Prestižní britský časopis The Economist minulý týden přinesl mezinárodní srovnání 43 zemí z celého světa z pohledu propojení úzké vrstvy dolarových miliardářů každé země s výkonem její politiky.
Zcela očekávaně v průzkumu zvítězilo putinovské Rusko. Šokující v této světové hitparádě klientelistického kapitalismu je však druhé místo České republiky, daleko před monarchistickou federací Malajsií, výjimečným ekonomickým modelem městského státu Singapur a drogovou válkou týraným Mexikem.
Jednoduchý výpočet určil, jaký podíl na hrubém domácím produktu celého státu tvoří majetek této exkluzivní skupinky, často jen několika jednotlivců, s úzkými vazbami na politiku, státní zakázky a dotace. V Praze je za jediného představitele tuneláře státní poklady označen Andrej Babiš, protože jeho aktivita v řízení firmy i státu jako firmy, byla legální a průhledná. Jedna vlaštovka jaro nedělá. Jen kvůli Babišovi by Česká republika zostuzena nebyla. Na další miliardáře se nikdo neodváží ukázat.
České společnosti po listopadu 1989 nic nebránilo vystavět skutečný právní stát, rámec fungující tržní a vzdělanostní ekonomiky, a k tomu nezkorumpovaný systém politických stran a jejich soutěže.
Po více než třiceti letech je načase přiznání, že polistopadoví politici, odchovanci komunistické ekonomiky vedeni Václavem Klausem, a jejich potomci to prostě neuměli a především nechtěli. Vítězná symbióza privatizační ekonomiky, vyváděné ze státního do soukromého vlastnictví, neměla žádné právní ani mravní mantinely.
Karikatury „politických stran“ ODS a ČSSD, určujících prvních přinejmenším dvacet let proměnu české společnosti, neměly nikdy zájem na ničem jiném, než na výstavbě klientelistického pseudokapitalismu s výhodami pouze pro vyvolené a svojí „politice“ přítulné.
Systém, který vznikl, jen potvrdil kdysi totalitní formu propojení politiky s převážnou částí ekonomiky. Zaklínadlem se stala velká privatizace. Vzniklý systém nebyl ani pravicový, ani levicový, jen otevřeně korupční. Byl postavený na předstírání, kterému tolik napomáhala nejen chamtivost hloupost novinářů, ale i prodejnost soustavy právní ochrany občanů a většiny justice i univerzitního vzdělání.
Je jen logické, že ikonám „devadesátek“, jako byli Václav Klaus a Miloš Zeman, teď zůstalo jen ubohé porozumění pro putinovské a čínské vidění světa. Legrační je také volání bývalého místopředsedy ODS primitivního Jana Zahradila po „zachování alespoň zbytků své původní identity, devadesátkového transformačního étosu, jistého ‚soft‘ národovectví a odstupu od nadnárodní integrace“. Právě tenhle ubohý český národovecký „étos“ nás dotáhl až na druhé místo ve světovém žebříčku klientelistického pseudokapitalismu na úkor státu.
Časopis The Economist konstatoval, že „Česká republika je zahnívající zemí, kterou si rozdělily politické strany.“ Česká media podle předlistopadové tradice a při podlízavosti čtenářům, buď mlčí, nebo berou zahraniční komentáře o České republice jako nepřátelské štvanice Západu. Současná vládní koalice hledá vysvětlení protivládních nálad a demonstrací jen v nálepkování extremismem a vlivem Ruska. Bylo by poctivější, kdyby se veřejně přiznalo, co popisuje The Economist. Měla by se začít hledat řešení u sebe, hledat příčinu úpadku morálky. Tomáš Baťa už téměř před 100 lety: "Neexistují žádné ekonomické krize, existují jen krize morálky."
Žádné komentáře:
Okomentovat