Rozhledy konzervativní 010: Pozemková reforma v praxi (3).

Do záboru pozemkové reformy spadalo 1.913 vlastnických souborů s celkovou výměrou přes 4 milióny hektarů veškeré půdy, což bylo 29 procent rozlohy republiky. Z toho zemědělská půda činila 1,3 milióny hektarů. Mimo půdy bylo v záboru 2.976 zemědělských průmyslových podniků (lihovary, pivovary, cukrovary, mlýny, pily, mlékárny, lázně aj.). Z těchto podniků bylo 2.360 vráceno vlastníkům, přiděleno a prodáno bylo 572 podniků.

Ze zabrané půdy bylo původním vlastníkům vráceno 2,3 milionu hektarů, z toho 443.000 hektarů půdy zemědělské. Pro reformu zůstalo 1,8 milionu, z níž původní vlastníci, se souhlasem Státního pozemkového fondu, prodali v přímém prodeji 557.000 ha půdy, z toho 222.000 ha zemědělské. Půdu kupovali hlavně „váleční zbohatlíci“, jimž se jednalo o výhodné uložení peněz, a spekulanti.

Původní záměr nejdříve uskutečnit drobné příděly a ze zbylé půdy vytvořit „zbytkové statky“ se nepovedl uskutečnit. V obavách, že by byly rozparcelovány pozemky v okolí hospodářských budov, byly nejdříve vytvářeny zbytkové statky. Celkem bylo vytvořeno 2.291 zbytkových statků s celkovou výměrou půd 226.000 ha. Průměrná velikost jednoho zbytkového statku byla 100 ha, z toho 85 ha půdy zemědělské. Potom teprve následoval drobný příděl. V drobném přídělu dostalo půdu 638.000 nových nabyvatelů. Výměra této půdy byla celkem 789.000 ha, z toho 643.000 ha půdy zemědělské. Průměrný příděl byl 1,2 ha.

Zvláštní částí pozemkové reformy bylo odškodnění bývalých zaměstnanců velkostatků. Ty Státní pozemkový fond zaopatřil buď přídělem půdy, peněžním odškodněním, penzí nebo jim zajistil jiné zaměstnání. Tímto způsobem bylo zaopatřeno 66.920 zaměstnanců, jimž bylo vyplaceno 401 miliónů korun.

V programu pozemkové reformy byla i kolonizační akce, jejímž smyslem bylo zřizování nových zemědělských usedlostí o výměře 10 – 15 ha, případně budování celých nových zemědělských vesnic. Týkalo se to hlavně Slovenska a Podkarpatské Rusi, kde sice bylo dostatek zemědělské půdy, ale její obdělávání zásluhou nízké gramotnosti vesnického obyvatelstva bylo stále středověké. Záměrem bylo dostat na východ republiky české zemědělce. Byly tím zabity dvě mouchy jednou ranou. Mimo povznesení slovenského zemědělství byly odměněny osoby, které se zasloužily o vznik Československa (legionáři). Celkem bylo takto zřízeno 3.068 nových zemědělských usedlostí, z toho 2.000 na Slovensku.

Pozemkovou reformou se změnila struktura venkova. Zmenšil se počet nejmenších zemědělských závodů a vzrostl počet středních rolnických hospodářství a statků do 100 ha. Výměra bývalých velkostatků se zmenšila na polovinu, ale vznikly stovky nových statků-kapitalistických zemědělských závodů.

Příděl půdy však nebyl zadarmo. Průměrná cena půdy byla 3.500 – 5.000 korun. To byla v té době velká částka, na kterou byl z fondů pozemkové reformy poskytnut úvěr 2,2 miliardy korun, Státní pozemkový fond poskytl úvěry 0,5 miliardy korun. Mimo toho si nabyvatelé půjčovali peníze i v jiných institucích. Čtyři pětiny úvěrů dostali drobní přídělci, kteří je nebyli schopni splatit, takže se dostávali do nových a nových dluhů.

Po první světové válce byly pozemkové reformy provedeny v 22 evropských zemích (např. Rumunsko, Bulharsko, Polsko, Jugoslávie, Maďarsko, Rakousko a jinde.). Ve srovnání s ostatními zeměmi svým rozsahem neměla československá pozemková reforma obdobu. Celkem bylo v evropských zemích zabaveno 20 milionů hektarů půdy (Sborník Dvacet let čs. Zemědělství 1918-1938).

Zásah první světové války do českého zemědělství (1).

Pozemková reforma po vzniku Československa (2).

Pozemková reforma v praxi (3).

Kampeličky byly v čele zemědělského družstevnictví (4).

Prvorepublikové družstevnictví podlehlo centralizaci (5).

Lidové peněžní ústavy (6).

Československé zemědělství za hospodářské krize 1929 – 1933 (7).

Od roku 1934 zemědělce chránil „Monopol.“(8).

Československá obilní společnost.