Rok 1960 znamenal další velký zlom ve vládě československých komunistů. V té době už byl zlikvidován veškerý soukromý sektor, od Škodovky přes lékaře k poslednímu holiči a chalupníkovi, vše patřilo pracujícímu lidu. Došlo k určitému uvolnění totality, v čemž hrál velké divadlo ruský vládce Nikita Chruščov, který sice tzv.Stalinův "kult osobnosti" odsoudil, ale nadále pokračoval ve Stalinově imperialistické politice.
V Československu to nebylo to jen propuštění politických vězňů, na základě Novotného amnestie, ale došlo k zdánlivému uvolnění v životě celé společnosti, především v kultuře. Zřejmě by došlo k výraznějším změnám a zlepšení sociálních podmínek obyvatelstva, kdyby se na počátku šedesátých nezostřila mezinárodní politická situace. Do té doby světová veřejnost imperiální politiku Sovětského svazu ještě příliš nebrala na vědomí, Sovětský svaz stále byl brán jako vítěz 2. světové války, který má morální nárok dělat na osvobozeném území (Maďarsko 1956) pořádek a výrazně mluvit do světového dění. Sovětskou expanzi do světa zabrzdily dvě Chruščovovy provokace, které pravděpodobně měly vyvolat ozbrojenou konfrontaci, při které by Západ, na válku nepřipravený, padl (v nejlepším případě komunistickou revolucí, v nejhorším případě jadernou válkou). Byly to události v Berlíně a na Kubě.
Moskva si dělala právo vládnout nejen ve východní Evropě, ale i ve východní Asii, včetně Číny, a podporovala a organizovala revoluce i v dalších světadílech. Západ, soustředěný na budování poválečné ekonomiky a ukolébaný nejasnými Chruščovovými odzbrojovacími sliby, dlouho jako by sovětské nebezpečí nevnímal. Přítrž komunistické expanzi měl učinit až J.F.Kennedy, který se funkce prezidenta USA ujal 16. ledna 1961. Kennedy v červenci 1961 vzkázal Chruščovovi, že nebude váhat svobodu Berlína hájit zbraněmi.
Země Varšavské smlouvy reagovaly stupňováním zbrojení. To se týkalo i Československa, "západní výspy" socializmu. Československý zbrojní průmysl pracoval naplno. Ani to nestačilo, z východu přijížděly vlaky plné sovětských tanků, děl, radarů a dalších zbraní. Budovaly se a rozšiřovaly kasárny, letiště, bunkry a jiná vojenská zařízení. K obsluze byli třeba lidé, a tak byl do zbraně povoláván, "kdo měl ruce a nohy". Protože armáda až na prvním místě potřebuje peníze, muselo se civilní obyvatelstvo uskrovňovat.
K prvnímu pokusu o konfrontaci mezi Východem a Západem došlo 16. srpna 1961, když Východní Německo a Sovětský svaz porušily poválečnou Postupimskou dohodu a sovětskou okupační zónu v Berlíně ohradily 3,5 m vysokou Berlínskou zdí. Berlín byl fyzicky rozdělen na dvě části, Východní a Západní Berlín. Berlínská zeď jako výsledek 2. světové války a součást tzv. "studené války" vydržela až do listopadu 1989.
Berlín byl příčinou politických konfliktů už od konce 2. světové války. Ležel hluboko na území sovětské zóny, na které později byl vytvořen samostatný stát Německá demokratická republika. Hlavním východoněmeckým městem se stal Berlín. Západní mocnosti (USA, V.Britanie a Francie) se po porážce nacistického Německa nechtěly vzdát podílu na hlavním německém městě, a tak si vymohly i na území Berlína své okupační zóny. Když spojily okupační zóny na území Německa a vytvořily Německou spolkovou republiku, spojily i zóny v Berlíně a připojily ho k západnímu Německu.
Obě části Berlína byly od sebe odděleny pouze bílou čárou na dlažbě, lidé mohli libovolně přecházet na osmi stech hraničních přechodech. Bylo běžné, že chodili do práce, za kulturou, za příbuznými i na nákupy do druhé části. Západní Berlín ekonomicky prosperoval, ve Východním Německu životní úroveň obyvatelstva začala zaostávat. Lidé začali prchat do Západního Berlína. Odhaduje se, že do roku 1961 tam odešlo 2,6 milionu lidí. Vzhledem k tomu, že odcházeli hlavně lidé kvalifikovaní, chyběli na východoněmeckých pracovištích odborníci, což ohrožovalo ekonomiku země.
Stavba Berlínské zdi byla doprovázena organizovanou socialistickou propagandou. U čerstvě postavené zdi se objevili pionýři s kyticemi a budovatelskými písněmi a svazáci, kteří odvážně lezli po střechách a ničili a shazovali televizní antény nasměrované k západoberlínskému vysílači.
Kennedy pochopil, že se jedná o sovětskou provokaci, o snahu dokázat Západu jeho bezmocnost, jeho strach z války, a tak svůj slib o ochraně svobody v Berlíně nesplnil. USA do Západního Berlína poslaly symbolicky pouze 1.500 vojáků. Československo reagovalo pohotovostí armády, povoláním velkého množství záložníků a uvedením motorizovaných jednotek do pohybu. Stavba Berlínské zdi byla dalším podnětem ke změně názorů na "mírumilovnou politiku" Sovětského svazu. Názor začali měnit především komunisté v západních zemích, kteří byli chováním Moskvy šokováni (doposud velmi silné komunistické strany v západní Evropě pak dorazila okupace Československa v roce 1968).
