Země česká stárne a zároveň se rodí málo dětí. Sociologové i demografové upozorňují na zásadní proměny společnosti, které nastanou, až současní padesátníci dosáhnou důchodového věku, se plány na „brzký odchod do důchodu“ jeví jako ekonomicky neudržitelné.
„My si tu budoucnost pořád ještě můžeme připravit. Není jednoduché to udělat, ale stárnoucí populace je globální problém. Například Japonsko. My ho v tomto ohledu nikdy ani nedoženeme, ale právě tam můžeme hledat inspiraci v možných řešeních,“ říká socioložka Lucie Vidovičová.
Spousta lidí v osmdesáti letech je schopna se postarat sama o sebe, šedesátníci můžou být ve výkonných funkcích a vést firmy, ale bude potřeba, aby se česká společnost do té doby vypořádala s problémem ageismu.
Ageismus je velmi ekonomicky škodlivý. Vědci z Austrálie a USA prokázali ve svých výzkumech, že státy kvůli němu přicházejí o astronomické částky peněz. Spousta žen mluví o tom, že když se dostanou do vyššího stáří, cítí se svobodnější.
Lidé stárli vždy, proč však tento přirozený úkaz nebyl v minulosti velkým problémem národohospodářů a celé společnosti? Proč je v současné České republice neustále vyvoláván panický strach z budoucnosti? Zřejmě se jedná o politickou kampaň některých stran, například ODS a Pirátů, které podporují agresivitu mladých lidí a především odmítají státem zajišťovaný slušný život lidí starších. Je to prakticky opak doby předlistopadové, v nich byla porodnost ovlivňována metodami nepřímými.
Pomineme-li politické výhody a nevýhody některých části předlistopadové populace, život většiny se tehdy řídil pevnými neměnnými pravidly. Byla povinnost pracovat a každý zaměstnanec byl podle tabulek zařazen do určité platové skupiny, přičemž byl brán ohled na věk. Při stejné práci měl starší zaměstnanec vždy vyšší hodinovou mzdu než zaměstnanec mladší. Nejlépe bývali placeni zaměstnanci po 50. roku, kteří obyčejně byli zařazováni na místa mistrů a vedoucích. Tím se jim zvyšovaly příjmy, a zároveň základy pro budoucí důchod.
V předlistopadovém období byla ze mzdy odváděna podle určitých pravidel pouze daň ze mzdy. Lidé svobodní odváděli daň ve výši 25 až 30 procent. Čím vyšší mzda, tím vyšší procento zdanění. Proto svobodní nehledali dobře placená zaměstnání. Společně s platem byly vypláceny "rodinné" příspěvky na děti. Zaměstnanec měl povinnost jen si vyzvednout mzdu, vše ostatní za něho vyřídil zaměstnavatel. Rozdíly mezi výplatami rodičů nedospělých dětí a zaměstnanců bezdětných bývaly až drastické. Otec dvou dětí míval příjem dvakrát větší než muž bezdětný, i když byli stejně zařazeni a vykonávali stejnou práci. Rozdíly byly v i délce dovolené, pro mladé lidi byla čtrnáctidenní, pro padesátníky dvojnásobná. Podobné rozdíly byly u výpovědní lhůty, pro mladé svobodné lidi bývala až 8 měsíců.
Jinými výhodami pro lidi s dětmi býval příděl tzv. podnikových bytů a bezúročné půjčky na stavby domů, bytů a na bytové vybavení. Život v minulém režimu býval mnohem jednodušší a skromnější, nelze si ani představit, že by současná mladá generace v tehdejší době v pohodě přežila. Žít bez auta, bez telefonu, bez dovolené, bez počítače, pouze s malou černobílou televizí a chodit v sobotu na brigády, jednou za tři roky na měsíční nebo delší vojenská cvičení a mít všude nad sebou přísný dohled starších lidí, to by asi módní sebevědomí současných mladých mužů a žen značně nabouralo.
Žádné komentáře:
Okomentovat