Plíživý Vítězný únor je nebezpečnější než Gottwaldovi milicionáři v ulicích

Před 71 lety se na Staroměstském náměstí v Praze komunisté ujali vlády, kterou měli 41 let. V roce 1989 se jí vzdali. Nic v dějinách se neopakuje stejně, těžko se chod světa vrátí, nehrozí nám určitě, že spadneme do nové komunistické diktatury. Probíhají tu demokratické volby, jsou zde klasické demokratické instituce v čele s Ústavním soudem. Máme demokracii, ale jen menší část občanů ji vnímá, uvědomuje si ji do hloubky, stará se a bojí se o ni. To je největší problém.

Na povrchu vypadá všechno docela pěkně, obchody jsou plné zboží, skoro všichni jezdí do práce auty, létají na dovolenou k moři. Prostě všechno je, jak v divadelní hře Ze života hmyzu, od Karla Čapka, každý si jako hovnivál kutálí svoji kuličku a o osud demokratických vymožeností, které mu ten blahobyt umožnily, se nestará. Při volbách řadový občanek vhodí do urny hlas tomu, kdo nejvíc křičí a je nejagresivnější.

Pod povrchem té blahobytné slupky však demokratické prvky příliš nefungují. Nositelem této špíny u dna jsou hlavně česká media ovládaná jakýmisi  neznámými silami. Není dne, aby v článcích a na diskusních fórech nebyla napadána Česká televize, Český rozhlas, Česká pošta, České dráhy a další státní instituce. Nejde o nic jiného o útoky proti českému státu, o snahu provést převrat. Není dne, aby nebyla napadána Evropská unie, která má na současné životní úrovni největší zásluhy. Není dne, aby nebylo rozeštváváno a rozdělováno obyvatelstvo: Města proti vesnicím, chudí proti bohatým, úředníci proti dělníkům, mladí proti starým. Prodejní pisálci v redakcích  hlavních medií a profesionální diskutéři se snaží zemi dostat do nové totality.

Jistý podíl na této situaci zřejmě má východní mocnost, stačí jít po kterémkoli větším městě a zaposlouchat se do přízvuku lidí na ulici. Úhlavním protivníkem Ruska  v současnosti nejsou USA ani Čína, ale Evropská unie. Ovšem bez vnitřní páté kolony vedené Zemanem, Filipem a Okamurou by v českých zemích ruští agenti ostrouhali mrkvičku.

Obyvatelé českých zemí postrádají odolnost vůči lžím, uvěří kdejakému podvratnému živlu. Největším překvapením poslední dekády je česká ovladatelnost, ochota se nechat manipulovat, ochota celkem bez váhání hltat sebestupidnější propagandu. Rozdíl mezi obdobím vlády komunistů a dneškem najdeme v tom, že dříve lidé na veřejnosti kývali totalitě a doma na ni nadávali, dneska bezmyšlenkovitě všude kývají na to, co může ohrozit především jejich budoucnost . Při trošce uvažování by nemohli volit populisty typu Okamury nebo Bartoše.

Neodolnost vůči lži je zarážející. Je téměř nemožné vyvracet nesmysly, lži, a dokládat akta, jako třeba tu, že EU není RVHP, NATO není fašistické atd. Čecháček tomu nevěří.

Nástup populistů, pro které je svoboda jen nástroj, jak se dostat k moci, neustálé útoky na nezávislá média, hradní podpora dezinformačních centrál (TV Barrandova třeba), snaha ovládnout bezpečnostní instituce, budování obrazu nepřítele místo spojování společnosti, kontinuální očerňování celých skupin, lež vydávaná za "názor", i to je česká neuvažující společnost.

Zákon o JZD byl přijat před sedmdesáti lety

 23. února 2019 uplynulo 70 let ode dne schválení zákona o JZD. Tento zákon, který způsobil utrpení milionů lidí na vesnicích,  změnil nejen české zemědělství, ale i celou zemi.

Sedlák byl uvězněn, rodina vystěhovaná, opuštěná usedlost vydrancovaná, nakonec zbořena. Na jejím místě postaveny kravíny JZD

Český venkov si  "KSČ vzala doruky" hned v květnu 1945, když bez větších problémů - spíš to bylo prezidentem Benešem vítáno - obsadila ministerstvo zemědělství slovenským komunistou Juliem Ďurišem. Začalo zabavování zemědělské půdy Němcům, šlechtě a církvi a její přidělování českému a slovenskému vesnickému proletariátu. V době únorového převratu 1948 už v Československu byl založen jednotný Svaz čs. zemědělců, který vytyčil "Hradecký program", což byla pozemková reforma s 50 ha stropem pro velikost zemědělských závodů.

