(Předcházející
část) Poprvé jednotky SS zasáhly do boje při přepadení Polska v září 1939.
Podle Hitlerova mínění prokázaly vynikající bojové a morální vlastnosti, odvahu
a obětavost. Nepříjemné bylo to, že měly dvojnásobné ztráty, co měla armáda.
Vojsko SS sice bylo po úspěšném polském tažení vyznamenáno za statečnost, avšak
v celkovém hodnocení jeho podíl na úspěchu nebyl brán jako významný.
Vavříny se ozdobila armáda.
Polské tažení zklamalo velitele SS
hlavně kvůli tomu, že byli ve stínu armády, která řídila i jejich bojové
operace. Obejít armádu se podařilo posilováním sboru dozorců koncentračních
táborů a policie, který armádě nepodléhal. Tak
v roce 1939 vznikly Waffen SS (Zbraně SS). První divize byla sestavena
s příslušníků pořádkové policie (generálmajor Karl Pfeffer-Wildenbruch), druhá
byla motorizovaná divize (generálporučík Paul Hausser), třetí divizi z dozorců
koncentračních táborů (Totenkopf) (SS-gruppenführer Theodor Eicke). Waffen si
mohly ve všech německých župách zřídit doplňovací velitelství, kterými mohly
přetahovat do svých řad rekruty. To se samozřejmě nelíbilo armádnímu velení,
které si u Hitlera vymohlo směrnici, že SS nesmí mít větší stav lidí než 10 %
mírového stavu německé armády. To způsobilo, že Waffen SS se nadále potýkaly s nedostatkem
lidí.
Přelstít
zákon se opět podařilo generálmajorovi Gottlobu Bergerovi (bývalý učitel
tělocviku), který objevil bohatý zdroj lidí v okupovaných územích. Na
německé menšiny v okupovaných zemích se nevztahovala povinnost sloužit v německé
armádě, mohli však sloužit v jiných ozbrojených složkách včetně SS.
První nábory branců uskutečňovaly Waffen
SS ještě tajně, lidi přesunovali na německé území pod různými záminkami
(dělníci). Po krátkém čase náborové komise cestovali po okupovaných zemích
naprosto legálně. V roce 1944 menšinoví Němci tvořili jednu čtvrtinu lidí
v útvarech SS. Protože se nejednalo o úplně čistokrevné Němce, kritizovali
tento stav rasoví experti. Bylo tedy rozhodnuto, že v jednotkách SS mohou
sloužit příslušníci rasově příbuzných národů (Holanďané, Dánové, Norové,
Belgičané). Z příslušníků těchto národů vznikla divize Wiking. I toto pravidlo
se postupně opouštělo a byli přijímáni muži většiny národností, takže v divizi
Galicien byli ukrajinští kozáci a muslimové z Bosny. Výjimkou byli pouze Češi. Přijímání Čechů do německých branných složek
Hitler výslovně zakázal. Podnět dostal od K. H. Franka, který argumentoval
českou „statečností“ v první světové válce.
Žádné komentáře:
Okomentovat