Kdo na stavbu zdi nejvíc doplatil, byli občané Východního Německa, jimž vstup do Západního Berlína, i do Spolkové republiky, byl na 27 let uzavřen. Z východu Berlínskou zeď a dálnici, po které do Západního Berlína mohli západní Němci bez vízových a celních kontrol jezdit (nesměli ji opustit), střežilo na 30.000 vojáků pohraniční stráže, mimo tisíců příslušníků tajné policie Stasi. Při pokusu o překonání zdi bylo zastřeleno 86 obyvatel NDR, 4 byli popraveni a 18 odsouzeno k doživotí. Přesto asi 16.000 lidí zeď dokázalo překonat. (J.K. 31.1.2010)
Pokračování.
Moskva si dělala právo vládnout nejen ve východní Evropě, ale i ve východní Asii, včetně Číny, a podporovala a organizovala revoluce i v dalších světadílech. Západ, soustředěný na budování poválečné ekonomiky a ukolébaný nejasnými Chruščovovými odzbrojovacími sliby, dlouho jako by sovětské nebezpečí nevnímal. Přítrž komunistické expanzi měl učinit až J.F.Kennedy, který se funkce prezidenta USA ujal 16. ledna 1961. Kennedy v červenci 1961 vzkázal Chruščovovi, že nebude váhat svobodu Berlína hájit zbraněmi.
Země Varšavské smlouvy reagovaly stupňováním zbrojení. To se týkalo i Československa, "západní výspy" socializmu. Československý zbrojní průmysl pracoval naplno. Ani to nestačilo, z východu přijížděly vlaky plné sovětských tanků, děl, radarů a dalších zbraní. Budovaly se a rozšiřovaly kasárny, letiště, bunkry a jiná vojenská zařízení. K obsluze byli třeba lidé, a tak byl do zbraně povoláván, "kdo měl ruce a nohy". Protože armáda až na prvním místě potřebuje peníze, muselo se civilní obyvatelstvo uskrovňovat.
K prvnímu pokusu o konfrontaci mezi Východem a Západem došlo 16. srpna 1961, když Východní Německo a Sovětský svaz porušily poválečnou Postupimskou dohodu a sovětskou okupační zónu v Berlíně ohradily 3,5 m vysokou Berlínskou zdí. Berlín byl fyzicky rozdělen na dvě části, Východní a Západní Berlín. Berlínská zeď jako výsledek 2. světové války a součást tzv. "studené války" vydržela až do listopadu 1989.
Berlín byl příčinou politických konfliktů už od konce 2. světové války. Ležel hluboko na území sovětské zóny, na které později byl vytvořen samostatný stát Německá demokratická republika. Hlavním východoněmeckým městem se stal Berlín. Západní mocnosti (USA, V.Britanie a Francie) se po porážce nacistického Německa nechtěly vzdát podílu na hlavním německém městě, a tak si vymohly i na území Berlína své okupační zóny. Když spojily okupační zóny na území Německa a vytvořily Německou spolkovou republiku, spojily i zóny v Berlíně a připojily ho k západnímu Německu.
Obě části Berlína byly od sebe odděleny pouze bílou čárou na dlažbě, lidé mohli libovolně přecházet na osmi stech hraničních přechodech. Bylo běžné, že chodili do práce, za kulturou, za příbuznými i na nákupy do druhé části. Západní Berlín ekonomicky prosperoval, ve Východním Německu životní úroveň obyvatelstva začala zaostávat. Lidé začali prchat do Západního Berlína. Odhaduje se, že do roku 1961 tam odešlo 2,6 milionu lidí. Vzhledem k tomu, že odcházeli hlavně lidé kvalifikovaní, chyběli na východoněmeckých pracovištích odborníci, což ohrožovalo ekonomiku země.
Stavba Berlínské zdi byla doprovázena organizovanou socialistickou propagandou. U čerstvě postavené zdi se objevili pionýři s kyticemi a budovatelskými písněmi a svazáci, kteří odvážně lezli po střechách a ničili a shazovali televizní antény nasměrované k západoberlínskému vysílači.
Kennedy pochopil, že se jedná o sovětskou provokaci, o snahu dokázat Západu jeho bezmocnost, jeho strach z války, a tak svůj slib o ochraně svobody v Berlíně nesplnil. USA do Západního Berlína poslaly symbolicky pouze 1.500 vojáků. Československo reagovalo pohotovostí armády, povoláním velkého množství záložníků a uvedením motorizovaných jednotek do pohybu. Stavba Berlínské zdi byla dalším podnětem ke změně názorů na "mírumilovnou politiku" Sovětského svazu. Názor začali měnit především komunisté v západních zemích, kteří byli chováním Moskvy šokováni (doposud velmi silné komunistické strany v západní Evropě pak dorazila okupace Československa v roce 1968).
Kdo na stavbu zdi nejvíc doplatil, byli občané Východního Německa, jimž vstup do Západního Berlína, i do Spolkové republiky, byl na 27 let uzavřen. Z východu Berlínskou zeď a dálnici, po které do Západního Berlína mohli západní Němci bez vízových a celních kontrol jezdit (nesměli ji opustit), střežilo na 30.000 vojáků pohraniční stráže, mimo tisíců příslušníků tajné policie Stasi. Při pokusu o překonání zdi bylo zastřeleno 86 obyvatel NDR, 4 byli popraveni a 18 odsouzeno k doživotí. Přesto asi 16.000 lidí zeď dokázalo překonat. (J.K. 31.1.2010)
Uzavření hranice v berlíně a stavba zdi byla zahájena v noci z 12. na 13. srpna 1961.
OdpovědětVymazat13.8. byly postaveny drátěné a dřevotřískové ploty, betonová zeď byla stavěna od 16.8.
OdpovědětVymazat