Někteří členové českých oficiálně demokratických politických stran a jejich příznivci mají k samotnému principu demokracie paradoxně velmi daleko.
Místo věcné argumentace přichází to, co se líbí, láká čtenáře, diváky a posluchače, tedy to co plní konta novinářů. Denně jsou na pořadu osobní útoky, urážky, nálepkování, zesměšňování a snaha umlčet člověka pouze proto, že má jiný názor. Občan chce vzrušení z nelítostného boje v kleci zvané politika. Argument „nesouhlasím s Vámi“ je nahrazován argumentem „nemáte právo to říkat.“
Demokracie přitom není systém, ve kterém smíte mluvit pouze tehdy, když říkáte to, co chtějí slyšet ostatní. Demokracie se pozná právě ve chvíli, kdy je člověku umožněno svobodně vyjádřit i názor, který je většině nepříjemný nebo s nímž zásadně nesouhlasí. Dnes by asi tatíček Masaryk byl i se svými filozofickými názory na demokracii byl zahnán někam do kouta.
Demokracie dnes není jen volební lístek. Je to především schopnost potlačit zvířecí pudy, snášet nesouhlas, diskutovat bez urážek, respektovat právo druhého na vlastní názor a především přijmout skutečnost, že pravda se neurčuje podle toho, kdo křičí nejhlasitěji.
Žádné komentáře:
Okomentovat