"Když k vám do vesnice někdo přijde s řečmi, že chceme zakládat kolchozy, žeňte ho sviňským krokem!" vyvolával dlouholetý vůdce komunistů Klement Gottwald. Neuplynul ani rok a Gottwald podepsal zákon o zakládání JZD. Jako důvod zakládání JZD komunisté uváděli potřebu zvýšení zemědělské produkce, neboť v důsledku rozdělení Evropy (železná opona) byl dovoz potravin velmi obtížný.

 Jednotná zemědělská družstva měla toho málo společného s družstevnictvím předválečným. Jednalo se o napodobeninu sovětských kolchozů zakládaných ve dvacátých a třicátých letech. Napodobeninu včetně násilí.

Nikdo přesně nespočítá, kolik zemědělců během kolektivizace skončilo ve vězení, pracovních táborech a jednotkách PTP, kolik zemědělců bylo vystěhováno. Nikdo nedokáže spočítat hodnotu majetku, o který při zakládání JZD lidé na vesnicích přišli. Komunisté na vesnicích "nenechali kámen na kameni."

Dosáhnout soběstačnosti ve výrobě základních potravin se kolektivizované výrobě začalo dařit až po více než třiceti letech existence. V té době se v československém zemědělství pracovalo jako v průmyslu. Osmihodinová pracovní doba, hygienická a kulturní zařízení, levné bydlení, levné společné stravování, mateřské školy, rekreace atd. to byly přednosti socialistického zemědělství, o jakých se soukromým zemědělcům v západních zemích ani nesnilo. Ekonomické ztráty neefektivních zemědělských podniků vyrovnával stát.

Úpadek e-shopů. Ústavní soud legalizuje komunistické krádeže. Zahradníček komentuje

Počasí si v polovině února začalo hrát na jaro. Na některých místech teploty překonaly v těchto dnech dosavadní třicetileté rekordy. Předčasné jaro asi dlouho nevydrží, nezřídka se v minulosti stalo, že po únorovém oteplení přišla opět zima, která trvala až do dubna. Naši předkové říkávali "Zima a berňák nic neodpustí."

Teplé počasí samozřejmě svědčí fotbalistům, a tak bylo možné vidět dobrá utkání. V neděli se v Plzni představila Slávie, kterou taktika plzeňského trenéra Vrby zaskočila. Slávisti, kteří se už vidí na místě letošního mistra, nenašli na trpělivou plzeňskou hru recept a prohráli 2:0.

V souvislosti s letošním zdražením služeb České pošty se objevila spousta kritických článků především o špatném doručování, neboť doručovatelé, když na ně adresát nečeká před domem, ani nezazvoní, vhodí do schránky oznámení o zásilce uložené na poště a jedou dál. Záleží zřejmě na oblasti a inteligenci doručovatelů. Mně se to stalo naposledy snad před patnácti lety. Od té doby jsem s doručováním zcela spokojen. Přesto si kritiku České pošty neodpustím. Nikoli doručovatelek.

Mimo mé chápání jsou informace, které Česká pošta zasílá dokonce dvojnásobně, emaiem a SMS. "Dobrý den, převzali jsme zásilku xy, o termínu doručení vás budeme informovat. Doručení změníte na www.zdocp.cz."

Jakou hodnotu má taková zpráva? Jak mohu změnit termín doručení, když ho neznám?

Mám dojem, že přichází úpadek internetového obchodu. Doba, kdy si člověk odpoledne objednal zboží a druhý den v poledne ho měl, je dávno pryč. Internetovým obchodem se začali zabývat lidé a firmy, pro které poctivost a slušnost jsou neznámými pojmy. Navíc obchodníci jsou pod nabídkou cenového zvýhodnění nuceni uzavírat smlouvy s bankovními operátory a dopravci. Běžná doba dodání jsou nejméně čtyři dny. Před čtrnácti dny jsem si objednal zásilku o váze necelých 10 dkg. Normální člověk by to poslal poštou. V e-shopu nebylo možné vybrat způsob dopravy, zaslal jen oznámení, že zboží bude doručeno do tří dnů.  Čekal jsem nikoli tři dny, ale šest dnů, sedmý den mi dopravce oznámil, že mi ten den doručí zboží. Čekal jsem celý den, ale odpoledne ve čtyři přišla SMS, že zboží bude doručeno příští den. Obálku o váze necelých 10 dekagramů pak přivezla velká dodávka, která s ní speciálně jela nejméně 40 km.

