Zatímco kampeličky byly peněžní ústavy působící v obvodu fary či větší obce, okresní hospodářské záložny (na Moravě kontribučenské záložny) byly v okresním městě a poskytovaly služby obyvatelstvu celého okresu.
Zásah první světové války do českého zemědělství (1).
Pozemková reforma po vzniku Československa (2).
Pozemková reforma v praxi (3).
Kampeličky byly v čele zemědělského družstevnictví (4).
Prvorepublikové družstevnictví podlehlo centralizaci (5).
Československé zemědělství za hospodářské krize 1929 – 1933 (7).
Od roku 1934 zemědělce chránil „Monopol.“(8).
Okresní hospodářské záložny vznikly z fondů vytvořených z prodeje obilí ze sýpek. Za c.k. monarchie byly sýpky zřizovány jako rezerva pro případ neúrody. Rolníci do nich museli povinně odvádět kontingenty. Přebytky ze sýpek byly zpeněženy a použity k založení konribučenských záložen.
V Čechách byly tyto kontribučenské záložny spojeny v jednu záložnu na okrese pod jménem okresní hospodářská záložna. Všechny okresní záložny byly členy Svazu okresních hospodářských záložen. Podílniky v okresních záložnách byli členové bývalého kontribučenského fondu. Přistupovat mohli i další majitelé zemědělských usedlostí v okrese. Za majetek okresní hospodářské záložny ručili svým podílem jednak členové záložny, jednak okres, který často přebíral ručení za všechny závazky. Správu záložny vedlo volené představenstvo.
Záložny přijímaly vklady a poskytovaly úvěry zemědělcům (na hypotéky, směnky, lombard atd.) Od začátku 30. let záložny poskytovaly sedlákům úvěry na tzv. obilní zástavní listy (na obilí uložené ve skladech). V té době okresní hospodářské záložny získaly velkou oblibu. Jedna z největších okresních hospodářských záložen byla v Hluboké nad Vltavou.
Bývalá Městská spořitelna v Českých Budějovicích.
Ze spolků, které si vzaly za úkol podpořit spořivost obyvatelstva, vznikly městské spořitelny. Město přebíralo záruky za vklady, ručilo svým jměním a svou poplatní silou. Spořitelny ovšem přijímaly jen drobné vklady a poskytovaly jen nepatrné půjčky, u nichž byla hrozba ztráty nepatrná. Vedení spořitelny obstarával spořitelní výbor, který byl volen městským zastupitelstvem. Dozor nad spořitelnami vykonávalo ministerstvo vnitra, které kontrolovalo výroční zprávy a dávalo souhlas ke všem závažnějším krokům spořitelny. Spořitelny musely být členy Svazu spořitelen, který vykonával revize. Mezi největší spořitelny patřila Městská pražská spořitelna, Spořitelna na Královských Vinohradech, Městská spořitelna v Plzni a v Mladé Boleslavi. Charakter větších bank měly Česká spořitelna v Praze a Moravská spořitelna v Brně. Na Slovensku záložny ani spořitelny nebyly, místo nich tam byly družstevní Rolnické vzájemné pokladnice.
Kampeličky, záložny a spořitelny byly vedeny jako lidové peněžní ústavy, které nebyly určené k vydělávání peněz. Z dosaženého zisku financovaly dobročinné akce a podporovaly kulturu a vzdělanost.
Mimo lidových peněžních ústavů byla státní Poštovní spořitelna, zřízená ministerstvem pošt. Poštovní spořitelna přijímala menší vklady občanů, ale na nepatrný úrok. Uložené peníze ukládala do státních papírů a částečně do hypotekárních půjček.
Zásah první světové války do českého zemědělství (1).
Pozemková reforma po vzniku Československa (2).
Pozemková reforma v praxi (3).
Kampeličky byly v čele zemědělského družstevnictví (4).
Prvorepublikové družstevnictví podlehlo centralizaci (5).
Československé zemědělství za hospodářské krize 1929 – 1933 (7).
Od roku 1934 zemědělce chránil „Monopol.“(8).
Žádné komentáře:
Okomentovat