Zdá se, že v únoru
paní Zima konečně zkrotila neposedné Mrazíky a přinutila je držet je v jejich
jízdním pruhu, to je od nuly k minus deseti stupňům Celsia. Jak býk utržený ze
řetězu vyřádil se Mráz minulý týden ve Spojených státech. Naštěstí mu ledový dech na teploty pod -30°C stačil jen na tři
dny.
Přiblížila se jarní
část fotbalových soutěží. V pátek se začíná. Prvoligoví trenéři se těší na
nějakou změnu na konci soutěže, kdy se soutěž má rozdělit a o titul mají hrát
jen ti nejlepší z Prahy a okolí. Ztrácení bodů s chudými venkovskými kluby je
totiž k vzteku. Když se nevyhrává na hřišti, musí to jít v zákulisí. I v
minulosti se konaly změny, ale nakonec se vše vrátilo k zaběhlému systému. Dnes
je ovšem všechno jinak, o úspěchu klubu rozhoduje velikost jeho kasy. Hráči a
trenéři jsou v pozici dostihových koní. Hrají buď tam, kam je pošlou jejich
chlebodárci, nebo kde lépe platí. Takže tento týden se Slovák Hamšík přesunul z
Itálie do Číny, kde bude pobírat za rok plat 9 milionů eur, což je 234 milionů
korun českých.
Přežili jsme i hradní
ples pořádaný prezidentem Zemanem a jeho rodinou. Vstupné bylo pouhých 10.000
korun. To je správná cena pro Miloše Zemana, který se chlubí pobíráním důchodu ve výši 15.000 korun měsíčně. Prezident se dokonce nechal
vyfotografovat při tanci. Vloni se ples nepořádal, neboť prezident byl po
volbách unaven. Asi oslavami z dalšího zvolení.
Na plese vystoupila
řada známých zpěváků, takže na charitu moc peněz ze vstupného asi nezbylo.
Možná, že nějaká tisícovka zbyla i pro předsedu Autorského svazu Petra Jandu,
kterého moc mrzí, že jeho skladby se nehrají, že je skládal zbytečně. Nevím,
jestli už pochopil, že dechovka je také hudba a autoři mají nárok za svou práci
brát od autorského svazu stejné částky jako autoři jiné hudby. Vím, že ho kdysi
velice rozčílilo, když ho autoři dechovky přesvědčovali, že mají na kontě
desetkrát a víckrát víc skladeb než on. Pochybuji o tom, že by se Jandovy
skladby hrály za hranicemi včetně v USA, kde se skladby českých autorů dechovky
běžně hrají, i když se to někdy sluchem pozná jen obtížně. Za mořem mají jiný
rytmus.
V současném období
česká a slovenská media profitují ze zpráv o polském mase z nutně poražených
krav. Jedná se sice běžnou praxi, pro podnikatele v pohostinství je maso jako
maso, hlavně že je zisk. Čím větší, tím lépe. Před rokem 1990 bylo maso z nutně
poražených zvířat prodáváno asi za poloviční cenu v některých vybraných
řeznických obchodech, kterým lid prostý český říkával "Zdechna." Lidé věděli co kupují, ale zajímala je hlavně
cena a možnost koupit neomezené množství. Před zahájením prodeje stávaly před
těmito krámy dlouhé fronty, v nichž často převládali zákazníci se snědými
obličeji. Protože se jednalo o období vlády komunistů a byl podpultový prodej
samozřejmostí, měl řezník v zákulisí připravené "balíčky" levného
masa z nutně poražených zvířat pro tehdejší funkcionářskou elitu z radnic a
ředitelství podniků. Pokud řezníkovi maso zbylo, putovalo tajně do spřátelené
restaurace a bylo prodáváno jako normální maso.
Dnes je doba trochu
jiná, maso z nutně poražených zvířat se neprodává se slevou, ale zpracuje se do
nejchutnějších a nejdražších uzenin. Dokonce, jak se ministr zemědělství
zmínil, prodává se více než stonásobně zdražené jako argentinské maso v
luxusních restauracích.
Josef
Zahradníček
Žádné komentáře:
Okomentovat