Ústavní soud (ÚS) zamítl stížnost, jejímž prostřednictvím se římskokatolická prelatura v Českém Krumlově domáhala v rámci církevních restitucí vrácení pozemků v obci Besednice. 

Fakt, s nímž církev ve snaze získat zpět pozemky ve stížnosti operovala, je podle soudu lichý. Nic na tom nemění ani skutečnost, že pozemky před tím vlastnila více než 400 let.

Podle  ústavního soudu není povinností státu odčinit všechny majetkové křivdy vzniklé v minulosti.

Církvi ani nejde o pozemky, ale obnovení právního řádu. To se zatím nepodařilo. Páni soudci se vybarvili do ruda, když zlegalizovali komunistickou krádež. Lze si představit, jak u prokomunistického soudu dopadne církevní stížnost na zdanění církevních restitucí.

Za pár dní uplyne 71 let od chvíle, kdy na dlažbě pod Černínským palácem ležel mrtvý ministr zahraničí Jan Masaryk. Komunisté se k vraždě nejen nikdy nepřiznali, ale v současnosti se chtějí zbavit dalšího ministra zahraničí. Taková situace je v českých zemí  v roce, kdy se má oslavovat 30 výročí pádu komunistů. Komunisté vůbec nepadli, jen se zbavili zodpovědnosti za zločiny, které v dobách totalitního ovládání státu a jeho občanů prováděli. A nekomunistické vlády srazí paty a splní komunistická přání.

Zahradníček Josef

90 let od rekordních mrazů

Když 11. února 1929 v sedm hodin ráno se profesor Jaroslav Maňák vydal změřit teplotu vzduchu na meteorologické stanici ve Stecherově mlýně, mezi Českými Budějovicemi a Litvínovicemi, netušil jistě, že naměří mrazový rekord, který trvá do současnosti.

Nejdříve zjistil na rtuťovém teploměru teplotu -41.2 stupně Celsia. V tom okamžiku teploměr praskl. Další rtuťový teploměr nefungoval, Maňák však měl k dispozici ještě teploměr lihový.

Lihový teploměr ukazoval -42,2 °C. To je nejnižší teplota, která kdy na území českých zemí a Slovenska byla naměřena. Ve stejný den bylo na stanici u nádraží v Třeboni naměřeno -41,5°C, u Hospodářské školy v Novém Vrátě u Českých Budějovic -39,7°C, v Pelhřimově -37,1°C, v Písku -36,1°C. Na Slovensku byl mráz -41°C naměřen v obci Viglaš-Pstruža. Postupem času se vyrojily legendy až o padesátistupňových mrazech, například ve Vodňanech. Možné by to v některých mrazových kotlinách bylo, ale změřeno cejchovaným teploměrem to nebylo, takže se jednalo o subjektivní dojmy.

Mrazivé počasí bylo už od počátku roku 1929, ale silné mrazy, doplněné až metrovou vrstvou sněhu a hustou mlhou, začaly 20. ledna a skončily až v dubnu. V únoru 1929 osmkrát klesl teploměr pod -30°C, v březnu klesl několikrát pod -25°C. Ještě 7. dubna 1929 byl mráz -12°C.

Při těchto tuhých a nekonečných mrazech promrzly i nejsilnější zdi, místnosti nebylo možné vytopit, navíc brzy docházelo palivo. Kvůli velkému množství sněhu a mrazu vázla doprava, vagóny s uhlím se jen obtížně dostávaly k spotřebitelům. Naštěstí v té době byl téměř v každé obci a v každém podniku (na železnici) a úřadě nějaký bývalý ruský legionář, který měl ze Sibiře zkušenosti s podobnými mrazy a dovedl poradit jak se jim bránit.

Ve školách byly mimořádné prázdniny. Voda v řekách promrzla až na dno, takže umlkly vodní mlýny a turbiny vodních elektráren. Tragické následky zima 1929 zanechala v přírodě. Lesní a polní zvěř padala vyhladověním a žízní. Uhynula většina ptactva a byla zničena většina ovocných stromů.

