Petr Holub píše na Seznamu, že občané tohoto státu, prý utrácí málo za potraviny a bydlení, ale hodně za restaurace a dovolené. Jak je to možné? Prý „nám“ zbylo mnoho peněz po covidu a chceme si konečně užít, co jsme dlouho nemohli.
Není to ale spíše tak, že nic jako „my lidé“ neexistuje, ale existují prostě chudí a bohatí. Chudí už dlouho musí šetřit na potraviny. Prostě na ně nemají. Není to přece tak, že šetří v obchodech s potravinami proto, aby si pak mohli dát drahý steak v restauraci nebo aby si mohli zaletět na Kanáry.
Konstatoval prezidentův ekonomický poradce pan Marek už na jaře, že nabídky cestovních kanceláří byly dávno vyprodány. Podle Marka je tedy u lidí mnoho peněz. U kterých lidí? U těch, kteří šetří na potravinách? Opravdu? Je naprosto jasné, že inflace v ČR byla z velké míry způsobena obrovskými zisky a tím že mnoho lidí na krizi nezaslouženě velmi zbohatlo. Neříkejme tomu ale „my“.
Hluboký propad maloobchodu je reálný a je to podle ekonomů hlavní faktor stagnace celé ekonomiky. A stojí za tím lidé, kteří prostě nemají na steaky a na Kanáry. Stagnace ekonomiky znamená, že nemůžeme nikdy uzdravit veřejné finance – už vůbec ne pomocí škrtů, které míří na veřejnou dopravu a školní jídelny, tedy na chudé. Nebo si opravdu někdo myslí, že seškrtáním veřejné dopravy a školních jídelen omezí nejen dotační byznys, ale dokonce „podojí“ ty, kdo utrácejí za steaky a Kanárské ostrovy?
Majetková nerovnost je správná, ale jen na principu zásluhovosti. Majetková nerovnost ale musí být regulována tak, aby nevznikala na úkor lidí, kteří jsou chudí nebo do chudoby padají, naopak přerozdělování bohatství ve státě musí efektivně, tedy systémově, bránit chudobě. Už jen proto, že je třeba chránit demokracii před pádem do totality. Tím se pozná, kdo je skutečně demokrat, tedy nakolik chce účinně bojovat se všemi rizikovými faktory, které vedou k rozvratu demokracie a diktatuře.
Žádné komentáře:
Okomentovat