90 let od rekordních mrazů

Když 11. února 1929 v sedm hodin ráno se profesor Jaroslav Maňák vydal změřit teplotu vzduchu na meteorologické stanici ve Stecherově mlýně, mezi Českými Budějovicemi a Litvínovicemi, netušil jistě, že naměří mrazový rekord, který trvá do současnosti.

Nejdříve zjistil na rtuťovém teploměru teplotu -41.2 stupně Celsia. V tom okamžiku teploměr praskl. Další rtuťový teploměr nefungoval, Maňák však měl k dispozici ještě teploměr lihový.

Lihový teploměr ukazoval -42,2 °C. To je nejnižší teplota, která kdy na území českých zemí a Slovenska byla naměřena. Ve stejný den bylo na stanici u nádraží v Třeboni naměřeno -41,5°C, u Hospodářské školy v Novém Vrátě u Českých Budějovic -39,7°C, v Pelhřimově -37,1°C, v Písku -36,1°C. Na Slovensku byl mráz -41°C naměřen v obci Viglaš-Pstruža. Postupem času se vyrojily legendy až o padesátistupňových mrazech, například ve Vodňanech. Možné by to v některých mrazových kotlinách bylo, ale změřeno cejchovaným teploměrem to nebylo, takže se jednalo o subjektivní dojmy.

Mrazivé počasí bylo už od počátku roku 1929, ale silné mrazy, doplněné až metrovou vrstvou sněhu a hustou mlhou, začaly 20. ledna a skončily až v dubnu. V únoru 1929 osmkrát klesl teploměr pod -30°C, v březnu klesl několikrát pod -25°C. Ještě 7. dubna 1929 byl mráz -12°C.

Při těchto tuhých a nekonečných mrazech promrzly i nejsilnější zdi, místnosti nebylo možné vytopit, navíc brzy docházelo palivo. Kvůli velkému množství sněhu a mrazu vázla doprava, vagóny s uhlím se jen obtížně dostávaly k spotřebitelům. Naštěstí v té době byl téměř v každé obci a v každém podniku (na železnici) a úřadě nějaký bývalý ruský legionář, který měl ze Sibiře zkušenosti s podobnými mrazy a dovedl poradit jak se jim bránit.

Ve školách byly mimořádné prázdniny. Voda v řekách promrzla až na dno, takže umlkly vodní mlýny a turbiny vodních elektráren. Tragické následky zima 1929 zanechala v přírodě. Lesní a polní zvěř padala vyhladověním a žízní. Uhynula většina ptactva a byla zničena většina ovocných stromů.