Král Šumavy slaví 95. narozeniny

V těchto dnech se za mořem, v Chicagu, dožil 95 let "Král Šumavy" Josef Hasil. Na svůj věk je v dobré tělesné i duševní kondici, snad doposud jezdí autem. Nelíbilo se mu, že kvůli řidičskému průkazu musel každý rok na lékařskou kontrolu, i když říká, že v USA je to formalita - hlavně že něco vidí a na něco reaguje.

Král Šumavy, legenda a skutečnost

 Josef Hasil žije v domku na předměstí, každou neděli zde chodí na českou bohoslužbu. Ze životem v Americe, kde má mnoho příbuzných a známých, je spokojen a nikdy neuvažoval, že by se přestěhoval zpět do Čech, i když na Šumavu a české lesy stále vzpomíná. Doma má pověšené dvě vlajky, americkou a českou (říká, že se cítí Američanem  i Čechoslovákem). Naposledy byl ve své rodné zemi v roce 1993, kdy ještě žilo několik příbuzných a známých. Vyznamenání od prezidenta Havla si příští rok kvůli onemocnění nemohl převzít, vykonal to za něho jeho synovec.

Král Šumavy se modlí za všechny dobré lidi

Paradoxem je, že Kalčík napsal a komunisté o Hasilovi natočili poměrně povedený film "Král Šumavy," jímž propagovali Pohraniční stráž. Ve filmu, který Hasil několikrát viděl, je spousta věcí nepravdivých, především to, že skutečného Krále Šumavy Josefa Hasila při převádění lidí přes hranici nikdy pohraničníci nedostali. Hasila mrzí, že v přestřelce s Pohraniční stráží jeden pohraničník zahynul. Hasil lituje i svého bratra, kterého zastřelili pohraničníci , i sto lidí, kteří se kvůli němu dostali do vězení.

Stoupenci komunistické diktatury mají i v roce 2019 své zástupce v Parlamentu České republiky, ti mají poslaneckou imunitu a mohou své zvrhlé názory hlásat, přestože tento parlament schválil zákon o zločinnosti obou totalit, ať to byla diktatura hnědá či rudá.

Místo zimy maso z uhynulých zvířat. Zahradníček komentuje

Zdá se, že v únoru paní Zima konečně zkrotila neposedné Mrazíky a přinutila je držet je v jejich jízdním pruhu, to je od nuly k minus deseti stupňům Celsia. Jak býk utržený ze řetězu vyřádil se Mráz minulý týden ve Spojených státech. Naštěstí mu ledový  dech na teploty pod -30°C stačil jen na tři dny.

Přiblížila se jarní část fotbalových soutěží. V pátek se začíná. Prvoligoví trenéři se těší na nějakou změnu na konci soutěže, kdy se soutěž má rozdělit a o titul mají hrát jen ti nejlepší z Prahy a okolí. Ztrácení bodů s chudými venkovskými kluby je totiž k vzteku. Když se nevyhrává na hřišti, musí to jít v zákulisí. I v minulosti se konaly změny, ale nakonec se vše vrátilo k zaběhlému systému. Dnes je ovšem všechno jinak, o úspěchu klubu rozhoduje velikost jeho kasy. Hráči a trenéři jsou v pozici dostihových koní. Hrají buď tam, kam je pošlou jejich chlebodárci, nebo kde lépe platí. Takže tento týden se Slovák Hamšík přesunul z Itálie do Číny, kde bude pobírat za rok plat 9 milionů eur, což je 234 milionů korun českých.

Přežili jsme i hradní ples pořádaný prezidentem Zemanem a jeho rodinou. Vstupné bylo pouhých 10.000 korun. To je správná cena pro Miloše Zemana, který se chlubí pobíráním důchodu ve výši 15.000 korun měsíčně. Prezident  se dokonce nechal vyfotografovat při tanci. Vloni se ples nepořádal, neboť prezident byl po volbách unaven.  Asi oslavami z dalšího zvolení.

Na plese vystoupila řada známých zpěváků, takže na charitu moc peněz ze vstupného asi nezbylo. Možná, že nějaká tisícovka zbyla i pro předsedu Autorského svazu Petra Jandu, kterého moc mrzí, že jeho skladby se nehrají, že je skládal zbytečně. Nevím, jestli už pochopil, že dechovka je také hudba a autoři mají nárok za svou práci brát od autorského svazu stejné částky jako autoři jiné hudby. Vím, že ho kdysi velice rozčílilo, když ho autoři dechovky přesvědčovali, že mají na kontě desetkrát a víckrát víc skladeb než on. Pochybuji o tom, že by se Jandovy skladby hrály za hranicemi včetně v USA, kde se skladby českých autorů dechovky běžně hrají, i když se to někdy sluchem pozná jen obtížně. Za mořem mají jiný rytmus.

