Jestliže opoziční poslankyně bez uzardění veřejně označují premiéra za vilného starce, potom se opravdu nemůžeme divit tomu, že roste násilí na seniorech a že se z veřejného prostoru vytrácí elementární úcta ke stáří. Jazyk politiky není neutrální kulisa. Je to vzor. A často bohužel ten nejviditelnější.
Útoky proti seniorům povětšinou nevyplývají z jejich věku, ale spočívají v tom, že senioři si hodně pamatují a jsou odolní vůči překrucování historie a skeptičtí vůči slibům politiků. A právě pamětníky se pokouší politická a mediální progresivistická scéna vymazat, znectít, zesměšnit a případně jim odebrat hlasovací právo. Francouzské přísloví říká:"Čert hodně ví ne proto, že by byl chytrý, ale protože je starý!"
Jestliže pravidelně můžeme v Novinkách číst, že největším přestupkem na silnicích není rychlost, alkohol a drogy, ale věk, nemůžeme se divit arogantnímu chování mladých lidí, jestliže z nejvyšších pater politiky slyšíme, že stáří je směšné, trapné, obtěžující nebo podezřelé, proč bychom se měli divit, že se stejný postoj přelévá i do běžného života „spodních deseti a půl milionu“?
Když je senior v politické debatě redukován na karikaturu, není už pak tak těžké ho v tramvaji odstrčit, okrást, nebo mu dát „lekci“, protože „stejně už má odžito“. Říkala to přece i ta roztomilá slečna na TikToku, tou svojí „cool CzechEnglish“, které rozumíme jen my mladí. Politická kultura není luxus pro lepší časy. Je to základní hygienický standard demokracie.
22. ledna: Na svatého Vincence seď doma u pece!
Žádné komentáře:
Okomentovat