Na
konci 19. a na začátku 20. století měla armáda v myšlení německého
obyvatelstva zvláštní úctu. Byla dokonce považována za tvůrce německé
státnosti.
Většina německých mužů měla možnost poznat jak
chutná vojenský chléb a co je to vojenská disciplina. Nebýt odveden se
nepovažovalo za štěstí, ale za handicap, se kterým se dotyčný potýkal celý
život. Uniformy bývaly ozdobou každé společenské události. Rezervní důstojníci
opatrně vytahovali ze skříní nažehlené uniformy a naleštěné boty, aby si pyšně
mohli vykračovat mezi těmi, jimž se této společenské výhody nedostalo.
Jistě velkým rozčarováním pro
obyvatelstvo pyšnící se úspěšnou militantní minulostí byl průběh a konec krvavé
1. světové války a potupné mírové podmínky. Důstojníci a vojáci odmítali
porážku Německa a potopné mírové podmínky. Mezi účastníky války byla i
většina pohlavárů nacistického
hnutí. Proto se od počátku snažili pro svou ideologii získat armádu. To se
jim zcela nikdy nepodařilo, i když německá armáda dostala nacistické velení,
vždy si dokázala uhájit svoji určitou autonomii. Přispěl k tomu i Hitler,
který konfrontaci mezi armádou a SA ukončil popravou
Ersta Röhma a většiny velitelů SA. Ani potom si Hitler s armádním
velením neležel v náručí. Bylo to manželství rozumu. I při Hitlerově
absolutní moci armádní mechanizmus neztrácel svou politickou moc.
Poté, co Hitler silně přidusil SA,
začali nacisté mít z armády strach, potřebovali proto rychle mít
ozbrojenou složku, která bude poslušně plnit příkazy. Jako náhradu SA nacisté
vytvořili vlastní ozbrojené sbory SS, avšak působící jako policejní síly.
Zpočátku Hitler spatřoval v SS pouze nástroj sloužící k ovládnutí
armády. V té době všechny složky SS (tajné
služby, policejní moc, výkon rasové a
národnostní politiky a správa koncentračních táborů) byly jen malými
útvary, které postupně začali vykonávat funkci kontrolních orgánů státního
aparátu.
Armádní
představitelé se dlouho neradovali z toho, že po pádu SA se zbavili
vojenské konkurence. Brzy poznali, že jim v SS roste mnohem zdatnější
konkurent. Konkurent, se kterým nebylo možné se měřit,
neboť působil na úplně jiné vlně. (Pokračování)
Žádné komentáře:
Okomentovat