Svatý Václav byl křesťan, proto je to křesťanský světec. Jako na křesťanského světce bylo na něho v den jeho smrti 28. září vždy vzpomínáno. V průběhu mnoha století se v době válek a přírodních katastrof k němu jako k patronu českému katolíci svými modlitbami obraceli o pomoc. Jeho jméno, legendy o něm a lidová důvěra v něho však byly za různých režimů upravovány a politicky zneužívány.
Po vzniku republiky v roce 1918 se pokus sv. Václava jako světce katolické církve, ke které se hlásil nepřátelský panovnický rod habsburský, nahradit Janem Husem se vydařil nepatrně. Lidé si víru a svatého Václava vzít nenechali ani Masarykem. Za nacistické okupace byl svatý Václav vydáván za starodávného přítele německých zemí, tedy jeho uctívání bylo podporováno. Za vlády komunistů byl právě kvůli mírovým kompromisům svatý Václav zavržen a pošpiněn. Byl zrušen i jeho svátek 28. září. Po listopadu 1989 byl svátek svatého Václava obnoven, nikoli kvůli tomu, že se jedná o křesťanského světce, alo o jakýsi symbol státnosti. V květnu 2000, když se v parlamentu diskutovalo o státních svátcích, pravil všeznalý Zeman, že slavit svatováclavský svátek jako Den české státnosti by bylo symbolem „servility a kolaborace“
K čemu je dobrá státnost, když lidé potřebují pomoc? Žijeme v iluzích o státní suverenitě a reálnou funkci státu přehlížíme. No, nejsou doktoři, nejsou místa ve školách, pracovníci u soudů stávkují, není bezprostřední účinná pomoc pro oběti katastrof, ale hlavně že máme suverenitu. Kdyby to tu celé spadlo, nevadí, pomůžeme si přece sbírkami v rauši z konání dobra.
Žádné komentáře:
Okomentovat