Před 50 lety vypukla "Kubánská krize."

(Předchozí část) Na Berlínské zdi si Moskva ověřila nerozhodnost Západu, především USA, jeho neochotu riskovat ozbrojený konflikt. Domnívala se, že vybudování raketových základen na Kubě jí projde stejně hladce jako zeď v Berlíně. Jestliže se v roce 1961 Nikita Chruščov usmíval jako měsíček, za rok mu a jeho maršálům do smíchu asi moc nebylo, když se s nákladem raket museli sovětské lodě od kubánských břehů vrátit domů. Americké vojenské námořnictvo je prostě na Kubu nepustilo.

Americká vláda měla o Kubu eminentní zájem už od poloviny 19. století. Padesát let trvalo marné jednání se Španěly, kteří ostrov nechtěli prodat, i když Američané nabídku zvedli až na 300 milionů dolarů. V té době už velkou část kubánských třtinových plantáží, cukrovarů a dalších podniků vlastnili američtí podnikatelé. Nakonec došlo k ozbrojenému konfliktu ve kterém americká armáda získala výhodné pozice, takže 17. července 1898 Španělům nezbylo než kapitulovat. Do sporu se však vložili Kubánci, a tak se nakonec Kuba nestala americkým státem, ale státem samostatným. Její ústava se podobala ústavě americké a byl v ní článek, že USA mohou uskutečnit vojenskou intervenci na Kubu, kdykoli to uznají za vhodné. Podle smlouvy si v roce 1903 americká armáda mohla na Kubě vybudovat vojenskou základnu Guantanamo. 

V roce 1933 se poprvé do čela kubánského státu dostal Fulgencio Batista. V roce 1942 byl oficiálně zvolen prezidentem a v roce 1952 provedl vojenský převrat. Od roku 1953 proti diktatuře vypuklo několik neúspěšných povstání, v jejichž čele byl obyčejně Fidel Castro. V roce 1958 povstalci se zformovali v horách a 28. prosince zaútočili. Batistovy jednotky kapitulovaly, Batisto uprchl do Španělska. Batistovi příznivci prchli do USA.

V roce 1959 nová kubánská vláda, vedená Fidélem Castrem, začala znárodňovat třtinové plantáže, které většinou vlastnili Američané. S nimi opustilo Kubu i velké množství kubánských odborníků. Nedostatek kvalifikovaných lidí dělal kubánské vládě starosti. Ozval se Chruščov, který odborníky nabídl. V ekonomickém chaosu se Fidél Castro rozhodl orientovat na Sovětský svaz a pomoc přijal. Teprve nyní oznámil, že proti marxizmu nic nemá.

V roce 1960 byly na Kubě znárodněny banky, velké společnosti, cukrovary, elektrárny, telekomunikace a činžovní domy. Nikita Chruščov uvítal Kubu v táboru míru a socializmu a přišel s nabídkou na její vyzbrojení. Mimo běžné vojenské výzbroje Sovětský svaz nabídl budování základen s raketami namířenými na území Spojených států. Kubánská vláda souhlasila s raketami krátkého doletu, které maximálně zasáhnou pobřeží Floridy, u Miami. Sověti však přivezli rakety středního doletu. Když to Američané zjistili, tak bylo zle, zahájili blokádu kubánského pobřeží.

Opět byly armády Varšavské smlouvy na nohou. Svět prý byl na okraji jaderné války jako nikdy jindy. Sedm dní jednal Kennedy s Chruščovem. Kennedy ovšem neustoupil a tak sovětské rakety se na Kubu nedostaly. Jednalo se o Kubě, ale kubánský vůdce Castro se jednání nezúčastnil, údajně o nich vůbec nevěděl. Konflikt velmocí skončil také dohodou o nevměšování do kubánských záležitostí. Znamenalo to také prodloužení amerického embarga na dovoz kubánského cukru, které trvá do dnešních dnů.

 Castrovi však se otevřela cesta k budování specifického kubánského socializmu, zcela odlišného od socializmu sovětského, který poznala východní Evropa, i od socializmu čínského. Socializmus, který Kubáncům vyhovuje: Žádná honba za majetkem, volné pracovní úsilí a hodně zábavy. 
Pokračování