Základní jednotka Evropy je konzum

 Někdy v 17. století se objevuje pojem univerzálních práv, ovšem v jakési oslabené podobě, protože není založen na rovnosti a důstojnosti všech lidí jako rovnocenných dětí jednoho Boha, ale na čistě kmenovém morálním kodexu, který se liší od národa k národu, stejně jako zákony, které upravují soužití. Jediné, co spojuje evropská města, je obchod – ale ani v tomto případě nemůžeme hovořit o „Evropě“, protože žádná taková jednota neexistuje.

Morálně je Evropa rozdělena mezi seveřany uctívající Odina a Thora, středomořský kult Mithry, západní chalífáty a keltské fanatiky Beltine a Samhain na Britských ostrovech.

Kalendář určují zemědělská období: čas sklizně, čas setí, čas obětí bohům. Mezitím je Evropa, ovládaná pohanskými věrami a kulturně zaostalá, z části pohlcena islámem, který využívá jak morální vakuum zanechané sekularisty osvícenství, tak i nekonzistentnost náboženství, která se klaní živlům přírody.

Jakkoli šíleně může tento imaginární scénář znít, je to přesně ta Evropa, kterou se před dvaceti lety snažili vytvořit nejvýznamnější evropští vůdci. A je to nakonec Evropa, kterou nyní mají: nihilistická, sekularistická Evropa, která, jak řekl Chesterton, nevěří v Boha, a proto věří v cokoli; která opouští lidská práva; která již nevidí lidský život jako něco, co má nezpochybnitelnou vnitřní důstojnost; která povoluje zabíjení nenarozených lidských dětí, ale zakazuje hrubé zacházení se zvířaty, kterým nabízí environmentalistický kult, děsivě připomínající předkřesťanské pohanství. A mezitím samozřejmě pomalu podléhá islamizaci a přihlíží, jak její vlastní lidé umírají při teroristických útocích, aniž by byla schopna čelit problému nelegální imigrace.

Nevím, zda to bude mít nějaký význam, ale Trumpova stručná a přímá slova nějak evropským vůdcům připomněla jejich největší selhání. Při reflexi této neodpustitelné kolektivní katastrofy si nelze nevzpomenout na staré kázání Ronalda A. Knoxe:

Křesťanskou církev můžeme opustit jen kvůli nějakému duchovnímu domovu, který je pro nás větším domovem než katolická církev… Kde máme vázat takové zjevení, takový duchovní domov, takové zdroje inspirace? Nikde; na světě není žádný jiný systém, který by si činil byť jen nárok na to, co si činí církev. Máme snad opustit křesťanskou víru kvůli něčemu menšímu, než je křesťanská víra?