Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

úterý 5. května 2020

Pražské povstání 5. května 1945


Po Hitlerově konci a dobytí Berlína, bylo začátkem května zřejmé, že Třetí říše je na lopatkách, že v následujících dnech jde jen o to, jak se německým armádám podaří přibrzdit Rudou armádu a co nejrychleji se dostane na území osvobozené spojenci.  
Exilový prezident Edvard Beneš (vpravo) dohodl se Stalinem poválečné směřování Československa
V Praze K. H. Frank vedl s protektorátní vládou rozhovory o nenásilném předání moci a vytvoření Českomoravské republiky.  Souběžně s tím tu byly snahy různých nových revolučních skupin o zviditelnění.  Česká národní rada se zase držela Benešových snů o revolučních národních výborech z roku 1918.

V posledním svém rozhlasovém projevu kontroverzní ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec zhodnotil činnost protektorátní vlády za dobu německé okupace. Uvedl mimo jiného, že po celou válku protektorátní vláda zajistila v Čechách a na Moravě chod všech důležitých odvětví a všem občanům protektorátu zajistila právo na zaplacenou práci, právo na odpočinek a právo na příděl základních potravin, což ve válečných zmatcích nemělo obdoby v celém světě.  5. května 1945 Emanuel Moravec, ze kterého Edvard Beneš a Jan Masaryk prostřednictvím londýnského rozhlasu udělali nejnenáviděnějšího muže v protektorátu, spáchal sebevraždu.

Podnětem ke květnové revoluci v Praze bylo nedomyšlené oznámení protektorátní vlády, že zrušila nařízení týkající se dvojjazyčného úřadování, dvojjazyčných nápisů a zákazu vyvěšování československých vlajek. Byl vydán pokyn, aby se na úředních budovách vyvěsily české vlajky a úřadovalo se jen v českém jazyce. Již téhož dne se na mnohých místech v Praze začaly odstraňovat německé nápisy, 5. května vlna nadšení opanovala celou Prahu. Odstraňovaly se německé cedule, vyvěšovaly se české vlajky, ve městě vládlo nadšení.

Hlasatel Zdeněk Mančal ráno 5. 5. 1945 odstartoval povstání hlášením: "Je sechs hodin."
Snaha ministerského předsedy  protektorátní vlády R. Bienerta o vyhlášení Českomoravské republiky v rozhlase ztroskotala, protože se do rozhlasu nedostal. Jednotka české policie, která měla převzít rozhlas, narazila v budově rozhlasu na odpor neinformovaných německých vojáků. Došlo k boji, což mělo za následek zbrklé volání rozhlasu o pomoc. Když se R. Bienert pokoušel zprávu o převzetí   veškeré moci v zemi bývalou protektorátní vládou vyhlásit v pražském rozhlase, byl zatčen jakýmisi revolucionáři (později odsouzen ke 3 letům vězení). Před polednem hlásil městský pouliční rozhlas: „Českoslovenští občané: Hitlerovo Německo je rozdrceno. Třetí říše přestala existovat! Pryč s válkou! Všichni ihned zastavte práci! Nikoho nesuďte, nikoho nesmíte trestat, ať Čecha nebo Němce, na to budou lidové soudy. Varujeme všechny Němce před jakýmkoliv zakročením. Česká policie, české četnictvo, vládní vojsko a jiné útvary musí uposlechnou bezpodmínečně pokynů Národních výborů. Stojíme neochvějně za československou vládou!“


V poledne primátor Alois Říha (zemřel 1. 7. 1945) odevzdal vedení pražského magistrátu do rukou zástupců Národního výboru Praha. ČNR zformulovala odpoledne vlastní prohlášení o konci protektorátu: „Lide český! Česká národní rada jako  zmocněnec vlády v Košicích, ujímá se dnešním dnem moci vládní a výkonné na území Čech, Moravy a Slezska. Pod údery hrdinných spojeneckých armád zanikl tzv. „Protektorát Čechy a Morava.“ Zanikla veškerá správní moc vykonávaná německými úřady." 
V té době se však již v Praze střílelo. Pražský rozhlas, který měl informovat o tom, že české země jsou řízeny už jen českými úřady, změnil vysílání na výzvu k boji proti německým vojákům, čímž rozpoutal krveprolití.  Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky! Pomozte československému rozhlasu ve Schwerinově třídě, kde čeští lidé bojují o jeho záchranu! Vchod z Balbínovy ulice je úplně volný! Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky na pomoc československému rozhlasu!“ 
Reakce Pražanů byla tradiční pražská, lidé jako slepí a hluší vyrazili do pražských ulic, a aby o něco nepřišli a byli u toho, chtěli vidět krev. Výsledkem byly stovky mrtvých (údajně 2.889) a raněných. A nejen v Pražanů. Do Prahy se totiž pro smrt vydali hrdinové z celých Čech. Ani to nestačilo, lidé v různých českých městech a vesnicích pochopili volání pražského rozhlasu jako pokyn k odzbrojování německých vojáků prchajících před Rudou armádou domů, na západ. Vojáky Wehrmachtu se dařilo odzbrojovat většinou bez problémů, protože války měli až po krk.  Vojáci SS vycvičení k zabíjení se však podle tvrdých řádů SS vzdát nesměli, a tak docházelo k tragédiím v  řadách českého civilního obyvatelstva (např. Bernartice).

Žádné komentáře:

Okomentovat

Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.