužit povinnou základní vojenskou službu.