V současném období česká a slovenská media profitují ze zpráv o polském mase z nutně poražených krav. Jedná se sice běžnou praxi, pro podnikatele v pohostinství je maso jako maso, hlavně že je zisk. Čím větší, tím lépe. Před rokem 1990 bylo maso z nutně poražených zvířat prodáváno asi za poloviční cenu v některých vybraných řeznických obchodech, kterým lid prostý český říkával "Zdechna."  Lidé věděli co kupují, ale zajímala je hlavně cena a možnost koupit neomezené množství. Před zahájením prodeje stávaly před těmito krámy dlouhé fronty, v nichž často převládali zákazníci se snědými obličeji. Protože se jednalo o období vlády komunistů a byl podpultový prodej samozřejmostí, měl řezník v zákulisí připravené "balíčky" levného masa z nutně poražených zvířat pro tehdejší funkcionářskou elitu z radnic a ředitelství podniků. Pokud řezníkovi maso zbylo, putovalo tajně do spřátelené restaurace a bylo prodáváno jako normální maso.

Dnes je doba trochu jiná, maso z nutně poražených zvířat se neprodává se slevou, ale zpracuje se do nejchutnějších a nejdražších uzenin. Dokonce, jak se ministr zemědělství zmínil, prodává se více než stonásobně zdražené jako argentinské maso v luxusních restauracích.

Josef Zahradníček

Felicia z 60. let má cenu víc než půl milionu korun

Ceny pojízdných Felicií z let 1959 až 1964 se pohybují výrazně nad hranicí půl milionu korun, spíše mezi 600 - 800 tisíci. Historie vozu Škoda Felicia začala už v roce 1956, kdy se společně s vozy Š-Oktavia a Tatra 603 jeho prototyp představil na Brněnské strojírenské výstavě. 

Seriová výroby začala v Kvasinách v létě roku 1958. První vozy byly vyrobeny před šedesáti  lety, v únoru 1959. První vůz ze seriové výroby Š-Felicia byl představen na Lipském veletrhu 1. března 1959. Motor o obsahu 1089 ccm a mnoho dalších dílů bylo společných se  Š-Spartak.

Postupem času došlo k několika změnám. V roce 1961 Felicie dostala silnější motor o obsahu 1221 ccm o výkonu 55 HP. Maximální rychlost byla 135 km. Š-Felicie se ovšem nekupovala kvůli rychlosti, ale kvůli elegantní karoserii. Byl to jediný kabriolet, který automobilka Škoda v druhé polovině 20. století vyráběla. Cena se pohybovala okolo 35 tisíc korun.

Produkce felicií skončila na jaře roku 1964. Za pět let vyjelo z Kvasin celkem 14 863 kusů automobilu s označením Felicia a Felicia Super.

Americká zima láme rekordy

Současná zima, která postihla středozápad Spojených států láme rekordy. teploty klesají k -50°F (-46°C)  Něco takového ještě nikdo nezažil. Zamrzla velká jezera, elektrárny, plynovody. Spousta lidí už umrzlo. Tragická situace je na některých zemědělských farmách, kde zamrzla voda a zvířata trpí nejen zimou, ale i žízní.

V oblasti mezi Minnesotou a New Yorkem je silně omezen život. Jsou uzavřeny školy, nefungují poštovní služby, nefunguje letecká doprava. Kvůli brutálnímu počasí se zastavila práce v 18 podnicích General Motors, Fiat Chrysler, a Ford.Ve většině států postižených mrazovou vlůnou jsou uzavřeny všechny úřady, aby lidé nemuseli do mrazu vycházet.

Ve městech začaly problémy s vytápěním bytů, protože teplárny jsou přetížené, proto vyzvalo město Chicago obyvatelstvo, aby nepřetápělo byty a stáhlo topení na 63°F (17°C). Mráz způsobuje spoustu omrzlin a krvácení, mnoho lidí v mrazu našlo smrt. Mrtvoly čekají na pitevnách, kde se musí zjistit příčina úmrtí, zda mrtví nejsou obětí trestné činnosti. Silné mrazy vyvolávají u psychicky narušených jedinců další poruchy a agresivitu, v úkrytech pro bezdomovce musí být, a často zasahovat, policie.