Další důchodkyně spáchala sebevraždu skokem z okna přímo v úřední den, přímo na Úřadě práce. „Já už dál nemůžu,“ volá zničená zaměstnankyně z Úřadu práce. „To nejde psychicky zvládnout, co s námi všemi politici dělají ."
Člověk, který se sociální realitou občanů zabývá dlouhá léta jak na úřadě, tak přímo v terénu, prožívá nejtěžší období svého profesionálního života: Sleduje bezmocně totální sociálně/ekonomické zoufalství nejohroženějších skupin občanů této země.
Lidé nevědí, zda budou mít finance na základní potřeby k životu a ta tvrdá, nemilosrdná exekutorská hrozba, kterou každý občan této země zná z příběhů svých rodin nebo známých, se stává nočním můrou s gilotinou sociální ostudy a společenského propadu.
Lidé jsou zoufalí, naprosto nevědí, co je čeká, nevyznaji se ve fakturách, zálohách a hlavně totálně chaotickém jednání této vlády. A vidí na rozdíl od politiků denní realitu:
Ceny bydlení, energií a ceny základních potravin se naprosto vymkly platům, mzdám a důchodům nižší střední třídy a to je pro ně psychicky nesnesitelné.
Nevědí jak si pomoci a vláda je stále jen posílá stát frontu na naprosto kolabující Úřady práce, kde se výplaty sociálních dávek opožďují, lidé se zadlužují u finančních predátorů, aby zaplatili včas nájemné a noční sen o gilotině se stále přibližuje realitě.
Ano, takto funguje dnešní každodennost života starobních důchodců, kteří mají nájemní smlouvy na dobu neurčitou z minulých dob. Teď čelí mnohdy obrovskému, psychickému tlaku majitelů nemovitostí.
Společenská situace s masivním nedostatkem finančně dostupných bytů nahrává majitelům, Nový Občanský zákoník jim ještě upevnil pozice majitelů. U soudu nájemníci musí při nesouhlasu s výpovědi, opět platit. Jsou úplně v jiné pozici než zcela bezcitný, amorální majitel několika činžáků.
A toto se děje v této zemi, kde největší starostí předsedkyně sněmovny je vyhnání ukrajinských rodin z horské chalupy, aby panstvo mohlo téměř zdarma užívat zimní hory.
Politici s měsíčními příjmy, jimiž by snadno zaplatili každou horskou rekreaci v Alpách, se chovají jako revoluční gardisté v roce 1945. Silnější vyhrává. Je možné, že v té době, kdy byla veselá lyžovačka poslanců v tom nejlepším, psala zoufalá důchodkyně svůj poslední dopis, který druhý den nechala na Úřadě práce a …. otevřela okno.
Obáváme se. že hodně zejména starších občanů dnes dělá podobné bilanční rozhodnutí:
Potraviny se zdražují zhruba o 25 procent měsíčně, nájemné a energie o tisíce, Poměrné zvyšování důchodů pomáhá těm s vysokými důchody. Lidé, kteří desítky let pracovali společně třeba ve fabrice dnes místo na vánočním večírku se v ponížení setkají ve frontě na žebračenku. Raději dělají, že se ani neznají, tak moc se stydí. Taková je cesta České republiky do roku 2023?
Zdroj: Blisty.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat