Trump jako taneční mistr?

 Mezi zprávami o celních dohodách a jednáním o válce na Ukrajině učinil americký prezident Donald Trump překvapivé oznámení: plánuje vybavit Bílý dům ve Washingtonu luxusním tanečním sálem, kde se budou konat americké prezidentské večírky!

Podnikatel, který se stal prezidentem, je znám tím, že nemyslí v malém. Taneční sál má být obrovský (8 360 m²) a pojmout až 650 osob. V rozhovoru pro NBC News Trump podrobně vysvětlil, co má na mysli. Pokud jde o výzdobu, můžeme si představit, že nebude chybět spousta sloupů, zlacení, lustrů a zrcadel ve stylu nejkrásnějších tanečních sálů, které zdobí královské a císařské paláce staré Evropy. „Bude to nádherné, špičkové,“ slibuje Trump.

Projekt musí být v souladu s klasickou estetikou, která v současné době převládá v architektonickém komplexu Bílého domu. Nejsou plánovány žádné estetické fantazie: v tomto případě spočívá skutečná moudrost spíše v napodobování původního, než v inovacích proti všem očekáváním.

Stavba byla svěřena architektonické firmě McCrery. Tato firma se sídlem ve Washingtonu je horlivým propagátorem znovuobjevení klasické architektury. James McCrery, nyní docent na Katolické univerzitě v Americe, vyučuje v programu, který se snaží o dialog mezi tradiční a současnou architekturou. Sladění architektury a krásy: program, který jistě vyvolá u některých lidí kopřivku.

Myšlenka tanečního sálu pro Bílý dům není nová: Trump o něm sní už roky a už v roce 2016 Baracku Obamovi nabídl 100 milionů dolarů, aby jej realizoval.

Je ovšem pravda, že sídlo amerického prezidenta je v tomto směru špatně vybaveno. Když se očekává velký počet hostů, na jižní louce se staví stany a dočasné přístřešky: „Když prší nebo sněží, je to katastrofa,“ říká prezident, a ne bezdůvodně. Výstavba trvalé stavby je také otázkou jisté důslednosti: Pokud jsou hosté oblečeni v tom nejlepším, mají elegantní obleky, rafinované účesy, dlouhé šaty a vysoké podpatky, nehodí se, aby se brodili bahnem nebo se ukrývali pod polyetylenovým stanem. Čili i za tímto zdánlivě šíleným architektonickým nápadem se skrývá jistá dávka zdravého rozumu.

Na naší straně Atlantiku však bylo oznámení přijato s úsměškem. Pro Francouze nebo Rakušana je představa, že Bílý dům je jednou z nejkrásnějších historických památek na světě, prostě k smíchu. Jaká drzost! To si ten americký hochštapler myslí, že by mohl konkurovat Zrcadlovému sálu ve Versailles, Redoutensäle v Hofburgu nebo tanečnímu sálu v Kateřinském paláci v Carském Sele?

Ale nechme kunst-historické škádlení stranou. Místo ušklíbání bychom se měli nad Trumpovým přístupem vážně zamyslet. Svým pozlaceným tanečním sálem americký prezident oživuje pradávnou koncepci moci: stavět na věky, budovat tak, aby to vydrželo. „Zanecháme to po sobě a bude to skvělý odkaz,“ raduje se Donald Trump. Polyethylen nemá budoucnost a za dvě stě let nebude přitahovat davy, to je fakt.

Není podstatné, zda Trump se stavbou tančírny v Bílém domě připravuje na dlouhé chvíle v důchodu, až za 4 roky předá někomu USA, nebo chce napodobit evropskou kulturu 18. a 19. století. Evropan, který někdy spatřil Američany tančit, musí pochybovat o tom, že z tanců Divokého západu někdy bude Ples ve vídeňské opeře. 

Základní jednotka Evropy je konzum

 Někdy v 17. století se objevuje pojem univerzálních práv, ovšem v jakési oslabené podobě, protože není založen na rovnosti a důstojnosti všech lidí jako rovnocenných dětí jednoho Boha, ale na čistě kmenovém morálním kodexu, který se liší od národa k národu, stejně jako zákony, které upravují soužití. Jediné, co spojuje evropská města, je obchod – ale ani v tomto případě nemůžeme hovořit o „Evropě“, protože žádná taková jednota neexistuje.

Morálně je Evropa rozdělena mezi seveřany uctívající Odina a Thora, středomořský kult Mithry, západní chalífáty a keltské fanatiky Beltine a Samhain na Britských ostrovech.

Kalendář určují zemědělská období: čas sklizně, čas setí, čas obětí bohům. Mezitím je Evropa, ovládaná pohanskými věrami a kulturně zaostalá, z části pohlcena islámem, který využívá jak morální vakuum zanechané sekularisty osvícenství, tak i nekonzistentnost náboženství, která se klaní živlům přírody.

Jakkoli šíleně může tento imaginární scénář znít, je to přesně ta Evropa, kterou se před dvaceti lety snažili vytvořit nejvýznamnější evropští vůdci. A je to nakonec Evropa, kterou nyní mají: nihilistická, sekularistická Evropa, která, jak řekl Chesterton, nevěří v Boha, a proto věří v cokoli; která opouští lidská práva; která již nevidí lidský život jako něco, co má nezpochybnitelnou vnitřní důstojnost; která povoluje zabíjení nenarozených lidských dětí, ale zakazuje hrubé zacházení se zvířaty, kterým nabízí environmentalistický kult, děsivě připomínající předkřesťanské pohanství. A mezitím samozřejmě pomalu podléhá islamizaci a přihlíží, jak její vlastní lidé umírají při teroristických útocích, aniž by byla schopna čelit problému nelegální imigrace.

Nevím, zda to bude mít nějaký význam, ale Trumpova stručná a přímá slova nějak evropským vůdcům připomněla jejich největší selhání. Při reflexi této neodpustitelné kolektivní katastrofy si nelze nevzpomenout na staré kázání Ronalda A. Knoxe:

Křesťanskou církev můžeme opustit jen kvůli nějakému duchovnímu domovu, který je pro nás větším domovem než katolická církev… Kde máme vázat takové zjevení, takový duchovní domov, takové zdroje inspirace? Nikde; na světě není žádný jiný systém, který by si činil byť jen nárok na to, co si činí církev. Máme snad opustit křesťanskou víru kvůli něčemu menšímu, než je křesťanská víra?

Válka na Ukrajině nás zajímá, ale příliš netrápí

 Z průzkumu vyplynulo, že do budoucna mají Češi obavy z válečných konfliktů, ať už konkrétnější, či obecnější, stejně tak se objevovaly obavy z dalšího ekonomického i politického vývoje. Obava z války obecně, válečného konfliktu v Evropě, třetí světové války a podobně byla uvedena ve 38 procentech odpovědí. 

Jistá otupělost ve vztahu ke konfliktu a snižování obav vzniká v důsledku efektu adaptace na faktory, které spouštějí stresové reakce, a také z přehlcení tématem války. Ze své praxe v individuální psychoterapii vypozoroval, že v podstatě první půlrok 2023 téma války ovládalo myšlení a úzkostné prožívání u klientů. „V současné době téma války v podstatě již není nosné téma. Spíše je cítit určité racionální uvažování v této oblasti.

Lidé si vytvářejí vnitřní bariéry, popírají realitu nebo přehánějí chlapácký přístup. Tyto obranné mechanismy se ale mohou propsat do širšího fungování společnosti – od nedůvěry ve svět kolem po volbu politických stran nabízejících jednoduchá řešení. K přirozeným reakcím na dlouhodobý stres podle něj patří i odstup, díky kterému člověk není zahlcen emocemi, ale který se v delším horizontu může proměnit v cynismus. „Mrtví civilisté se mění na pouhá statistická čísla. A společnost ztrácí schopnost zvládat silné emoce nejen vůči Ukrajině, ale i mezi sebou navzájem,“

Informování o hrozbách, jako je válka či kyberútoky, má smysl, pokud je přiměřené a pravdivé.  Přílišné dramatizování i zlehčování vede ke ztrátě důvěry, zahlcení pak k otupění nebo bagatelizaci. Nelze o tom přestat mluvit, jinak vzniká falešný dojem, že problém neexistuje. „Populaci před jejími pocity nelze ochránit. Úkolem sociologů, novinářů a politiků je sledovat nálady a pocity ve společnosti a reagovat na ně přiměřeně,“